PANORAMA
Je tomu více než tři
roky, co se začal hroutit východoněmecký komunistický režim a došlo k předání
moci v Československu. A přesto je přístup vypořádání s komunistickou minulostí
v oněch dvou zemích značně rozlišný.
Po pádu berlínské zdi,
ještě před německým sjednocením, začal na berlínské generální prokuratuře
tehdejší NDR pracovat team šesti prokurátorů ze Spolkové republiky Německo,
který se zabýval výhradně tzv. Regierungskriminalitaät - zločiny spáchanými
vládou a jejími výkonnými orgány. Dens čítá tato skupina 66 prokurátorů a 480
vyšetřovatelů. V teamu pracují odborníci v oboru ekonomiky a účetnictví, aby
pomohli objasnit i hospodářskou kriminalitu privilegovaných osob v bývalé NDR.
Všichni, kdo byli povoláni k práci v této skupině, pocházejí ze zemí staré NDR,
nemají žádné ani příbuzenské vazby k bývalé NDR. Tato přísná opatření jsou
vyvolána snahou o věrohodnost vyšetřování a snahou předejít případným pokusům o
dezinterpretaci nalezených důkazů. Team je rozdělen na dvě skupiny. První z
nich se zabývá kriminalitou příslušníků politbyra SED a reprezentantů
mocenského aparátu NDR na úrovni ministrů, jejich náměstků, včetně vedoucích
odborů a oddělení na ministerstvech, dále soudů a prokurátorů. Druhá skupina
zaměřuje svou činnost na trestnou činnost spáchanou na vnitroněmecké hranici a
u berlínské zdi.
Kromě osobního
obohacování je předmětem vyšetřování i tzv. nečisté obchodování s drogami,
starožitnostmi pomocí nastčených firem, nezákonné peněžní transakce a vydírání
za účelem koupě, obvzláště nemovitostí. K úkolům druhé skupiny, kromě trestných
činů na vnitroněmecké hranici, patří i hledání pachatelů nesoucích odpovědnost
za přáslušné rozkazy, které umožňovaly střílení, montování samostřílů a kladení
min na hranici, za vystěhovávání obyvatelstva z hraničního pásma, za falšování
výsledků voleb, za cenzuru poštovních zásilek, za telefonický odposlech, za
omezování osobní svobody a za páchání násilí na vězních. Tedy za zločinse se
nepovažují pouze ti, kteří se činu bezprostředně dopustili, nýbrž i takoví,
kteří páchali zločin od psacího stolu vydáváním rozkazů a nařízení.
Všechny zločiny jsou
posuzovány podle tehdejších platných zákonů, tj. podle trestního zákoníku NDR,
protože západoněmecké zákony začaly na území NDR platit až okamžikem sjednocení
obou německých států. Jediná ustanovení, která z trestního zákoníku a trestního
řádu bývalé NDR neplatí, jsou paragrafy o promlčeném stíhání. Německé procesní
právo již z dob poválečné denacifikace zná pojem Stillstandsrechtspflege, což
se dá do češtiny přeložit jako období, kdy zákony nebyly uplatňovány proti
určitým vrstvám obyvatelstva. A v období, kdy není zákon uplatňován vůči všem
stejnou měrou nebo privilegovaní nemohou být podle zákona stíháni, neběží také
promlčecí lhůty. Protože orgány činné v trestním řízení mohou právo uplatnit
plně a nerozdílně až v právním státě. V případě Východního Německa promlčecí
lhůty neběžely od založení NDR v roce 1949 až do prvních svobodných
parlamentních voleb v březnu 1990.
A nyní se dostáváme k
situaci v Československu. Za více než tři roky od okamžiku, kdy se komunistická
strana vzdala své vůdčí úlohy ve státě, podotkněme, že cestou nenásilnou, došlo
pouze ke třem soudním procesům za zločiny spáchané ve jménu komunismu.
O tom, že promlčecí
lhůty by měly začít běžet až po skončení komunistické vlády v Československu,
se jen diskutuje. Zato se, podle konstatování nedávno designovaného generálního
prokurátora České republiky Jiřího Šetiny, právní systém nezměnil: "Je to
v každém případě anomálie, protože historie asi nepamatuje, aby po tak radikální
změně systému státní moci převzal nový, tak odlišný systém veškerý zákonodárný
marast nashromážděný za 40 roků komunistické vl0dy. Jde o tisíce právních
předpisů a všechny tyto předpisy už podle doktríny komunistického státu byly
vytvářeny k ochraně komunistického státu. I když šlo o zákon apolitický,
vždycky v něm byla nějaká paragrafová pojistka." Potud generální
prokurátor České republiky Jiří Šetina.
Pro domněnku, že
Československo nebo chcete-li Česká republika, si počíná v právní oblasti sporně,
svědčí i některé zákony vydané po odevzdání moci komunisty, tedy za poslední
tři roky. Například o soudní rehabilitaci umožňuje zrušit soudní rozhodnutí,
která uvrhla desetitisíce lidí do uranových dolů a vězení za politické delikty
jen ve vyjmenovaných trestných činech. Kdo v souvislosti s trestným činem
politické povahy spáchal obecně kriminálníčin, například při útěku do ciziny
ukradl auto, nebude mu původní rozsudek zrušen v plném rozsahu, nýbrž mu bude
ponechán trest za trestné činy rehabilitací nedotčené, v tomto případě za
zcizení automobilu. Svým pojetím zákon o soudní rrehabilitaci popírá zpětně
oprávněnost použít při útěku z "komunistickéh ráje" násilí proti
ozbrojeným pronásledovatelům, dojde-li k jejich zranění nebo k smrti. Pokud byl
v původním rozsudku vysloven trest propadnutí majetku nebo jmění, má na jeho
vrácení a odškodnění odsouzený právo jen v poměru původního trestu na svobodě a
rehabilitací nově vyměřeného zbytkového trestu. Totéž platí i pro posuzování
zápočtu let vazby pro důchod. Velmi nemravné! Restituční zákon umožňuje, aby
bývalí komunističtí aparátčíci, jejich příbuzní a známí bydleli i nadále v
rodinných domcích po emigrantech a měli v držení nemovitosti po uprchlících,
kteří nemají československé občanství a současně trvalé bydliště v
Československu. Zákon devizový dělá například z československých občanů
žijících v cizině občany druhé třídy, když jim neumožňuje nabývat v zásadě
nomovitostí v Československu. Této "milé" pozornosti československého
státu zůstali naopak ušetřeni jen cizinci s trvalým bydlištěm na území
Československa. Jsou to křiklavé nespravedlnosti vyplývající z dosavadního
právního systému, do kterého dosud nebyl převzat princip nepromlčitelnosti
zločinů spáchaných po dobu vlády komunismu v jeho jménu a z kterého nebyly
odstraněny komunistické právní normy (various, own)
MOD.: Slyšeli jste
příspěvek o poněkud odlišném přístupu ke zločinům spáchaným ve jménu komunismu
v Německu a v Československu.
Převzato z vysílání Svobodné Evropy