--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Tůma Jiří
Název: Zádušní mše za oběti komunismu
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 08.12.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V neděli dne 8. prosince 1992 se konala v Praze v basilice sv. markety v břevnovském klášteře koncelebrovaná mše svatá za oběti komunismu. Hlavním celebrantem byl břevnovský opat P. ThDr.Anastáz Opasek OSB, koncelebroval opat želivský P. ThDr. Vít Tajovský OPraem a pan děkan Bradna. Na začátku přednesl Svatojakubský sbor Requiem od W.A. Mozarta a pak následovala za velké účasti věřících vlastní zádušní mše svatá. V homilii J.M.P. Opasek řekl: "Myslím, že dnešní večer je ve srovnání s loňským trochu odlišný. Byl zahájen velkou modlitbou W.A. Mozarta Requiem, které se vztahovalo na všechny lidi, kteří jako oběti komunismu zemřeli doma nebo ve vězeních, v koncentrácích nebo ve vyšetřovací vazbě. V zájmu spravedlnosti chci říci hned na počátku na čem trváme" vloni jsem zde připoměl Wonku. Později se události kolem tohoto případu všelijak obraceli. Přestomyslím, že jako občané rodícího se státu musíme trvat na tom, aby zločiny proti lidskosti byly potrestány. Včechny vraždy, všechno ubíjení lidí, smrt na hranicích, to všechno musí být potrestáno, aby nový stát měl pevné základy. To není věc pomsty, pomstychtivosti, to je věc spravedlnosti, neboť zločiny proti lidskosti by neměly být promlčeny. Má a musí být i u nás takový zákon, který na to bude pamatovat, jako na to pamatovaly jiné státy a jiné národy. Na to máme my, zde shromáždění, pamatovat při nejsvětější oběti toho, který je jistě nejspravedlivější a nejvíc odpouštějící. Ale je zde také spravedlivost před Bohem, v soudu nad lidmi, kteří ztratili lidskost a kteří klidně, možná i s úsměvem, se mezi námi procházejí. Znovu zdůrazňuji, že to není pomstychtivosta je nám velice obtížné najít viníky, ale myslím, že náš národ a ti, kdo ho vedou, mají povinnost dát tyto věci do pořádku před národem a před Bohem. Jako křesťané jsme pro odpuštění, ovšem pouze těm, kdo svým jednáním a chováním projeví lítost nad svými činy, těm, kteří mají zájem o odpuštění. Křesťan odpouští vinu kajícímu člověku, ale musí to být člověk opravdu kající. A kát se může i nevěřící, právě svým jednáním. Nemůžeme však odpouštět těm, kdo jsou i nadále zpupní.
Protože nastává nová epocha našeho národa v novém státě, doufejme, že lepší než byla dodnes, volili jsme tuto bohoslužbu tak, aby to byla prosba za naši vlast, za náš národ, za naši budoucnost na které chceme spolupracovat, poněvadž tím, že vy i my jsme pracovali pro svobodu v minulosti a za to jsme trpěli, máme právo a chceme pokračovat ochotně a s láskou na budoucnosti naší země, našeho národa. Proto je tato bohoslužba spíše bohoslužbou prosebnou, za budoucnost našeho národa. Nebude to jednoduché a lehké a někteří váhají, zda nemají raději říci, že to bude velmi dobré a snadné a že se budeme brzy radovat. Nebude potřeba i nás, starých lidí, i vás, starších a mladších, zde shromážděných, abychom všichni přiložili ruku k dílu a pracovali v lásce, v soudržnosti pro budoucnost našeho národa? Proto jsme volili takovouto bohoslužbu a proto jsme v bílé barvě. Vždyť bílá barva také svědčí těm, kteří zemřeli a jsou u Boha, bílá barva je naše naděje pro budoucnost, za kterou my odpovídáme. Je zvláštní, že jsme se zde sešli ti tři, co budeme stát u oltáře, všichni z Leopoldova. Pan opat Tajovský a pan děkan Bradna, náš kněžský parťák v Leopoldově. Ještě před nekolika dny jsme nevěděli, že se zde sejdeme, neřekli jsme si to. A sešli jsme se, přežili jsme a také se snažíme pracovat dál nejen pro církev, ale pro budoucnost národa, která se rodí a bude rodit v těžkostech, o kterých ještě nevíme, ale které mohou přijít.
Proto jsme se zde shromáždili, abychom si do dalších dnů vyprosili pomoc Boží a těch, k jejichž poctě zpíváme písně, těch, kteří tento národ budovali. Hledáme-li státnost, jak to vyslovivli přední lidé z naší vlády, hledáme-li státnost pro svou budoucnost, je nám dána. Jenom kdybychom vypočítali ty velké muže, včetně M. Jana Husa, kteří byli nositeli české národní kultury. Máme kam se obracet. Křsťanství, které jsme přijali před více jak tisíci léty i tento klášter, který má příští rok oslavit své tisíciletí, svědčí a mluví o tom, že v tomto místě, v tomto národě, jsou hluboké dobré kořeny, které vycházejí z Božích přikázání, z Desatera, na němž ještě, i když na slabých nohách, stojí celá Evropa. My se k těmto pramenům musíme a chceme vracet. O tom svědčí také vaše přítomnost zde. Vracet se k tomuto dílu, které na nás čeká. Ve svornosti a lásce se všemi lidmi dobré vůle, kteří chtějí pracovat a myslí na budoucnost svých dětí, na budoucnost tohoto společenství, které mají v církvi nebo v ostatních náboženstvích a které mají v tomto národě, k němuž se hlásí a za nějž také léta trpěli. Protože jestliže jste byli ve vězeních, byli jste tam jistě kvůli spravedlnosti a ne kvůli nějakému zločinu a špatnosti. Byli jste v těch vězeních jako svědkové pravdy a blahoslavenství, ktará jsme slyšeli v evangeliu sv. Matouše. Mnohá a mnohá tato blahoslavenství se vztahují na vás. Buťme tedy dobré mysli. Důvěřujme v pomoc Boží, v níž jsme důvěřovali v době pronásledování, které trvalo tolik let. I v tom předcházejícím pronásledování za nacismu. Náš národ prošel v tomto století mnoha zkouškami. Právě proto se máme zbavit jakékoliv hašteřivosti, nenávisti a závisti, která nás často ovládá. Jak jsem řekl na začátku, žádám spravedlnost, očekáváme ji od těch, kteří stojí v čele státu a budou v čele státu stát a chceme přispět k lepší budoucnosti všemi silami, které ještě máme, ať jsou tělesné nebo duchovní. V tom duchu je dnešní bohoslužba. Jako prosba o Boží pomoc pro zítřek a pozítřek. Soustřeďme se všichni u oltáře, který je středem našeho života, nebo by měl být. Odtud přijímáme chléb života. Ti, kdo nevěří, ať prosí, aby uměli dobře rozeznávat dobro a zlo, aby stáli vždy na straně dobra, o dobro se snažlili, a to celým svým životem, aby byli spravedliví, poctiví a řádní. Jenom tak bude zaručena lepší budoucnost než je dnešní skutečnost."
Mše svatá byla ukončena zpěvem české části státní hymny a svatováclavského chorálu.
Po ukončení mše svaté jsme požádali opata želivského, Otce Tajovského, o několik slov k homilii Otce opata Opaska. Ne tuto žádost Otec opat Tajovský odpověděl:" Myslím, že Otec opat řekl všechno. Snad bychom si však měli uvědomit právě to, že dnes máme všichni povinnost jít do toho, nebát se a bojovat stále za to, za co jsme bojovali tenkrát v kriminále. Totiž za skutečnou pravdu, za skutečnou svobodu a to všech. Do toho bychom měli jít se všemi svými silami, pokud ještě nějaké máme."
Jiří Tůma, OFS