--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis,armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Bedřich Karel V závěru předešlého dílu seriálu Qou vadis jsem znovu otevřel otázku tzv. presidentské komise, která měla vyšetřit postoj armády v listopadových dnech roku 1989. Stručné hodnocení činnosti komise podal v říjnu 1990 plk. Zbyněk Čeřovský (CH 77, Svobodná legie).
Na základě předem vypracovaného plánu byly vyčleněny síly a prostředky pro nasazení proti občanům (viz předešlí díl seriálu, kap. Puč na spadnutí). V bodu 3) zprávy se hovoří o tom, že ČSLA byla v listopadových dnech organizačně i technicky připravena k plnění úkolů za mimořádné bezpečnostní situace. Stačilo tyto síly a prostředky na signál ZÁSAH aktivovat... Ještě 21. 11. zasedá kolegium FMNO, které vyslovuje jednoznačnou podporu tehdejšímu politickému vedení. Členem kolegia byl samozřejmě i první zástupce min. obrany - náčelník gen. štábu gen. plk. Vacek: 23. 11. nařizuje FMNO gen. Vackovi stálou a nepřetržitou pohotovost. Ještě předešlý den se min. obrany Václavík dotazuje gen. tajemníka KSČ Jakeše, kdy dostane rozkaz k použití armády. Jakeš mu údajně odpovídá, aby měl ještě strpení. Zásah armády tedy neodmítl a Václavík následující den aktivuje vyčleněné vojenské jednotky. O tom však není ve zprávě komise ani slovo... Komunistické špičky ÚV, které zasedaly 24. 11., musely jednoznačně cítit bezvýhradnou podporu armády v mocenském boji za udržení dosavadního režimu. Vyplývá to i z prohlášení ministra Václavíka ve sdělovacích prostředcích, jež vzbudilo bouři odporu. Naprostý morální rozklad Jakešova vedení byl zřejmě hlavním faktorem toho, že nedovedl "překonat strach z vlastní odvahy" a dát pokyn k ozbrojenému zásahu.Po mnoha faktech a řadě náznaků, které se objevily v průběhu posledních dvou let, lze uvažovat i o variantě, kdy hlavní roli v rozhodnutí ponechat armádu v posádkách, sehrála domluva mezi tehdejší komunistickopu vládou a částí opozice o převedení moci na nové centrum - OF. Teprve 22. prosince ruší nový ministr obrany Vacek Václavíkův rozkaz o použití a nasazení vojenských sil k potlačení protirežimních demonstrací... Symptomatickým rysem charakterizujícím provázanost armády s režimem je fakt, že ani jediná součásy armády v listopadových dnech nepodpořila protastující veřejnost.
Ještě 24. 11. zorganizoval min. obrany Václavík součinnostní poradu s pracovníky FMV, které se za MO zúčastnil min. obrany, gen. Ducháček (pozdější šéf vojenského školství), gen. Vincenc (měsíc na to, byl gen. Vackem povýšen a jmenován náměstkem MO, proč asi ?; pozn. aut.), stejně tak gen. Rygál a další reřimu věrní důstojníci. Písemný doklad z porady neexistuje, nikdo z přítomných se na nic nepamatuje. Přímo se vnucuje podobenství s nacistickými zločinci souzenými v Norimberku, kdy nejčastější odpovědí Rudolfa Hesse bylo anglické I can't remember - nepamatuji se, případně Keitlovo a Jodlovo zaklínání se plněním rozkazů...
Z výsledků šetření komise vyvozuje plk. Z. Čeřovský závěry, ke kterým není co dodat.
Zprávu samotnou považuje za nedonošené dítě, přičemž její znění neobsahuje žádné návrhy na další opatření. Usnesení Rady obrany státu z r. 1970 (-o nasazení sil k zabezpečení klidu a pořádku; pozn. aut.) bylo známo a přesto president Havel nepovažoval za nutné se touto otázkou zaobírat. Plk. Čeřovský se ptá: je to diletantismus nebo úmysl? Proč ještě na velitelské shromáždění konaném 15. října 1990 vychvaluje gen. Vacka a projevuje mu nadále důvěru? Podobně se ptá, zda byly návrhy jeho poradců, Křižana a Rejžka, objektivní, odborné či záměrně zkreslené. Záhadou rovněž zůstává fakt, proč president Havel povyšoval Vacka, Vincence a další, včetně gen. Slimáka do vyšších hodností, přestože nemohl neznat jejich, slušně řečeno temnou minulost? Proč byl, přes všechny svoje "zásluhy", náhle propuštěn gen. Vacek a nahrazen ministrem - civilistou... Překvapuje i první rozkaz nového min. obrany Dobrovského - místo toho, aby ihned zbavil funkce náč, gen. štábu gen. por. Antona Slimáka, podal trestní oznámení na bývalého min. obrany Václavíka a jeho náměstky Ducháčka, Vincence a další, zakazuje činnost Svobodné legie, instituce, která se přes všechny své nedostatky snažila očistit armádu od komunistických kádrů. Paradoxem zůstalo, že jim rozkaz o zákazu činnosti tlumočil gen. Roule, tedy člověk, jenž je uveden v seznamu lidí, jejichž odchod z armády je nezbytný, na čelném místě. Na uprázdněné funkce odvolaných členů Svob. legií jsou ustavováni bývalí političtí pracovníci... Pochopitelně, že nejaktivnšjší složkou MO byla správa výchovy a kultury vedená náměstkem MO gen. Rašekem (-povýšeným ke Dni armády 1990), která kolem sebe soustředila řadu bývalých politruků či tzv. osvětářů, jak se podle nejnovější terminologie nazývají.
Závěrem se plk. Čeřovský táže, co se tady v armádě změnilo a ihned odpovídá - nic.
Generální prokuratura zamítá...
V roce 1991 podal plk. Zb. Čeřovský rozsáhlé trestní oznámení na řadu vojenských funkcionářů pro přípravu zásahu armády proti občanům v listopadu 1989. Vyšší voj. prokuratura v Příbrami věc odložila a plk. Čeřovský se odvolal (-plné znění vyjádření prokuratury bylo zveřejněno v NN č. 8/92; pozn. red.).
V říjnu letošního roku zasílá GP ČSFR - Hlavní vojenská prokuratura plk. Čeřovskému konečné rozhodnutí, v němž oznámení jmenovaného (-na nejvyšší voj. představitele za to, že v listopadu 1989 připravovali ozbrojený zásah proti občanům; pozn. aut.), z a m í t á.
V usnesení pod. zn. HVN 86-91 je stížnost odmítnuta jako nedůvodná a v textu se dále praví, cit.: "... Oznamovatel uvedl, že v jím napadeném usnesení je uvedena formulace, že postup vedení ČSLA a dalších generálů a důstojníků nebyl v rozporu s tehdy platnou právní úpravou, která je podle jeho názoru zavádějící, neboť by se tím legalizovala činnost státní správy, StB, KSČ a dalších orgánů v době komunistické totality. "V odůvodnění se dále uvádí, že k přezkoumání rozhodnutí příbramské prokuratury byl vyžádán a přezkoumán materiál zpracovaný Komisí presidenta pro vyšetřování činnosti ČSLA v r. 1989 s tím, že z něj vyplývá naprostá objektivita a odbornost šetření (-jak jinak, pánové Deyl, Rejžek a Křižan jsou na slovo vzatými voj. odborníky; pozn. aut.)... Z toho prokuratura odvodila, že nic nenasvědčuje tomu, že došlo ke spáchíní trestného činu, cit.: "Činnost příslušných generálů a důstojníků... byla skutečně v souladu s tehdy platnými zákony a dalšími právními normami... osoby postupovali v souladu s platnými zákony ... jejich jednání nelze podřadit pod některé z ustanovení tr. zákona, není možno takové jednání považovat za trestný čin..." Další stížnost není přistupná - podepsán mjr. JUDr. Tomáš Havlík...
Kdo ještě zcela neztratil důvěru v justici, lhostejno zda civilní či vojenskou, může být snad i překvapen. O důvod víc, proč je nutné hned v počátcích českého státu prohlásit bývalý komunistický režim za zločinný a státní i politické instituce jež ho spoluvytvářely, za zločinecké. Armádní zdravotnictví
Armádu netvoří pouze bojové útvary a složky, které jsou samou podstatou vojenského tělesa v aktivní službě. Neodmyslitelnou součástí armádního monstra je jeho týlové zabezpačení, v němž rozhodující roli - zvláště v době válečných operací, ale i době klidu zbraní - hraje zdravotnictví. Je logické, že stav, ve kterém se armádní zdravotnictví nalézá, věrně odráží poměry charakteristické pro armádu jako celek. Komunistická nomenklatura ovládající téměř všechny rozhodující posty v armádě, nemohla opomenout ani tuto oblast. I zde se vytvořila silná lobby bývalých nomenklaturních struktur, která se v nejbližší době chystá převzít veškerou moc nad vojenským zdravotnictvím.
Mocenskou skupinu usilující o rozhodující vliv zorganizoval a vede gen. doc. MUDr. Dbalý, CSc.,nynější náčelník Ústřední vojenské nemocnice v pražských Střešovicích. Tito kmotři v bílých pláštích pilně pracují na likvidaci skupiny lidí soustředěných okolo plk. MUDr. Milana Suchomela, současného náčelníka zdravotní správy GŠt FMO a plk. MUDr. Müllera, vedoucího jednoho z oddělení zdrav. správy. Oba posledně jmenovaní lékaři jsou rehabilitováni a reaktivováni, negativně lustrovaní a politicky stojí lehce vpravo od bývalého ministra Dobrovského či gen Pézla. V situaci, v jaké se dnes armáda nalézá, jsou nesrovnatelně přijatelnější než skupina gen. Dbalého. Po jeho nástupu na ministerstvo obrany, budou bezpečně likvidováni všichni demokraté a lidé stojící v opozici proti jemu podobným reliktům doby minulé.
Ještě několik poznámek k osobě gen. Dbalého. Náš protagonista je spolužákem i přítelem polistopadového ministra obrany gen. Vacka,stejně jako gen. Rašeka, bývalého náměstka na FMO.Samozřejmě, že oba dva ho podrželi ve funkci. Gen Dbalý vystudoval sovětské vojenské školy, přičemž je prakticky prokázáno, že přes 90 % absolventů těchto škol bylo naverbováno agenturou KGB... Docenturu získal za kožní lékařství a v tomto oboru byl vemi dobrý. Do funkce náčelníka ÚVN byl jmenován bez jakékoliv žádosti a proti všem ostatním kandidátům na funkci - věc se vyřešila prakticky přes noc. Prokázat přímou akci zmíněné agentury by nebylo snadné, ale o podobném "vlivu" je toho dost známo více lidem. Skutečnost, že mu do funkce pomohl jeho kamarád, tajemník ÚV KSČ Havlín, je všeobecně známá. Do funkce nastoupil po vojenském "nichsmacherovi" gen. Szabovi, takže jeho jmenování bylo v tehdejší době pro ÚVN přínosem. Gen: Dbalý je nadmíru vychytralý člověk a nemírný kariérista a podařilo se mu hned po listopadu 1989 v ÚVN z cesty odstranit všechny, kteří tehdy zakládali OF. Samozřejmě, že nyní se za zakladatele OF prohlašuje sám. I dnes se zbavuje všech svých odpůrců, lidí demokraticky smýšlejících a osob, jimž jeho více než podivná minulost nezůstala utajena.
Kupředu levá...
Klasickou ukázkou likvidace nepohodlného "avanturisty" je příklad plk. MUDr. Antonína Nováka, který byl nejlepším chirurgemm v Ústřední vojenské nemocnici.
MUDr. Novák na konci roku 1989 odešel z armády. V mezidobí došlo k listopadovému převratu a zdálo se, že vývoj nabere ten správný směr i v armádě. Bohužel se vše začalo vyvíjet zcela opačně a příležitost přesvědčit se o tom na vlastní kůži, měl i MUDr. Novák. V té době se totiž rozhodl k návratu do armády a žádost o rehabilitaci a reaktivaci zaslal náč. zdrav. služby gen. Jiránkovi: tehdy ještě vojenské zdravotnictví patřilo pod týl a zást. náč. gen. Hevera, který není neznámou postavou oněch dnů. Tomu však předcházela ještě jedna epizoda, kdy projevil zájem o funkci šéfa chirurgického oddělení a po jakémsi pseudoreferendu v reřii Dbalého byl odstaven. Svůj názor na způsob, jakým vše proběhlo mu dal otevřeně na jevo. To však neměl dělat... Lidé zvláštního ražení typu Dbalého mají koňskou paměť a nezapomínají.
Jeho žádost o rehabilitaci se dostala na stůl gen. Vackovi a co se dělo dál je vnímavému čtenáři jasné - spolužáci a soukmenovci si nic neodepřou. Později se o návrat do služby pokusil ještě jednou. V roce 1990 se nechal přesvědčit gen Dbalým a prof. MUDr. B. Placákem, aby se přihlásil do konkursu, ve kterém však nemohl obstát. Divadlo bylo předem připraveno - Dbalý a Vacek byli spolužáci a věrní přátelé a Dobrovský - po všech stránkách nejmenší ministr obrany ze zemí uhynulého ostbloku - jim pouze tvrdil muziku; když se ruka v ruce mine...
MUDr. Novák napsal dopis, v němž popsal způsob, jakým konkurs proběhl a zaslal ho náč. zdrav. správy GŠt plk. MUDr. Suchomelovi, kopii min. obrany Dobravskému. Ministrova reakce na dopis zcela odpovídá úrovni ducha dotyčného, kdy sdšluje přibližně toto: '... dopis jsem si přečetl, ale míra vaší nevychovanosti mne opravňuje k tomu, abych Vám ho vrátil... ' K tomu je myslímzbytečné jakýkoliv komentář; mentální retardace se zapřít nedá, většinou vyvře sama na povrch a velikost intelektuálských krasuduchů, jimiž se stále hemží OH - pokud nedezertovali do silně narudlých partají - je nedostižná...
Gen. Dbalý je přizpůsobivý jedinec a v jistém smyslu silně připomíná amébu. Pochopitelně, že jde s dobou - vyjíždí na Západ, kde hledá nové styky - bývalým imperialistickým nepřátelům je srdečně jedno (-bohužel), že byl tvrdý 'parteiträger '.Rozhodně by je však měly zajímat jeho možné styky zmíněné v úvodu... Nikdy nebyl osobou nevýznamnou , zúčastnil se i posledního sjezdu kompartaje jako delegát, na rozdíl od svého šéfa gen. Szabó, jenž zůstal na ocet. Bohužel se mu podařilo obloudit i osobnosti typu prof. Placáka, od kterých by nebylo možno podibnou "podporu", alespoň v posledních dvaceti letech, očekávat...
Ústřední voj. nemocnice je v myslích občanů zapsána jako instituce na úrovni. Na tom má přednostní zásluhu jistý druh vojenského pořádku a kázně. Popularita se však získávala, a stále ještě získává, stejným způsobem - hospitalizací V. I. P. (významných osobností - Very important person's). Mezi podobné dříve patřili čelní komunističtí hodnostáři, v dobách nedávných např. ministr Bakšay ošetřovaný po autonehodě. Podobného efektu je možno dosáhnout několika způsoby, jistě i získáváním vlivných osob, jako v případě náč. person. správy plk. Greinera. Stejným způsobem se snaží ovlivnit i gen. Pézla. Životaschopnost podobných jedinců je obdivuhodná... Závěrem
V žádné části seriálu si neodpustím varování či apel chcete-li, na osoby zodpovědné. Každá nedůslednost se jednou vymstí - nová česká armáda musí být zřízena na zcela odlišném principu, než dosavadní federální rudozelený mastodon. Lidé, kteří armádu stále ještě ovládají jsou schopni jakéhokoliv obratu a nechtěl bych se jednoho rána vzbudit hlukem tanků pod okny. Neozbrojení civilisté byli totiž vždy nejvděčnějším cílem "armády lidu". Kdo všechno ještě slouží v armádě po třech letech, jež uplynuly od listopadového převratu, se dozvíte v závěrečné části seriálu s podtitulem Agentury na scéně.