--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kroupa Jaroslav
Název: Já nejsem na prodej - rozhovor s Karlem Krylem
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 07.12.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

rozhovor s Karlem Krylem Motto: ... byl hrozný tento stát, kdyř musel jsi se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat.

A bylo jim to málo, pručili dětem

modlit se, jak si přálo veličenstvo kat... Karel Kryl

/ Z konceru Vánoce bez násilí - 20.12.1989 Pasienky - přenášeno v přímém přenosu československou televizí /

7. prosince 1992, na předvánočním koncertě Karla Kryla v Brně, bylo Janáčkovo divadlo zcela vyprodáno. Necenzurované noviny požádali Karla Kryla o rozhovor. Později o další rozhovor požádal pouze Katolický týdeník. V denících nebyla o koncertě ani zmínka.

Můžete říci na které straně politického spektra stojíte? Prosím - na svým. Mně uhýbají prostě srtrany vždycky doleva nebo napravo. To dělali také panu Churchillovi. Pan Churchill byl čtyřikrát v partaji a vždycky se ho ptali jestli nezradil partaj. Říkal: já ne, ale partaj mě uhla doleva nebo doprava.

A co říkáte otázce Moravy? V moravských stranách nebo hnutích disidenty nenajdete.

Já nevím. Já mám takový pocit: disident impera. Já nevím jestli má člověk ty disidenty vůbec hledat. Totiž mnozí disidovali / pozn.: byli vzdáleni - latinský slovník / a vládnou. Já jsem nikdy nebyl disident. Protestoval bych proti tomu být označen disidentem. Disidenti byli ti, kteří nám vládli a kteří se zase chystají nám vládnout. To je všechno. Já jsem pozitivní charakter. A disident, který oponuje demokracii - to jsou ti druzí / a já disident nejsem /.

Nemáte strach, že vaše názory mohou zneužít nepřátelé demokracie? / Smích /. Mohou. Nemám strach.

Jak se díváte na politiku Klausovy strany: špinavé peníze atd. Já nevím, co jsou to špinavé peníze, čisté peníze. To je prostě horizontální pohled na svět bez špetky vertikály. Jedná se o nové hodnocení starého problému a starý výsledek zdánlivě nového problému. Je to vždycky tak, že staré struktury, nebyla-li provedena revoluce do konce - ztratilo se tempo - staré struktury posléze revoluci zaškrtí, nastane nové císařství, tak jak to bylo ve Francouzské revoluci. V císařství se udělá nová šlechta, stará šlechta se z části postíná nebo odstraní, aby se znovu renovoval rod této šlechty a sešvagřil se s císařskou šlechtou. Vždycky tomu tak bylo a nastává ti i v této zemi. To je můj názor. To znamená: nebudou tady žádné staré struktury, jsou tady dneska už staronové struktury a nedomnívám se, že komunistická strana je nebezpečná. Právě staronové bolševické struktury - bolševickokapitalistické - se bojí koministické strany. Dneska - jak to zní směšně - aby jim náhodou ty nakradené prachy nesebrala.

Mohl by jste se vyjádřit k útoku na Jiřího Svobodu? Považuji to za velice tragickou věc a nesmyslnou. Jestliže nezakáži komunistickou stranu a nepostavím ji mimo zákon, musím tu strpět to, že komunistická strana existuje. Jestliže je to legální strana, musím ji brát jako legílní stranu, vzdor tomu, že jsem s ní nesouhlasil. To je zákon, jestliže beru vážně demokratické snahy, nebo alespoň demokratický blábol. Nesouhlasím s řešením tohoto typu. Nepovažuji za dobré, že někdo udělal atak na Jiřího Svobodu, velice proti tomu protestuji. Protože, jestliže měl být naněkoho udělán atak, tak ti, na které by to mělo být uděláno, sedí určitě dneska v některé ze správních rad. Případně v penzi, obklopeni psy. S investicemi ve všech nových strukturách.

Jak se vám líbí anebo líbila politika Havla? Já jsem doufal, vzhledem k tomu, že jsem sledoval Václava Havla, ne teprve poslední dva nebo tři roky, ale dobrých dvacet let, a to profesionálně v rozhlasové stanici Svobodná Evropa - tehdy ještě svobodná - a byl jsem přesvědčen, že je to člověk charakteru ryzího, což ovšem neznamená to, že když člověk je charakteru ryzého, musí s tím charakterem ryzím přežít tři roky působení nejenom poradců a mocných, ale také zalíbení v tom, že jako režisér přichází na scénu. Málokdy se stává, že dobrý režisér je také dobrým hercem...

Znal jsem člověka, který přežil dva koncentráky jako velice čestný muž. Přežil je /jak ten nacistický, tak posléze bolševický/ dvanást let. Potom přišel do zahraničí a jelikož měl zaměstnání, které přináší peníze, rozhodl se, že dožene všechno, co bylo předtím. Zalíbilo se mu v tom, že měl najednou popularitu, vzhledem k tomu, že byl známý. Zalíbilo se mu posléze v tom, že měl peníze a stalo se z něho totální hovado, protože se mu zalíbilo v tom novém co měl a přestal vnímat čím byl. Takže ani dvojnásobný koncentrák po naprosto čestném přežití ještě nechrání člověka před zblbnutím. A obklopí-li se člověk lichotníky a nesleduje, když ho kamarád kopne do heloně, je mi ho, toho člověka, líto. Nic víc nechci říct, jenom, že je mi ho líto.

Já bych se mohl s některými lidmi prát. S tímto člověkem bych se ani prát nechtěl.

Jakou budoucnost předvídáte České republice a Slovenské republice? Nejsem Sibilla. Dívám se na to z hlediska člověka, který podlehl iluzi - za dvacet let exilu - že vysílá pro národ, který má minimálně tolik páteře a tolik odolnosti, jako měl v letech padesátých, šedesátých až do roku 68-69. Musím konstatovat, že jsem se přepočítal vzhledem k tomu, že morální škody, respektive ty těžké škody na morálním stavu národa, jsou daleko hlubší, než jsem si v nejbujnějších snech dokázal představit. Marasmus, který je v této zemi, není způsoben jenom politiky ale i lidmi, kteří to polykají, kteří si jdou zase do svého dobrého bydla. Navíc se domnívám, že současná perioda dohánění spotřeby eliminuje dosavadní hodnoty. A je to právě to, že profanace dosavadních hodnot / jestli je to lidová píseň, jestli je to folk, jestli je to poctivá práce, případně smysl pro krásu, smysl pro pořádek - neodhodit vajgla na ulici, až po uřezaný strom, nebo znečištěné prostředí / prokazuje takovou gubernizaci duše národa, že jsem to skutečně podcenil. Tři roky pokusu o změny v této zemi mně vynesly, kromě vystřízlivěnní, také onemocnění, takže se chystám teď na dalších dvacet let na trošku jiné tempo, než byly ty tři roky revoluční. Připravuji se skutečně na deset, patnáct, dvacet let k vytrvalé, velice malé práci. Možná bez publika, dělal jsem to dvacet let předtím a nevidím důvodu, v současné situaci, že bych s tím měl přestávat. Dělám to svým způsobem - možná ne tak, jak byste si to představoval vy, stejně jako jinak si to představuje pan Svoboda, s stejně jak si to jinak představuje sociální demokracie, stejně jak si to jinak představuje pan Zeman anebo někdo jiný. Domnívám se, že v tom není nic špatného, mám-li trošičku jiné prostředky, než jenom do toho bít z dvoucentimetrového kanonu, nebo z pěticentimetrového, když mohu mít také vlasové náboje - takové které proniknou. Můžete mít lano a můžete tím lanem někoho škrtit. Mně stačí tenká hedvábná šňůrka. Na té se oběsí ještě lépe.

To onemocnění je vážné?

Přivodil jsem si prudký zápal slinivky břišní z vyčerpíní, z přetažení, z běsení nad flákárnou, nad nepořádky, nad naprosto nesplněným slovem, nad nedodrženými termíny, nad podvody, nad malými krádežemi, většími krádežemi,až do velikých krádeží, nad nespolehlivostí zákonů, soudů atd. Nad nedůsledností jednoho, druhého, třetího.

A v Německu?

V Německu tyto potíže zatím nemám, ale mám takový pocit, že spojením s východním Německem přicházejí tyto neřesti i do mé bavorské náhradní dvacetileté vlasti.

Vyjádřil jste se kdysi, že poskytnete rozhovor kterýmkoliv novinám, když věci nevytrhnou z kontextu. Poskytl by jste rozhovor i českému Špíglu, o kterém se hovoří, že je to estébácký plátek?

Jsem z lidí, kteří jsou ochotni hovořit s kýmkoliv. Mohu hovořit stejně s panem Svobodou a normálně vyslechnout jeho názory, jako vyslechnout názory pana Sládka. Mohu hovořit skutečně skýmkoliv. Za dvacet jsem se naučil demokratickému jednání a nemám, vzdor tomu, že mám zabitou rodinu bolševikem, dojem, že je to otázka stranické příslušnosti. Znám daleko více bolševiků, kteří nikdy v komunistické straně nebyli a dlužno podotknout, že je jich více, než v té komunistické straně. Mám takový pocit, že bolševismus prosákl kompletně celým jednáním, nejenom jednoho, druhého, třetího národa, který je na tomto místě, ale prosákl hluboce dokonce i do kořenů rodinných, do kořenů náboženských. Pochybuji o tom, že se vůbec vyhnul kterémukoliv místu, které je na této zemi. Ten bolševismus, stejně jako fašismus, to je totéž, má pouze jinou výložku a jeden dokonalejší než druhý, protože se učí od toho druhého. Ale domnívám se, že je to dnes sešvagření se způsobem mafiánských vztahů. Domnívám se, že mafiánské vztahy jsou podporovány ze všech možných stran, a že se lidem v těchto mafiánských způsobech, některým lidem říkám - člověkům ne - lidem. Některým lidem se v tom líbí, protože z toho mají prospěch.

Záleží na tom, jak zachází mafie s lidmi, kteří jsou ovládáni. Tedy 95 % se zastraší. To se udělá tak, že zítra budeš bez práce, případně ty tady moc nekecej, máš máslo na hlavě. Dělá se to vydíráním, dělá se to vším možným. Strachem z budoucnosti, úctou k vrchnosti, včetně pochlebování mocným a nasazování psích hlav jiným lidem. 95 % lidí se uklidní, protože chce mít to svoje jistý.

Z těch pěti procent, které zbývají, které nejsou k zastrašení, máme tu šanci je koupit. Neudělal bych to ani za milion. Dobře. Dáme půldruhého nebo dva. Vzhledem k tomu, že většina lidí, kteří tady momentálně sedí v parlamentech i v jíných místech, včetně vlády nebyli po léta dostatečně zaplaceni, ani dneska se nedomnívají, že jsou dobře zaplaceni, podléhají pochopytelně prospěchu svých jednotlivých rodin, případně svých osobních klanů. Jsou ke koupi a jsou na prodej. Může to být i vztah zcela pragmatický, člověka, který má jisté povolání a jednou jde s tím a podruhé s oním, protože to vyžaduje jeho zájem. Případně zájem jeho rodiny, kde je tlačen z té či oné strany. Říkám to povšechně, protože jsem s tím konfrontován dokonce i v úzkém kruhu svém.

Třetí záležitost je v tom, že máme tady ten zbytek, který se prostě koupit nedá, ani zastrašit. Ten jednoduše likvidujeme. V této společnosti se nedomnívám, že útok na pana Svobodu je ten typický případ likvidace. Domnívám se, že typický případ likvidace je příklad Miloše Zemana. Případ Miloše Zemana je velice zajímavý a o d p u s ť t e, že to použiji. Miloš Zeman byl miláčkem televizního publika v době když jsem sem přišel. Byl to člověk zručného vyjadřování a s velkým smyslem pro pointu. Je to člověk sličný a víceméně na úrovni televizního moderátora. Vypadá velice dobře, nejenom na obrazovce. Pamatuji si velice dobře, jak všichni mí rozliční praví i leví kamarádi seděli a dívali se na něj, jak jim to ten Zeman zase pěkně dal. Setkal jsem se s Milošem Zemanem potom v divadle Semafor, kam ho pozvali a byl v té době velice košér a velice oblíbený. Během jediné chvíle, kdy zůstal nejprve bezpartijní, neboť se rozpadla ta smečka, která se rozdělila potom na menší smečky. Říkám to v této chvíli nikoliv v tom zlém, ale v tom normálním, dejme tomu živočišném druhu. Mraveniště se rozdělilo na několik jiných mravenišť.On zůstal mimo to vyhrané mraveniště, zapojil se do jiné strany. Od té chvíle se stal jakýmsi renegátem, byť OF nebylo stranou. Byl pošpiněn ze všech možných stran, protože má, dejme tomu, svůj názor. Nevím, jestli je jeho, jestli je prospěchářský. Nechci posuzovat. Chci posuzovat, jak se vůči Milošovi Zemanovi jedná. Celá ta zéležitost proběhla tak, že má dneska Kiloš Zeman psí hlavu a jak ho milovali, tak ho nenávidí. Je to taková debilárna - to je ta tragédie tohoto národa, nebo těchto národů, že se chová jako idiot, bohužel, a říkám to zcela vědomě. Říkám to stylem, jak mi říkal můj tatínek. Tatínek říkal: dostali jsme řito. Sem s ním! Je ztuchlé. Ven s ním! Nebo náš starý pokladník: Sláva mu! Utekl s kasou. Hanba mu! To je přesně ono, co tady vidím, v téhle zemi. Takhle se odstraňuje soupeř, který je nepříjemný. Ve chvíli, kdy mu nedám dokonce ani možnost, aby se k tomu vyjádřil. A jsou takoví lidé, kteří jsou tímhletím způsobem odstraněni:

Napéší článek, který se nezveřejní, ale jsou pošpiněni v jiných novinách. Pak dostanou přes držku, na základě vymyšleného textu, který nebyl řečen, na základě špatně formulovaného citátu, z vytrženého kusu textu, z toho nezveřejněného článku, jak se mi to stalo v Reflexu, jak se mi to stalo v Respektu. A navíc nedbale. Vzhledem k tomu, že existuje televizní záznam, že jsem hymnu zpíval, jsem osočen, že jsem hymnu nezpíval, že jsem odmítl...

Kdy?

Na oslavě 28. října.

Letos?

Ano.

Článek byl zveřejněn pouze v časopisu Znojemsko. Ten článek jsem četl na tom shromáždění /pozn.: 28. října/ a uvedl jsem tam, že tady nezpívám pro stranu, ale pro republiku. Bylo to vytrženo z kontextu a špatně interpretováno. Z á m ě r n ě f a l e š n ě i n t e r p r e t o v á n o, co jsem měl na mysli: "že paní, která mi psala dopis, napíše příště další dopis, via SRN, bývalému a možná i budoucímu zrádci národa." Znamená to tedy, že píše se čtyřkorunovou známkou, rozhodně ne na Hrad panu Havlovi, ale panu Krylovi do Mnichova. Ve chvíli, kdy to redaktor změní na to, že mám namysli zrádce národa pana Havla, změnil smysl mého vyjadřování, pošpinil mě když napsal, že jsem tohla řekl. Já jsem to neřekl. To bylo v Reflexu?

To bylo v tom Reflexu. A jestliže se takhle zachází, a já nemám možnost se v těch novinách bránit, a ten text nebyl zveřejněn - jsem náhle uveden do nepřátelských kruhů, že já jsem ten zlý, že jsem se dal k levičákům, k bolševikům. A lidi mi nadávají. To je systém, jakým se to tady provádí. A já nejsem zrovna přítelem podobných věcí.

Děkuji moc za rozhovor

Jaroslav Kroupa

P.S. Reflex nerespektujeme,

Respekt nereflexujeme.

P.S. Otiskujeme tento rozhovor kompletní i když s názorem Karla Kryla na Miloše Zemana nesouhlasíme.

Redakce