--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Recenze (Střední Evropa)
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 000
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL

V předposledním dubnovém týdnu vyšlo 28. číslo revue STŘEDNÍ EVROPA, v jehož úvodní poznámce najdeme krátké zamyšlení nad našimi evropskými integračními tužbami, jejichž naplnění předpokládá dostatek vzájemného pochopení a tolerance. Autor poznámky výstižně poznamenává : "Vědomí, že příslušíme k evropské kultuře, nám pomáhalo překonávat chvíle malověrnosti v nejtěžších dobách, kdy jsme k Evropě příslušeli pouze geograficky, kdy za naší západní hranicí začínal zcela jiný svět, od nějž jsme byli takřka neprodyšně izolováni. Po změnách roku 1989 se po krátkém období euforie, kdy navíc i někteří politikové vytvářeli iluzi, že sjednocení Evropy, respektive naše integrace do ní, je jen otázkou nezbytných pasových formalit, nastalo záhy vystřízlivění. Tím se vytvořil prostor pro realistickou reflexi, pro niž jsou obyčejně charakteristické spíš obavy a úzkosti než falešná suverenita."

Komentář R. Kučery je tentokrát věnován nemalým problémům evropského sjednocování, a nebezpečím, která bezprostředně ohrožují snadné splynutí postkomunistických zemí východní Evropy se západním společenstvím. Autor varuje před podceňováním zemí bývalého Sov. svazu: "Rusko bylo, je a ještě dlouho zůstane pro Evropu nejnebezpečnější veličinou. Vyplývá to z následujících údajů: zbrojní výroba v SNS je z 80 % soustředěna v Rusku, přičemž v celém SNS je ročně na zbrojní výrobu vynakládáno 4OO mld. rublů (!). Osobně jsem přesvědčen, že kromě nevelké části obyvatelstva, která se s podobnou myšlenkou nikdy nesmíří, většina občanů dříve či později dospěje k přesvědčení, že naše tolik omílaná "cesta do Evropy" vede Německem. Dr. Kučera k tomu poznamenává: "Nová středoevropská spolupráce může proto pomoc očekávat výhradně od Evropského společenství a především pak od Německa, mimo jiné také proto, že v rámci dělby práce v tomto společenství spadá Česká republika do sféry německého vlivu, ať se to komu líbí nebo ne. Nebezpečná pro nás není nějaká nová varianta "Drang nach Osten", o níž účelově neustále hovoří levičáci všeho druhu, ale možnost vítězství německého národního egoismu a uzavření se střední Evropě, tedy možnost spuštění jakési nové železné opony, tentokrát ze západní strany. Z tohoto hlediska bude rozhodující doba, kdy poslední ruský voják opustí německý stát."

V nejnovějším čísle revue najdeme poměrně rozsáhlou stať Bernharda Giesena Intelektuálové, politikové a experti: problémy vytváření evropské identity, ve které popisuje víceméně strukturální problémy kolektivní identity Evropanů, kterou dělí přibližně na dvě části - identitu politickou a kulturní. Čím Rakousko bylo, co mohlo být, co mohlo znamenat a co již neznamená, a to v době před vznikem druhé republiky, popisuje G. Stourzh v článku Co vlastně znamená Rakousko ?

"Nacionální socialismus je hnutím, které poskytlo pruský meč rakouskému bláznovství" (August M. Knoll). Uvedeným citátem začíná nedlouhé pojednání polské malířky a historičky umění E. Kurylukové Ta druhá Vídeň, v němž líčí velké rakouské

trauma, které je možno nazvat A. Hitler. V bloku pojmenovaném Antisemitismus, najdeme hned několik článků na shodné téma. Komunismus, antisemitismus a Židé nazval svou práci, ve které se zabývá pohnutým osudem židovských občanů ve střední a východní Evropě v době nadvlády komunismu, Jerry Z. Muller, text z angličtiny přeložila P. Šustrová. Životními osudy jedné z předních osobností staročeské strany se zabývá L. Švec (1961, historik) ve své práci nazvané jménem spolupracovníka F. L. Riegra a A. Zeithammera, Karla Mattuše.

Vývoj sociální nauky církve v konfliktu s liberalismem (1891-1991) nazval svou diplomovou práci Michal Semín (1967, pracuje v Občanském institutu), kterou věnoval vývoji nauky církve od encykliky Rerum novarum po encykliku Centesimus annus.

V tradiční rubrice Česká zemská šlechta popisuje Milan

M. Buben (1946, vyučuje na FF UK angličtinu a dějiny řádů a kongregací) tentokrát osudy relativně mladého šlechtického

rodu Schebků, jenž se významně zasloužil o rozkvět a prosperitu českých zemí.

Časopis Tvář, resp. okruh osobností, které se podílely na jeho podobě, nastolil v 6O letech řadu otázek o našich dějinách, kultuře i literatuře radikálním a tehdejší vládnoucí ideologii zcela nepoplatným způsobem. Redakce SE se proto rozhodla, již vzhledem k tomu, že se o Tváři objevilo více jednostranných informací, předložit čtenářům něco z historie časopisu. V tomto čísle najdeme stať V. Havla nazvanou Český úděl a s velkou erudicí zpracovaný polemický článek E. Mandlera nazvaný Viníci tohoto světa, jenž je reakcí na obnovené vydání studie K. Jasperse Otázka viny (1968). Obě práce ukazují prudký vývoj filozofického myšlení na samém konci šedesátých let, kdy byť dočasné uvolnění politických bariér, přineslo výrazný posun ve společenském vědomí občanů.

Poslední stránky revue jsou věnovány dvěma recenzím. V první J. Olič rozebírá monografii Josefa Kroutvora, kterou napsal Egon Schiele (Odeon, Praha 1991). Druhá recenze pochází z pera Tomáše Staňka, kde autor pomocí historických faktů věcně rozbíjí, slušně řečeno, narudle deformovaný výklad česko-německého soužití, jenž je obsahem anonymní publikace Komu sluší omluva, Češi a sudetští Němci (nakl. Erika, Praha 1992). Na samý závěr recenze si dovolím jedno malé doporučení. V těchto dnech vychází nejznámější sbírka česky píšícího a v Praze žijícího slovenského básníka Andreje Stankoviče OSVOBOZENÝ BABYLON (Slovenský raj). Nemohu jinak než sbírku doporučit všem čtenářům, vychází v nakl. INVERZE a je možno ji objednat na adrese: V jámě 4, Praha 1.

Adresa redakce: STŘEDNÍ EVROPA, Vyšehradská 4, 128 00 Praha 2 - tel.: (02) 29 51 10