--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Novotný Libor
Název: Malá privatizace versus ceny
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na první pohled by se zdálo, že tyto dvě oblasti jsou naprosto nesourodé a že je nelze porovnávat. Ovšem v ekonomice lze vysledovat někdy i velice pozoruhodné vazby. Ceny se navíc týkají každého - resp. jeho peněženky.

Malá privatizace nebyla nic jiného než snaha rozbít monopol státního obchodu tím, že převede prodejny do soukromých rukou. Tato snaha byla dost nešťastná zejména díky zachování velkoobchodního a výrobního monopolu. Dalo se sice předpokládat mírné snížení cen v důsledku konkurence soukromých prodejců, ale snížení cen bylo limitováno cenami z velkoobchodu.

První signál, který dával tušit, že něco není v pořádku, bylo neustálé vyhlašování, že není rozdíl mezi čistými a špinavými penězi. Možnost mafiánského přístupu k dražbám - vyhánění cen, nebo naopak vyprovokování "holandské dražby", vydírání, podplácení apod. - měla být zlikvidována (omezena) tím, že by ke všem dražbám došlo v průběhu několika málo měsíců (asi 4). Mafie by neměla potom dost lidí na obsazení dražeb, dost času na vydírání a podobně.

Tím, že se aukcí mohly zúčastnit i "špinavé peníze", respektive, že se neprokazoval původ těchto peněz, se docílilo extrémního růstu cen malých prodejen a restaurací i cen za pronájmy, jejichž délka byla zkrácena. Argument, že stát na tom vydělal, neobstojí (jak ukážeme dále). Díky přílišnému protahování malé privatizace se mnoho obchodníků snažilo rychle vydělat, aby stihli našetřit peníze a ještě jednou se aukcí zúčastnit. Tento přístup rozhodně ke snížení cen nevedl, spíše naopak. Je reálnou skutečností, že soukromníci jsou dnes často dražší než státní obchod. Některé obchody a sklady byly naopak prodány v holandských dražbách různým mafiím, které je nyní za marky pronajímají - to mohl stát dělat také.

Vysoké ceny v obchodech jsou podporovány tedy i vysokým zadlužením podnikatelů v důsledku extrémních cen v malé privatizaci. Díky vysokým cenám se prodává v obchodech méně zboží, podniky méně vyrábějí, mají nižší zisk a stát vybere méně na daních. Výsledně nula od nuly pojde a stát nevydělá. My všichni zato proděláme.

Kuriózním příkladem nedomyšleného kroku je dotovaný výkup potravin na export a uvolnění jejich cen. Dotace pocházela z peněz získaných malou privatizací. Mnoho zemědělských podniků prodalo ne přebytky, ale co nejvíce potravin na dotovaný export a monopolním zpracovatelům hrozilo zastavení výroby, protože zemědělci prodávali raději na export za vyšší ceny. Monopol zpracovatelů vyřešil situaci po svém. Zvedl výkupní ceny a adekvátně ceny produkce. A ... "Občane, zaplať!" A občan platí, protože zase nic jiného nezbývá. Takto byly peníze z malé privatizace použity na vyprovokování podzimního zdražení. Ing. Libor Novotný

člen Demokratického ekonomického klubu