--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Bělohoubek Antonín
Název: Právo na spravedlnost
Zdroj: NN Ročník........: 0002/030 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1992 Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Neukázněně mnohomluvných, trapně vzletných i hodně licoměrných promluv o lidských právech odeznělo už u nás i jinde přemnoho. Pokusím se být co nejstručnější i co nejvěcnější.

Řekl bych, že je nanejvýš potřebné mluvit o lidském právu z nejpalčivějších - o právu na spravedlnost. Upírali nám ho nejen naši hodnostáři předlistopadoví, upírají nám ho i naši hodnostáři polistopadoví. Upírají ho především těm, kteří vytrpěli od bolševických zločinců nejvíc, to jest politickým vězňům po únorovém puči. Dodnes se plnější spravedlnosti nedočkal ani jeden z nich. Na jejich rehabilitačních listinách jsou nezřídka podpisy jejich někdejších prokurátorů a soudců. Jsou dál vystavováni nejrůznějším ústrkům a ponižování. Jsou uráženi poučováním o toleranci, politické kultuře a morálce i takovými, kteří měli sedět na lavici obžalovaných. Nad takovými hanebnostmi nezbývá než konstatovat, že nestydou a cznikem není jen ten, kdo se nestydatosti a cynismu dopouští sám, ale i ten, kdo neudělal, co udělat mohl a měl, aby ona individua odešla z významných funkcí. Do pověstné knihy rekordů by měl být proto zapsán i Václav Havel - jako sotva dostižitelný rekordman v ignorování spravedlnosti.

Nejen Charta 77, ale i celá naše společnost velice doplatila /a ještě doplatí/ na iluzi, že tyv. reformní komunisté byli a jsou z bolševické prašiviny vyléčeni definitivně, že už nadosmrti budou věrně stát po boku těch, co už dávno věděli a mnozí i na vlastním těle zažili, že nešlo o žádnou stranu, ale o zločineckou organizaci se vším všudy, včetně fyzické likvidace statečných odpůrců, že nešlo o straníky, ale o spolumafiány. P r o t o si tzv. reformní komunisté tak snadno a tak rychle odpustili s komunisty - normalizátory. Výsledek toho smíru mnohým dodnes uniká. Není jím totiž nic menšího než skutečnost, že komunisté jsou vlastně po listopadu 89 jednotnější a tedy i s i l n ě j š í než byli předtím! P r o t o tak úspěšně čelím všem pokusům o radikální ozdravění naší společnosti, p r o t o je nebezpečí opětného pádu do bolševické bažiny i v českých zemích tak velké! Bez kurážného odporu proti tomuto nebezpečí si o takový pád přímo koledujem! Bez systematického a radikálního provětrávání bolševických pelechů ve státních sdělovacích prostředcích, na ministerstvech, vysokých školách a ve spoustě dalších institucí dobře nebude. Budem se dál až zalykat všudypřítomným a dusivým bolševickým puchem. - Už slyším další pokřik o pomstychtivosti, o krvežíznivosti a to nejen strany hodně provinilých, ale i ze strany všelijak krátkozrakých a všelijak svévolných všeodpouštěčů. Omyl velevážení! I vůči těm nejprovinilejším bohatě vystačíme se spravedlností a se štítivým pohrdáním. Antonín Bělohoubek