--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pešek Boris P.
Název: Jak to vidí exil
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Václav Havel se často chlubí, jak ho obdivuje cizina. Že tomu tak vždy není, dokazuje dopis našeho krajana, v němž se uvádí:

Co se Havla týče, od počátku jsem byl skeptický a díval se ironicky na některé zdejší Čechy, když ho jeli slavit (myslím) do Pittsburgu. K umělcům jsem nikdy neměl špetku důvěry, že mají co říci k politice. Jsou naivní, doktrinářští, extrémní, ožerou sami sebe rohlíkem. Už si asi nevzpomínáš na ty komunistické volební plakáty v r. 1946 podepsané masou nejpřednějších československých umělců: já

jako dvacetiletý kluk jsem věděl, že jsou šílení a že mnoho jich bude brzy hořce litovat. Právě teď vyšla kniha s devastujícím odsouzením francouzské kulturní elity (n. p., Sartre), pro její obranu stalinismu po druhé světové válce, i po všech těch procesech, popravách a kulturnímu teroru ve východní Evropě. Je tragédie Čechů a Slováků, že po svržení komunistů prostě nikdo jiný než Havel nepřicházel v úvahu. Podobně pianistický virtuos a politický ignorant Paderevský byl r. 1918 v Polsku jediný, kdo se mohl stát prezidentem. Kritizovat Havla veřejností se přirozeně musí, ale doporučoval bych soukromý soucit. Udělej Milenu ministrem financí (protože nikdo jiný by veřejností nebyl přijatelný) a pak ji veřejně kritizuj, ale privátně nad ní zaplač.

Co se hospodářství týče, je mne nepochopitelné, že žádný východoevropský stát si nevzal lekci z německého "hospodářského zázraku". Člověk by si myslel, že nejen všichni ekonomové, ale i všichni politicky vzdělaní lidé vědí, že conditio sine qua non pro ten zázrak byla měnová reforma v r. 1948. Nechala každému Němci dost DEM, aby tak vystačili na příští měsíc. A podniky dostaly prachy na pár měsíců. Představ si, co monumentálních ekonomických a politických nešvarů by dnes v ČR nebylo, kdyby v r. 1989 každý občan skončil s totálním obnosem (řekněme) Kčs 5 000. Rozhodnutí neudělat měnovou reformu mělo zlé následky. Jeden z nich: zdiskreditovalo privatizaci. Teď si každý vekslák a komunistický bonz může koupit podstatně víc, než bývalý politický vězeň.

Druhý důvod, proč privatizace bude - obávám se - zdiskreditována je fakt, že nad trhem akcií není legální kontrola. Ve východní Evropě - jak čtu - převládá představa, že kapitalismus znamená, že každý si může dělat, co chce. Nesmysl. Považuji USA za jednu ze zemí "svobodného podnikání", ale kontrolu nad trhem akcií a cenných papírů má velice silná Securities and Exchange Commission, která vynucuje ne knihu, ale celou knihovnu zákonů, které kontrolují bursy na akcie a cenné papíry.

Jaký to rozdíl proti ČR! Čtu - například - že Harward Fund před nakoupením akcií od lidí se "zavázal", že kdo nebude po roce (teď to svévolně změnili na rok a půl) spokojen, dostane 10 000 za každý 1 000 investovaných do tohoto fondu. Každému se zdravým rozumem by mělo být jasné, že tento "závazek" možná bude splnitelný a možná nebude. (Máme tu žert: "Předvídat je těžké, a předvídat

budoucnost ještě těžší.") V USA by musel vydavatel akcií (nebo fond držící akcie) tento nesmyslný "závazek" před publikací předložit ve formě Prospectus ke schválení S&E Commission. Během pěti minut by obdrželi zákaz stojící na existujících zákonech. Zavázat se platit jakoukoli fixní sumu v budoucnosti smějí jenom banky nebo vydavatelé dluhopisů (a ty zase musí svým kontrolním orgánům dokázat, že ty sliby jsou plně kryty existujícím majetkem).

A vydat akcii či dluhopis smí jen ten, kdo předloží S&E Commission (a tím veřejnosti) detailní vyúčtování nejen statku a dluhu, ale také příjmu a vydání. Něco, co (pokud vím) Harward Fund veřejnosti nepředložil. Taková "full disclosure" (nevím, jak bych to přeložil) umožní veřejnosti nekupovat zajíce v pytli.

V USA každý, kdo vlastní více než 3 % existujících akcií nějaké společnosti, musí to oznámit S&E Commission, která to publikuje. To umožní veřejnosti posoudit, jaké je nebezpečí, že vlastník velkého bloku akcií bude společností manipulovat ve svůj vlastní prospěch. (Například kupovat suroviny či polotovary draho od plně vlastněného podniku pro částečně vlastněný podnik.) Pokud tomu rozumím z českého tisku, americká mafie by mohla vykoupit pomocí agentů 51 % akcií nějaké zbrojovky a nikdo by to nevěděl.

Před privatizací měl parlament pracovat na plné obrátky, aby vydal sérii zákonů, které by předešly ze začátku alespoň těm nejhorším možným machinacím.

A to neříkám, že podnikatelé, kteří vedou Harward Fund, jsou nepoctiví. Spousta třeba i absolutně poctivých podnikatelů v USA a všude jinde jistě doufá a i věří, že cena jejich společnosti se za rok zdesetinásobí. Jen se jim nesmí dovolit, aby tuto (třeba i poctivou) víru prodávali naivním občanům - a který občan ČR není, co se týče akcií a dluhopisů naivní - jako "závazek".

Privatizace, která dovolí něco, co jsem právě popsal - Harward Fund - (a Bůhví, co jiného, o čem nevím), nemůže - obávám se - skončit jinak, než zdiskreditováním jedné z klíčových institucí kapitalismu: trh akcií a cenných papírů. Podvodníci jsou všude.

Místo toho parlament strávil nekonečné množství času na trivialitách, jako je česko-slovenský problém. Češi měli říct rovnou v r. 1989: "Chcete-li stát ve státě, proč si neuděláte stát rovnou? Alespoň se zbavíme těch dost velkých sum transferovaných z Čech a Moravy na Slovensko." Nechápu, proč ten nářek nad rozpadem. Českomoravská část s 10 milióny občanů nebude v horší pozici při dobývání blahobytu než 9,6 miliónu Belgičanů, 4,5 miliónu Finů, 12 miliónů Holanďanů či 3,7 miliónu Norů. A ti si žijí znamenitě. Čecho-slováci mařili tři roky vyjednáváním o tom, jak nakreslit státní hranice na mapu Evropy. V době, kdy hranice se na celém světě stávají ekonomicky více a více irelevantní. Něco, co European Common Market se snaží udělat absolutně irelevantní. A politicky? Historie nám ukázala třikrát (1938, 1945 a 1968), že 15 miliónů Čechoslováků na tom není o nic lépe než 330 000 Luxemburčanů. Celý ten tříletý boj byl motivován nostalgií r. 1918-1938 Čechů a Moravanů a touhou po sebeurčení (ať to stojí, co to stojí) Slováků.

Viděl jsem v Polygonu kritiku exilu, že nepřipravil hospodářský plán. <%2>Za prvé, zhroucení komunismu překvapilo skoro každého. Za druhé, v soutěživém systému boj o kariéru je vyčerpávající a ukradnout mu čas přípravou plánu na nepředvídatelné události, by bylo těžko ospravedlnitelné. Za třetí, vím, jak se skrz prsty dívali lidé v r. 1945 na ty, co byli pět let v Anglii. Každý z nás si uměl dobře představit, jak ceněná by byla rada od někoho, kdo nebyl v Praze od roku 1948 či od roku 1968. A za čtvrté, i kdyby byl býval detailní plán hotov, byl by bezcenný do 31. prosince 1992: do vyřešení česko-slovenského problému. Každá ze dvou stran měla a má docela jiné představy "co dělat".

prof. Boris P. PEŠEK (ekonom, přednáší na univerzitě v Milwoukee, USA)