--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Žák Alexej
Název: Otevřený dopis pro týdeník REFLEX
Zdroj: NN Ročník........: 0003/010 Str.: 031
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 24.04.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Zürich, 24. 4. 1993
Vážený pane redaktore,
právě jsem dočetl Vaše interview
s ředitelem BIS Stanislavem Devátým, uveřejněné
v REFLEXU č. 17/93 s titulkem "Bude Devátý devátý?".
Protože mimo problematiku BIS byla p. Devátému položena
i otázka vztahující se bezprostředně i k mé
osobě, na niž p. Devátý v závěru odpovídá
v doslovné citaci: ... "Na druhé straně mám proti
Žákovi mnoho výhrad, protože uveřejňoval informace,
které byly mnohdy pravdivé jen zčásti nebo šlo o jeho
konstrukce." ..., chtěl bych proto p. Devátého požádat
o konkretizaci toho, co měl v daném případě na mysli.
Mám k tomu závažný důvod, protože různých
nakousnutých problémů,
Přejděme k věci. Krátce po příchodu do Švýcarska v létě 1991 jsem se stal stálým dopisovatelem českého zahraničního časopisu Polygon, kde publikuji své příspěvky pro lepší informovanost našich krajanů i nejrůznějších institucí v zahraničí. Tento <%-2>časopis je rozesílán prakticky do vše<%0>ch kontinentů a mezi jeho odběratele patří i přední americké i evropské univerzity a rozhlasové stanice, jako např. BBC, Hlas Ameriky, Svobodná Evropa atd. Považujete za možné, abych riskoval z titulu korespondenta tohoto vynikajícího exilového časopisu jeho a hlavně svou pověst tím, že bych čtenářům Polygonu servíroval nějaké bludy a argumenty nepodložené příslušnými dokumenty či fakty? Pokud p. Devátý tento dojem má a nakonec jeho vyjádření tomu odpovídá, byl bych rozhodně spokojenější, pokud by tyto své výtky vyjádřené v obecné poloze mohl konkretizovat a převést do srozumitelné, mimoparlamentní řeči. Za tím účelem je redakce Polygonu ochotna, včetně jeho vydavatele p. Friedeho, poskytnout REFLEXU všechny mé publikované příspěvky od r. 1991 do současné doby. Myslím si, že rozhodně nebude naškodu, když si veřejně vyjasníme své pozice, argumenty a vše ostatní, k čemu má p. Devátý, jako ředitel BIS a osoba informovaná, výhrady. Já jsem se nikdy kritice nebránil, naopak jsem byl jejím přesvědčeným zastáncem a toto jsem prosazoval vždy a všude. Na svém bývalém pracovišti ve Zlíně i v Uh. Hradišti jsem se zasazoval, aby v případě sporu mezi stranami byla věc projednána veřejně v kolektivu. V tomto konkrétním případě lze za kolektiv považovat čtenáře Reflexu, kteří mají právo být informováni podrobně a nikoli náznakově, pokud už problém vznikl. Stejnou konkrétnost očekávám i v mé cause, kolem níž se dějí nepěkné, ne-li přímo skandální
věci, které rozhodně nepřispívají tvrzení našich čelních představitelů, že ČR je demokratickým a právním státem. Není přece nic snadnějšího, než to dokázat v praxi, která je v tomto směru u nás poněkud odlišná. Já jsem byl obviněn Inspekcí MV ČR za minis<%0>trování p. Sokola ze spáchání několika trestných činů - omezováním osobní svobody počínaje a vydíráním konče. Byl jsem ve sdělovacích prostředcích demokratické a právní ČSFR veřejně označen za zločince těžkého kalibru, který hledá spásu před spravedlivým trestem v cizině. Vojenskou prokuraturou byl na mne vydán zatykač a švýcarská vláda byla oficiálně požádána našimi úřady
o mé vydání zpět do ČSFR. Ministr Sokol se nechal slyšet, že když se nevrátím dobrovolně, vrátím se v železech. Tiskový mluvčí voj. prokuratury p. Dubenský prohlašoval, že i v případě negativní odpovědi švýcarských úřadů budu souzen i v nepřítomnosti.
Nyní voj. prokuratura místo slibovaného soudního procesu opětovně porušila zákon a trestní stíhání "těžkého zločince" přerušila se zdůvodněním,
že pro mou nepřítomnost nelze věc náležitě objasnit, aniž by vzala na vědomí, že obviněný má právo odepřít jakoukoliv výpověď. Není snad toto jasným výsměchem právu? Já jsem se už při svém příchodu do Švýcarska jasně vyjádřil v tom smyslu, že pokud slibovaný soudní proces neproběhne, či věc nebude jiným způsobem meritorně rozhodnuta, skončí tato causa u Evropského soudního dvora ve Štrasburku. Na tom nehodlám nic změnit a rozhodně si již nenechám od nikoho kálet na hlavu. To se týká i autorů knížky "Hon na Slušovice", na něž od konce r. 1992 leží žaloba u obvodního soudu pro Prahu 1, kde společně s tiskovými mluvčími DAK MOVA Bratislava ss. Popeskem a Kristkem mohou veřejně dokázat svá tvrzení a obvinění o agentu KGB a jiných nesmyslech. Stejným způsobem může postupovat kdokoli proti mně, pokud by měl dojem, jako p. Devátý, že mnou zveřejněná fakta neodpovídají skutečnosti, či se jedná pouze o mou konstrukci.
Doufám, že tento můj dopis uveřejníte v plném znění a poskytnete tak prostor pro odpověď p. Devátému. Čtenáři na to rozhodně mají právo.
S pozdravem
Alexej ŽÁK,
tel. a fax: 01/742 08 75