Hranice pouhé naivity však zjevně přesahuje argumentace větší části levicových křiklounů, kteří se veřejnosti pod rouškou boje za očistu politického života (samozřejmě vládní koalice, Slušovice, Lidový dům či majetek KSČ mají

nadále zůstat vnitřní věcí soudruhů) snaží zlovolně vnucovat přinejmenším dva předsudky, přímo zděděné z éry komunistické totality.<%0> Předsudek prvý:

věčnost nomenklatury

Tento předsudek vychází z železného komunistického zvyku, že se jakákoli rotace "kádrů" odehrávala jen na příslušné nomenklaturní úrovni (např. ministr, generální ředitel, patřičně

významný tajemník) a poklesnout se dalo jen do hrobu (popřípadě skrze dočasné povýšení na šibenici v dobách zostřeného vnitrostranického boje). V demokracii, kde jednotliví politikové přicházejí a odcházejí, kde celé politické formace přecházejí z opozice do vlády a naopak, se uplatňování tohoto předsudku rovná požadavku, že do politiky smějí vstupovat jen ti, kdo <%2>byli pokud možno neúspěšní ve vše<%0>ch ostatních sférách lidské činnosti, a že z ní mají <%2>odcházet ožebračeni a bez rozumných záruk do budoucnosti. To první by nezbytně vedlo k upřednostňování těch nejméně schopných politiků, to druhé by je nutilo držet se svých křesel za <%1>každou cenu včetně "převlékání kabátů" či potlačení

demokratických principů<%2>.<%0> Předsudek druhý:

nemravnost podnikání

Pohrobci komunistické totality sice s velkou nelibostí vzali na vědomí, že dnes již nelze zavírat lidi (nebo je bez soudu posílat do tábora nucených prací) za třídní původ, spekulaci, příživnictví atd. Nicméně stále pokládají za

zdroj hodnot jen víceméně otrockou práci, nanejvýš ještě tak uznávají živnostníka, který napeče housky a sám je prodává, a ovšem (v tom je jejich "třídní instinkt" vysoce vyvinutý) neúspěšného podnikatele, který dokáže svou činností způsobit jen škodu sobě i jiným. Vše nad to, veškerá lidská aktivita, iniciativa a dobré nápady, na nichž ve skutečnosti spočívá nejen blahobyt jednotlivců, ale především nárůst blabohytu celé společnosti, je pro tyto pány a dámy něčím naprosto zavrženíhodným.<%-2> Nejsou-li dnes dost dobře schopni zakázat podnikání vůbec, chtěli by je pod záminkou konfliktu zájmů zakázat alespoň co nejširšímu okruhu osob veřejně činných.<%0>

KDS je odhodlána ostře vystoupit proti všem formám korupce, které mj. ohrožují naši mezinárodní ekonomickou pozici a odsunují nás do postavení rozvojové země. V této souvislosti budeme podporovat daleko důrazněji uplatňování přijatého zákona o konfliktu zájmů (týkajícího se členů vlády a poslanců parlamentu) a podporovat jeho rozšíření o přímé sankce až po ztrátu

poslaneckého mandátu či ministerského křesla. Na druhé straně nehodláme v žádném případě

podporovat protipodnikatelské tažení, v rámci kterého je každá úspěšná investice interpretována jako konflikt zájmů. U podřízených pracovníků státní správy pokládáme etickou a politickou odpovědnost příslušného ministra za daleko účinnější zbraň proti korupci než přímá

zákonná omezení, u komunálních představitelů by zákon mohl maximálně vyloučit podíl na obchodování s nemovitostmi. Podle našeho názoru méně znamená více: nechť je skutečné zneužívání veřejného postavení tvrdě trestáno zákonem a nechť jsou všechny problematické případy v této sféře ponechány rozhodnutí veřejného mínění. Přičemž rozhodujícím demokratickým

kritériem samozřejmě zůstávají volby, tón sdělovacích prostředků či aktuální průzkumy veřejného mínění mohou mít v parlamentní demokracii nanejvýš jen informativní charakter. Václav BENDA

(bývalý předseda FS a předseda Křesťanskodemokratické strany, nar. 1946)