--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hubálek Bohuslav
Název: II. mezinárodní konference o zločinech komunismu
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 07.11.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Dámy a pánové, vážení přátelé Naše doba trpí tím, čím nutně trpět musí. Přemíra krutosti a bolesti nutí většinu z vás, abyste se především vykřičeli. Bohužel, tak tomu dnes bývá takřka všude.

Já sám jsem měl tu možnost být dva roky ve Federálním shromáždění a podílet se na tom, aby naše společnost byla lepší. Když jsem se před rokem zúčastnil tohoto setkání, nemohl jsem vám nabídnout takřka nic z práce v zastupitelském sboru. Nyní je situace jiná. Podařilo se. S určitou pýchou a hrdostí předkládám zákon č. 480/1991 Sb., zákon o době nesvobody ze 13. listopadu 1991. Jeho konečné znění, které je závazně uvedeno v úředním listě, ve Sbírce zákonů, nemá sice tu koncipovanou důraznost, jak jsem původně navrhoval. Prosadit ho bylo nesmírně obtížné. Důležité však je, že zachovává základní myšlenku. To dokazuje už znění - 1:

V letech 1948 až 1989 komunistický režim porušoval lidská práva i své vlastní zákony.

Dnes už nejsem poslancem (nedostal jsem ve volbách potřebnou důvěru a podporu), ale stále jsem občan, a to je hodně. Právě o naše hlasy se ve volbách ucházejí všichni politici. A v té době máme obrovskou moc. Na to nezapomínejme. Ale i v mezidobí nejsme bezmocní. Nehořekujme nad nedostatky demokracie, o kterých platí známý výrok Winstona Churchilla. Naopak, využívejme jejích předností, které za totality nebyly.

Naše cesta musí být dlážděna nejenom slovy, ale i činy. Pravdivě se říká, že slova dojímají - příklady táhnou. Minulý týden jsem vypovídal u vyšetřovatele ke svému trestnímu podání proti bývalému premiérovi české vlády JUDr. Petru Pithartovi. Jak totiž vyplývá ze zpráv Lidové demokracie, zveřejněné 7. srpna 1992, a kterou dosud nikdo nedementoval, pan Pithart prohlásil, že je v Barceloně ze zásluhy o sloučení Volkswagen-Škoda M.Boleslav. Dále pan Pithart řekl, že při těchto jednáních musel odolávat silným tlakům.

Takto publikovaná informace nejenom že zavdává důvodné podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele podle ş 158 trestního zákona, jakož i braní úplatku ve smyslu ş 160 téhož zákona. Navíc se tím všeobecně podlamuje důvěra občanů jak k vládním činitelům, tak k funkčnosti právního řádu vůbec. Je zřejmé, že cesta do Barcelony a pobyt tam v době Olympiády představuje značnou peněžní částku - to byla má odpověď k výzvě, abych předložil doklad ke svému podání. Domnívám se, že vyvrátit tuto zjevnou skutečnost, to je nyní záležitostí pana Pitharta. Ten si měl především uvědomit, nejenom jako právník, ale i jako bývalý premiér české vlády, že nemluví na scéně divadla Semafor nebo divadla Járy Cimrmana, aby tam pěstoval svůj politický dadaismus. Spíš než naříkat nad rozlitým mlékem, usilujme o to, aby se dále nerozlévalo. Proto jsem uvedl malý příklad. Pokud mám doložit a vyslovit jakési shrnutí, pak vycházím z osvědčené praxe třeba USA. Přeji si, abychom žili v zemi bez afér typu Watergate, ale rozhodně s novináři typu Watergate. Oni jsou totiž jedním z nejlepších hlídačů demokracie. U nás takové novináře, přes všechny drobné nedostatky, nacházím obzvláště v Necenzurovaných novinách.

Země svobodného světa uhájily demokratické principy právě díky maximální otevřenosti sdělovacích prostředků. Ve světle pravdivé kritiky blednou všechny náběhy k totalitě. Ať to jsou dojemné řečičky o nutné jednotě (za každou cenu), nebo výtky politiků za nevhodně kladené otázky - a tak podobně.

Závěrem děkuji organizátorům této konference a byl bych rád, kdyby vyústila do ustavení mezinárodního morálního tribunálu nad zločiny komunismu: aby za několik let někdo netvrdil, že neexistovaly gulagy. Tak jako se dnes někteří snaží zpochybnit existenci a hrůzu plynových komor a koncentráků.

Poznámka: Většinu svých vystoupení, tedy i toto, nečtu z připraveného papíru. Na požádání je tento příspěvek sepsán sice bezprostředně, ale dodatečně. Smysl řečeného je zachován. Praha, 7. XI. 1992

Bohuslav Hubálek