--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Hanspaulka - Zakletý vrch V.
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 022
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
Nechat levici

slíznout smetanu

Vzhledem k tomu, že někteří čtenáři "Hanspaulky" mají obavy, aby její téma, protože je sociální, nepůsobilo příliš levicově, pokusím se podat malé vysvětlení. Podle mého názoru je velkým omylem domnívat se, že sociální cítění by mělo být záležitostí pouze levice. Po zkušenostech ze západních zemí, třebaže pravice má konstruktivní myšlenky, díky tomuto omylu, je to právě levice, která získává velký úspěch ve volbách, nebo je dokonce i vyhrává. Úspěšná politika prezidenta Raegana je důkazem, že pozornost k sociálním problémům nejenže není s pravicovou politikou v rozporu, ale naopak, že svojí efektivností aktivizuje, nej-širší vrstvy občanů k větší činorodosti. U nás bohužel vládne dosud, jako reakce na komunismus pověra, že vše co je spjato s myšlenkou sociální, je nutně i socialistické. Proto nám hrozí nebezpečí, že budoucnost v této zemi bude patřit jarmarečnickým mluvkům typu Miloše Zemana, jdoucí vládě "po krku", a jiným bolševikům.

Pokud někdy napadáme v našich novinách pravicového podnikatele na příklad za spekulaci, tak nikoliv za spekulaci jak jí rozuměl Lenin, ale za spekulaci, která nedosahuje úrovně muže, hodného označení gentleman.

Jak u jižanů za vlády

Konfederace

Ale vraťme se na Hanspaulku, kde bydlí pan ing. Baitler se synem a jeho rodinou. Vlastně nebydlí. Pro lidskou zlobu, zde nemohou bydlet.

Majitel pan ing. Pavel Mahler koupil dům již v roce 1979 od pana Fučíka. Mimo to vlastní ještě další domy, z nichž mnohé se mu vrátily díky restituci. Pan Mahler se nikdy neměl špatně. Měl mnoho komunistických "bratrů", o čemž svědčí i fakt, že jeho syn v časech normalizace studoval žurnalistiku. Jeho nájemníci si na něho nestěžovali do doby, než se jeho dcera vdala a potřebovala byt. Tehdy se v něm projevily zupácké sklony, na Hanspaulce ze strany majitelů tak časté, které měly ze života nájemníků učinit peklo na zemi. Znechucení Baitlerovi se snažili byt vyměnit, ale na OBH Prahy 6 jim dělali obtíže. Mezitím běsnící majitel jim zavíral dvorek, uřezal klepadlo, sloupek od sousedního plotu, ke kterému si pan MUDr. Baitler junior řetězem připoutával motocykl a poškodil nejen přívod vody, ale i komín, tak, že kouř šel nájemníkům do bytu. Uzamkl sklepy a prádelnu. Uřezal oka na sušení prádla. Na ústní stížnosti nereagoval. Baitlerovi si proto stěžovali na národní výbor, odbor výstavby a na OBH a odtud to šlo na NVP na Řásnovku. Výsledkem jejich snahy jen bylo, že pan Mahler zrušil ještě dvorek a udělal z něho příjezdovou cestu.

V sousedním domě, také v nájmu, bydlel pan Červinka, který se ale poté, co memovitost od jejich majitele Švarce koupila Kocábova firma ART PRODUCTION, odstěhoval. Předtím se ale svěřil panu doktorovi Baitlerovi, že měl o dům, kde oni bydlí zájem a že byl s původním majitelem Fučíkem dohodnutý, že to za 110 tisíc Kčs koupí. Ten však pojednou od toho z nepochopitelných důvodů ustoupil. Bylo to snad t<%2>ím, že manželé Fučíkovi byli zaměs<%0>t-nanci MNV Praha 6, který měl s vilou jiné záměry? Baitlerovi stále víc naráželi při svých stížnostech na

všech odborech národního výboru na nepochopení, oddalování, odvolávání, rušení změny užívání a měli při tom pocit, že zaměstnanci jsou nějakým způsobem koupeni, nebo jsou to Mahlerovi známí. Ti jiným nájemníkům Tikalovým sehnali byt, po jehož získání se tito cítili oklamáni. Paní Baitlerová se v domě bála cokoliv udělat. Léta měla stále hrozný strach z domácího Mahlera. Její strach byl odůvodněný proto, že několikrát jím byla napadená. Např. pan doktor vypráví o tom, jak jeho otec s maminkou stáli 15. 12. 1989 před domem a nastupovali do auta. Pan Mahler na ně z prvního patra cosi křičí, pak vyběhne v pyžamu ven před barák, vytrhne panu Baitlerovi z ruky autosedačku a začne je s ní oba mlátit, jeho paní udeřil při tom i několikrát do hlavy. U výslechu pan Baitler poznamenal: "On nás mlátil jako esenbáci do študáků." Na to vyšetřovatel vztekle <%-2>vyskočil se slovy: "Vy jste tam byl?! "<%0> Zřejmě to mělo za následek, že uvedl do protokolu, že šlo o vzájemné napadení. Od tohoto posledního útoku pana domácího začala paní Baitlerová trpět bolestmi hlavy a kolísavým krevním tlakem, v důsledku čehož v krátké době zemřela.

Kupte si dům také

- nevotravujte!

Pan ing. Mahler poté co vyřešil jes<%0>tli vyvěsit rudou vlajku, nebo si dát do okna Václava Havla, se stal velkým zastáncem OF. Podle názoru lékařů se jedná o vztahovačného, agresivního psychopata, kterého je nutno léčit. Ve skutečnosti v této vile ani nebydlí, ale obývá další ze svých nemovitostí, ve Valentinské ulici. Rád se chlubí, že je vzdáleným příbuzným hudebního skladatele Gustava Mahlera. Poté <%2>co zavřel Baitlerovým vodu a vyp<%0>nul elektriku, nezbylo těmto nájemníkům nic jiného než bydlet jinde. Doktor Baitler, přes své náročné zaměstnání urologa, musí proto již tři čtvrtě roku bydlet jako bezdomovec. Jednou u bratra, někdy s manželkou u jejích rodičů, jindy má to "štěstí", že tráví noci a víkendy ve službě v nemocnici Na Františku. Vánoce prožívali jako Svatá rodina, protože neměli střechu nad hlavou a přitom byli pronásledováni lidskou zlobou. Dříve narozený pán, ing. Baitler byl mimo to stižen od nadměrného hluku pana domácího, který pravidelně v noci tloukl ve svém bytě do zdi a podlahy, srdečním záchvatem. O bydlení měl pak půl roku postaráno v nemocnici v Krči, pak v ÚVN a nakonec na onkologii na Bulovce. Mladý pan doktor Baitler si podal 10. 11. 1992 na bytovém úřadě žádost, aby byl jemu a manželce a jejich dítěti přidělen byt. Záhy na to, bylo místo toho řešeno obcí přidělení bytu starému pánovi,

který o nic nežádal. Uživatelské právo ve vile bylo totiž napsáno původně na pana otce. Pan Baitler mladší však doposud nebyl ani vyrozuměn o tom, jak se jím podaná žádost vlastně vyřešila. Podnikl opakovaně cestu na bytovou komisi a dokonce se vydal i za starostou Jířím Hermanem, který však jim dle vlastních slov pomoci nemohl. <%4>Kromě toho Baitlerovi podávali stížnost, která má již dnes dvaač<%0>tyřicet příloh, na to, že ve vile nefungují komíny. Přitom šlo o obyčejné vyvložkování, což by měla být krátkodobá záležitost. Nakonec po všech tahanicích koncem r. 1991 bylo rozhodnuto, že komíny budou rekonstruovány a Baitlerovi musí kvůli tomu vyklidit byt, přestože měli již zavedené náhradní vytápění. Evidentně tedy šlo o záminku, aby dostali náhradní byt a bylo jim tak zrušeno užívací právo.

Faltýsková, Rybínová, dvě staré struktury, které jsou na odboru bytového hospodářství snad dvacet let, se o žádosti pana dr. Baitlera pečlivě "staraly" tak, aby se nic z toho nevyřídilo. Na Praze 6 bylo vráceno velké množství bytů po diplomatech, které si rozebraly všelijaké protekční známosti, zatímco Baitlerům byl nabízen naprosto nevyhovující byt, který <%2>pochopitelně odmítli přijmout. Zůs<%0>tává otázkou, proč se jim o to staral obecní úřad, když povinnost sehnat byt byla přece povinnost majitele? Dr. Baitler zašel za vedoucím odboru Magistrátu hl. m. Prahy JUDr. Čápem a řekl mu, že byt, který je nabízen jeho otci by on vzal pro svoji rodinu a že má od něho plnou moc. Věděl dobře, že tak by otci zůstalo zachováno užívací právo. Proč se však pan JUDr. Čáp nepozastavil nad tím, že tu vzniká nárok dát byt z bytového fondu Prahy 6? Záhy potom jeli mladí Baitlerovi za synem domácího Mahlera aby mu řekli, že se odstěhují, ale chtějí také něco pro otce, který při svých zdravotních potížích má mít vlastní místnost, bez přítomností dětí. Pan Mahler mladší se jim svěřil, že on má za to, že je to dohodnuté , že se Baitlerovi stěhují Na ohradu a za to, že vůbec tento byt jim byl přidělen, museli Mahlerovi zaplatit na Praze 6 sto tisíc Kčs. Jak se zdá pan ing. Mahler, který v rámci restitucí dostal několik nemovitostí, má nejspíše zálusk udělat si z vily na Hanspaulce Zimmer frei. Proto se musí svých nájemníků zbavit. Baitlerovi šli tedy za panem Bočkem, starostou na Praze 6, který zde vede bytovou komisi a řekli mu, že co je to za lumpárnu, když otec nemá žádost, nemá soudní výpověď a přesto je

mu z obecních bytů přidělován byt pro ně pro všechny a panu dr. Baitlerovi, který žádost podanou má není přidělováno vůbec nic. Na to byli pozváni na bytovou komisi, kde úspěšnou ing. Vohradskou pouze zajímalo, že pan Mahler má svůj dům a ať si Baitlerovi hledí koupit také svůj dům za své peníze.

Tajemná doktorka

a záhadný docent

Je zřejmé, že ing. Mahler by se měl svých nájemníků zbavit soudní cestou a nikoliv takovým způsobem jakým to dělá. Mezitím přišla z obecního úřadu Prahy 6 panu Baitlerovi staršímu, ona nabídka bytu Na ohradě, na Jihozápadním městě. Ten však se na něho nemohl jet podívat, protože v té době ležel v nemocnici. Během krátké doby se dostavila k panu Baitlerovi mladšímu do zaměstnání podivná osoba, která se představila jako advokátka dr. Trikalová. Řekla mu, že zastupuje ing. Mahlera. Sebou si přivedla ještě podivnějšího muže, kterého

představila jako docenta Lodina. Záhadný muž chtěl s panem doktorem mluvit za každou cenu. Dr. Baitler však od paní advokátky požadoval plnou moc, bez které se s ní bavit odmítal. K tomu ještě dodal, že pokud je mu známo, pana Mahlera zastupuje dr. Vilímková. Pan docent Lodin řekl, že přišel proto, že pacient ing. Mahler má záchvaty hypertenze a proto žádá Baitlerovi, aby vyměnili ten byt. Patří však k lékařské terapii, aby ošetřující lékař šel v zájmu

zdraví svého pacienta za jeho nájemníkem a žádal ho, aby mu uvolnil byt? Byl to vůbec docent Lodin? Advokátka Trikalová vyhrožovala, že je komisionálně vystěhují a věci vyvezou do nějakého přístřešku, že všechno už je dopředu

zařízené a že jestli ten byt Na ohradě nevezmou, tak nedostanou vůbec nic, protože jeho získání stálo 100 000 Kč. Šlo tedy zjevně o psychický nátlak, při kterém advokátka Trikalová opakovala to samé, co syn ing. Mahlera. Podivnost této návštěvy, vynikla o to více opakovaným voláním dr. Baitlerovi do práce s připomínkou, aby zavolal jakési paní na magistrátu hl. města Prahy, která všechno co potřebuje o tom bytě ví a ať se s ní tedy o tom domluví. Záhadný docent Lodin volal také, s tím, že ten byt Na ohradě má sedm-desát metrů čtverečních a že v tomto případě vzal na sebe roli prostředníka. Potom volala opět paní Trikalová a vyhrožovala, že pan Lodin je vysoce postavený pán, ať se podle toho k němu pan doktor chová a pakliže na tu výměnu nepřístoupí, mohl by mu udělat mimo jiné velké nepříjemnosti v zaměstnání a to i po odborné stránce. Jeden telefon střídal druhý a do psychologického nátlaku se zapojil i syn ing. Mahlera. Dr. Baitler tedy přistoupil na dohodu o schůzce v Řepích, kde mají Mahlerovi jeden z dalších svých bytů. Tam již také na ně čekala dr. Trikalová připravená jim nechat podepsat dohodu. To však dr. Baitler odmítl s tím, že s ní jednat nebude, protože mu dr. Trikalová stále vyhrožuje nějakými nesmysly. Při tomto jednání jim bylo navrženo, že jestli vezmou byt Na ohradě, že k tomu dostanou přidáno ještě 100 000 Kč. Když na to Baitlerovi nechtěli přistoupit, pan Mahler přiznal, že je to již stálo sto tisíc na Praze 6 a k tomu, že musely složit dalších padesát tisíc na Magistrátu hl. m. Prahy. To jenom za to, aby jim tento byt, zatímco starý pán Baitler byl v nemocnici, drželi. A že je každé toto otálení bude stát další peníze. Řekli také, že dr. Trikalová se to pokusí zařídit tak, že Mahlerovi by tam zatím jako platili nájem, než by došlo k dohodě. Baitlerovi však trvali na tom, že výměna musí být adekvátní. Bylo poněkud humorné, že když odjížděli z místa schůzky, tak měli sledovačku citroena BX, proto schválně zajeli až k Berounu, než se dotěry fintou zbavili. Jméno již mají zjištěné. Řidič

bydlí na Kladenské ulici a je to kamarád Mahlerovy rodiny.

Zázraky do tří dnů

Od června 1992 nešla ve vile <%-2>voda, elektrika a plyn. OÚ Prahy 6, <%0>k 1. 9. vydal příkaz, že do čtrnácti dnů mělo být zajištěno náhradní zásobování vodou a do tří měsíců má téci

voda, byť by se měl celý rozvod stoupačkami udělat znova. Ale teprve 11. 3. 1993 bylo provedeno místní šetření NVP magistrátem, ve kterém bylo rozhodnuto, že potvrzují původní rozhodnutí, to jest, že do tří měsíců má být opravena voda. Když pan Baitler jel za několik dnů do vily, zjistil, že přestože byla hlášena majitelem rozsáhlá havárie, tak voda již teče. Je podivné, že to co nešlo tři čtvrtě roku, bylo najednou v pořádku a bez rekonstrukce, během několika dnů. Co je mi známo, dosud nejde již pouze elektrika.

Zajímavá je další návaznost na obecní úřad na Praze 6. Ve vile bydlí též dcera pana Mahlera a její manžel je členem restituční komise. To možná i vysvětluje skutečnost, že mimo jistých neužitečných snah starosty Bočka neměl z OÚ nikdo zájem nájemníkům ve vile pomoci. Asi záleželo hodně na tom mezi koho bylo oněch sto tisíc v úplatcích rozděleno. Řešení žádosti pana dr. Baitlera bylo zatím odloženo až na příští rok. Jaký je konec tohoto příběhu? Rodina pana Baitlera zde bude patrně zatím žít dál a její život bude i nadále otravován nepříjemným majitelem, který jak patrno patří mezi onen druh lidí, jací by měli být trvale internováni od normální lidské společnosti. Nakonec dojde k soudu, starý pan Baitler dostane soudní výpověď a potom byt, zatímco juniorovi Baitlerovi bude nabízet majitel byt jiný, přičemž ten bude mít tři možnosti. Ing Mahler ho bude při tom tlačit ke zdi a znepříjemňovat život. Mašinerie, kterou pan dr. Baitler již zná, se bude opakovat a skončí to tak, že nakonec možná dostane i horší byt, než byl Na ohradě a k tomu již ani žádných sto tisíc navíc. Přitom Mahlerovi nemají důvod dávat nájemníkům soudní výpovědi. V restituci ziskali těchto nemovitostí několik, ale žene je nejspíše touha udělat si z toho Zimmer frei, jako u mnoha jiných restituentů, kterým majetky napadaly z nebe, aniž na tom měli sebemenší zásluhu.

Starosta otec Scholasticus Zůstává nezodpovězeno jak to, že obec přiděluje byty takovým způsobem jak jsem napsal, když přece má spoustu žádostí od mladých rodin, které byty potřebují, či od občanů kteří

mají soudní výpověď. Když se obrátili Baitlerovi na starostu Bočka s otázkou, co mají dělat, tento jim odpověděl ve smyslu absurdních dramat, totiž, že neví také a že by se dostal do situace, kdy potom za ním přijde majitel a bude chtít byt i pro jeho otce. A on že mu dva byty dát nemůže. Co prý ale může udělat je to, že když by to jeho otec chtěl, mohl by to udělení urychlit ve smyslu přidělení bytu jemu. Otázkou zůstává, proč by měl chodit majitel za starostou, aby mu přidělil pro nájemníka byt, vždyť je to povinnost majitele. A dále tu pro názornost připojuji představu, jaké by to asi bylo, kdyby pana starostu přivezli do nemocnice k MUDr. Baitlerovi na příklad v šoku a on by mu řekl, že prostě ať se nezlobí, ale že on ho nemůže ošetřit, protože teď je na řadě ještě zlomená ruka, která tu byla dřív.

A když by přišel v tom svém šokovém stavu konečně na řadu, tak by mu pan Baitler řekl, že on je tu sice za doktora, ale že neví co má s tím dělat. Nevím sice <%4>jak je to se starosty, ale jako do<%0>k-tor, by pan Baitler nemohl takhle dlouho pracovat.

MUDr. Baitler je člen obvodního zastupitelstva. Mysleli si nespíše, že se s ním snáze dohodnou. Doufali, že ho zaplatí. Kdyby na onu Ohradu přistoupil, spáchal by nezákonný čin. Lidově se tomu říká, "dali by mu zobnout". Ale i cesta do mocenských funkcí v tomto státě vede právě přes podobné "zobání". Proto se do nich nemohou nikdy dostat lidé, na které se nic neví. Obvodní úřad na Praze 6, je toho vlastně malou ukázkou. Neboť i zde platí pravidlo antického okultisty Herma Trismegista: "Jak dole, tak i nahoře."

Kdyby nebyl dr. Baitler člen zastupitelstva, bylo by s ním nakládáno ještě hůře. Nikdo by se s ním nebavil, žádných sto tisíc "držhubného" by nebylo. Nedávno psal o své tíživé situaci panu prezidentovi. Ten by snad mohl nejen odpovědět, ale i reagovat, již proto, že by mohli být vbrzku sousedé. Václav Havel by si totiž rád na Hans-paulce koupil zdejší zámek. (fotografii jsme zveřejnili v č. 08 / 93)

Luboš VYDRA