--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr, Kohout Lubor
Název: Bratrstvo pozitivně lustrované ?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Správně by měl spíše titulek znít "agenti nevylustrovaní". O koho jde? Je možné, že by opravdu část agentů Státní bezpečnosti - lidí zastávajících dnes vysoká místa, unikla a vylustrována nebyla? Je možné, že lustrace postihly malé ryby a agenti ve vysokých funkcích jsou nedotknutelní?

Nejenže je to možné, s velkou pravděpodobností k tomu došlo. Bohužel. Opakuje se situace po druhé světové válce, kdy důležití agenti gestapa či SD pokračovali ve své kariéře, nejčastěji coby straničtí funkcionáři nebo pracovníci komunistické bezpečnosti. Požadavek na odhalení agentů komunistické policie a zpravodajských služeb ve starých i nových strukturách společnosti narážel od začátku na velké překážky. Ty v různých podobách existují dodnes. Proti lustracím se v naší zemi rozpoutala snad největší kampaň od 17. listopadu. Kampaně nebývají náhodné, takto důležité již vůbec ne (na Slovensku již od 1. 1. 1993 lustrační zákon neplatí). Argumentů na ochranu agentů byla celá řada, pronášeli je politici, psali novináři, různí lidé dělali ve svých názorech různé veletoče. Za všechny připomenu Jana Urbana, svého času vedoucího Koordinačního centra OF v Praze, poté novináře Lidových novin. Ten byl v dobách svého šéfování OF jednoznačně pro odhalení agentu, pro nekompromisní postup vůči StB. Jeho názory se ovšem změnily, později agenty usilovně hájil. Kdo ví, proč? Jan Urban není sám, podobných lidí je řada. Mezi ně patří i občan Václav Havel, před volbami v roce 1990 mluvil do duše agentu Bartončíkovi a přesvědčoval jej, aby odešel z velké politiky. Když byl ovšem později komisi FS pověřeně lustracemi odhalen jiný agent StB, místopředseda federální vlády Valeš, byl již Václav Havel zhnusen. To byl ovšem i později, když Necenzurované noviny publikovaly seznam agentů StB, vedený v registrech svazků. Lustrace se změnily v boj, kdy po každém zdánlivém kroku vpřed následuje řada útoků zatlačujících lustrační úspěch o dva roky vzad.

Ale zpátky k problému. K tomu, zda jsou někteří spolupracovníci StB hájeni, ukryti.

Na seznamu publikovaném v NN bylo nesprávně uvedeno, že se jedná o kompletní seznam spolupracovníků StB. Již jsme vysvětlovali, že se jednalo pouze o část těchto lidí zanesenou v registrech svazků StB. Ve hře dále zůstávají nejen ti zbylí zapsáni v registrech svazků, ale i další neodhalení vedeni v jiných evidencích. V této souvislosti máme prosbu, žádáme toho, kdo může poskytnout informace k svazku StB vedeného pod krycím jménem Sáva, aby je sdělil naší redakci, nebo autorovi článku.

Jak je možné, že by zůstali někteří důležití agenti skryti přes snahu komise FS pověřené lustracemi, přes existenci FBIS. Poměrně snadno, pokud svazky nejsou v archivu, pokud je někdo odebral a ukryl třeba do svého osobního trezoru.

Tato situace je nejvíc pravděpodobná zvláště u spolupracovníků 1. správy FMV rozvědky, kde nebyla vedena centrální evidence, tak jako u odborů Státní bezpečnosti pracujících kontrarozvědně. Nejen pravděpodobná, informace probleskují a v současnosti je prověřujeme. O takovémto případu týkajícího se expremiéra federální vlády Mariána Čalfy vyprávěl i bývalý předseda občanských komisí Pavel Nauman v rozhovoru s Pavlou Grünthalovou pro NN č. 27.

Zahlazení stop spolupráce se ovšem může týkat i u agentů pracujících pro jiné útvary, ty které měly tzv. registry svazků. Podle důvěryhodných informací má být jedním ze skrytých spolupracovníků Státní bezpečnosti i dnešní ministr spravedlnosti České republiky JUDr. Jiří Novák. Nejde o to, že přání může být otcem myšlenky a tato skutečnost, pokud jsou informace pravdivé, by vysvětlovala mnohé z činností, či nečinností tohoto pána. Ale nejde jen o něj. Jde i o jiné lidi v důležitých funkcích. Nepostřehnutá totiž zůstala i jiná kategorie spolupracovníků. Těch, kteří byli odsouzeni a v kriminálech spolupracovali s tzv. vnitřní ochranou. Jistě prostředí v komunistických lágrech bylo extrémně náročné, zvláště pro politické vězně. Kritizovat kohokoli, že podlehl, může snad jen ten, kdo podobné prostředí a nátlak na spolupráci prožil a vydržel. Tady ovšem nejde o posuzování těch, kteří spolupracovali s vnitřní ochranou. Nejde o to je za tuto činnost odsuzovat. Jde o to, že tato spolupráce je nepochybně kompromitující, že "někde" existují průkazné dokumenty. Ten, kdo je má v držení, se snadno stane velmi mocným a tahajícím za nitky. Podle svědectví, která jsme získali, tyto materiály z jednotlivých "Nápravně výchovných zařízení" svážel František Stárek. Málokdo se s nimi seznámil. I tak ovšem probleskují další více či méně důvěryhodné informace hovořící o různých lidech fungujících v politice. Nasvědčující tomu, že ten či onen nebyl tak pevný, jak tvrdí. Pokud se potvrdí, je zde rázem vysvětlení pro hodně věcí. Ukáže na podivné bratrstvo svázané, stejně kompromitující skutečností-spolupráci s různými složkami StB. Ukáže, ale hlavně i na ty, kdo tyto informace přikryl, kdo je možná dnes velmi šikovně používá ke své hře, k dosažení svých cílů.

Lubor Kohout