--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Jermář Jiří
Název: Drobní ničemové
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Každý stát má svoji zpravodajskou službu. Na těch vedoucích místech mohou obstát jen lidé chytří a vzdělaní. Po skončení druhé světové války byl o tyto muže ze strany vítězných mocností velký zájem. Ne proto, aby byli trestáni, ale proto, aby bylo možné využít jejich vynikající schopnosti. Takoví lidé požívali všude vážnost. Pohrdám však těmi drobnými příživníky bez jakéhokoli vzdělání, kteří se vždy vnucovali, kteří se velmi snažili, aby vyhověli, posloužili svému pánu. Kteří si příslušností k takové

službě vyrovnávali svůj pocit méněcennosti, kteří byli ochotni ke všemu, zvláště, byla-li za službu poskytována nějaká peněžitá částka. Tato služba jim pak poskytovala pocit moci nad svými spoluobčany, které zneužívali.

Máme zprávy o koncentračních táborech, o uranových dolech, o vězeních a popravách z té doby. Ale nikdo se nikdy nedozví, odkud přišel ten první krok, který měl dále za následek shora uvedené. A ten prvý krok, to prvé upozornění či oznámení, to pocházelo vždy od těch drobných, bezvýznamných a nenápadných informátorů, kteří pronikali do soukromí důvěřivých spoluobčanů, jako třeba poštovní doručovatelé, měřiči spotřeby el. proudu či plynu. Tito lidé byli roztroušeni všude. V dopravních prostředcích, na sportovních hřištích, v hotelech i v zotavovnách ROH - tam především.

Při svém sedmihodinovém výslechu StB v roce 1953 jsem se podivil, co všechno bylo shromážděno v oznámeních o mně, jaké bezvýznamné údaje. V tom právě spočívala ta snaha zasloužit se, získat uznání.

Při svém zprvu vnuceném, později již dobrovolném zaměstnání lesního dělníka jsem přicházel do styku s lidmi, o jejichž životech jsem dříve nevěděl zcela nic. Byli to nejenom lesní dělníci, ale i kameníci z požáreckých lomů, kováři, koláři a mnozí jiní. Každý z nich uměl to své a to každému z nich poskytovalo dostatek sebevědomí a možnost obstarat svoji rodinu. Ti nepotřebovali ani nevyhledávali udavačství a žádný takový by mezi nimi neobstál.

K takovým službám se za všech časů propůjčovali takoví, pro které je v české řeči výstižný název ničema. Tedy člověk, který je dobrý k ničemu. Ve slovníku je dále uváděn výraz: Člověk darebný, ničemný, bezvýznamný, dále lenoch, povaleč, člověk,<%-2> který hledá příležitost, jak prozahálet - promarnit - prolenošit čas.

Ať nikdo neříká, že tito lidé byli k jejich udavačství nějak donuceni. Byli mezi námi vždycky. Já ze své zkušenosti mohu potvrdit, jak se tito bezvýznamní ničemové velmi snažili a jaké nečisté způsoby volili, jen aby se zavděčili, aby si vysloužili uznání či nějakou hmotnou odměnu. A dnes se již opravdu nikdy nedoví, kdo to byl ten prvý článek, kdy se započalo jeho pronásledování a utrpení.

Já jsem viděl udavačské dopisy za protektorátu, kterými lidé udávali německé policii své bližní kvůli nějakým jaternicím, které jim záviděli. Nevylučuji, že právě tito lidé nabízeli své služby těm dalším pánům. K tomu se propůjčuje jen určitý druh lidí a všichni jsou si povahově velmi podobní. Bylo správné, že bylo na takové v tisku upozorněno. Alespoň víme, s kým máme co činit.

Jiří JERMÁŘ