--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis,armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V předešlém dílu armádního seriálu jsme si povšimli několika jmen důstojníků, kteří byli jmenováni do vysokých funkcí na MO ČR; vesměs se jedná o stále stejné tváře se známou a nepříliš čistou minulostí.
Tentokrát se chci ještě jednou vrátit k zapeklitému problému (zřejmě však pouze pro nového ministra, pozn. aut.) bývalých politruků a podobných stvoření, která dosud doslova zamořují nyní již českou armádu. Zdá se, že ministrovi Baudyšovi je všechno jasné - odejdou pouze ti tzv. čistí politruci, kteří postrádají jinou vojenskou profesi. Odchod by se v tomto případě týkal pouze důstojníků s ČVO (číslo voj. odbornosti) 470-479... Ti ostatní budou zřejmě shledáni natolik morálně na výši, že budou moci zůstat a vykonávat jiné odborné funkce.
V této souvislosti je pohříchu symptomatické prohlášení zást. velitele posádky Znojmo z konce ledna t. r., cit.: "Neobdrželi jsme písemný rozkaz, prohlášení v televizi není jednoznačné, je diskutabilní, kdo byl politruk kvalifikovaný (to lze zjistit z ČVO a pojem zelená karta by neměl být rovněž neznámý, pozn. aut.) a kdo funkci vykonával. Z bývalých politruků zůstali ve znojemské posádce čtyři, z toho má pouze jeden kvalifikaci, ale nikdy funkci politruka nevykonával. Zbývající tři v současné době vykonávají odbornou službu. Je otázkou, na koho se prohlášení ministra Baudyše vztahuje, zda mohou bývalí politruci v armádě vykonávat civilní profese (úředníky, skladníky apod.)."
Kdo jsou ti ostatní ?
Těch ostatních kategorií, tzv. nečistých politruků, si ve svém dopise všímá náš čtenář J. H. z Olomouce, který píše: "Kolik je všech těch profesionálních placených stranickopolitických odborníků kvalifikovaných z Gottwaldovy politické akademie a jaké dnes vykonávají v AČR funkce, na jakých stupních řízení od praporu až po generální štáb a ministerstvo obrany a jak splňují podmínku vojenskoodborné kvalifikace tito příslušníci onoho nepostradatelného intelektuálního potenciálu...? Ono by bylo <%2>dobře při těch pohovorech (pan J. H. jistě míní ony pers. pohovory, které pan ministr často zmiňuje, ovšem veřejnost dodnes nezná podmínky rozhodující o dalším výkonu služby, pozn. aut.) podívat se do jejich vysokoškolských diplomů, v jakých odbornostech jsou kvalifikováni... To ale dosud nikdo neudělal. Dalším úskalím jsou ti mladší draví politruci, kteří na Gottwaldově akademii získali i doktoráty RSDr., ale hned v roce 1991/92 se v jakýchsi půlročních rychlokursech bleskově rekvalifikovali. <%2>Dnes ovšem hrdě prohlašují, že oni mají nové vzdělání. Komickou kapitolou jsou ti důstojníci, kteří vykonávali rozličné funkce v politickém aparátu ČSLA a na základě dosahovaných výsledků byli vybráni ke studiu, aby mohli vykonávat vyšší politrucké funkce... ke studiu mohl být přijat jenom člen KSČ, v krajním případě kandidát... Absolventi této výběrové školy, kterým v průběhu studia pan prezident V. Havel změnil na návrh gen. Vacka název školy na Vysoká voj. škola pedagogická, dnes ironicky prohlašují, že jim p. prezident pomohl k novému vzdělání a nárokují si odpovídající posty..."
"Kulturní pracovníci"
Podobné je to i s tzv. kulturně-výchovnými pracovníky: Navíc je zábavné i to, že pan nám. ministra J. Pospíšil zodpovědný za personální práci, obhajuje v Telegrafu i jinde, tzv. "kulturníky" a do tzv. čistých politruků je zřejmě nepočítá... Ideologická práce v ČSLA... přesněji řečeno, ta "kulturně výchovná činnost", byla součástí ideologické práce, musela mít "třídní charakter" a komunistickou ideovost... jednalo se o určitý druh cenzury a manipulace lidí, krmení mladých lidí častuškami, hodnotnými sovětskými díly a dohlížení na ideovou čistotu knihovny...
Jak zatočit
s antisocialistickými živly Následující kapitolu je možno dnes, alespoň doufám, brát jako komickou vložku. Nejlépe však ukazuje duševní úroveň politruckých mozků a cíl jejich vehementní snahy po zglajchšaltování posledního zbytku svobodného myšlení.
Použité ukázky pocházejí z příručky politické správy ZVO v Táboře (srpen 1989) nazvané Protisocialistické záměry nelegálních struktur v Československu a úkoly při ochraně a obraně hodnot socialismu, autorem je pplk. Jan HAVRÁNEK a pplk. RSDr. Karel MRÁČEK (co asi dělají naši rudí hoši dnes?, pozn. aut.). Osvěžme si paměť...
V úvodu autoři politruckého Kladiva na
čarodějnice vyjmenovávají různé "rozvratnické"
skupiny: "V současné době se v naší zemi znovu
aktivizují protisocialistické síly, organizované
v nelegálních strukturách, v takzvaných hnutích
nezávislých iniciativ nebo opozičních nezávislých
skupinách, s různými názvy, zaměřením
a společným antisocialistickým cílem. Již v minulosti
sehrávaly destruktivní úlohu proti našemu zřízení,
straně, lidu a ozbrojeným složkám. Kromě nechvalně
proslulé Charty 77, jejíž signatáři se objevují
v řadě dalších struktur a iniciativ, k nim patří
například Společnost přátel USA, Společnost T. G.
Masaryka, Nezávislé mírové sdružení České
děti, Demokratická iniciativa, Hnutí za občanskou
svobodu, Polsko-československá solidarita, Klub právní
podpory, Iniciativa sociální obrany, Mírový klub J.
Lennona, Nezávislá ekologická iniciativa,
Československý helsinský výbor apod."<%2>
Praktická příručka na vymítání antisocialistického ďábla pokračuje: "Jejich aktéři jsou také politicky, ideologicky a materiálně podporováni západními diverzními centrálami, organizacemi a institucemi, včetně emigrantských spolků, i finančně dotováni a živeni" (svatá pravda, někteří disidenti byli doslova otylí; pozn. aut.).
Placeni jidášskými groši... Literární výplod chorého mozku pokračuje: "Položme otázku, kdo bere jidášské groše od imperialistů dnes za to, aby organizoval nebo se zapojoval do antisocialistických provokací proti straně, lidu, Lidovým milicím, Sboru nár. bezpečnosti i ČSLA ? Jsou to nepřátelé socialismu s odpovídajícím třídním a politickým původem ze staré společnosti... Kapitalisty jsme už dávno vyhnali a s jednotlivými příživníky a různými podnikavci žijícími v rozporu se zákony je třeba se ještě vypořádat... Jsou to obyčejní žoldnéři imperialistických centrál, příživníci společnosti, kontrarevoluční živly... - píše se rok 1989, všechno však vypadá, jako by se čas zastavil v roce padesát.
V příručce se objevuje i poněkud trpký povzdech soudruha lektora: "Do protilidových akcí se však zapojuje i část zmanipulovaného obyvatelstva (sic!), především z řad umělců a pracovníků kultury a vědy i část mládeže, protože jsme dopustili, že se vymkla z vlivu naší výchovy ( díky Bohu za to, pozn. aut.)... třebaže se jen propůjčuje k protisocialistickým akcím (?) byť z naivity, neinformovanosti, konjunkturalismu, anebo si hraje na falešné hrdiny... staví se do jedné řady s kontrarevolučními živly..." atd.
Pamflet Několik vět
Partajní hlasatelé a strážci marxleninské morálky vysvětlí nevědomým a tudíž nejvíce ohroženým vojákům vše: "Velmi dobře víme, co se skrývá za demagogicky postavenými formulacemi pamfletu Několik vět," a hned si odpovídají "Je to protipřestavbový a proto kontrarevoluční program zaměřený proti socialistické společnosti... program destrukce socialismu... Je to program anarchie, která vyhovuje jedině vykořisťovatelům, utlačovatelům, lajdákům, příživníkům a kriminálním živlům..." (podobné invektivy určené těm několika nebojácným občanům jsou obzvlášť pikantní od partajního povaleče, pozn. aut.). Vše je zakončeno výkřiky o "imperialistické ekonomické, psychologické i ekologické agresi" (sic!). Autoři rovněž praví, že vlastním pamfletem se nebudou zabývat, proč také, jeho obsah masám dokonale vysvětlili.
Závěrem, soudruzi Havránek a Mráček, ukojeni množstvím úderných hesel, konstatují: "Naše ozbrojené složky mají při uskutečňování programové přestavby a demokratizace života nezastupitelné místo..." Smysl vojenské služby je podle nich dán "...pevným politickým přesvědčením a vědomím odpovědnosti za obranu socialistické vlasti a vymožeností lidu proti jakémukoli vnějšímu agresorovi nebo vnitřním nepřátelským, protispolečenským silám." A pokud by vážené čtenáře zajímal návod, co s těmi vnitřními protispolečenskými silami provést, ať prostudují obsah směrnic NORBERT a ZÁSAH...
Pana ministra Baudyše potom mohu ujistit, že mysl zasloužilých politruků či kulturně -výchovných pracovníků je natolik flexibilní, že by se jistě nebránili možnosti přeškolit se na vojenské kaplany - změna víry pro ně nic neznamená. Otázkou je, nakolik by jejich schopnosti v poskytování duchovní útěchy vyhovovaly samotnému ministrovi obrany...
(Pokračování v příštím čísle) Bedřich KAREL