--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Šíření poplašné zprávy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Odvolání ředitele inspekce ministerstva vnitra dr. Mikuláše Tomina se zdá být po jednání branně bezpečnostního výboru parlamentu vyřešenou záležitostí. Výbor jednání o tomto sporu uzavřel s tím, že má být do konce června informován o výsledcích šetření Tominem zmíněných případů korupce a rozkrádání v policii a na FMV. Pokud jde o zpochybnění činnosti náměstků ministra vnitra, neshledal jeho výhrady za důvodné.

Je ovšem škoda, že se výbor nezabýval hodnocením některých prohlášení náměstků ministra i pana ministra samého, pronesených v souvislosti s tímto případem. Náměstek ministra vnitra M. Fendrych (29. 3.) totiž uvedl, že M. Tomin využil současné krize v policii k napadení resortu a že v krizových situacích na ministra Rumla útočí kromě někdejší Státní bezpečnosti i bývalí disidenti, kteří museli z bezpečnostních složek odejít pro nedostatek odborných schopností. Toto tvrzení je natolik závažné, že by mělo být předmětem zájmu

branně bezpečnostního výboru, zvláště, jestliže nebylo nijak doloženo fakty.

O den později (30. 3.) J. Ruml prohlásil, že má informace o tom, že "některé sdělovací prostředky a Hnutí za demokratické Slovensko vedou organizovanou kampaň proti jeho osobě a vedení ministerstva vnitra". Přímo jmenoval Mladou frontu dnes, jejího brněnského redaktora J. Müllera (bývalého šéfa Úřadu na ochranu ústavy a demokracie) a J. Šabatu, kterého označil za poradce HZDS. "Některé informace a dezinformace pocházejí z lůna Mečiarovy strany." Pro slovenskou stranu je údajně "nepohodlným politikem, protože prosazuje některá opatření, která se slovenské straně nezdají". Toto tvrzení však nijak nedoložil, což bychom u tak závažného prohlášení, které může mít

i mezinárodně právní důsledky, předpokládali. Z jednoho věcného sporu, který se původně týkal různosti názorů ředitele Inspekce MV a ministra a jeho náměstků na stav ministerstva vnitra a na schopnosti a způsobilost jeho některých náměstků pro výkon funkce, se tak v průběhu týdne stala vysoce politická záležitost. Ministr sám hovoří o organizované kampani, proti své osobě a vedení resortu, do které jsou podle jeho prohlášení zapojeny i některé sdělovací prostředky a představitelé cizího státu, kterým dnes Slovensko je.

To je velmi nebezpečné prohlášení, které může vést ke zhoršení vzájemných vztahů obou států a zkomplikovat i tak dost napjatý proces majetkového vypořádání. Vládní představitel by se ho neměl dopustit bez naprosto přesvědčivých důkazů, protože kdyby je neměl, bylo by nutné jeho výrok hodnotit jako nezodpovědný a vyvodit z toho patřičné důsledky.

Stejně nebezpečné pro demokracii a její neodmyslitelnou součást, kterou je svoboda tisku, by bylo, kdyby pan ministr neměl důkazy o tom, že některé sdělovací prostředky se podílejí na organizované kampani proti němu.

Pakliže pro svá tvrzení důkazy má, měl by je předat příslušným orgánům prokuratury. Nemá-li je, znamená to, že vydává své názory a přesvědčení za realitu a ztotožňuje kritiku své osoby a svých podřízených s nepřátelstvím k demokracii - či se snahou narušit vytváření policie demokratického státu.

Pakliže nebude schopen prokázat existenci organizované kampaně (dříve se tomu říkalo spiknutí protisocialistických sil) proti své osobě a resortu, mělo by být pravděpodobně zváženo, zda se svými výroky nedopustil vědomého šíření poplašné

zprávy.

Rozhodně by měl tento výrok zajímat i parlament a ministerstvo zahraničních věcí.

Pavla GRÜNTHALOVÁ