--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hulík Milan
Název: Ministr spravedlnosti
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 03.02.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Že pojem spravedlnost ve spojení s ministerstvem nemá se skutečnou spravedlností nic společného, nevědí všichni - že toto vznešené pojmenování označuje jen správu soudů a věznic, vědí nemnozí a právníci, laická veřejnost si tvrdošíjně spojuje název s vlastním významem slova. Na adresu současného ministra spravedlnosti bylo vysloveno již vícero kritiky. Je skoro neuvěřitelné, že pouhé 3 roky po svržení totalitního režimu musí VONS, o jehož morálním kreditu a statečnosti jeho členů za totality není pochyb, svádět doslova boj s ministrem ODS, aby jím doporučených soudců (uvedených rovněž na seznamu VONS jako soudci zkompromitovaní svou poslušností totalitní moci) bylo doživotně jmenováno co nejméně, když už tomu nelze zabránit vůbec!

Ve svém interview v časopise REFLEX č. 3 vyjádřil se p. ministr o těchto soudcích následovaně: "Já jako advokát jsem si vždycky vážil spíše soudců, kteří od takových politických procesů neutekli, neonemocněli náhle, ale snažili se soudit slušně... ale vážil jsem si právě těch soudců, kteří přes okolní tlak respektovali veškerá práva obžalovaného a uložili mu mírný trest!"

A je jasno, jak říkal Jan Werich. Stateční a slušní jsou tedy ti, kdo odsuzovali nevinné, většinou podle šablony ÚV KSČ nebo nižších sekretariátů. Nevím, kolik z těchto klientů p. ministr tehdy jako obhájce obhajoval, ale je pozoruhodné, že neví, že tito "slušní a stateční" soudci byli většinou nomenklaturními kádry, vysloužili si funkce trestních náměstků nebo předsedů soudů nebo k těmto funkcím svojí servilností a ochotou posluhovat totalitní moci směřovali. Odsuzující rozsudky posílající nevinné lidi na léta do kriminálů (ti nejslušnější soudci podle kritérií p. ministra je tam posílali jen na měsíce) sloužily zřejmě jako krytí těchto neohrožených soudců, kteří takto kamuflováni bojovali proti totalitě.

P. ministr se bohužel nezmínil o těch, kteří odmítli soudit nejen pro nemoc či jinou výmluvu (ale i ta nemoc vyžadovala odvahu), ale kteří odešli raději z justice, než aby se zpronevěřili svému svědomí a přísaze a už vůbec nezmínil ty, kteří dokázali i tehdy zprostit viny, překvalifikovat na přestupek nebo trestní stíhání zastavit.

Podle logiky p. ministra by byli slušní i ti soudci, kteří sice dr. Horákovou a její 3 druhy poslali na popraviště, zatímco u dalších obžalovaných vynesli mírné tresty doživotí nebo 25 let vězení. Každý trest, pokud to není trest absolutní, je mírný, protože jej lze porovnat s trestem horším nebo vyšším, ostatně málokdy se vynáší trest na samé horní hranici trestní sazby.

Základním kritériem VONS při sestavování seznamu bylo odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody (v tomto smyslu případ T. Hradílka odsouzeného k podmíněnému trestu odnětí svobody, uváděný p. ministrem, je ukázkovým případem jeho manipulace s fakty). A je nutno zdůraznit, že soudci vzhledem ke svému vzdělání a inteligenci a v neposlední řadě i vzhledem k provedenému důkaznímu řízení museli vědět, že tito obvinění jsou nevinní. VONS se proto neztotožňuje s názorem p. ministra "nevyčítejme soudcům, že odsuzovali nevinné, vždyť pro ně dělali, co mohli". Ostatně nebylo to poprvé, co se jen v tomto století soudilo na politickou objednávku "seshora". Bylo tomu tak i v režimu nacistickém. Rád bych panu ministru připomněl jednu scénu ze slavného amerického filmu "Norimberský proces", kde se souzeného nacistického soudce, působícího a dokonce přednášejícího právo v přednacistickém demokratickém Německu, ptá jeho americký kolega, proč se propůjčil k takovým hanebnostem, které poskvrnily jeho pověst a přivedly jej až před jeho soud. Burt Lancaster v této postavě odpovídá Spenceru Tracymu, že nevěděl, jak daleko to dojde. Tak daleko to došlo už tehdy, když jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinen, odpověděl mu jeho americký kolega! A zbývá dodat, že je úplně jedno, jestli to byl mírný trest odnětí svobody nebo dokonce jen podmíněný.

Také v ČR to došlo daleko. Skoro 2 desítky takovýchto soudců přes nesouhlas VONS již byly doživotně jmenovány na základě doporučení p. ministra. Soudci se stali i ti prokurátoři, kteří odešli z resortu prokuratury. Jak známo, soudců je málo a každý je dobrý. Dobrý k doplnění počtu, a proto dobrý i morálně. To je i jedno z vysvětlení, proč spravedlnost je jen takovým slovíčkem v označení ministerstva, nemajícím se skutečnou SPRAVEDLNOSTÍ co dělat. Ale je možno se zeptat té první či druhé nebo i p. ministra, Quo vadis? 3. 2. 1993

JUDr. Milan HULÍK,

člen VONS