--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Cestou na Hrad
Zdroj: NN Ročník........: 0003/004 Str.: 003
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich Karel Po několika měsících váhání a rozpaků představitelů českých koaličních stran ohledně kandidatury na post nejvyšší, došlo k převzácné shodě o nevyhnutelnosti jediného pretendenta - V. Havla. O zoufalém nedostatku demokratičnosti výběru svědčí i neschopnost zvolit takříkajíc náhradní alternativu a rozhodovat se mezi několika vhodnými osobami - docela d obře si dovedu jako prezidenta představit bývalého premiéra Stráského ... O to víc zaráží vyjádření pánů z vládních stran, jímž svoje osudové rozhodnutí zdůvodnili - lepšího kandidáta prý není a konečně nějaké drobné chybičky máme všichni... Ti, kteří se nechali slyšet, že není všechno zlato, co se třpytí a na konkrétní

ch příkladech, mírně řečeno Občanova pochybení dokazovali, že oněch "chybiček" bylo více než dost a zásadních, byli šmahem označeni za nekulturní barbary (- celý svět nám ho závidí) či téměř zločince. Kritizovat zbožněnou personu přece nelze. To se samosebou týkalo pouze kritiky tzv. civilizované čili lehce přioděné do sametového flóru mírnéh

o pochopení (- ono to asi jinak nešlo), kterou by byl ochoten akceptovat i s. prof. Jičínský, jenž se v Rudém právu pozastavil nad "nenoblesními" útoky proti V. Havlovi v Necenzurovaných novinách. Obvyklým způsobem, jenž je v socialismem prosáklé televizi zcela běžný, se ozval i její šéf Kantůrek, když v jedné větě vedle sebe položil kritiku V. Havla v NN a zveřejnění

seznamu židovských občanů, ovšem už jaksi "opomenul" poznamenat, že onen seznam zveřejnil vpravdě nechutný antisemitský plátek Politika. Záměr byl zřejmý, nezasvěcený divák si samozřejmě spojí oba názory dohromady a Tomášovo svinstvo padne na naše hlavy. Ne nadarmo jsou některé sdělovací prostředky označovány jako informační kanály ... Samozřejmě nebudu citovat dopisy několika fanatických havlomanů z řad prostého občanstva, kteří nadmíru utrhačnými výroky reagovali na hodnocení téhož občana z pera P. Placáka či na fakta uváděná L. Kohoutem. Nadávky podobného kalibru nesnese ani papír Necenzurovaných novin. A to jsme zvyklí slýchat ledacos od našich přátel nejvěrnějších, bigotních staro

komunistů. Někdy mám dokonce dojem, že jsou to stále stejní lidé, jejich slovník je totiž naprosto shodný ... Zarážející je rovněž stupeň agresivity, pomocí níž podobní takyhumanisté hájí svůj neposkvrněný idol: fanatismus je zřejmě emocí, která postihuje nejrozličnější vrstvy společnosti a leckdy ani míra intelektu nerozhoduje. Bohužel i kritičtí žurnalisté se shodli v názoru o nutnosti jediné volby, jediného vhodného kandidáta. V nejlepším případě pláčí, že jiného nemáme. Tato země byla vždy chudá na opravdové osobnosti, ale tak špatné to snad s námi není. Ad absurdum vše dovedl Jefim Fištejn v besedě otištěné v Jonáši č. 4, když prohlásil, že "pokusy noviná

řů odbourat V. Havla jenom proto, že udělal nějaké chyby, čtu s nelibostí. Politik se chybami učí, žádný politik nebyl bez chyb. Je snadné V. Havla odbourat. Koho ale budeme mít místo něho? Dobrý politik vyrůstá léta ..." Paradoxně tak dokázal, že onen úřad vlastně může zastávat kdokoliv. Podle něj je post nejvyšší, stolec hlavy státu, dokonce jakousi školn

í škamnou, do níž zasednuvší jedinec zvolna dozrává a učí se vládnout. Pánbu s námi a zlý pryč !

Nelze popřít, že V. Havel prošel jistým vývojem, lze ho však možno označit za určitý druh podbízení vlastní osoby za každou cenu, jenom aby to vyšlo ... Konečně úloha, kterou sám sobě v nastávajícím úřadu přidělil, hovoří sama za sebe. V jedné z mnoha "předvolebních" besed hovořil o nenápadném moderátorovi, skryté stimulaci, integrujícím

činiteli, rozhodčím, smiřovači, hledači či pojistce. Tím vším by chtěl být - ale proboha, vždyť tím jsme už jednou prošli! Důsledky podobného jednání neseme dodnes a lze si jen stěží představit, že tomu bude v příštích pěti letech jinak.

Absurdita doby se projevila i před vlastní volbou, kdy se rozprava stala skvostnou ukázkou parlamentní impotence ukončit nikam nevedoucí výlevy republikánských dementů. Primitivní slovní průjmy těchto zvláštních tvorů připomínaly spíše řečnická cvičení proletářských elévů v raném období budování komunismu. Nejtrapnějším rysem pokleslého př edstavení však bylo, že některé argumenty byly pravdivé. Ty však ve slovním podání zástupců Sládkovy elity utrpěly přinejmenším úhonu. Dalším paradoxem se stal fakt, že vlastně zásluhou těchto hominidů byl V. Havel zvolen již v prvním kole. Podařilo se jim totiž přesvědčit nemálo nerozhodnutých poslanců o optimální variantě - lépe Havel než

nikdo ...

Ani počet hlasů, které obdržela kandidátka komunistů, nebyl žádným zvláštním překvapením - přesně totiž odráží stav společnosti samé - i to je důsledek nepolitické politiky usmiřovače Havla, jenž se v této roli cítí nejlépe a v nastávajícím funkčním období pojede ve stejných kolejích ... Nešťastná země, která má v čele

člověka postiženého vlastní neomylností a politickou slepotou.

Závěrem

Ve skrytu monarchistické duše mne hřeje vědomí, že příští prezidentská pětiletka podstatně přiblíží náš sen - obnovení českého království. Jsem přesvědčen, že neradostné období, jenž nás očekává, posílí občany ve víře, že takto koncipovaný systém státu zmítaného množstvím partajních rozporů, navíc s

nejvyšším úřadem, v němž se kdekdo může vyřádit dle libosti, postrádá jakéhokoliv smyslu. Občané se potom, alespoň doufám, bedlivěji porozhlédnou po Evropě a další řešení bude nasnadě ...