--------------------------------------------------------------------------------
Autor: -pz-
Název: Plzeňské vigílie
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Kdo ovládá plzeňskou Škodovku V poslední době zaměřily mnohé sdělovací prostředky svoji pozornost na předbankrotovou situaci v koncernu Škoda Plzeň. Svávající realita, kdy nejsou prostředky ani na úhradu vstupů (suroviny, materiál, energie, PHM), natož na splácení odvodů do st. rozpočtu a na platby dodavatelům, kdy rentabilita základního jmění koncernu dosahuje 6,35 % a kdy ukazatel bil.zisk na pracovníka za koncern činí 14.837 Kčs, pouze dokumentují kritičnost situace. A.s. Škoda je však jednou z mnoha firem, jejíž vlastníkem je stát a stav v tomto koncernu se zas tolik neliší od situace v leckterých dalších státních společnostech. Protože koncern Škoda byl první, kde se situace takto vyhrotila, bylo by možná vhodné vrátit se ke koncernu Škoda ještě jednou, tentokrát jako varovný příklad pro ponaučení zaměstnancům státních firem..

O ekonomické situaci bylo napsáno již dost. Snad by proto nebylo na škodu podívat se na personální stav koncernu, neboť i zde můžeme najít příčiny současného krizového stavu. Nemá smysl zabývat se situací za minulého režimu, proto se zaměříme na vývoj po listopadu Ţ89. 28. 4. 1990 zaujal místo nejvyšší Ing. Lubomír Soudek. Tento ředitel měl však poněkud jiné představy o fungování škodovky než příslušníci místní mafie, a tak byl za pomoci ministerstva průmyslu ČR nahrazen Ing. Ladislavem Novotným, který byl díky své škodovácké minulosti a tedy i možnosti ovladatelnosti již pro nomenklaturní vedení koncernu i jednotlivých závodů přijatelný. Těsně po listopadu Ţ89 (leden 1990) byl personálním náměstkem jmenován Ing. Miloslav Habán, "osmašedesátník", jehož předpoklady pro výkon funkce bylo asi m.j. i studium sovětské vojenské akademie. Není proto divu, že ve většině funkcí zůstali "staré struktury" doplněné tam, kde muselo na nátlak zdola dojít ke změnám, exkomunisty, jejichž kvalifikací bylo vyloučení z KSČ v době normalizace. Přesto, že bylo poukazováno na nedodržování tzv. lustračního zákona (např. KAN Plzeň tak činil několikrát), nebyl tento zákon za působení Ing. Habána realizován. Teprve po nástupu nového personálního ředitele Ing. Lad. Vltavského (duben 1992) se škodováci měli možnost dozvědět, že z 36 lustrovaných vedoucích pracovníků bylo 11 pozitivních. Většina z nich obdržela záhy nové funkce tam, kde zákon 451/1991 Sb. nezasahuje, pokud odešli, dostali 5 měsíční odstupné.

Velice důležitou roli pro chod firmy představuje obsazení místa ekonomického ředitele. V březnu 1990 nastoupil do této funkce tehdy 60 letý "osmašedesátník" Ing. Jiří Bednář. Po 7 měsících byl (ještě ředitelem Soudkem) odvolán a na jeho místo přišel Ing. Jaroslav Ebenstreit. Po jeho odvolání v r. 1992 asi měsíc v této funkci působil Ing. Petr Maule, po vypsání konkursního řízení (mimochodem poprvé v polistopadové historii Škodovky) se v dubnu t.r. stal ekonomickým ředitelem konečně snad kompetentní člověk - Ing. Jiří Škaloud. Tomu připadl nelehký úkol - dát do pořádku škody napáchané předchůdci a přesvědčit vedení koncernu i jednotlivých podnikatelských jednotek, že ekonomická situace je velice vážná, neboť ti si nebezpečí ohrožení zdárného chodu firmy vůbec nepřipouštěli. Nikdo nenesl totiž za nic odpovědnost, hlavní starostí mnohých vedoucích pracovníků na všech úrovních totiž byly co nejvyšší platy. O tom, že v ekonomice koncernu nebylo mnohé v pořádku, svědčí např. převod práv na užívání ochranné známky v hodnotě 18 miliard za směšných 330 mil., resp. 150 mil. po odvodu, Škodě automobilové a.s. Ml. Boleslav. Dalšími příklady mohou být doplatky managerských odměn za r. 1991 za ekonomicky nepříznivé situace (okolo 100 tis. na osobu), prodej jmění koncernu hluboko pod cenou (Dům kultury v hodnotě 260 mil. prodán za 10 mil.). Co dělali ředitel pro strategii, výrobní a obchodní ředitelé (Ing. Bis, Ing. Hakr, Ing. Měšťánek), že se celé 3 roky vyrábělo na skald nebo pro insolventní zákazníky, že nedošlo k zásadní změně výrobního programu, že obchodníci čekali ve svých kancelářích, přijde-li za nimi zákazník?

Pokud se snad někde stalo, že vedoucí pracovník byl z funkce odvolán, byla mu z důvodu nepostradatelnosti svěřena funkce jiná. Jako poradce personálního ředitele působil do září t.r. výše jmenovaný Ing. Bednář, 64letý Ing. Ebenstreit dosud radí pro změnu řediteli pro strategii, bývalý personální ředitel Habán pracuje v personálním úseku doposud a býv. ředitelé závodů, které se pod jejich vedením dostali do vážné krize ještě předtím, než se tak stalo celému koncernu, dnes najdeme na exekutivě (ředitel podnikatel, jednotky El.lokomotivy Ing. F. Čechura, ředitel p.j. Obráběcí stroje Ing. Bakule). Nelze se těmto lidem divit, že jdou z funkce do funkce, když jejich měsíční managerské platy byly stanoveny od 11 tis. výše + prémie a možnost ročních doplatků těchto odměn až do výše 100 % ročního výdělku. A to si všímáme pouze špičky pomyslného ledovce. Kdybychom se měli zaměřit na příslušníky PV KSČ, LM, a agenty StB, kteří vykonávají nejrůznější funkce na úrovni podnikatelských jednotek nebo joint venture, byl by materiál mnohem obsáhlejší (a to neznáme značné množství agentů KGB).

K jedné věci bychom se však chtěli vyjádřit. Je to tok informací v koncernu. Informovanost o dění v a.s. spadá do kompetence útvaru vztahy k veřejnosti, v jehož čele stál v době ředitelování Ing. Novotného bývalý kádrovák a dokonce polistopadový předseda stranické skupiny Ing. František Kuděj. Jemu mohou škodováci poděkovat za to, že se objektivní informace z koncernu mohli dozvídat pouze ze sdělovacích prostředků. Když se o objektivní informování pokoušel v podnikovém rozhlase redaktor Jiří Langmajer, byl propuštěn. Pravdivé informace v novinách Škodovák se objevovaly jen díky šéfredaktorovi M. Kupilíkovi). (Škodovák dnes nevychází a zdá se, že mnohým tento stav vyhovuje). Když na nebezpečí krachu a.s. upozorňovaly některé nezávislé sdělovací prostředky, byly tyto informace označeny F. Kudějem za lživé. Kdo měl pravdu, je snad dnes jasné.

Ani odbory se příliš nevyznamenaly. Jejich prvořadou snahou byla prosperita hosp. střediska A až Z, někteří odboroví funkcionáři zase dali přednost funkcím v ČSSD. Nereagovali na neoprávněné vyplácení odstupných (Ing. Zídek, Ing. Bardoň), na jmenování představenstva skládajících se z výkonných ředitelů (10. 8. 1992). Na druhé straně je třeba OS KOVO Škoda pochválit za to, že vystoupil proti nátlaku ministra Vrby na prodej ochranné známky, při vyhrocení situace v září t.r. požadoval odstoupení členů představenstva, kteří nesou vinu na tomto stavu. Bohužel svým požadavkem na vyplácení 60 % mzdy pracovníkům v odstávce při stávajících potížích koncernu pouze přitíží, neboť nejsou prostředky na mzdy lidí řádně pracujících, není už ani na úhradu vstupů. Pokud by odbory chtěly opravdu pomoci najít východisko z krize, mají tu možnost, aby ze svých prostředků platily jimi požadovaný 5 násobek platu odcházejícím pracovníkům a výše zmiňovaných 60 % platu. Vždyť od koncernu dostaly dost velký majetek v podobě Domu kultury, jehož jmění činí cca 260 mil. Kčs a prostředky OS jsou ze značné části tvořeny přídělem ze zisku - fond kulturních a soc. potřeb - a z mezd zaměstnanců.

30. října 1992 došlo k výraznému posunu situace ve ŠKODĚ Plzeň, neboť vlastníky kontrolního balíku 34 % akcií se staly konsorcium Komerční a Investiční banky a fa NERO. Lze tedy očekávat, alespoň škodováci v to věří, že se kdysi světoznámá firma znovu postaví na nohy. Mnozí též doufají, že se též podaří narušit všudypřítomnou mafii, neboť právě její představitelé spolu s ministrem Vrbou se aktivně podíleli na komplotu vůči tehdejšímu generálnímu řediteli Soudkovi. Věřme tedy, že konečně budou muset své posty opustit ti, kteří nesou vinu na stávajícím stavu koncernu, ti, kterých prvořadou snahou bylo maximální osobní obohacení místo starosti o prosperitu firmy. Věřme, že šanci dostanou i schopní, mladí, v minulosti nezkompromitovaní lidé, že bude konec tomu, aby byli nuceni odcházet z koncernu, zatímco aby přestárlé nomenklaturní kádry setrvávaly v poklidu ve svých funkcích. Skončí už konečně ve ŠKODĚ, koncernu Plzeň, a.s. socialismus? Z vystoupení Ing. Soudka na tiskové konferenci 3. 11. vyplynulo, že tomu tak mohlo být. Bude-li koncern Škoda prosperující společností, to však ukáže čas.

-pz-