--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Molík Jan
Název: Konference o zločinech komunistů
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 06.11.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Vážení dámy, vážení pánové, vážení přátelé, dovolte abych Vás oslovil.... a snad i varoval tak trochu z ciziny. To víte, jako bývalý exulant, emigrant a dnes tak zvaný "krajan"....přes dvacet let života v západní demokracii člověka poznamená!

"Konference o zločinech komunismu" - přiznám se Vám, že mi na tomhle názvu....když jej vezmu doslova....cosi vadí. Neboť, každý školený marxista nám může namítnout, že komunismus neexistuje, nemohl se tedy ani provinit žádnými zločiny.

"Byl to přece jen cíl, zářný zítřek" - ke kterému se soudruzi zběsile hlásili a hnali se přes krvavé hromady svých obětí!

Vadí mi tedy ta abstraktnost, pseudofilosofická odtažitost a proto chtěl bych se zde pokusit diferencovat, o jaké zločiny to vlastně šlo a ještě stále jde. Vina komunismu na této úrovni suché teorie je vina mravní....! Zločin na morálce většiny národů bývalého východního bloku!... Více než čtyřicet let perverzní marxistické ideologie zničilo téměř dokonale dvě generace. Vpravilo do hlav nás všech strašné lži, podvody, nesnášenlivost a netoleranci zakuklenou do líbivých slov o budoucnosti. Slibovali spravedlivé rozdělení bohatství a dosáhli jen nespravedlivé rozdělení bídy. Slibovali sociální rovnost a dosáhli nerovnosti takové, že je potřeba se vrátit do nevolnictví středověku, chceme-li srovnávat. Byla to jediná kolosální lež, vybudovaná na závisti a nenávisti, těchto bohužel tak záporných lidských vlastnostech.

Socialismus byl a je systémem vědomě znezžívající lidskou špatnost a podle toho také vypadal a vypadá.....

Ne spolupráce, solidarita, pomoc, volná konkurence myšlenek a činů, ale třídní boj, závist, nenávist, nevraživost a neúcta, to je slovník budobvatelů socialismu a komunismu. Zamysleme se nad škodami v našich hlavách a srdcích, které do nás s využitím všech technických vymožeností posledního půlstoletí očkovala propaganda zloby a nenávisti. Jak napravit mravní zločin komunismu?.... To je ten úkol nejtěžší, neboť každý musí sám u sebe začít a zamyslet se nad sebou. Oporu, pomoc v našem tápání není třeba hledat příliš daleko....deset prastarých přikázání a několik novodobých postulátů práv člověka a občana, ukazují cestu jasně.... všem těm, kteří se jí chtějí ubírat....

Chceme-li být konkrétnější, musíme mluvit o "zločinech komunistické strany"!Organizace, založené k násilí a teroru, k uchvácení totální moci ve státě, organizace, která vše co slibovala splnila, ano - teror koncentračních táborů, věznice plné násilí - začátek hrůzného roku 1948! Organizace zodpovědná za vraždění, zavírání a vyhánění všech těch, o kterých rozhodla.

Vina této organizace je vinou politickou a proto mělo.... a stále ještě musí být....s ní podle toho naloženo.

Jak napravit politický zločin komunistické strany?.... Měla být už dávno zakázána, její majetek zabaven a použit především k odškodnění těch, kterým pod svým krvavým praporem nenávisti ublížila. Proč jsme si nechaki všemi těmi takzvanými disidenty namluvit obrovskou lež, že prý kolektivní vina nesmí existovat?...Samozřejmě, jistě ne ta, která se vztahuje na národ. Kde a komu jsem se narodil, to jsem nemohl ovlivnit, to je dáno mimo moji vůli a vědomí,...

proto nemůže existovat kolektivní vina národa... Existuje však a musí stále existovat kolektivní vina organizace, která navíc vládla totalitární mocí Do té, každý vstupoval vědomě o vlastní vůli, z vlastního prospěchu ať se dnes vymlouvá na cokoliv.

Byla to vždy velmi přesná hranice i u těch, kteří nikdy nebyli v dobách socialismu žádnými hrdiny....Hranice přesná, mezi pasivné resistencí a tichým nadáváním těch mimo,....a aktivní účastí a výhodami, rozhodování o druhých, o těch, kteří k této organizaci nepatřili...

Kolektivní vina zločinecké organizace komunistické strany však ještě nevypovídá nic o individuálním podílu každého jednotlivého člena!... Všichni navíc známe i spoustu darebáků, kteří straníky nikdy nebyli....lidská špatnost bohužel není a nebyla omezena na komunisty. Přesto však by byla "konference o zločinech komunistů" tématem nejkonkrétnějším, protože jejich vina...těch, kteří se provinili...je vina právní!...Vždyť jde o miliony konkretních zločinů, tisíce konkretních komunistů dnešních i bývalých.

Jde však i o poznatky neviny těch pouhých členů tohoto zločineckého spolku, kteří se žádnou konkrétní právní vinou neprovinili, neboť i takoví jsou...nebudeme to přece popírat jen proto, že nám to pseudoliberálové už tři roky namlouvají, že v tomto spolku existovala jenom tato skupina... Dnes je každému jasné, že v listopadu 1989 se v této zemi žádná revoluce nekonala....a je to dobře....Není nic horšího, než když má národ zapotřebí revoluci, když se jeho elity domnívají, že násilí a ničení jsou matkou pokroku - takový nesmysl. Nikdy v dějinách žádná revoluce nepřispěla ani tím nejmenším kamínkem mozaiky lidského pokroku.

V listopadu 1989 se zde konalo velké divadlo, obrovská maškaráda, hrátky na revolučičku podle švejkovských "scénářů", dávno domluvených mezi soudruhy z vlády a bývalými soudruhy z disentu...

v jejich čele nejmravnější a nejchytřejší, ze všech bývalých presidentů, který jako velký kapitán zaoceánské lodě s velkou slávou nastoupil, aby ji jako první v době bouře opustil!...

Tato maškaráda pod tímto vedením byla plivnutím do obličeje všem, kteří očekávali spravedlnost...

Ne pomstu, ne násilí, ne věšení komunistů na lucernách, jak o tom histericky blábolí spisovatelky, ale prostou spravedlnost. Jde o potrestání těch, kteří si potrestání zasloužili a zaslouží a to podle kriterií demokratického západního světa, jak byl předveden po druhé světové válce norimberským procesem se zločinci německého národního socialismu...Není třeba nic nového si vymýšlet, stačí jen jednat...mít odvahu se přiznat k pravdě i v činech, nejenom slovech...

Bohužel, bývalí soudruzi, co to tu převzali od soudruhů a vydrželi nám právě jen ty rozhodující první dva roky, dodrželi přesně to, co jim slíbili - že spravedlnost se konat nebude...

Že to slíbili, když ještě neměli vyhráno...nebo to aspoň ještě nevěděli...to se dá pochopit. Že to však dodrželi, to je neslýchaná nepravnost a zločin na národech Československa. Dodržet slib je totiž mravné jenom tehdy, jednám-li svobodně...

Slib daný darebákovi a tyranovi před ústím jeho zbraně, se však poté, co ji odložil a slíbil, že teď už dá možná pokoj, dodržet nesmí!... Slib, že bude upuštěno od spravedlnosti je nemravnost sama o sobě a proto nemůže být nikdy základem budování státu, ve kterém by stálo za to žít!... Vždať se dnes stačí jen trochu rozhlédnout!...Kam se poděli všichni zločinci a lumpové?...Žijí zde mezi námo, bohatší než dříve, zpipnější ještě více než předtím. Jak to, že vykupují za stovky milionů nám všem už jednou ukradený majetek?...

Jak to, že není možené překonat jejich zhoubný vliv v politice, ekonomice, státní správě a mediích!...

Nejen, že se nebojí, naopak přímo se vysmívají veškerým snahám o nastolení spravedlnosti...

Kolik je jich v těch dnešních takzvaných pravicových stranách, té naší poslední naději?...

Je to strašná koalice - pohrobci socialismu ve zbrusu nových kabátech, dnes jedni z nejzuřivějších a zároveň nejpodlejších kapitalistů, spolu s pozůstatky zločinné ideologie jejich předchůdců...

Jaké jsou naše vyhlídky do budoucna?

Viděno tak trochu zvenčí - očima poučenýma historií, odehrává se dnes v této zemi velký dějinný experiment. To, co vidíme na západě a čeho chceme dosáhnout- tedy stát liberální demokracie - vznikalo a vyvíjelo se přes dvě století na pevném fundamentu křesťanské etiky a mravnosti... To je poznatek, který se už ani na tom západě moc nenosí, ba někdy i přímo popírá. A že se západ za poslední půlstoletí od tohoto fundamentu sám silně vzdálil, je sice smutná pravda, ale nám vůbec nepomůže. Západ stále ještě jakž takž funguje proto, že zbytky svého fundamentu zachovává. Co se tady děje, to je pokus o vytvoření liberální demokracie a právního státu na troskách všech hodnot mravnosti, těch křesťanských nejvíc. Jde o pokus vytvářet stát svobody a blahobytu na fundamentu lži, podvodů, chytračení a násilí, na výsměchu hodnotám jako je čest, píle, poctivost, zodpovědnost.

Jde o cestu zpět do Evropy ne očištění spravedlnosti, ale s obrovskou tíhou všech těch nemravností, zděděných a vypěstovaných za čtyřicet let zločinného režimu budování komunismu...

Nechci brát nikomu odvahu, ale jsem přesvědčen, že na bažině nemravnosti se nedá vybudovat nic jiného, než jenom jiná nesvoboda a nová bída!