--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Satanella v miliardovém taktu II.
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 014
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: . . Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Čtvrté allegro: hospodářské smlouvy Procesy transformace našeho hospodářství znamenají ve svých důsledcích majetkové změny, srovnatelné co do rozsahu se změnami po Bílé hoře a únoru 1948. Jsou nutné a potřebné, pokud však jsou "ve správných rukou". V opačném případě se obracejí proti občanům a ve svých důsledcích i proti tvůrcům reformy v paradoxním politickém bumerangovém efektu, který může znamenat prohru občanských demokratických sil. Vše je pochopitelné a srozumitelné na následujícím případě jedné z mnoha uzavřených hospodářských smluv.

Dne 4. června 1990 uzavřel Československý stát - Městský národní výbor v Boru, okres Tachov, zastoupený předsedou Františkem Podlipským (spolupracovník StB v kategorii "držitel konspiračního bytu" a člen KSČ, tajemníkem uvedeného úřadu byl v době uzavření smlouvy Václav Dvořák, agent StB, který se ke spolupráci veřejně přiznal v tisku "že pro StB překládal" - pozn. redakce) a akciová společnost Ekotrans Moravia, Zlín, Louky 304, 763 02 Zlín, zastoupená generálním ředitelem ing. Josefem Podzimkem dvě hospodářské smlouvy. V první byl a.s. Ekotrans prodán zámek v Boru, stavební parcela č. 354 o výměře 13 376 mř, podzámčí, stavební parcela č. 353/1 o výměře 745 mř a stavební parcela o výměře 451 mř č. 353/2 za směšnou částku 4 milióny korun ve formě převodu akcií a.s. Ekotrans (s dovětkem, že prodávající, t.j. Československý stát v uvedeném zastoupení) nabyl uvedené nemovitosti hospodářskou smlouvou č. 1/89-500 ze dne 1. 9. 1989 a je s nimi oprávněn volně nakládat. Ve druhé smlouvě s tímže datem Československý stát zastoupený spolupracovníkem StB a.s. Ekotrans přenechává na dobu 99 let (slovy devadesátdevět let) zámecký park v Boru o rozloze 166 875 mř do dočasného užívání a "nežádá od Ekotransu za toto dočasné užívání úplatu". Okresní národní výbor v Tachově (vedený odvolaným přednostou Kamilem Báčou) ještě týž den smlouvy schválil: "dle ust. ş 32 vyhl. č. 119/88 Sb. o hospodaření s národním majetkem" pod č.j. fin 72/5- HS 83/90 s podpisem vedoucí odboru financí a cen JUDr. Miloslavy Vejskalové (KSČ-KSČM, členka okresní privatizační komise). Uvedená transakce nepotřebuje komentář, i když evokuje otázky: Kde jsou nyní akcie Ekotransu, jimiž bylo státu placeno a jaká je ne nominální, nýbrž reálná hodnota těchto akcií? Jaká byla v době prodeje? Proč bylo užito tohoto druhu platby a v čí prospěch? Proč bylo Ekotransu dáno do bezplatného užívání na devadesát devět let 166 875 mř půdy z majetku státu? Proč byli takto okradeni občané Boru a Tachova?

Podle odhadu některých soudních znalců byla jen v tomto případě státní pokladně (nebo pokladně města Boru) způsobena škoda v minimální výši 100 miliónů korun. Znalci připouštějí i domněnku, že podobných smluv bylo uzavřeno nejméně tisíc na celém území republiky. Hodnota způsobené škody státní pokladně by se pak pohybovala ve výši nejméně 100 miliard korun. Není třeba podotýkat, v čí prospěch prováděli spolupracovníci StB a členové KSČ-KSČM operace uvedeného typu. Otázkou zůstává, proč se orgány činné v trestním řízení a finanční orgány republiky v těchto případech chovají sametově.

Páté allegro: Tiší společníci

Případ loňské aukce rožmberského pivovaru v Českém Krumlově je veřejnosti znám. Psaly o něm všechny deníky. Necenzurované noviny přinesly v seriálu Tiší společníci mnoho podrobných informací o novém majiteli Mrázkovi z Českého Brodu (tajný spolupracovník kolínské kriminálky) a pozadí jeho aktivit. Před rokem nikdo nedokázal odhadnout další vývoj událostí, ani to, že se v příběhu bude vraždit, že autorovi seriálu bude vyhrožováno zabitím a rozčtvrcením jeho sedmileté dcery zaživa, že budou "tiší společníci" obětí záhadných autonehod, že na scénu vstoupí obchodník Walter Schreier, považovaný ruzyňskými bachaři za člena Bundesnachrichtendienstu, že případ rožmberského pivovaru ukáže propojenost a symbiózu organizovaného zločinu s politikou, neboť ukazuje do nejvyšších politických sfér komunistického a polistopadového režimu, že na scénu vstoupí pan Štajdl a národní umělec Karel Gott... Vrah Václava Dvořáka z Kostelce nad Černými lesy stále není odhalen, sienitová dlažba pražské pěší zóny zhotovená z náhrobků rušených a vykrádaných židovských hřbitovů slouží chodcům dál jako tichý svědek naší nemravnosti. Stejně jako kafilérie neodhalí svá tajemství spalovaných lidských těl. Pokud k tomu nebudeme mít dostatek politické vůle. Vůle zabránit našemu propadání se do "bolivijských" poměrů.

Pan Václav Dvořák byl zavražděn pistolí FN 22 ráže 7,65 mm, pro niž se vžil název "fena". Feny tvořily podle mých židovských přátel osobní zbraň příslušníků Gestapa až do jejich přezbrojení na Parabellum ráže 9 mm koncem třicátých let. Trenéři sportovní střelby o feně tvrdí, že jde o dobrou pistoli s dvojím jištěním, u níž nelze použít tlumič. Odhadují, že tuto zbraň u nás vlastní asi tři stovky osob, a že byla i ve zbrojnicích bývalé StB, odkud ji údajně převzal údajný útvar speciálního určení č. 97 FMV, řízený ředitelem Zemanem. Příslušníci tohoto útvaru (opět údajně) nejsou vedeni v běžných registrech zaměstnanců ministerstva vnitra. Vede-li členy Židovské náboženské obce osobnost pana Schreiera k domněnce o činnosti agentury SD na našem území, vraždící i Václava Dvořáka z dosud nejasných důvodů, pak domněnku o údajném útvaru č. 97 se naopak zdá potvrzovat žádost "důvěrného" přítele Václava Dvořáka a jeho manželky Jindřišky JUDr. Jiřího Sehnala z Kolína a osobní ochranu krátce po zbavení funkce ředitele Inspekce MV ČR JUDr. Borise Štefla, přítele JUDr. Sehnala a JUDr. Tomáše Sokola od dob studií, který se před listopadem 1989 zabýval činností kolínského policejního gangu bez zjevných výsledků. V Kolíně "zasvěcenci" hovoří o třech mušketýrech - Sehnal, Štefl, Sokol, Veverka - a jejich společných tajemstvích, jež neodhalil ani časopis Signál v článku Tajemný hrad v Karpatech, obsahující jinak záviděníhodné detaily, které bychom hledali spíše v přísně tajných vyšetřovacích spisech. Zájem "tří mušketýrů" o spolupracovníka StB Václava Dvořáka (akce Video a další) a majitele firmy Aviko je dosud neobjasněn zhlediska motivů tohoto zájmu. Přitom jde o zájem mimořádný a překvapivý vzhledem k vysokým funkcím a odbornosti našich mušketýrů. Skutečnost dokládá fakt, že JUDr. Sehnal, kolínský advokát, byl krátce po vraždě Václava Dvořáka na místě činu, aniž byl paní Dvořákovou uvědomen (telefonovala jen pro sanitku, policii uvědomila zdravotní sestra), zde sebral neznámý počet dokumentů a předal je svému příteli a řediteli Inspekce MV ČR v jedné osobě JUDr. Šteflovi, od něhož dokumenty putovaly na "vyšetřovačku". Byly předány všechny dokumenty? Proč a na čí popud takto JUDr. Sehnal jednal? Proč odmítá říci plnou pravdu se zdůvodněním, že by si v tomto případě sám "přivodil trestní stíhání?" Čeho se bojí? Koho? Pro koho je nyní připravena smrt kromě autora "Tichých společníků" a jeho dcery? Bude jí podle záhrobního svědectví Václava Dvořáka taky mladá paní M.? Nebo některá jiná z velkého počtu jeho přítelkyň?

Tajný spolupracovník kolínské kriminálky Mrázek se v den vítězné dražby rožmberského pivovaru chlubil, že mohl jít až do výše stodvaceti miliónů korun a odvolával se v otázce po původu peněz na "tichého Američana" jako svého společníka. A ani ne do roka a do dne se na Kolínsku začalo vraždit... Jedině energické vyšetřování odhalí vraha a v tomto konkrétním případě i propojení organizovaného zločinu s politikou i tehdy, vraždil-li útvar 97 nebo agentura SD. A jedině důkladné přešetření aukcí odhalí miliardy, o něž byla státní pokladna okradena. V rozporu se záměry tvůrců reformy a v souladu s jejich nedůsledností. Vstup organizovaného zločinu do politiky tvoří horkou kaši naší doby, a tiše se kolem ní chodí přesto, že zde popisovaný případ otevírá možnosti průlomu a důkazů uvedeného jevu. Odhalení vraha a souvislostí vraždy může vést nás všechny na hlavní kolej našeho směřování.

Šesté allegro: Teroristické skupiny

Naše země se stala operačním místem komand Čečenů, jugoslávských šiptarů a specialistů narkomafie. O Čečenech mohou vydat dostatečné svědectví pražští "čepičáři" - pouliční prodejci výstrojových součástí a doplňků uniforem bývalé sovětské armády a jejich dobře vyzbrojení ochránci z řad zakladatelské generace SkinŢs head. Čečeni chodí ozbrojeni výsadkářským typem Kalašnikovů za bílého dne i po Václavském náměstí, od "čepičářů" vybírají výpalné (ukáží Kalašnikova pod kabátem, "čepičář" se okamžitě vzdálí, Čečen si vezme utržené peníze...). Tato ozbrojená skupina je zpravidla ubytována v hotelu Ambasador. Má jiné úkoly spojené s pašováním drog, jaderných náloží a dalšího artiklu. Čepičářské výpalné tvoří drobné kapesné a slouží k demonstraci moci. Podobně postupují šiptari, zajišťující balkánskou cestu drog a pašovaného zboží. Spolupracují s našimi obchodníky s "bílým masem", kteří za dodávku jednoho děvčete do holandských nevěstinců získávají provizi jednoho tisíce guldenů. Procitnutí těchto dívek, snících o kariéře tanečnic, modelek, servírek, hostesek je tvrdé. "Neposlušné" dívky jsou převáženy do Istambulu, kde jsou nuceny k prostituci v laciných lokálech za mizernou denní stravu, a po jejich "opotřebení" se další stopa po těchto dívkách ztrácí v dosud neznámých končinách.

Uvedené skupiny rozšiřují polské gangy zlodějů a pašeráků osobních automobilů. Luxusnější vozy (Mercedes 500, 600, BMW 850, Peugeot, Bugati) směřují do Turecka, ostatní automobily míří do Polska a SNS. V červnu tohoto roku bylo na území BRD ukradeno 80 400 vozů. U nás to bylo 10 400 automobilů....

Příjmy z těchto operací nelze přesněji odhadnout. Cena lidského života zde je neobyčejně nízká. Nájemné vrahy lze získat za částku rovnající se 50 USD. Spolupracovníky získávají i v řadách naší policie například při vystavování technických průkazů na kradená auta (případ Ferebauer) a při dalších operacích, kdy do hry vstupují zkorumpovaní celníci a další osoby včetně části našich podnikatelů, kteří "umí prát peníze" přesto, že je k tomu dosud žádný zákon nenutí. Jedna z metod je velmi prostá: za valuty se v západní Evropě koupí potraviny, léky... Ty se vyvezou do SNS, kde se vymění za drogy, včelí jed (jeden kilogram lze v Německu prodat za 30 000 DM), červenou rtuť a podobně, zboží se v západní Evropě prodá ... Přebytky peněz se deponují v bankách, nebo se vloží do nákupu zlata, jehož pašování z Turecka obstarávají zejména naše rómské gangy ...

(pokračování)

Pavel Blažek