--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dědinová Sidonia
Název: Radioaktivita v Rusku
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V únoru se konala v norském hlavním městě Oslo konference více než 50ti expertů z 12 států, na niž pozvali tři hostitele: Norsko, Rusko a Mezinárodní agentura pro atomovou energii sídlící ve Vídni. Ruští představitelé se na konferenci vyznamenávali nezvyklou otevřeností. Přiznávali alarmující skutečnosti, o nichž se v sovětské epoše tajemně mlčelo. Tak byly údajně od roků 1946/48 v blízkosti ostrovů Novaja Zemlja, především v Karském moři, odkládány desetitisíce barelů s vysoce jedovatým radioaktivním obsahem. Navíc bylo, hlavně v 60.létech, na dno arktického moře potopeno 17 reaktorů.

Poslední údaj byl zmírněn ujištěním, že reaktory byly před ponořením obaleny plášti z cementu a oceli, takže "v nejbližších 500 létech" nehrozí únik radioaktivních zplodin, jak ujistil ruský ministr Rumjancev. Ze 17ti potopených reaktorů prý užívalo jen sedm radioaktivní palivo, zatímco zbývajících 10 bylo potopeno bez jakéhokoli použitého radioaktivního materiálu. Podle prohlášení ruských představitelů nebyly žádné reaktory potopeny v Barentsově moři, které oblévá i norské břehy. Loňského léta podniklo Norsko společně s Ruskem expedici do arktických vod, při níž se uskutečnilo měření radioaktivity. V závěrečném komuniké konference se uvádí, že z "předloženého materiálu nevyplývají důkazy o radionukleárním zamoření, překračujícím atmosférický spad,

jaký lze připsat zkouškám atomových zbraní, anebo zplodinám ze znovuzpracování nukleárního paliva v závodech západní Evropy".

Představitel norského úřadu Ochrany proti radioaktivitě uvedl, že získané vzorky ryb vykazují jeden bequerel na jeden kilogram, což představuje pouhou šestinu povoleného obsahu radioaktivity v norských potravinách.

Nejsou však zatím známy hodnoty z přímého okolí souostroví Novaja Zemlja, kde někdejší Sovětský svaz prováděl zkoušky atomových zbraní a potápěl reaktory. Experti tam zatím neměli přístup, doufají však, že jim bude umožněn letošního srpna nebo září, kdy se má uskutečnit další mezinárodní

expedice.

Podle slov představitele ruského ministerstva životního prostředí Rusko dodnes vypouští nízce radioaktivní chladící vodu do arktických moří. Tento odpad pochází z ponorek a ledoborců, poháněných atomovou energií. I když je obsah radioaktivity extrémně nízký, přislíbil, že Rusko skoncuje i s těmito praktikami.

Narozdíl od uklidňujícího tónu konference v Oslo hlásí německé úřady podstatně více odstrašující fakta. Ministr Bernd Schmidbauer, který je pověřen koordinací tajných služeb v úřadě

spolkového kancléře, se o tom před 10ti dny vyslovil v tisku. Spolková vláda má podle jeho slov zpravodajské informace o atomovém zamoření rozlehlých částí Ruska. "Škody na životním prostředí <%-2>jsou tak gigantické," řekl Schmidbauer,<%0> "že si jejich skutečný rozsah nedokážeme ani představit." Jmenoval několik příčin.

Tak došlo koncem 50.let na Urale, v továrně na plutonium "Maják", při výrobě atomových zbraní, k řadě

katastrofálních neštěstí. Povrchově skladované nádoby s atomovým odpadem praskly a způsobily chemické reakce. "Desetitisíce lidí bylo evakuováno, mnozí zemřeli následkem ozáření. Okolí měst Čeljabinsku, Kurganu a Sverdlovska-Jekatěrinburku bylo zamořeno radioaktivitou," uvedl Schmidbauer.

Kromě toho prý na dně sibiřských vod, zejména v Karském moři východně od souostroví Novaja Zemlja, zahnívá tisíce kontejnerů se zářícími nukleárními odpady. Jen v zálivu Tečeňja bylo potopeno nejméně pět reaktorů.

Podle údajů někdejších sovětských expertů mají být škody vzniklé zářením na Urale 20krát vyšší než po černobylské katastrofě.

S obavami se vyjádřil ministr Schmidbauer o možných důsledcích likvidace atomových hlavic, jak byla dohodnuta ještě mezi Sovětským svazem a Spojenými státy. Pokládá za vysoce pochybné, že by ze starny SNS byly zajištěny odpovídající odborné postupy při likvidaci těchto hlavic.

Ekologům byly Schmidbauerovy údaje známy už delší dobu. Teprve před dvěma týdny však přiznal šéf ruské zpravodajské služby Jevgenij Primakov, že asi 18 % bývalého sovětského území, vcelku na čtyři milióny čtverečních kilometrů, bylo při výrobě atomových zbraní více či méně silně zamořeno. Ruský ministr životního prostředí Danilov-Daniljan téhož dne uvedl, že na 100.000 Rusů žije v silně radioaktivně zamořených oblastech.

Nejvíce postižena jsou zejména tři teritoria: - Ural, kde se v továrně Maják od roku 1948 do roku 1990 vyrábělo plutonium pro atomové zbraně. Jen zde bylo radioaktivně ozářeno 450.000 lidí. Podle oficiálních údajů tisíc z nich zemřelo na následky ozáření. Ruští experti však předpokládají vyšší počet úmrtí.

Nejzávažnější katastrofou byla exploze atomového odpadu v roce 1957. Zářící atomový odpad se zpočátku ukládal volně pod širým nebem nebo se nezpracovaný odváděl do řek. Sklady nukleárního odpadu jsou dodnes časovanou bombou, jak řekl Danilov-Daniljan.

- Další postiženou oblastí je Západní Sibiř, zejména okolí měst Tomsk a Krasnojarsk, kde se rovněž od 50.let vyrábělo plutonium. Celková produkce těchto měst a uralského Čeljabinsku se odhaduje na materiál pro 20.000 atomových zbraní.

- Konečně na ostrovech Novaja Zemlja bylo v létech 1955-1963 ve vzduchu odpáleno více než 90 atomových pum. Podle mínění ekologické organizace Greenpeace bylo poblíž souostroví v době trvání Sovětského svazu potopeno 15 reaktorů z atomových ponorek a odloženo 17.000 sudů s atomovým odpadem. Loňského října zakázaly ruské úřady expedici Greenpeace vstup do této oblasti, kde měly být pod hladinou odebrány vzorky vody. Ruský ministr přírodních zdrojů <%2>Valerij Rumjancev dále přiznal na konferenci v Oslo, že v létech 1959<%0>-1991 bylo na pěti lokalitách v Barentsově moři potopeno více než 190.000 kubických metrů tekutého radioaktivního odpadu. K tomu přistupuje jedna ztroskotaná atomová ponorka nedaleko norských břehů. Pevný odpad je potopen na osmi různých místech v Karském moři.

Jeden z ruských vládních představitelů v Oslo prohlásil, že dřívější Sovětský svaz

dezinformoval domácí i světovou veřejnost o skutečném stavu zamoření radioaktivními odpady.

Dodnes existují mnohé nejasnosti. Norská ekologická organizace Be-llona uvádí, že potopených reaktorů s palivovými tyčemi je dokonce 21. Nejen norští a němečtí, nýbrž i američtí představitelé

jsou nebezpečnou situací v arktických vodách a problémem likvidace atomových hlavic států SNS znepokojeni.

Americká zpravodajská služba sice uvádí, že Rusko má "vynikající kontrolu" nukleárních zbraní. Avšak "ruský systém kontroly, bezpečnostních opatření a osobní discipliny budou vystaveny stresům, s jakými se nepočítalo". V Rusku už došlo k pokusu propašovat za hranice malé množství obohaceného uranu, a v Bělorusku byl zmařen pokus pašovat uran do Polska.

Clintonova vláda se zavázala k efektivnější pomoci Rusku. Jde především o to, zmírnit sociální napětí v procesu přestavby hospodářství a předejít nacionalistickým tendencím, které by mohly vést k rozpadu Ruské federace: v takovém případě by se i kontrola atomových zbraní mohla vymknout dosud fungující kontrole.

Sidonia DĚDINOVÁ