--------------------------------------------------------------------------------
Autor: čtenáři
Název: Ohlasy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/009 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
Řádky adresované
paní Rychetské Vážená paní, doufám, že nejste příbuzná bolševika Rychetského, který tak dojemně miluje V. Havla, kandidáta tajné spolupráce... Píšete, že to byla "zrnka pravdy v kýblech lží" republikánských poslanců. Rád bych, abyste mi tedy napsala to jediné slůvko lži. Znám totiž rodinu pana V. Havla, ba i to, co Eda Kriseová nenapsala. A mohu vám předložit deset případů veřejně pronesených lží tohoto "velkého moralisty". O jedné jste se ostatně sama zmínila: Konec vlády jedné strany... a obklopil se z 80 procent samými bolševiky. Jmenoval je ministry, řediteli atp. Myslím, že on není takový demokrat, takový humanista (vezměte jeho postoj k nám, důchodcům, k nezaměstnaným, chudým...). (Vezměte jeho postoj ke šlechtě, vedení zbolševizované armády a jeho osobnímu příteli generálu Vackovi!)
A myslím, že není ani tak velkým dramatikem, kterého
nám svět závidí (poměřte ho s Čapkem,
Stroupežnickým, Jiráskem!). Vážený je u Němců, to
je pravda, ale není zároveň jejich trójským koněm ve
hře o Sudetenland? Jako federální prezident pobíral 90
tisíc měsíčně a nyní, když pečuje o třetinu
menší území a jen o 10 miliónů obyvatel, nestydí se
pobírat 180 tisíc (tedy zvýšení o 100 procent), a my,
důchodci, dostali přidáno 10 procent. To je také
humanita? Vítězství pravdy?
Žijte blaze v poníženém orientálně byzantském uctívání modly.
dr. K. SEJČEK, Trhové Sviny
Řádky adresované
paní Mazalové
Milá paní, po obdržení knížky od Vás jsem stále myslela na to, že my, ženy politických vězňů, jsme prožívaly každá svůj hrozný román. Můj manžel byl zatčen v roce 1950 (v dubnu 1948 jsme se brali). Jako kdyby to měl MNV naplánováno, v poledne k nám přišel tajemník a že mám přijít do kanceláře kvůli přepsání majetku. Sešlo se nás tu více. Já zdědila půl majetku jako svatební dar, ale když manžela zatkli, to jsem ještě nevěděla, že s ním čekám druhé děcko. Po jeho zatčení nastal krutý čas...
Chlévy si přivlastnilo JZD a ustájilo tam koně, takže každý, kdo přišel, měl přístup do domu - ve dne i v noci. Když jsem chtěla zachránit alespoň nějaké hospodářské nářadí, dala jsem je do komory, opatřila zámkem, ale někdo se tam přesto dostal a vzal si, co se mu zlíbilo. V roce 1952, to už jsem měla druhé dítě rok staré, ke mně MNV nastěhoval dělníky od povodí. Zapůsobilo to na mě tak, že jsem z toho onemocněla a nakonec v těchto podmínkách upadla jsem jednou do bezvědomí. Po kolenou jsem se probrala, doplazila jsem se k hlavním dveřím, kde jsem slyšela mluvit lidi. Soused mě našel, běžel pro mou matku, ta mne uložila do postele a týden se o mne a mé dvě děti starala. Dnes vím, že to byl můj první infarkt. Od té doby jsem ho měla ještě třikrát. Na podzim 1952 přišel tajemník MNV, a že se musím vystěhovat. Obec pro mne a mé děti připravila dům prolezlý potkany a já jsem v něm během týdne bydlela.
Po roce 1989 stále žádáme o vrácení majetku, ale marně. To, co se MNV podařilo během týdne, nám se nedaří za 3 roky! Na úřadech ve Znojmě jsou stále titíž lidé! Proboha, kam se máme obrátit? Poraďte, paní Mazalová.
BAZALOVI,
Lechovice na Moravě
Komentář redakce
Paní Bazalová, jste jedna z "obětí" tzv. "sametové revoluce". Elegance, s níž se jedná s komunisty, kteří se provinili (viz váš případ), ve skutečnosti není noblesou, ale slabostí. A o to trestuhodnější, že její důsledky postihují stovky a tisíce nevinných lidí, kteří prožívali krušné časy. Domníváme se, že nikdo neměl a nemá právo za tyto zničené lidi ani hovořit, ani jednat. Oni sami musí zaujmout postoj k těm, kteří se na nich provinili.
Z dopisu Karla Letenského z New Jersey
Vážená redakce, právě jsem dostal dopis od přítele I. H. z Prahy a došel jsem k názoru, že by se čeští čtenáři měli seznámit s jeho názory. Přítel I. H. píše:
"Komunismus byla ohromná politická a ekonomická velmoc.
Více než 70 let byly generace touto ideologií
ovlivňovány. Když někdo tak dlouho žije v bahně, tak
ani nepocítí, že je mokrý. Sametová revoluce byla
totiž exaktním podvodem světového
Můj přítel I. H. byl vyznamenán za protinacistickou činnost v jugosláv<%-4>ském partyzánském odboji během 2. světové války. S krajanským pozdravem K. L., New Jersey
Z dopisu ženy-anonyma
z Prahy - razítko pošty 025 Kdo patří do seznamů
Vážení, sleduji pravidelně vaše Necenzurované noviny a teď považuji za nezbytné vyjádřit se k zveřejněným seznamům. Patřím ke generaci, která na vlastní kůži zažila 50. léta, netajila jsem se svými názory na totalitní režim a ten mi občas dal najevo, že o tom ví (např. vyhozením ze zaměstnání, zákazem přidělení bytu apod.). Ale zavřená jsem nikdy nebyla a nejsem v žádném Vámi zveřejněném seznamu. V seznamech jsem objevila jména lidí, za jejichž nevinu bych nejen já, ale velká většina národa dala ruku do ohně. Jsem přesvědčena, že nikdo, kdo v této době nežil, nemá právo odsuzovat jiné, pokud se nedopustili ničeho jiného, než že jejich jména jsou v seznamech. Znám řadu lidí, kteří byli vězněni dlouhá léta a o podmínkách ve vězení nechtějí hovořit. Ty, jak víme, byly nelidské... A kdo tam nebyl, nemůže tvrdit, co by vydržel. A zde jsme u jádra toho, co jsem chtěla napsat. Myslím si totiž, že z celé té obrovské řady jmen jen malé procento opravdu spolupracovalo. Tím myslím, že "udávalo" své bližní. Někteří, a těch jistě bylo hodně, jen nevydrželi nelidské týrání. A tak si řekli: "Raděj to podepíšu, ať už mám pokoj! Ale opravdu s nimi spolupracovat stejně nebudu!"
Dále vím, že se musely podepisovat zápisy z výslechů a kde je psáno, kde je zaručeno, že k těmto zápisům dodatečně něco nepřipsali? - Myslím proto, že když se řeklo "A", mělo by se říci i "B". A tím by měl být návod, jak se bránit. Jak se má obyčejný smrtelník dozvědět, co vlastně podepsal? Co komu svým podpisem způsobil? Jak má zjišťovat jméno toho, kdo ho k výpovědi přinutil? Jak má odlišit pravdu od podvodu? Jedná se převážně o staré a starší lidi. Mají vůbec šanci dočkat se rozhodnutí soudu? - Do smrti budou žít s pocitem křivdy! A jsou udiveni, že se od nich lidé odvracejí... lidé, které měli rádi a od nichž byli váženi a uctíváni. Kdybych já byla obviněna ze spolupráce, a byla bych přesvědčena o své nevině, musela bych se okamžitě bránit, křičet, že to vše není pravda. Prezident Havel měl příležitost říci to prostřednictvím televizní kamery lidem přímo do očí, ale neudělal to. Proč, to ví jen on sám. Jiní tuto příležitost nemají!
Rozděluji tedy lidi do 4 kategorií: 1. Ti, co vědomě spolupracovali s bývalým režimem. Tady není o čem pochybovat, tihle zaslouží zveřejnění.
2. Ti, co podepsali, ale nespolupracovali. Své si už užili a ten podpis je bude mrzet do konce života.
3. Ti, co ani nevědí, jak se do seznamů dostali. A nevědí, co si teď mají počít.
4. Ti, co v žádných seznamech nejsou, a to nejen z důvodů své osobní statečnosti, ale hlavně proto, že byli nezajímaví, přespočetní, nepřišli do styku s nikým, kdo by je vyzval k podpisu, kdo by jakkoli o ně byl projevil zájem.
Promiňte, že tyto své úvahy nepodepisuji, ale mám pro to vážné důvody. Osobně patřím do čtvrté kategorie.
???