--------------------------------------------------------------------------------
Autor: XYZ
Název: Dodatek k situační zprávě o BIS
Zdroj: NN Ročník........: 0003/008 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jako jeden z bývalých, polistopadových příslušníků FBIS, vyhozených při poslední selekci koncem roku 1992, mohu prokazatelně říci, že činnost současné tajné policie má stejné směřování, jako měla StB od roku 1946. Podobně jako tehdy jsou znovu likvidováni ti, kdo chtějí vybudovat tajnou službu demokratického státu a vyzdvihováni ti, kteří jsou ochotni sloužit komukoli. Během posledních dvou let se uvnitř tajné policie vytvořila struktura moci, kterou ovládá několik málo jedinců v okolí ředitele. Nástupem Stanislava Devátého se tento proces jen urychlil.

Mezi jistou mocenskou skupinou ve vedení ODS a těmito skutečnými vládci naší BIS existuje oboustranně pozorumění v osobě ředitele. Stanislav Devátý je pro obě tyto skupiny skutečně ideální osobou, protože splňuje všechny požadavky na ředitele takové organizace dnes v ČR kladené - dostatečná bezkoncepčnost, nekritičnost vůči vlastním rozhodnutím, spoléhání se na nejbližší podřízené a disidentská minulost, v některých obdobích zahalená temnotou. Navíc se dosud osvědčil, protože jeho poslední reorganizace je nejkratší cestou k vybudování nikým nekontrolovatelného špiclovského aparátu, prolínajícího veškeré oblasti života a sloužícího za prostředky státního rozpočtu úzké skupině osob. K tomu, aby bylo možno pochopit vývoj této organizace, je třeba vrátit se do dob jejích začátků.

POTÍŽE RŮSTU

Až do konce roku 1990 byla situace v bývalém ÚOÚD předznamenána snahou oddělení od FMV. Do listopadu 90 se vystřídali ve vedení organizace tři ředitelé a zejména ten poslední Jiří Müller se bezvýsledně snažil prosadit oddělení od výkonných složek. To také bylo snahou demokraticky smýšlejícího spektra čs. politické scény. Tento člověk však nebyl pro vedení FMV tím pravým šéfem tajné služby, zejména pro své neměnné mravní zásady. Proto byl odvolán a nahrazen osobou lépe vyhovující, Jiřím Novotným. Jiří Novotný nastoupil do ÚOÚD v květnu 1990 do funkce ředitele odboru subverze. Do této funkce byl jmenován tehdejším ředitelem ÚOÚD Janem Rumlem po krátkém pohovoru. Na podzim 1990 začali na tento odbor přicházet jeho kamarádi z minulosti - jednalo se o pány KAČABU, JOZÍFKA, KIŠŠE a další. Poté byl Jiří Novotný vytypován jako budoucí ředitel ÚOÚD. Stačilo pak už jen přesvědčit prezidenta Havla o tom, že transformace ÚOÚD neprobíhá žádoucím směrem a rychlostí - a bylo to.

KÁDROVÁK U MOCI

Prezident Havel odvolal Jiřího Müllera a jmenoval do funkce Jiřího Novotného.

Současně s tímto krokem byla z bývalého ÚOÚD vyčleněna sekce techniky a sekce sledování - logika věci ukazuje, že se tak stalo proto, aby tato pracoviště zůstala po oddělení FBIS u FMV, a také proto, aby měl ministr vnitra a jeho náměstci přesné informace o tom, na které osoby používá FBIS operativní techniku, tedy odposlechy a sledovačku.

Když tedy Federální shromáždění po dlouhých diskusích a několika odkladech schválilo vyčlenění FIS z FMV a současně její přejmenování na FBIS ke dni 1. 7. 1991, vybojovalo daleko menší vítězství, než se mohlo na první pohled zdát.

Již LENIN totiž říkal, že nejdůležitější jsou kádry. Tato pravda se projevila i tentokrát, protože Jiří NOVOTNÝ dělal přesně to, co chtělo tehdejší vedení FMV (možná až na nepatrné výjimky, které však potvrzují pravidlo), vědom si toho, že jeho pozice je velmi nejistá. Přes tuto loyajalitu však bylo nutno jej kontrolovat, a proto celý výkon služby řídil major Julius VOSTRÝ, bývalý příslušník StB v letech 1957 - 1964, který zajišťoval jakousi "zpětnou vazbu" mezi vnitřkem FBIS a FMV, jakýsi kontrolní mechanismus s absolutními pravomocemi. Přestože to NOVOTNÝ věděl, je nutno si myslet, že s tím nemohl či nechtěl nic dělat.

Julius VOSTRÝ si vybral zástupce, posléze nástupce, Ivo KAČABU, kterého naučil své stranické praktiky, administrativní metody a zasvětil jej do toho, co si pamatoval z boje proti třídnímu nepříteli v letech své služby u StB a poté v aparátu Strany. A vybral si dobře. Ivo KAČABA pracoval neúnavně, bohužel však směrem, který vede výhradně k posílení jeho pozice a nikoliv k obecnému prospěchu.

Na klíčová místa ve FBIS byli v té době jmenováni lidé, kteří byli bezvýhradně oddáni jemu samotnému, když tuto loyajalitu neprojevovali dost nápadně, tak byli zase odvoláni. Organizačně byla FBIS budována zcela centralisticky, jako nemyslící policejní aparát. Navíc VOSTRÝ, KAČABA a další vedoucí pracovníci vyvíjeli politickou aktivitu, která jim jako státním úředníkům ze zákona nepřísluší, například se zúčastňovali jednání s vedoucími činiteli ODS. Jinak se tomu také říká "leštění klik".

Když byl FS schválen "lustrační zákon", udělil ředitel NOVOTNÝ 92 výjimek z tohoto zákona. Tento zákon vymezoval zcela jasně, kdo výjimku dostat může a kdo ne. Aby mohli někteří tuto výjimku dostat, bylo nutno některé skutečnosti v personálních spisech "upravit". FS tímto zákonem opět, byť patrně nevědomky, nahrálo lidem typu Julia VOSTRÉHO - i když ten vzápětí odešel "do důchodu", protože všichni, kdo dostali výjimku, věděli, že teď musí poslouchat, nebo jim bude zrušena. A až na malé výjimky to pochopili všichni.

Situace uvnitř FBIS byla koncem roku 1991 a během celého roku 1992 natolik nepřehledná, že se v ní nevyznali ani její vlastní pracovníci, natož pak Zvláštní kontrolní orgán FS. Neustálé reorganizace služby znemožňovaly tomuto ZKO jakoukoli efektivní kontrolu, navíc politická situace po volbách v roce 1992 ji neumožňovala ani legislativně. To bylo samozřejmě vítané pro jisté vedoucí pracovníky, kteří rozpracovávali, koho uznali za vhodné - stačí připomenout aféru se sledováním konference Antikomunistické aliance počátkem roku 92 - v té době byl již ředitelem Štefan BAČINSKÝ, bývalý člen komise 17. listopadu při FS! - nebo aféra kolem seznamů pozitivně lustrovaných novinářů Syndikátu. Důkazem profesionality bylo například i zpackané vyšetřování případu, v němž figuroval náměstek privatizačního ministra JEŽKA MUROŇ.

TAJNÁ POLICIE BEZ KONTROLY

Je samozřejmé, že žádná tajná policie na světě není ráda, když někdo vidí do jejích karet. Tato snaha vedla u FBIS k vypracování obranných mechanismů před parlamentní kontrolou. Jedním z těchto mechanismů je metoda zastrašování, protože žádný z poslanců parlamentu si nemůže být jist, nemají-li na něho svazek s kompromitujícími materiály. Dále existuje klausule o tom, že poslanci ZKO nejsou seznámeni s akcemi, které jsou dosud rozpracovávány. O době rozpracovávání rozhoduje ředitel. Další metodou, jak před zákonnými kontrolními mechanismy ukrýt, kdo je objektem zájmu tajné policie, je praxe, že akce není oficiálně registrována na Centrální evidenci, do které má ZKO zaručen ze zákona přístup. Akce je vedena bez této registrace, a po jejím skončení je písemná dokumentace buď skartována, nebo je spis zaregistrován pod zcela neutrálním krycím názvem a uložen do archivu, případně je zařazen jako součást spisu jiného se zcela odlišnou problematikou. Pro ZKO je tedy prakticky nemožné odhalit, bylo-li proti konkrétnímu subjektu vedeno nějaké šetření. Navíc lze zavést spis na kohokoli z nejbližšího okolí sledovaného a rozpracovávat přitom i někoho jiného.

Dalším oblíbeným způsobem, jak uniknout bdělému pohledu kontrolního orgánu, je sledovat své vlastní pracovníky, k čemuž stačí schválení ředitele FBIS. To platí i v případě telefonních odposlechů. Tak lze efektivně a bez vědomí např. prokuratury mapovat aktivity svých pracovníků a při té příležitosti rozpracovávat i civilní osoby.

AKTIVNÍ OPATŘENÍ

Velmi zajímavou oblastí práce FBIS je vliv na informační média, který tato organizace vyvíjí na její představitele.

Jedním z mocných nástrojů nátlaku jsou kompromitující materiály, které jsou-li předloženy oběti ve vhodnou chvíli, dokáží zázraky. Tato skutečnost se projevila zcela jasně v případě seznamu pozitivně lustrovaných novinářů Syndikátu. Seznam členů syndikátu byl někým z novinářů agenturně poskytnut pracovníkovi FBIS, novináři pak byli vylustrováni a bez jakékoli analýzy byl tento seznam poskytnut vládním místům. Přes opakované dotazy nebylo pak vedení FBIS schopno poskytnout jakékoli konkrétní informace o "nepřátelské aktivitě" těchto bývalých informátorů StB a je nutno klást si otázku, jestli měla tato akce jiný význam než prokázat, že FBIS vyvíjí nějakou činnost.

Černým koněm československé zpravodajské služby je František STÁREK, nazývaný též svými známými ČUŇAS. Tento pán disponoval do nedávné doby kompletními seznamy agentů vězeňské vnitřní ochrany, přestože jeho funkce a služební zařazení jej k vlastnictví těchto materiálů neopravňovala. V těchto materiálech se nepochybně nachází velké množství důkazů o lidském selhání mnoha lidí ve výkonu trestu, bude se tam nacházet i bezpochyby množství vyfabrikovaných informací, takže zcela jist před takovou agenturní evidencí si může být pouze ten, kdo nebyl nikdy ve vězení. Angažovanost Františka STÁRKA v oblasti tisku je jistě všeobecně známa, jeho literární aktivita se v letech socialismu projevovala vydáváním časopisu VOKNO a VOKNOVINY, za což si vysloužil několikeré věznění. Jeho zájem o materiály vězeňské Vnitřní ochrany je tedy pochopitelný. Též je pochopitelný jeho zájem o média, protože nějakou dobu působil jako mluvčí FIS. Jeho úkolem bylo odpovídat na dotazy novinářů a dbát o to, aby informace nebyly ve sdělovacích prostředcích nesprávně interpretovány. Jak také o to jinak dbát, když byla zrušena cenzura tisku - jedině svým osobním přístupem ke konkrétním novinářům, redaktorům, šéfredaktorům, případně vydavatelům, a když už to nejde jinak, tak distributorům.

Nyní již existují redaktoři, kteří na základě požadavku ČUŇASE zveřejní článek, který zapadá do snahy vysokých pracovníků FBIS někoho potopit, například při kuloárových jednáních o osobě nového ředitele. Je smutné, že se jedná o novináře pravicových nebo liberálních listů. Odměnou za takové články pak například bývají lukrativní místa tiskových mluvčích v jistých nejmenovaných bezpečnostních složkách. Též patrně nelze odolat přání bývalého tiskového mluvčího ÚOÚD, který přišel za jedním redaktorem a pozdravil jej jeho krycím jménem agenta StB.

SVĚTLÉ ZÍTŘKY

Po volbách v roce 1992 bylo jasné, že s federací je konec a že vznikne tajná služba samostatného českého státu. FBIS se netěšila žádné velké pozornosti předsedy vlády ČR a předsedy ODS Václava KLAUSE, možno říci, že byla považována, respektive její nástupkyně BIS stále je za instituci co do významu srovnatelnou se statistickým úřadem. Několik dnů před koncem roku bylo rozhodnuto, že tehdejší český náměstek Stanislav DEVÁTÝ bude pověřen transformací FBIS do BIS ČR. Ten se svého úkolu zhostil skutečně příkladně.

Transformace dopadla tak, že ze služby byli vyhozeni všichni, kdo jakkoli nesouhlasili s praktikami StB, bujícími uvnitř této instituce. Reorganizace ze zákona byla záminkou k vyřizování osobních účtů. Stanislav DEVÁTÝ přesvědčil, že přestože studuje již delší dobu právnickou fakultu UK, dosud se ne dost dobře orientuje v tajích československého právního řádu.

Vyhození příslušníci dostali vyjádření, že nebyli přijati do BIS ČR. Vyjádření nese datum 29. 12. 1992 a je podepsáno Stanislav DEVÁTÝ, ředitel BIS ČR. Instituce s tímto názvem začala existovat až 1. 1. 1993. Vyhození příslušníci dostali pracovní hodnocení, které nebylo v mnohých případech nikým podepsané, nesplňovalo ani základní náležitosti podle platných předpisů, dokonce v některých případech tato hodnocení zpracovávali podřízení hodnocených pracovníků a obsah těchto hodnocení úmyslně poškozoval tyto osoby. Navíc pan DEVÁTÝ v rozporu s dojmem čestného člověka, který se kolem sebe snažil šířit v době nedávno minulé, nebyl schopen říci skutečné důvody vyhození ani při osobním setkání s těmito lidmi a místo toho se uchyloval k velmi nedůvěryhodným tvrzením typu "nikdo vás nechtěl", aby pak tvrdil jiným, že tito lidé jsou neschopní a nepoužitelní. Zapomněl přitom podotknout, že ze 17 vyhozených (nových polistopadových) pouze dva neměli vysokou školu, jeden bývalý ředitel odboru měl dokonce dvě. Aby pan ředitel DEVÁTÝ vyhodil ty správné, byla sestavena komise, její složení bylo utajené, která vypracovala seznam nepohodlných. Připomíná-li to přítomným události z doby minulé, jde o podobnost čistě náhodnou.

Současná personální situace uvnitř BIS ČR je alarmující. Jako vhodní byli na jednu stranu shledáni ti z nových pracovníků, kteří by se jinde neuchytili a jejichž jedinou "ctí je věrnost" - jak bylo vytištěno na opascích jisté teutonské gardy - čestné výjimky jako vždy existují, ale nemají žádný vliv na orientaci služby. Druhou skupinou prověřených jsou bývalí estébáci, vyskytují se zde i bývalí agenti Vojenské kontrarozvědky a další, lidé naprosto neschopní organizovat cokoli, snad s výjimkou pionýrských a skautských táborů. Zůstal, respektive povýšil člověk, který jeví psychopatologické sklony a razí metody, známé snad jen u Picha-Tůmy. Zůstali lidé, jejichž programem je aktivní rozpracovávání všech politických stran a hnutí, bez ohledu na to, jestli vykazují jakékoli známky protiústavní aktivity. Jeden z vysokých důstojníků BIS ČR v hodnosti plukovníka otevřeně tvrdí, že BIS ČR "musí zabránit návratu k jakémukoli levicovému systému". Neuvedl však, jak toho bez ignorace platných zákonů dosáhne, jestliže by si to přáli voliči při volbách. Ve vedení služby jsou lidé, kteří mají základní vzdělání, vysoká škola je ve vedení BIS skutečnou výjimkou. Na pracovišti, které má chránit Českou republiku před aktivitou bývalé KGB, se nachází ve funkcích vedoucích oddělení 75 % bývalých estébáků, jen 25 % je tam nových.

Závěrem lze říci, že za poslední tři roky, které uplynuly od listopadu 89, se situace v čs. kontrarozvědce rapidně zhoršila. Místo toho, aby se bývalí příslušníci StB naučili práci v demokratických podmínkách, naučili tito zkušení pracovníci svým praktikám nově příchozí. Žádný z ředitelů, kteří přišli po Jiřím MÜLLEROVI, nebyl schopen tuto praxi změnit,

vždy znovu upadali do sítí, které jim nastražili pánové VODSLOŇ, VOSTRÝ, STÁREK, KAČABA, kteří se uměli udělat pro tyto nové ředitele natolik nepostradatelnými, že vlastně tito pánové řídili FBIS a přetvářeli jej k obrazu svému. K tomu jim pomáhali jejich podřízení, kteří ví, že budou-li držet hubu a krok, zůstanou jim i nadále platy troj až čtyřnásobné ve srovnání s civilem. Záleží jen na daňových poplatnících, budou-li ochotni i nadále přihlížet financování totalitní organizace ze svých daní. Zákonodárný sbor by zase mělo zajímat, je-li možné, aby demokracie v této zemi bylo dosaženo metodami bývalé StB.

XYZ