--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -xy-
Název: Odpisy umělou myšlenkovou konstrukcí
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 015
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Tvrzení, že podniková ekonomika by se bez odpisů - potřebných spíše jen k zajištění rovnoměrnosti odvodů ze zisku do státní pokladny - mohla docela dobře obejít - rezonuje s představou "Táborského sudu", do něhož padají tržby, a z něhož se v intervalech více či méně pravidelných, ale i zcela nahodile - čerpá na investice (dojde-li staršovstvo k názoru, že jsou potřebné). Hrábne-li se čas od času až na dno - nevadí. Domnívám se, že systém Táborských sudů se ve společnosti neosvědčil, ani v době svého vzniku, ani v uplynulých desetiletích, a že perspektivnější je akciová investiční forma - taková akciová forma, jež respektuje komplexně všechny druhy vkladů - a to způsobem adekvátním. Jde o formu, která bezpodmínečně nutně potřebuje určovat výtěžek - jako spojitou funkci času a aktuálního čerpání vkladů - tak, aby podniková efektivita (případně neefektivita) byla zřejmá a pod kontrolou - a bylo možno pružně (včas) na všechny okolnosti (změny a nedostatky) reagovat účinnými opatřeními.

Pokud by do nákladů nebyly zahrnovány odpisy, nýbrž v reálném čase učiněné investice, pak v roce velkých investic do veškerých základních prostředků - (a v letech následujících) by podnik byl hluboce prodělečný. Naopak - nejpozději do uplynutí poloviny životnosti základních prostředků - by u průměrně efektivního podniku nastaly roky hojnosti. Při takovýchto zcela zákonitých výkyvech by neexistovala dostatečná jistota ohledně kvality řízení a reálné efektivity hospodaření. Přebytky rozdělované mezi podílníky v době hojnosti by zahrnovaly nejen opravdu rozdělitelné zisky, ale i ty částky odpisů, jež by už měly být kumulovány k zajištění investičního fondu na nákup nové techniky - za základní prostředky fyzicky (či morálně) opotřebené. Dividendy by byly neopodstatněně vysoké. Stát, jenž (jako Švédsko např.) by užíval progresivního zdanění, by takto - v "letech hojnosti" - pohltil podstatně vyšší procento podnikem vyprodukovaného kapitálu, než pokud by byl počítán zisk adekvátní (rozložený rovnoměrněji na všechny roky prudukce - v rámci investičního intervalu) - odčítáním odpisů od průběžně docilovaných tržeb (namísto odečítání celých jednorázových investic).

Při odvržení odpisů by šlo o něco vážnějšího, než o následnou nerovnoměrnost odvodu do státní pokladny. Důsledkem takového kroku by byla neodvratná cesta k bankrotu.

Pseudoakciová společnost, která by si stanovila zásadu, že nebude odpisy kumulovat v investičním fondu (fondu obnovy) a bude podílníkům (zakladatelům - prvotním i investorům) vyplácet veškerý výtěžek (po odečtení provozních nákladů a daní), by podílníky musela zároveň zavázat, že vždy - ještě před vřazením toho základního prostředku, jenž právě dosloužil - složí na nákup nového zařízení obnovovací vklady - a to v poměru svých vkladů počátečních. To je ovšem přinejmenším značně nereálné. A to nejen vzhledem k postupné odůmrti těchto investorů.

A pokud už jde o ty odvody do státní pokladny - ačkoli podniky potřebují pro svůj chod infrastrukturu a gramotné (ba i vzdělané) zdravé zaměstnance (což obojí se sice - bez příslušných investic státu, krytých ze zdanění - neobejde), přesto je možno si daleko spíš představit stát - více méně bez vybírání daní ze zisku, než ekonomiku, která by nepoužívala odpisy.

Mám tím na mysli korporativní uspořádání společnosti - se státními akciovými podíly ve všech podnicích a institucích (s výjimkou rodinných a vůbec - soukromých). (V praxi u podniků buď nepociťujících potřebu státní podíl vykoupit, nebo neschopných jej vykoupit - respektive podniků, kde by stát svůj podíl akcií výkupem na burze naopak spíše zvyšoval). Namísto odvodů ze zisku je takto uspořádaná společnost schopna zajistit saturování části státních výdajů z dividend plynoucích z portfolia akcií, státem vlastněných.

Korporativní uspořádání s sebou však nese značná rizika byrokratizace a korupce, jež jsou únosná jen ve společnostech úzkostlivé disciplíny - drillu a pořádku - charakteristického zejména pro naše západní sousedy.

- xy -