--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kostlán František
Název: Mozaika - Zánik federace
Zdroj: NN Ročník........: 0002/029 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 25.11.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Zánik federace Ve středu 25. listopadu schválilo Federální shromáždění zákon o zániku České a Slovenské Federativní republiky. Po dlouhých tahanicích konečně došlo k tomu, o co tak vehementně usilovala nacionálně socialistická část levice na Slovensku. Bylo zajímavé pozorovat její spor s levicí komunistickou, protože šlo vlastně o hlavní bod, ve kterém se tyto levičácké bojůvky neshodovaly a neshodují.

Schválení tohoto zákona je prvním krokem k pokračování ekonomické transformace alespoň v České republice, a především možnost zachování nastoupené cesty k demokracii a svobodě.

Je zajímavé, že naši socialisté a kryptokomunisté tento zákon podpořili až pod hrozbou ukončení fungování FS. Inu - každá koruna dobrá.

Do vlastních rukou

"Česká národní rada ve snaze zabezpečit pokojný vývoj státoprávní situace směřující k existenci samostatného českého státu od prvního ledna 1993 a vědoma si své odpovědnosti vůči všem občanům ČR prohlašuje, že přebírá spolu s vládou ČR plnou odpovědnost za kontinuitu státní moci na území ČR a za zajištění oprávněných zájmů a potřeb občanů ČR."

Toto usnesení, které odhlasovala ČNR ve čtvrtek 19. listopadu, bylo navrženo z obavy, že Federální shromáždění neodhlasuje pro pokojný vývoj tolik nutný zákon o zániku ČSFR. Je to první náznak, že občané českého státu usilují o svůj stát a že vznik samostatného českého státu není pouze dílem slovenských separatistů. Kéž nám tato snaha a odhodlání vydrží.

O pár dní dříve podobný návrh prosazovala Občanská demokratická aliance. Tehdy bohužel neprošel. ODA byla napadána i ze strany ODS, že jí jde o pouhé zviditelnění apod. Nelze se proto nezamyslet nad argumentem ODS, že "tehdy" ještě nebyla doba uzrálá na schválení podobného usnesení, kdežto o pár dní později najednou je doba vhodná. Toto jednání ODS je příznačné pro její politiku od samého začátku. Nastínění postupu, ze kterého se lze vyvléci při každé příležitosti a neznalost či neumění odhadnout následující politické dění. Pokud bychom chtěli použít Klausova šachového termínu - ODS v mnoha případech nemá svou politiku promyšlenou ani na jeden tah dopředu. Tolik vysmívaní a urážení představitelé konzervativní části Občanské demokratické aliance, pánové Daniel Kroupa, Pavel Bratinka a další, nám znovu dokázali, že na rozdíl od Klause mají svou partii rozehranou dobře a na několik tahů dopředu ji hrají s přehledem. Svou partii zahájili dnes opomíjeným královským tahem - založením Meziparlamentního klubu demokratické pravice, který byl počátkem krystalizace pravice v České republice. Pragmatičtí liberálové Klaus a Dlouhý jsou sice dnes o hodně populárnější, sdělovací prostředky jim vytvářejí potřebnou image, ovšem bez těchto politiků by si dnes hráli na tržní hospodářství a demokracii v "rezervaci" pro šachisty - začátečníky.

Československá Česká republika

Národní rada Slovenské republiky schválila usnesení, v němž doporučuje FS ke schválení návrh zákona o zániku federace s pozměňujícím návrhem Jozefa Prokeše (SNS) o zákazu používání symbolů ČSFR Českou i Slovenskou republikou - tedy nástupnickými státy. Nejednalo se tedy o zákaz České republice používat tyto symboly, ale o návrh NR SR pro hlasování Federálního shromáždění. Hysterie, která se po tomto usnesení NR SR zvedla v českých zemích, odhalila přežívající "nacionalisticko-čechoslovakistické" cítění převážné většiny zastánců rozdělení ČSFR. Lze pochopit obavu slovenských představitelů, že jeden z nástupnických států by zároveň se zachováním československých symbolů byl v zahraničí více upřednostněn, nelze však přijmout teorii, že český stát vzniká jen jako jakási zbytkovina po vynuceném rozpadu ČSFR. Náš argument, že jsme Slovákům bezprecedentně pomohli a slovenský národ by bez českého těžko přežíval, je jistě pravdivý, ale nepředpokládám, že jsme jim pomohli z toho důvodu, abychom s tím mohli operovat pokaždé, když se budou chtít osamostatnit. Ostatně Slovákům za první republiky slibovaná autonomie nebyla nikdy dána. Slovákům jsme přece pomohli proto (vedle jiných důvodů), že jsme byli moudří a cítili jsme s nimi. Před vznikem Československa existoval český stát a bude existovat i nyní. Rozpad Československa není pouze důsledkem snahy slovenského národa po samostatnosti, ale především návratem k tisícileté existenci státu českého. Symboly, které od začátku reprezentovaly úředně uznaný národ "československý", by tuto skutečnost nejen popíraly, ale zároveň by podporovaly náš pocit "ublíženectví" vůči Slovákům.

Je čas smířit se s tím, že Masarykova idea uspořádání středoevropského prostoru je mrtva, že se neosvědčila metoda přehlížení těch skupin obyvatelstva, jimž jsme si zvykli říkat národnostní menšiny, ani slučování příbuzných národů v jeden, z obavy před národem jiným. Smiřme se s tím, a vyjádřeme to i našimi tradičními symboly. Čechoslovakisté, kteří ve skutečnosti (svým lpěním na této uzavřené dějinné kapitole) rozbili Československo, si dnes foukají na bolístky a žádají převzetí československých symbolů, navrhují pro náš stát název Československo (i s případnými dodatky) či žádají zachování hymny v původním znění. Snad z toho důvodu, že by si přáli, aby se nad Tatrami začalo znovu blýskat a "hloupý slovenský národ" si konečně uvědomil, že bez nás - inteligentních, na Západ patřících Čechů, nemá šanci na přežití.

Momentální bezradnost Slováků, která vyústila v převzetí moci nedemokratickými silami, se (pevně věřím) po prožití nezbytných důsledků tohoto rozhodnutí, změní v potřebu vzniku slušného křesťanského státu. Přejme jim to a přestaňme si konečně hrát na jediné garanty zdravého rozumu a vševědoucí mesiáše.

Dva soudruzi - jeden zákon

V minulém čísle Necenzurovaných novin jsme vás informovali o návrhu zákona o ochraně osobních dat a vytvoření institutu inspektorů, kteří nad dodržováním tohoto zákona budou s ostražitostí komunistů z padesátých let bdít (tzv. informační policie). Tento návrh vzešel z ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR, které vzniklo z toho důvodu, aby se vedle ministra Dyby mohl v politice uplatnit i ministr Dlouhý. (Tzv. Klausova redukce státního aparátu). Proč právě z tohoto ministerstva, jsme se dozvěděli až po uzávěrce minulého čísla. Tento návrh zákona vypracoval a předložil náměstek ministra Dyby ing. Ladislav Chrudina. Komunistický ministr vnitra soudruh Obzina po svém nástupu do funkce začal přebudovávat SNB a tedy především Státní bezpečnost. Domníval se totiž, že tehdejší mechanismus fungování dozoru KSČ nad společností je nedokonalý, proto se rozhodl přiblížit "orwelovskému ideálu" vymívání mozků a absolutní podřazenosti režimu. Vedle jiných opatření vytvořil agenturu StB pro dozor a dirigování vědy a techniky, která v průběhu svého trvání používala i název Státní komise pro vědeckotechnický rozvoj a investice (SKVTRI). Jedním z "úředníků" této "komise" byl i dnešní náměstek ministra Dyby, ing. Ladislav Chrudina. Pracovníci SKVTRI se bez jakékoli nadsázky dají označit jako stejně důležití a na stejné úrovni jako příslušníci Státní bezpečnosti. Spoluvytvářeli nelidský systém. Nemuseli nikoho mlátit či zavírat, to za ně obstarávala jiná složka represivního komunistického aparátu. Dozorovali a vytvářeli "správný", marxisticko-leninský vývoj ve vědě a technice za pomoci zlepšováků a vynálezů, ukradených západním imperialistům a komunistické ideologie.

Nijak proto nepřekvapuje, že návrh zákona o "informační policii" se vylíhl právě v hlavě zasloužilého soudruha Chrudiny, jehož způsob myšlení, jak vidno, je těžce poznamenán aktivní spoluprací s komunistickým režimem. Co však překvapuje, je fakt, že tento Obzinovec je dnes náměstkem ministra pravicové vlády. Že by soudružská výpomoc v rámci převedení politické moci KSČ v ekonomicko-politický vliv komunistů?

Disident a estébák

Na rozdíl od ministra Dyby (KSČ, OF, ODS) nás může udivit jednání odpůrce komunistického režimu, dnešního ministra vnitra ČR Jana Rumla.

Televize nám 26. listopadu večer přinesla opět jeden ze svých postkomunistických výplodů, jak pod zástěrkou kritiky vychválit současného politika. Zúčastněni: novináři Hvížďala a Beniak, ministr Ruml. Kritické otázky pršely jedna radost, po odpovědích, které veškerou kritiku samozřejmě vyvracely, však namísto konkrétní doplňující otázky následovalo většinou souhlasné pokyvování hlavou "ostrých novinářských hochů".

Nejlepším příkladem je otázka, proč a jestli je pravdou, že pan ministr u sebe na ministerstvu drží bývalého pracovníka II. správy StB (boj proti vnitřnímu nepříteli), pana Bělíčka. Jan Ruml tuto informaci potvrdil přibližně těmito slovy: Pan Bělíček je schopný člověk a já osobně mu věřím. Na II. správě StB se zabýval vnějším nepřítelem. Dokud budu ministrem, tak u mne pan Bělíček bude jako poradce pro určité věci, pracovat. Jako ministr za něj ručím, byl prověřen několika komisemi... Namísto otázky, jestli náhodou ten, kdo pracoval na vnitřním nepříteli a vedle toho se zabýval též nepřítelem vnějším, není ještě horší než jiní estébáci, namísto dotazu, zda se pan Bělíček někdy podílel na únosu či vraždě některého emigranta, nebo rozpracováním protivníka, končícím "nějakým neštěstím", namísto otázání, jakým způsobem ponese v budoucnu ministr vnitra odpovědnost za setrvání tohoto a dalších estébáků ve státní správě, když se veřejnost nikdy nedoví o jejich případném provázání s KGB a neukončenou prací pro ministerstvo bezpečnosti Ruska, se dostavilo trapné mlčení hrdých pokračovatelů odkazu Karla Čapka či Ferdinanda Peroutky...

Setrvání některých estébáků jako "nepostradatelných odborníků", je dnes už tak běžné, že jsme si na něj zvykli a vlastně se tím nikdo nezabývá. Hráz pochybností o tom, jakým způsobem se vládnoucí disidenti budou vyrovnávat s komunistickým dědictvím, už dávno protrhli Václav Havel a Občanské hnutí, jež se postavili na stranu komunistických zločinců. Nejde však jen o konkrétní spolutvůrce zločinného režimu a mravní (v těchto případech nemravnou) stránku věci. Zachováváním těchto lidí ve funkcích poradců signalizuje ještě něco podstatnějšího. Neboli - co mohou poradit tito rádci svým chlebodárcům? V čem jim mohou být prospěšní? Samozřejmě v tom, co ovládají a čemu rozumějí - totalitní represivní systém provádění politiky, skrytý mechanismus dohlížení na politické konkurenty a další nepohodlné. Nemyslím si, že právě toto hrozí od Jana Rumla, je ovšem skutečností, že policejní systém se mění pomalu a spíše návratem k osvědčenému, předlistopadovému. Namísto zcivilnění policie, zrušení nedílné velitelské pravomoci a přehnané podřízenosti, přenesení pravomocí a odpovědnosti na místní ředitele policie - civilisty, a pokud možno co největší decentralizaci, se hledá jakási "třetí cesta" i v tomto směru.

Připusťme, že pan Bělíček může být ministru vnitra skutečně užitečný - například v rozkrývání dosud pracující části příslušníků StB nebo upozorňování na jednotlivé akce apod. Pak by o tom Jan Ruml sotva mohl mluvit na veřejnosti. Jenže, žádná akce proti estébákům a podobné verbeži dosud nebyla uskutečněna ani ze strany ministerstva, ani od "odborníků" z FBIS.

Jan Ruml by si měl uvědomit, že není ministrem na doživotí a systém, jaký zavede na ministerstvu, po něm mohou zanedlouho převzít dosud nedemokratické levicové síly. Možná, že potom bude pan Bělíček rozpracovávat Jana Rumla právě tak, jako někteří "profíci" dnes odposlouchávají a sledují redaktory Necenzurovaných novin a další lidi, kteří odmítají dnešní zkřížení "demokracie" s komunistickým zákonodárstvím a způsobem uvažování.

Kocourkov na pokračování

Občan Albín Kocourek ze Šumperka se v televizi a ostatních sdělovacích prostředcích vyslovil kriticky k návrhu ústavy ČR a navrhl zkrácený text její preambule, který mu jako občanu lépe vyhovuje. Kriticky se vyslovil především k malým pravomocem budoucího prezidenta českého státu, především z toho důvodu, že sám hodlá, za podpory své manželky a přátel, kandidovat na tento úřad, a živě protestoval proti parlamentní demokracii. Uvedl, že takto navrhovaný systém plně neumožňuje důsledné působení již vytvořeného hradního mocenského centra. Protože se mu prostor daný jeho osobě ve sdělovacích prostředcích zdál neúměrně nízký (sotva 10 minut denně v průměru v televizi, pouze půl tiskové strany denně v Lidových novinách a dvě strojopisné strany v ostatních denících), začal se svým tiskovým mluvčím, tajemníkem a čističem bot v jedné osobě, objíždět kulturní a vzdělávací centra, kde za potlesku náhodných občanů Šumperka požadoval svoji přímou volbu lidem. Připustil možnost více kandidátů za předpokladu, že nebudou mít tak dlouhou předvolební kampaň a bude jim zamezen přístup do televize. Na dotazy, s jakým politickým programem bude kandidovat, odpovídal: "Mým programem jsou hodnoty, které představuji - smířlivost s komunistickou ideologií, tolerance ke komunistickým zločincům, respektování vlastní subjektivity ve spojení se subjektivitou světa, která mi umožní ignorovat názory občanů, iracionalita, která pomůže vytvořit chaos potřebný k prosazení mých vlastních mocenských ambicí," atd.

František Kostlán