--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/011 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL Styky ve speciální oblasti

Finanční částka vyčleněná na armádu pro letošní rok je na minimální úrovni a zdá se, že námitky ministerstva obrany jsou tentokrát oprávněné. Z takového "balíku" zřejmě nelze uhradit ani náklady na nutnou údržbu předpotopních zbraňových systémů, jimiž AČR disponuje. Stejné to patrně bude i s udržováním budov a výcvikových zařízení.

Velkoryrost komunistů

Před několika lety však byla situace naprosto odlišná, finance tehdejší čs. lidové armádě příliš nechyběly a podpora spřáteleným komunistickým režimům ve všech částech světa byla na patřičné výši. Stěžují-li si dnes vojenští hodnostáři na nedostatek peněz, mohou se obrátit čelem vzad a porozhlédnout se, jak to fungovalo v dobách kvetoucí socialistické společnosti, po které se mnohým z nich ještě tolik stýská...

A na ukázku tehdy běžné praxe můžeme posloužit konkrétními údaji i citací z autentického dokumentu lakonicky nazvaného "Vietnamská socialistická republika - styky ve speciální oblasti". Materiál pochází z první poloviny roku 1984 a mimo činovníky FMNO se na jednání zúčastnila delegace našich nejmenších vietnamských bratří ve složení: člen politického byra ÚV KSČ a ministr nár. obrany armádní generál Van Tien Dung, zástupce ministra nár. obrany genpor. Tran Van Guang, člen ÚV KSČ, zást. náč. genštábu VLA genpor. Le Ngoc Hien, velitel vojenského námořnictva VLA (!?) viceadmirál Giap Van Cuong, velitel vojenského letectva VLA genpor. Dao Dinh Luyen a mimo dalšího, řekněme technického personálu i vojenský přidělenec v ČSSR Pham Tam.

Materiální dodávky

Zápis z jednání začíná jakousi rekapitulací předchozí soudružské výpomoci ve "speciální oblasti", cit.: "V období národně osvobozeneckého boje v letech 1965-1975 poskytla ČSSR Vietnamu bezplatnou pomoc v celkové hodnotě 2,3 mld. Kčs, z toho speciálním materiálem v hodnotě 1,1 mld. Kčs. Pomoc ve speciální oblasti byla realizována dodávkami z čs. průmyslu (např. 20 kusů letounů L-29, záložní letadlové motory M-701) i ze zásob ČSLA (pěchotní zbraně, letadlové a tankové motory, elektrocentrály, pojízdné automobilní dílny, telefonní ústředny a další materiál). Po sjednocení země v roce 1977 byla Vietnamské socialistické republice poskytována pomoc k odstranění následků války a při budování materiálně technické základny socialismu. Nedílnou součástí této pomoci byly i dodávky speciálního materiálu, realizované v letech 1976-1981 z čs. průmyslu i z ČSLA. Z čs. průmyslu bylo např. v letech 1980-1981 dodáno 24 kusů letounů L-29 včetně potřebné provozní a výcvikové techniky, stejnokrojová tkanina atd. Ze zásob ČSLA byly v letech 1979-1981 realizovány bezplatné dodávky leteckého, výzbrojního, ženijního, tankového, spojovacího, výstrojního, proviantního a zdravotnického materiálu v celkové hodnotě 30,5 mil. Kčs."

Přátelství ve zbrani něco stojí...

Samozřejmě, že podpora komunistického Vietnamu nebyla něčím ojedinělým, podobným způsobem se režim podílel na financování dalších spřátelených armád: teroristickou IRA počínaje, přes Kaddáfího tlupy, vrahounské skupiny OOP a komunismu nakloněné protiizraelské režimy Blízkého východu, severokorejskou armádu, až po armádu kubánskou, jejíž oddíly rozsévaly smrt v Africe... Pokračujme však v našem výběru ze zápisu z jednání s vietnamskými soudruhy: "V roce 1982 navštívila VSR delegace ČSLA vedená min. nár. obrany ČSSR. Při této příležitosti požádal min. obrany VSR o další bezplatnou pomoc dodávkami speciálního materiálu, zvýšením počtu příslušníků vietnamské armády studujících v ČSSR a spolupráci při rozvoji vietnamského zbrojního průmyslu (vybudování linky na výrobu malorážové munice, dodávky surovin, zejména barevných kovů na výrobu lehkých zbraní a munice, příprava techn. kádrů k zavedení výroby letounů a dodávky technol. zařízení výrobních provozů). Kromě toho požádal min. obrany VSR o dodání náhradních dílů a pozemní techniky pro zabezpečení provozu letounů L-29 a L-39, o pomoc při zabezpečení gen. oprav těchto letounů a o dodávku zařízení pro opravy letounů MIG-17, MIG-21, L-29 a L-39..."

Dalo se hovno v tanec a ještě si boky podepřelo (staré české přísloví)

Jiné přísloví též praví, že s jídlem roste chuť. Dosud spolehlivé finanční zdroje ČSSR se náhle začaly ocitat na samém dně, náklady na další rozvoj socialistické společnosti stoupaly do nebeských výšin a čs.-vietnamský "Kammeradschaft" začal být pociťován jako stále větší břemeno a naši soudruzi se začali vymlouvat: "... O součinnost při řešení předložených požadavků byly požádány rezorty FMZO a FMVS" a rezorty konstatovaly tristní skutečnost, že "nelze v 7. pětiletce poskytnout pomoc dodávkami strojů na výrobu munice, protože výrobní kapacity pro tato zařízení jsou vyčerpány, ani dodávkami materiálů a komponentů pro rozběh a zajištění výroby, neboť se většinou jedná o materiály dovážené...", podobně se FMZO ozvalo i na další požadavky: "V oblasti leteckého průmyslu doporučilo FMZO o kooperaci neuvažovat... spolupráci omezit na pomoc při přípravě kádrů v rámci vydělených (...) počtů pro vietnamské studenty..." a doporučuje, že "by měla vietnamská strana realizovat kooperaci a konkrétní pomoc při výstavbě leteckého průmyslu ve spolupráci se SSSR". V podobném duchu se vyjádřilo i FMVS, že "čs. průmysl si plně neosvojil výrobu 7,62 mm náboje vz. 59 a že v rezortu FMVS nejsou vytvořeny podmínky pro roční pobyt 80 osob, jejichž zaškolení vietnamská strana požaduje..." a opět odkazuje na "daleko větší možnosti SSSR".

Peníze jsou i v ošumělém měšci vítány... A protože bratrské vztahy nemohou zahynout na nedostatku prostředků, bylo rozhodnuto, že "bude VSR opět poskytnuta bezplatná pomoc dodávkou výzbrojního, ženijního, automobilního a leteckého materiálu v celkové hodnotě 55,2 mil. Kčs ze zásob ČSLA a přijetím 114 vietnamských posluchačů ke studiu na VAAZ v Brně..." To však samozřejmě nebylo všechno. Vietnam pro svou pokračující agresi v Kambodži potřeboval mnohem víc: "Dne 23. 9. 1983 byla na FMZO podepsána mezivládní dohoda o poskytnutí bezplatné materiální pomoci dodávkou 5 letounů L-29 RS, 40 automobilů ZIL-131, náhradních dílů k letounům a automobilům a filmů s vědeckotechnickou tématikou (?!) uvažovaných k dodávce 1983-1990." Armáda rovněž neotálela a přislíbila další podporu: "Materiál pro beplatnou pomoc, jehož hodnota činí 15,5 mil. Kčs, je v zařízeních ČSLA připravován k dodávce, jeho vyskladnění bude možné k 1. 5. 1984."

Bratrské vztahy byly posilovány i prodejem zbraní, munice a ostatních prostředků, faktem však zůstává, že naše pohledávky zpravidla zůstaly nedobytné...

Technická pomoc

Druhá část dokumentu se týká technické pomoci a v úvodu elaborátu se praví: "Nedílnou součástí pomoci poskytované ČSLA VSR byla i techn. pomoc, realizovaná na základě Kulturní dohody mezi vládami ČSSR a VSR formou školení techn. kádrů, VŠ studiem a vědeckou přípravou vietnamských příslušníků v zařízeních ČSLA" a je konstatováno, že "k 10. 4. 1984 je na VAAZ Brno připravováno celkem 75 vietnamských posluchačů. Z tohoto počtu studuje na VAAZ Brno 37 příslušníků na základě souhlasu generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta ČSSR z let 1976-78, dalších 38 bylo přijato na základě usnesení PV ČSSR... zbývajících 75 má být přijato ke studiu v letech 1984-85." O nákladech na studium zpráva nehovoří...

V rámci techn. pomoci "byla schválena dodávka letounů L-29 RS ze zásob ČSLA a předpokládá se vyslání 6 odborníků do VSR k montáži, zalétnutí a předání těchto letounů... Mimo rámec ... bude na základě souhlasu soudruha min. obrany... realizováno od dubna 1984 zaškolení 12 vietnamských odborníků k provádění účelových prohlídek letounů L-29 a L-39. Kurs pro přípravu těchto odborníků bude realizován na komerčním základě ve VVLŠ SNP Košice a v Leteckých opravnách Trenčín."

Finance zbůhdarma utracené naší komunistickou garniturou na podporu stejně zkorumpovaného zločinného režimu na opačném konci světa chybí i v dnešním armádním rozpočtu. A na tomto místě se sluší poznamenat, že bezplatná pomoc Vietnamu nebyla zdaleka ojedinělá, stejné, ne-li vyšší výdaje byly doslova vyhozeny oknem i na podporu ostatních "spřátelených" režimů a jejich armád v zemích tzv. socialistického tábora i v třetím světě.

Ještě jednou personální pohovory

O problematice tzv. personálních pohovorů, jejichž výsledky mají rozhodnout o další službě vojáka z povolání či jeho propuštění do zálohy, jsme psali v čísle 8/93. Na konci měsíce března jsem požádal min. obrany Baudyše o rozhovor na podobné téma, zřejmě díky naprostému nedostatku času doposud neodpověděl. Přesto doufám, že po urgenci u tiskového mluvčího MO budou otázky zodpovězeny a my je budeme moci zveřejnit. Zatím nám nezbývá nic jiného, než čerpat z konkurenčního tisku.

A-Report to ví nejlépe...

V jednom z posledních čísel A-Reportu se objevil článek Na programu strategie, podepsaný značkou -aJa-, který popisuje druhé řádné zasedání SVP AČR (Svaz vojáků z povolání), z jehož obsahu vyjímám pasáže věnované právě oněm obávaným personálním pohovorům.

Cituji: "Na četné dotazy k současné personální politice v armádě, která vyvolává sociální nejistoty velitelského sboru (po předchozích atestacích a lustracích), náčelník personální správy MO uvedl, že je nezbytné zavést do naší armády pořádek, dát lidem potřebnou perspektivu a dosáhnout její žádoucí stability." A tady pana personálního na okamžik zarazím. Atestace a lustrace v armádě - musím se ironicky pousmát - má na mysli atestace gen. Vacka, L. Dobrovského či obojí? Jakým způsobem obé proběhlo, ví jistě sám nejlépe... A sociální nejistoty estébáků z VKR, politruků a sovětofilské generality, to už je opravdu k smíchu. Leč nechme personalistu pokračovat: "Připravované pohovory se všemi důstojníky a praporčíky by měly být konečnou fází (- potud s ing. Greinerem souhlasím, pozn. aut.) a jsou rozděleny na etapy. Nepůjde o politické prověrky, jak tomu bylo v minulosti (- to chápeme, jde však o to zbavit se výše jmenovaných zločinců, protože ničím jiným vlastizrádci být nemohou, pozn. aut.) ani o "psychotesty", ale o kvalifikační hodnocení, které sleduje kvalitu velitelského sboru."

A teď to přijde, ing. Greiner se zmiňuje o složení komisí: "Pohovory a hodnocení budou provádět velitelé a náčelníci (?!) s ustavovací pravomocí za účasti přímých nadřízených a dalšího přísedícího" (...). No, potěš Pánbu, ti, kteří sami potřebují prověřit a ve valné většině propustit z armády, budou posuzovat způsobilost svých podřízených k další činné službě! Systém pohovorů, tedy podle pana Greinera, je obdobou atestací obou zmíněných byvších pánů ministrů, čili opět k ničemu, a zdá se, že snaha je obdobná - zachovat ve službě ty nejméně vhodné. Otázkou je, pro koho?

Radostnou zprávu, kterou sdělil přítomným činovníkům SVP pan personalista MO, kvitovali s ulehčením: "S takovýmto přístupem se členové Ústřední rady ztotožnili za předpokladu, že hodnocení budou provádět velitelé a náčelníci, kteří nové kolektivy (- spíše staronové , není-liž pravda, soudruzi?, pozn. aut.), útvary či zařízení povedou. Vyjádřili uspokojení nad takovým vzájemným vztahem (?!), jaký byl navázán mezi novou Ústřední radou a náčelníkem personální správy MO." Howgh ! Soudruzi jsou tedy opět na pochodu, jedna nula pro Vás, pane Baudyši! Závěrem už pouze jednu poznámku. Na dotaz, co si myslí o vážném uchazeči na místo Gen. inspektora AČR dr. V. Bendovi, odpovědělo několik generálů: "No comment". Ani se jim nedivím. Benda je totiž antikomunista a osoba pro tuto funkci veskrze vhodná...