--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Jak získat a udržet funkci
Zdroj: NN Ročník........: 0003/007 Str.: 011
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V souvislosti s obsazováním ministerských a dalších vysokých státních funkcí se velice "zviditelnilo", jaká kritéria jsou při tom brána za rozhodující. V prvé řadě je to stranická příslušnost, nikoliv lidu k věření předkládaná, snaha vybrat nejlepšího kandidáta, bez ohledu na jeho stranickou příslušnost. Svědčí o tom i často v neoficiálních hovorech slýchané povzdechy: "My víme, že není dobrý, ale nikoho lepšího nemáme a pustit tu funkci nemůžeme".

Druhým zcela jasným závěrem, který si z dosavadního průběhu mocenských bojů v koalici, ale i uvnitř jednotlivých politických stran, můžeme udělat, je skutečnost, že v průběhu tohoto boje nejsou jako rozhodující brána v úvahu kritéria odborných a morálních kvalit pro výkon funkce. Pravidlem se spíše stává, že uchazeč je vybrán pro svou funkci podle toho, jak se umí prodat a hlavně, jak dobře umí mluvit. Co se již nezkoumá, je, zda jeho výroky jsou podložené nějakými výsledky, či předpoklady.

Jediná věta vynesla před dvěma roky do funkce ministra vnitra T. Sokola. Několik ostrých prohlášení o nutnosti očistit bezpečnostní složky od estébáků (a dobrá volba politických opor, včetně správného čichu pro to, kdy je třeba politickou oporu změnit) umožňuje výkon nejvyšších funkcí v bezpečnosti J. Rumlovi už po tři roky. Nikomu nevadí, že dosud zaměstnává na ministerstvu "nepostradatelné" estébácké odborníky a že jeden z nich je jeho osobním poradcem. Když je třeba, tak on zase proti nim hezky zahřímá, a je to. To je jen jeden příklad z mnohých. Nikdo nezkoumá, jak jmenovaný funkcionář plní své sliby a jaké jsou skutečné výsledky jeho práce, chybí čas a často i chuť.

Stále výrazněji se také udělují funkce a postupy za loyolitu k vedoucímu, než za skutečnou kvalitu práce. Otcem tohoto postupu je nepochybně V. Havel, který si dodnes plete kritéria pro spolupracovníky v prezidentské funkci se svými představami o vhodných kamarádech pro volné chvíle. Podřízení již opět pochopili, že servilita k nadřízeným je zárukou setrvání ve funkci a dalšího postupu.

Kritické výhrady, vlastní, nezávislý názor si dovolí dnes už málokdo, pokud nechce riskovat nejen svou pozici, ale i nezaměstnanost. Přesvědčil se o tom nedávno poslanec Tlustý i např. propuštění polistopadoví pracovníci tajné služby. Když už není jiná možnost, jak se nepohodlného pracovníka zbavit, udělá se reorganizace. Ta se stává v poslední době oblíbenou formou, jak se zbavit těch, kteří odmítají oddaně obdivovat svého šéfa a mlčet ke všem nesmyslům, či špinavostem, které páchá.

Pocity vyvolenosti a všemocnosti a nepostižitelnosti se tak opět stávají typickými pro řadu našich představitelů. Řada z nich je navíc již opět v pozici bývalých nomenklaturních kádrů, které chyběly slyšet jen dobré zprávy, a proto se podle výšky pozi<%4>ce příjemce veškeré informace pos<%0>kytované nahoru příslušně upravovaly. Nejvyšší stranické špičky KSČ už dostávaly pouze informace kladné, svědčící o obecných úspěších socialismu ve

všech směrech a oblastech. Dostávaly se tak do naprosté informační blokády a řada z nich vůbec netušila, co se v zemi děje a co si lidé myslí. I to byl jeden z důvodů jejich neschopnosti reagovat na listopadové události. Jakeš a spol. (na rozdíl od místních funkcionářů a samozřejmě na rozdíl od ozbrojených složek a StB) byli všeobecnou vlnou odporu asi skutečně překvapeni, a nemohli jejich skutečnému obsahu a cílům prostě uvěřit. Naštěstí pro nás.

Nedostatečný tok informací mezi nejvyššími funkcionáři a řadovými občany je opět na vzestupu. Problémy míst a regionů, problémy konkrétních pracovišť a konkrétních pracovníků jsou řešeny, či spíše neřešeny, stejně jako dříve. Poškození práv občana, jeho neoprávněný postih za kritiku, nebo jen jiný názor na věc, jeho likvidace za neochotu podílet se na svinstvech, neschopnosti apod. se pomalu znovu stává natolik obecným jevem, že člověk, který bere vážně nutnost svého aktivního osobního přístupu k nápravě věcí obecných, začíná už opět,

promiňte mi to slovo, v očích svých bližních, vypadat jako blbec.

Obávám se, že spousta našich vysokých činitelů už opět neví, co se v zemi děje a co si lidé myslí. Obávám se, že by jednou mohli být překvapeni - například výsledky voleb. Na neštěstí pro nás.

Pavla GRÜNTHALOVÁ