--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Maraczi Pepíno
Název: Anarchie? Je to zmije!
Zdroj: NN Ročník........: 0003/003 Str.: 017
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Mezi různá hnutí, která se po listopadu 1989 v naší zemi objevila, patří i anarchisté. Musíme si na ně zvykat, protože jsou i v zemích s rozvinutější demokracií, než se můžeme sami přesvědčit u nás. Máme to však o to těžší, že se stále dostáváme z komunistického břemene. Rudá koule na nohou tíží každého z nás a přemýšlíme o ní tak jako o tom, proč anarchisté chodí v černém oblečení s rudými šátky přes obličej, když jsou v akci. Nemá jim být vidět do obličeje, když si lehnou před kolonu vozidel, když Prahu navštívil prezident USA George Bush, když demonstrují proti zdražení dopravy nebo proti službě v armádě, jak se stalo na náměstí Republiky, nebo naruší ples, jehož účelem byla sbírka na opravu divadla. Potkali jsme je při zahájení Všeobecné jubilejní výstavy nebo 1. listopadu vloni na Letné před cirkusem Kludský.
Anarchie je stav bez řádu a pořádku, anarchismus vychází ze svobody jedince ničím neomezené, odmítající autority státu a společenských organizací. Lenin anarchismus jako směr i jako metodu odmítal a kritizoval - tolik citace ze slovníku.
Kontra, kontra, kontra ...
Časopis anarchistů A-kontra je podle informace na první straně tištěn na ekologickém papíru. Má mít 5 000 čtenářů, jak se uvnitř čísla dozvídám. Informuje o boji při vystěhování redakce A-kontra (16.6.1992) z Valdštejnské ulice, o sebeupálení Luboše Březovského, který se na vojně upálil údajně na protest proti šikaně, zveřejňuje tolik diskutované prohlášení Revoluční partyzánské autonomie (RPA), které se hlásí k tradicím skupin "Černý předěl", "Mladá Bosna", Brigatte Rosse a prohlášení podporuje boj skupin, jako jsou například RAF, "17. listopad", "1. máj", "Revoluční buňky", "Directe action" a dalších, zakončené zvoláním "Smrt svinskému systému, ať žije RPA!!!" a podepsané jako Marco Cerrados.
V dalším čtení se dozvíme v překladu článku něco o Sendero Iuminoso (Světlé stezce), kterou vedl univerzitní profesor Abimael Guzmán, nedávno zatčený, který je též zván Comrade Gonzalo - soudruh Gonzalo. Na jiném místě je zveřejněno "Desatero pro radikální levici" od Vratislava Votavy, poslance ČNR za Levý blok, který upozorňuje na heslo ruských socialistů-revolucionářů, že "jenom v boji nalezneš právo své" a že radikální levice se nesmí bát podporovat "především protestní akce a stávky všeho druhu, obsazování závodů a snahy převzít jejich provozování zaměstnanci, ustavování odpovídajících koordinačních orgánů (stávkových výborů, rad pracujících), které se mohou stát základem nové ekonomické samosprávy."
V časopise A-kontra nechybí mezi články a rozhovory autoři, jako jsou Petr Uhl, Jiří Svoboda, předseda KSČM nebo Radim Valenčík, dřívější poslanec FS za Levý blok. Jsou zde i rozhovory se zahraničními hudebními kapelami, ohlasy na 102. Velkou pardubickou, informace o Druhé frontě odporu (D.F.O.), což je anarchistická autonomní skupina nebo body NSAM (Nezávislého sdružení anarchistické mládeže), která vznikla v okrese Nymburk dne 1. října 1992. Nechybí ani vzpomínka na Petra Alexejeviče Kropotkina, významného představitele anarchistického hnutí, který kdyby mezi námi byl loni v prosinci, oslavil by s námi své stopadesátiny. Nechybí ani propagace knihy Ivana Svitáka. Snad za jediné dobré lze považovat články, které se týkají ekologie a ochrany zvířat.
Na podzimní konferenci Levé alternativy (LA) se objevuje v roce 1990 M. Průša, předlistopadový zaměstnanec KSČ. Nějakou dobu před ním přichází Radim Valenčík. Ten spolu s Říhou, Petrem Kužvartem, Jindrovou, Liškou a Kačírkem se do května 1991 schází na diskusních večírcích ve Slezské ulici. Již ale v únoru 91 se ustavuje redakce časopisu Inprekor (dříve časopis IV. Internacionály), ve složení P. Uhl, A. Novák, J. Puchmertl, V. Votava a Kačírek, který později odchází. Dne 15. června na jednání Koordinační skupiny LA odsuzuje P. Uhl vedení LA, o dva dny později vystupují z funkcí VV LA P. Kužvart a V. Říha. O měsíc déle je z finančních důvodů zastaveno vydávání časopisu Polarita.
V průběhu tzv. Moskevského puče (srpen 91) je ustavena v LA komise, která má vypracovat stanovisko, které by vyzvalo ke spontánní sebeorganizaci, která by svrhnula gorbačovsko-jelcinovskou prokapitalistickou kliku a která by se zároveň vypořádala se stalinisty a neostalinisty. Zhruba v září V. Votava představuje R. Valenčíka šéfredaktorovi A-kontra J. Polákovi. V říjnu je znovuobjevena činnost tzv. Kongresu demokratické levice, z níž během půlroční nečinnosti vystoupily ČSSD, ČSSS a Strana zelených. KSČM mezitím připravuje Demokratickou levici ČSFR, kam vstupují masově členové KSČM a objevuje se myšlenka tzv. Levého bloku. V listopadu 1991 na jednání redakce Inprekoru přichází V. Votava s návrhem KSČM, aby LA vytvořila s nimi koalici a LA dostane na kandidátce do FS a ČNR aspoň čtyři volitelná místa.
Držím vás v šachu
V polovině ledna 1992 dochází v Brně k ustavení Levého bloku, LA navrhuje kandidaturu pod Levým blokem (LB). Snad jediný Petr Kužvart tento plán odsuzuje. V té době se začínají konat večery v bytě R. Valenčíka, který dlouho do noci jedná se šéfredaktorem A-kontra J. Polákem. V únoru 1992 sděluje Valenčík, že pro KSČM je přijatelný jako kandidát pouze V. Votava. Dne 17. března V. Votava oznamuje, že ho R. Valenčík podrazil, protože je na kandidátce do ČNR a ne do FS. O dva dny později v noci v bytě R. Valenčíka se V. Votava ohradí kvůli své kandidatuře a Valenčík mu sdělí, že pokud nebude chtít kandidovat do ČNR, nebude ani psát do Haló novin. J. Polák za tento skutek žádá odškodnění. Valenčík mu slibuje, že na squatt v Košířích sežene zhruba 15 miliónů Kčs od Fronty Polisario, Polákovi přislíbil místnost a další peníze pro redakci A-kontra s tím, že udělá sbírku mezi sympatizanty Levého bloku ve prospěch A-kontra. Na této schůzce se Valenčík pochlubil, že má pod palcem řadu osobností, protože má na ně kompromitující materiály (např. na Bohdana Dvořáka z KANu), a drží v šachu některé redaktory Respektu, Českého deníku, Lidových novin, Relfexu a některé pracovníky z ČST. Nakolik však lze této zprávě věřit?
Platební neschopnost Levého bloku
V polovině dubna 1992 očekává J. Polák finanční podporu s tím, že anarchisté nebudou škodit Levému bloku. Polák stále čeká na peníze a přislíbí okázalý 1. máj, že jej komunistům nenaruší, a tak dojde v uvedený den "jenom" ke střetu se skinheads na Leteňské pláni. V polovině května A-kontra připravuje rozhovor s Jiřím Svobodou, předsedou KSČM, který podle svědectví zúčastněných odpovídá nemastně-neslaně. Puchmertl navrhuje, ABY tento rozhovor nevyšel a Polák slibuje. Natáčení rozhovoru s Jiřím Svobodou byl účasten též Petr Wohlmuth, který je v současné době obviněn z útoku na jeho osobu.
Radim Valenčík o čtrnáct dní déle slibuje, že když rozhovor vyjde, odkoupí KSČM 2 000 výtisků A-kontra. Polák nakonec rozhovor v A-kontra otisknul.
V polovině června dochází k vyklizení redakce A-kontra ve Valdštejnské ulici. Polák se snaží získat 100 000 od Levého bloku za preferenční hlasy za poslance Votavu. Levý blok mlčí, ale potřebuje pomoc, protože má zájem o pohlcení všech romských organizací. Jakub Polák se ve sjednocení Romů pro LB angažuje. Do toho ještě přijde zveřejnění prohlášení RPA (viz A-kontra č. 10-13, str. 10), kvůli kterému je na 14. srpna předvolán poslanec ČNR Vratislav Votava 1 předsedovi poslaneckého klubu J. Ortmanovi. Votava se obával, že bude zbaven poslaneckého mandátu.
Celou situaci vystihuje Jaroslav Puchmertl, který upozornil na to, že Jakub Polák je schopen prodat Levou alternativu komukoliv a jeho cílem by byla nabitá peněženka: "Jakub Polák ztratil svůj vlastní rozum a o všem se radí s R. Valenčíkem, který za něho myslí a rozhoduje/!/." Bývalý redaktor A-kontra a bývalý mluvčí squattu v Holešovicích dodává: "Polák se chová jako prospěchářský politik a musím upozornit, že aktivity J. Poláka hnutí diskreditují a odradily již řadu aktivistů. Navíc spory mezi ním a ostatními mají zásadní charakter a jsou v podstatě spory mezi autonomií a bolševickým prospěchářstvím."
Co k tomu ještě dodávat ?
Pepíno Maraczi (foto autor)