HANSPAULKA

Zakletý vrch IV.

Český Clondike

Je známo, že z trosek vlády režimů lze mít větší prospěch, než z jeho budování. V případě tak zvaného "nového podnikání" těží však určitá sorta lidí z konce komunismu tolik, že znemožňuje vytvoření systému jiného. Tento "komunistický kapitalismus" tak vědomě či nevědomě - těžko analyzovat - nahrává demagogům levice, zadělává na sociální nepokoje a pomáhá připravit levicový puč. Srovnávat společnost pár let v rekonvalescenci, se společnosti po mnoho desetiletí, či staletí zdravou, totiž nelze. Toto srovnávání nás přivádí pouze k tomu, že je sice pravdou, že formy bydlení v demokratické cizině jsou v tendencích praktik firmy ART PRODUCTIONS, t. j. bohatí, byť cizinci, vlastní honosné objekty, střední vrstvy vlastní byly podílnictvím na ideální části domu a ti chudší je najímají na dobu určitou a výše nájemného je řízena poptávkou. Ovšem na druhou stranu nikde ve světě nečiní nájemné více jak 30 % z výdělku. Náklady na oblečení jsou minimální a předměty denní potřeby tvoří zanedbatelné procento z platu. V naší neuspořádané společnosti spotřebitel kupuje a dlouho ještě bude kupovat zboží zdaleka neodpovídající cenou hodnotě výrobku, ať již pro neúměrnost nákladů výroby zastaralou technologií, zbytečnou administrativou, neodpovídajícímu daňovému zatížení apod. A tak, když bochník chleba, se zřetelem k výdělku, se rovná 1 kg telecí kýty "na západě" a výdělek stačí 70 % obyvatel pouze na nejzákladnější potřeby, nelze se chovat "tržně" v bytové otázce, neboť je jasné, že většina obyvatelstva by se stěhovala do podmínek lepenkových chatrčí při okrajích měst. "Dotace státu" sociálně potřebným by nutně přinesla zvýšení daňového zatížení, což zcela logicky by se projevilo ve zdražení základních produktů. Proto při tolerování sociální bezohlednosti nových "zlatokopů", (která je z téhož druhu jako fanatismus svazáckých budovatelů), zde máme za několik let opět "třídní boj" a společnost řízenou soudruhy Štěpány, v jejichž podání sociální rovnost dochází do extrému, kdy zelinář vsune lékaři pětistovku do kapsy, aby věnoval více osobního přístupu k jeho potomku se slepým střevem, než umírající penzistce. A v tomto hnoji obzvláště vyniká umělecká nomenklatura, kdy sametová se spojila s nemenklaturou bolševickou a kolaboranskou. Svět je divadlo a chce být klamán. Proto právě zde je tolik parazitujících milionářů. Hle princezna Arabela. Na ovdovělou důchodkyni paní Mejstříkovou pošle "znalce", který její botanickou zahranu o rozloze 1 ha s vilkou, ohodnotí na 900 000 Kč. A paní Mejstříková je vděčná, když dostane o trochu víc jak milion. Jak nádherný pocit - milionářka. A zatím objekt, který mohla z atuto cenu prodat např. na sociální zařízení pro děti, má skutečnou hodnotu 40 milionů. Vlastní jej nyní jediný sobecný člověk. S tím se ale pohádková majitelka nechlubí. Snad až na některém budoucím párty milionářů,kde se bude koupat s bývalými bolševiky v šampaňském. Hlavně, když však dnes, v době "utahování opasků", urve místo na slunci pro sebe. Proto se nerad dívám na televizi, protože se mi z podobných "umělců", kteří nejsou víc než dobře zaplacenými opicemi pro dav, s nimiž je třeba manipulovat, dělá špatně. To ovšem neznamená, že nejsou opravdoví herci, kterých si vážím, jako třeba pánů mistrů Hrušínského, Kemra a řady dalších, z nichž mnozí hrají výborně a jsou mi sympatičtí, jako například pánové Kaiser a Lábus. V tomto případě však jde o jiné meritum věci.

Ale co tomu říkáte vy, kteří jste zvonili v pozdním podzimu r. 1989 klíči na Václavském náměstí? Takhle nějak jste si představovali další vývoj naší společnosti, kapitalismus po česku? Vy potomci středního stavu. Vaši rodiče škudlili korunku ke korunce a živnost byla alfa - omega. Vlastní dům byl zbytečný přepych. Co s vámi? Sloužili jste komunistům jako lené pracovní síly. Posloužili jste jako bezejmenná masa odporu, naší nové "šlechtě" v r. 1989. Co s vámi teď? Na sídliště, plňte domy pánů Kocábů a plaťte pořádně ze svých důchodů nájemné, sice budete stěhováni znovu! Tak i vaše děti, vaši vnuci. Pan Kocáb si přece "poradil" se sovětskou armádou, proč by si neporadil s vámi. Polistopadové pány totiž napadl geniální nápad. Vrátili vám totiž váš majetek, torzo, které po péči soudruhů z něho zbylo, ale byl to dar danajský. Věděli, že si ho od vás odkoupí a zmnohonásobní tak svůj kapitál. Emigranti pojďte domů. Firmy jako ART PRODUCTION vám prodají přes diplomatické služby za valuty domeček, třeba jen kousíček z toho, který vám byl zabaven, když jste utíkali z tohoto pekla. Ale doufejme, že ne všechny firmy druhu ART PRODUCTION jsou tak zásadové, že neprodají novým českým zbohatlíkům. Přišli bychom totiž o příkladný zážitek vzácné individuality, poučně rozvinutý v televizním pořadu GEN (o vybrané "elitě národa", jak jej tvůrci vzletně nazvali) právě panem Kocábem. A postaví domeček v Mnichovicích, který si bude sám navrhovat, a to s vystřelovacím křesílkem z obývacího pokoje do prvního patra - pracovny myslitele.

Soudruzi pravá...

Jak jsou v tomto světě zlatokopeckého podnikání a bytových mafií vydáni všanc sami vydavatelé deníku dokazuje i dopis jednoho z nich. Ale posuďte sami. Toto není ponížená suplika otrockého sluhy svému sultánovi, ale dopis pana Ladislava Froňka ze Špíglu pražskému primátorovi Kondrovi, datovaný 11. 2. léta Páně 1993, psaný za účelem prosby o byt pro svého syna - redaktora. A není snad pokušením, že kdo nám pomůže, pro toho i píšeme? Kdo tedy vládne u nás tisku? Kdo určuje svobodu slova? Pravověrní zastánci lidských práv, jako jsou Petr Uhl a Lallumiérová, si mohou své listiky nacpat do kecek.

Doporučení zaměstnavatele.

Vážený pane primátore,

potvrzujeme, že syn, Ladislav Froněk, mladší, narozen 29. 11. 1972 v Praze, bytem Praha 10, Jabloňová 102, je zaměstnancem redakce Špíglu spolu s manželkou Ivanou Froňkovou, narozenou 4. 5. 1972 v Ústí nad Orlicí.

Pro řešení jejich tíživé bytové situace redakce byt nemá. Sama má nedostatečné vybavení a nevhodné prostory. V dohledné době se nedá ani očekávat zlepšení, neboť sídlí v objektu podniku Pragopress, kde je více podniků a redakcí.

Ladislav Froněk i jeho manželka jsou perspektivní mladí lidé, kteří mají pochopení pro ekonomickou reformu, která se zavádí v naší vlasti. Věří, že ODS, která je u nás nejsilnější stranou, má snahu pomáhat lidem v nouzi. Několikrát nám to sdělili i představitelé ODS, jako např. bývalý ministr vnitra P. Čermák, MUDr. M. Macek, předseda V. Klaus, nebo bývalý ministr federální vlády J. Stránský a mnozí jiní, s nimiž jsme udělali rozhovory. Proto se na Vás obracíme, abyste L. Froňkovi, mladšímu a jeho manželce pomohl tím, že jim přidělíte jeden z bytů v Praze. Jsou to mladí političtí pracovníci, kteří mají zájem i na zvelebování Prahy. Jistě na tyto případy pamatuje i pražský magistrát svými usneseními a zásadami, podle nichž lze této žádosti vyhovět. Zka kladné vyřízení předem děkujeme.

Ladislav Froněk

Není třeba připomínat, jak asi tato slova a styl lahodí oku bývalých soudruhů a nemenklatur na magistrátu a v ODS a jak probouzí jejich sladce sentimentální vzpomínky na svazácké mládí. A pan Froněk ví zas moc dobře jak přežít. Kdy se přikrčit, kdy podlézt. Škoda, že pana Froňka neznal Karel Čapek. Byl by pro něho jistě zajímavou postavou do díla "Ze života hmyzu".

Rozkohoutěný Kohout

Ale ani pokračování Hanspaulky v NN č. 7, kde jsem psal o návštěva pana Noska z ART PRODUCTION v naší redakci, nezůstalo bez dozvuků. Tentokrát k nám pro změnu vpadl náš bývalý spolupracovník, který odložil pero a přešel z antikomunismu rovnou do velkého podnikání, Lubor Kohout. Rozvalil se v křesle, nalistoval můj článek a začal mi spílat těmi nejurážlivějšími slovy, přestože obsah článku se ho netýkal. Vše bez jediného slova argumentace. Povahou jsem spíše flegmatik, což mne většinou neopouští ani v nejprudších sporech, a tak jsem jen suše kosntatoval, že mne to nepřekvapuje, že již také v něčem jede. Nato mi řekl, že jsem starý bomzák (to asi proto, že článek něco vyzradil?) a že ať si přečtu výpověď Hany Marvanové a Tomáše Dvořáka, které uvedli ve vězení do soudních spisů a ve kterých prý oba tvrdí, že jsem na ně udával. Lubor Kohout si patrně ve své zlosti neuvědomil, že tímto vážně obvinil nikoliv mne, ale oba předlistopadové mírové aktivisty z toho, že před vyšetřovatelem StB vypovídali, a to k tomu ještě velice hanlivým způsobem. Proto vyzývám Lubora Kohouta, aby pokud má z MV jakékoliv materiály o mé osobě, aby je neprodleně zveřejnil! Nejde totiž o prvé jeho vyhrožování tohoto druhu. Když paní Sedlářové došla trpělivost snášet přítomnost vzteklého a neargumentujícího Kohouta, típla cigaretu a s prohlášením: "Nebudu poslouchat gestapo a StB!", odešla pryč.

Asi za hodinu jsem potkal Lubora Kohouta s panem Noskem. Lubor řekl: "To je dobře, alespoň ti rozbijeme hubu oba!" Postavili se mi do cesty a teprve, když ukojili svůj pocit převahy, nechali mne projít. Bylo to jako scéna ze Sicilie.

Druhý den přišel Kohout do redakce stejným způsobem obtěžovat znovu. jeho provokativní chování naznačuje vysvětlení, proč se tak chová. A jako u dobrého zpravodajskéh důstojníka, jakým dle pověsti je, mne tato jeho indiskrétnost jen udivuje. Ono to vážně totiž vypadá na to, že za finanční částku, kterou mu pan Kocáb do podnikání půjčil, dělá pro něho Kohout jisté služby, které se naučil u MV. Jaký amaterismus bude následovat dál? Fyzické napadení? Výstřel z revolveru?

K panu Noskovi pak mám ještě otázku: Proč uvedl před listopadem, při podpisu manifestu Hnutí za občanskou nezávislost, falešné jméno, pod kterým v HOS působil až do 17. listopadu?

(Pokračování příště)

Luboš Vydra