--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Karlovarský biliár
Zdroj: NN Ročník........: 0003/011 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Miniatury, ohlasy a sdělení Na redakční i mé osobní adrese se shromáždilo mnoho informací o průběhu a pokročilosti karlovarské kulečníkové hry, která se i na stránkách Necenzurovaných novin nechtěně proměnila v seriál. Mnoho informací a námětů by měl zpracovat spíše místní tisk. Ten je však ve "vltavských rukou", jež asi sledují jiné cíle - linii upevnění postkomunistických pozic nomenklatur totalitního režimu. O pokročilosti procesu "držení pozic" do přístích voleb, v naší politické zákopové válce, v nichž odpůrci demokracie očekávají své vítězství, svědčí mnoho údajů. Na některé jevy je již nutné upozornit alespoň ve zkratce.
Artfórum. Navázalo na mimořádně záslužnou činnost Jazzové sekce, kriminalizované kombinovaným útokem StB, nomenklaturních představitelů kultury komunistického režimu, výkonných tajemníků KSČ různých stupňů, servilních prokurátorů a soudců. Po listopadu 1989 vytvořili členové Jazzové sekce platformu Artfóra, aby mohli pokračovat ve své práci a iniciativách. V nesnadných zápasech si dokázali vyvzdorovat místo a na slunci. Komunisté a jejich přisluhovači byli v defenzivě. Jako mistři politické taktiky a strategie však věděli, že musí nejdříve udržet pozice, korumpovat a získat čas. A teprve potom postupně nasazovat protitotalitárním silám ohlávku, uvazovat je ke žlabu, a třeba je i bít. V karlovarském případě bylo letos na jaře již možné proti Artfóru udeřit. Rada města pod záminkou "špatného hospodaření" Artfórum vypověděla z původně přiděleného domu "Paderewski" v Lázeňské 7. Aniž sdělila, kdo je viníkem špatného hospodaření. Úřad města? Artfórum? Realitní kancelář (JUDr. Večerka) pohlcující dvě třetiny přidělených peněžních prostředků pod záminkou "správy domu"? Fakta svědčí pro to, že šlo o záminku ke zlikvidování Artfóra v lukrativním domě a nikoliv o analýzu příčin. V dané souvislosti není nezajímavé, že na základě iniciativ náměstka primátorky pana Masáka byla zrušena městská privatizační komise, která kladla překážky machinacím s majetkem města.
Operace OSP
V plánech stavebního rozvoje města Karlovy Vary a řešení komunikačního systému byl po několik desetiletí i plán na silniční průtah městem po levém břehu Ohře. Po listopadu 1989 bylo rozhodnuto průtah realizovat. Odborníci věděli, že záměru brání objekty Stavomontáží, a že budou muset být demolovány. Situace využil "palermským způsobem" bývalý management Pozemních staveb. Rychlou privatizační operací získal objekt Stavomontáží do svých rukou (s vědomím ing. Soukupa, náměstka ministra pro privatizaci a správu národního majetku? Jeho choť v Pozemních stavbách pracovala a poměry dobře zná. - poznámka autora), a jako novopečení majitelé "upřímně" se snažící městu vyjít vstříc a umožnit stavbu silnice, projevili zájem o objekty privatizovaného okresního stavebního podniku v hodnotě cca 30 miliónů Kč "formou výměny za svůj majetek"!!! Operace má za činné účasti úřadu města a okresní privatizační komise proběhnout následovně: majetek OSP by měl být převeden po zastavení veřejné soutěže na město a pak následně vyměněn za objekt Stavomontáží.
Kauza Becherovka
Restituční nárok bratří Hybešů na dům v majetku Becherovky při soudním jednání podpořili žijící svědci. Dosvědčili, že pan Jaroslav Hybeš (jednoruký invalida) prodal svůj dům pod nátlakem za 70.843 Kč na základě odhadu Městského stavebního podniku v Karlových Varech ze dne 10. března 1966 se závazkem, "že kupní cenu použije ke koupi rodinného domku k opatření náhradního bydlení" (citováno z Kupní smlouvy č. 304920 1213019 p.č. 1399/66 p. v. z. 143/66). Vše dopadlo tak, že si invalida musel postavit svépomocí rodinný dům.
Dopis plzeňského novináře
Dne 25. března 1993 adresoval "Váženému kolektivu měnících se šéfredaktorů" své stanovisko plzeňský občan, prohlašující se za "nezávislého novináře s více než slušným jménem." Obsahuje hrubé urážky pana Zdeňka Hybeše, korespondující s anonymem policistů (jeho autorem je podle textových a dalších analýz nadporučík P. - KSČ, KSČM), zajímavý dovětek: "Kopii, notářsky ověřenou, si ponechávám u sebe. Není určeno pro tisk - i to je notářsky ověřeno." Plzeňský novinář ještě biliáru vytkl drobné přehlédnutí korektora v jednom jméně. Jeho dopis je dosud jediným záporným ohlasem na události týkající se rodiny Hybešů. V zájmu informování veřejnosti otiskuji svoji odpověď:
"Vážený pane,
potvrzuji příjem Vašeho dopisu a žádám Vás o souhlas s jeho otištěním, nebo předáním panu Zdeňku Hybešovi, aby se mohl soudně bránit proti všemu, co ve svém "notářsky ověřeném dopise" uvádíte. Včetně pozoruhodné poznámky "není určeno pro tisk - i to je notářsky ověřeno". Vzhledem k závažným obviněním, obsaženým ve Vašem dopise, mě Váš příspěvek překvapuje a staví do nepříznivého mravního světla i Vaše sebepotvrzení "mám více než slušné jméno", které ve mně vyvolává potřebu ocitovat jednu přísloví... Karlovarská tematika vychází v NN od č. 3/93. Doporučuji Vám ji prostudovat v celé úplnosti, shromažďovat na Karlovarsku po 16 dnů materiál a prostudovat 676 stran dokumentace, ověřit si ji stejně, jako jsem to učinil sám. Ve všem, co jsem napsal, unesu břemeno soudního důkazu. Řadění tiskařských šotků je drobností nejen v tomto případě. Budu se těšit na to, jak Vy unesete břemeno soudního důkazu ve Vašich tvrzeních "neurčených pro tisk", hrubě se dotýkajících cti a důstojnosti manželů Hybešových. Proto svolte k otištění Vašeho dopisu a jeho předání těm, jichž se Vaše sdělení týkají."
Dopis ještě obsahuje omluvu za zadrhávání válce psacího stroje. Plzeňský novinář F. J. v odpovědi pokračoval ve výpadech proti Zdeňku Hybešovi, okrášlenými o torzo vzpomínek na povinnou maturitní četbu. Svůj list zakončil takto: "... po přečtení Vašeho dopisu Vám nedávám svolení k zveřejnění mého osobního dopisu, ani k jeho předání panu Hybešovi. Doufám, že nepřekročíte pravomoc redaktora a dál budete považovat původní dopis za osobní korespondenci, podléhající zákonu o listovním tajemství. Tímto považuji celou záležitost za ukončenou." Nechť čtenář laskavě posoudí mravnost moji a mravnost pana F. J. Ale také ať nepřehlédne staronové metody pomlouvání spoluobčanů pod pláštěm notářských ověření a dovolávání se listovního tajemství v dopise adresovaném "kolektivu měnících se šéfredaktorů" a nikoliv autorovi Biliáru. Na co a o co se zde hraje? A v jakých službách? Osobně pana F. J. ujišťuji, že jeho přání budu respektovat. Povinnuje mě k tomu moje morálka. Dopis však adresoval "kolektivu", který k ničemu nezavázal.
Zneklidňující zvěsti o karlovarské policii. Dnes už asi není v módě vracet se do listopadových dnů a sledovat nit různých kariér. A přesto je to třeba. Návraty nám pomáhají pochopit děje právě jdoucích dnů obsahujících v sobě tendence, které pro nás mohou představovat nutnost a stav bezprostřední budoucnosti. Podle názoru karlovarských občanů a zejména čtyř mladých policistů města a okresu je třeba si připomenout několik následujících faktů, zprůhledňujících třesk biliárových koulí. Při prvních demonstracích v listopadu 1989 byla v Karlových Varech poraněna úderem pendreku klíční kost žákovi strojní průmyslovky Dymovi. Vyšetřování vůči pachateli kpt. JUDr. P. (KSČ-KSČM) bylo vedeno "do ztracena". Dnes je tento soudruh policista hodnostně povýšen a zastává vlivnou funkci. V jiném případě byly přehlédnuty dlouhodobé stáže na OV KSČ současného vysokého důstojníka policie S.
Nebyly šetřeny tržní vztahy důstojníka S. k německému drogovému králi Sch. Předmětem obchodu byl výkup loveckých pušek se sběratelskou trofejní hodnotou za průměrnou cenu 12.000,- Kč a jejich podloudné vyvážení do Mnichova. Nebyly důsledně vyšetřeny korupční případy na DI karlovarské policie přesto, že na ně upozorňoval i denní tisk. Takto čas zavál i aféru s manipulacemi s osobními spisy příslušníků StB a na StB úzce napojených důstojníků jiných složek bývalého SNB. Mladí policisté mě upozornili na úzké osobní vztahy mezi policisty Moltašem (zařazen do kádrových rezerv KSČ, údajný spolužák pana Vigha), Sližem (oba sloužili původně na karlovarském DI), Rejdíkem (trenér oddílu ženské kopané, jehož členkou je i paní Moltašová), Peroutka a dalšími. Podle jejich názoru jde o tak silnou skupinu "DI", která dokáže zkompromitovat kohokoliv a zmanipulovat jakýkoliv případ. Na důkaz svých tvzení mi předal slohu dokumentů ke konkrétním událostem. Jeden případ předkládám veřejnosti k posouzení.
Popelník či flaška aneb policejní fraška V karlovarském Tomi-baru (je považován za centrum šiptarů v západních Čechách) v Jaltské ulici byl 4. ledna tohoto roku (v policejních aktech se objevuje i datum 5. ledna - proč?) vážně zraněn Janem Vighem soukromý podnikatel František Žikeš. Podle lékařské zprávy byl ošetřený pacient uhozen popelníkem do čela. Úder mu způsobil tržnou ránu 7 cm druhou a proražení čela (přední stěny frontálního sinu o rozměrech 5 x 0,5 cm). Zpráva hovoří o tom, že v době ošetření byl pacient opilý a po odeslání na ORL, kde měl být hospitalizován, z nemocnice o půlnoci utekl. V dokumentech karlovarské policie je případ evidován v Knize událostí pod pořadovým číslem 28/93, ve spise ČVS: OOP - P - 47/93 a pod CVS: OOP - 8/93. Událost bychom mohli považovat za banální. Avšak úřední záznamy a způsob jejího vyšetřování ukazují na nedostatečný styl práce karlovarské policie. Ne-li na další souvislosti a zneklidňující jevy. K řeči dokumentů.
Příslušníci hlídky PCO Karabinoš, Horák a Mates se na místo události (napadení a zranění v Tomi-baru) dostavili až po městské policii, která pana Žikeše odvážela na ošetření (kdo převoz platil? - poznámka autora) a v devítiřádkovém úředním záznamu uvedli, že zranění pan Vigh způsobil sklenkou od kávy s poznámkou "byl v podnapilém stavu a po zaplacení útraty odešel." (Policisté v Karlových Varech bez skrupulí nechají odejít pachatele!!! Proč??? - poznámka autora). Zahájené stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví podle ş 221/1 trestního zákona (nadporučík Doležel) uvádí v rozporu s fakty za předmět útoku rovněž "sklenici" bez její bližší charakteristiky. Zraněný Žikeš byl policií "vyslechnut v terénu" (ve své kavárně Žurnál dne 20. ledna 1993) a v devítiřádkové výpovědi řekl, že se s panem Vighem bavil a popíjel, úder označil za nešťastnou náhodu "pan Vigh si hrál s popelníkem, a při tomto vykládal a popelník mu vyletěl z rukou a udeřil mě do hlavy - čela." Stejnou verzi vypovídá pan Vigh. Podle něj byl popelník porcelánový, popírá, že by v osudný večer měl "ještě někomu vyhrožovat" a uvádí, že zraněný Žikeš "na ošetření nechtěl jít." Policejní vyhledavatel nadporučík Doležel případ překlasifikoval na přestupek s blokovou pokutou 250,- Kč (rozhodnutí schválil vrchní inspektor policie nadporučík Oberreiter): "Výsledek šetření. K případu bylo provedeno vytěžení pachatele, poškozeného, dále zajištění lékařské zprávy, kde vyplynulo, že poškozený utekl po ošetření z nemocnice a o jeho osudu nebylo nic známo. Ten sám pak uvedl, že došlo ke zranění z nedbalosti, bez pracovní neschopnosti. Pachatel uvedl, že nechteně zranil svého známého p. Žikeše." Případ byl prohlášen za vyřešený. Na tuto biliárovou hru bychom mohli zapomenout, kdyby nebyl k dispozici jeden závažný a záhadný dokument. Záhadný proto, že celou záležitost popisuje nejpřesněji, i když ji klade do roku 1992 (5. ledna) a podle tvrzení mladých karlovarských policistů se nalézá ve spisech uvedeného roku. Proč asi??? V listině pod názvem "Záznam k události ze dne 5. 1. 1992" starší referent 1. oddělení SHP OŘ Karlovy Vary kapitán Zdeněk Kalous (číslo služebního průkazu 174 733) dobrovolně vypovídá: "Dne 5. 1. 1992, kolem 22.00 hod. jsem navštívil Tomi-bar, jedná se o vinárnu v K. Varech, ul. Jaltská. Do podniku jsem se dostavil ve společnosti Jana Vigha, kterého znám již z dřívější doby, on byl doprovázen nějakou ženou a synem.
Zde jsme seděli, po určité době byl ke stolu přizván jistý Fr. Žikeš, tohoto ke stolu pozval Vigh. Asi po jedné hodině společného posezení, náhle, bez jakékoliv výstrahy, uchopil zmíněný Vigh sklenici z litého skla a udeřil touto do čela Žikeše. Protože se zjevně chystal k dalšímu úderu, tomuto jsem zabránil tím, že jsem Vigha pravou rukou odstrčil co nejdále od Žikeše, přičemž Vigh upadl - znovu zdůrazňuji, že se jednalo zcela prokazatelně o pouhé odstrčení, bránící dalšímu útoku na Žikeše. Poté jsem se snažil předběžně ošetřit napadeného Žikeše, který silně krvácel z tržné rány na hlavě-čele. Odvedl jsem ho do chodbičky WC, zde jsem mu ránu předběžně omyl vodou a od kuchaře jsem si vyžádal pruh látky na prvotní ošetření.
Rámcový děj sledovalo dostatek svědků, kteří zcela a nezvratně potvrdí moji zprávu.
K dokreslení situace bych chtěl uvést, že zmíněný Vigh ví, zcela bezpečně, že jsem policistou, a proto po zmíněné události hlasitými projevy mně vyhrožoval, že: "s Tondou Moltašem je kamarád a tento mě dostane do civilu."
Dále uvádím, že v uvedeném podniku jsem byl v zájmu služby a se souhlasem a vědomím komisaře.
Nejsem si vědom žádného porušení zákona či služebních předpisů z mé strany, ba jak je zjevno, jsem zcela evidentně zabránil dalšímu pokračování v ublížení na zdraví."
Policejní koncert "jak případ vyřešit a nic nevyšetřit" je v karlovarském biliáru malou epizodou. Svědčí o tom, že stále jsme na velmi nebezpečném a osudovém rozcestí. Jistou naději vzbuzuje odvaha části karlovarských občanů, s níž se, třebaže biti, stále staví zakopané komunistické moci na odpor. Naději spatřuji i v tom, že se mladí policisté hotoví k odporu, i když vědí, jak to je pro ně nebezpečné. Veřejně prohlašuji, že dodržím daný slib mlčenlivosti a nikdy nikomu nesdělím jejich jména. Ať se děje cokoliv.
Dobový tanec, zvaný "Karlovarský biliár", se chýlí ke svému závěru. Stvořil kruh, začínající napadením Zdeňka Hybeše. Bude tak i končit. Chci ještě poděkovat těm karlovarským občanům, kteří mně v průběhu publikování Biliáru nabídli v jejich městě ozbrojenou ochranu. Moje odmítnutí nebylo jejich pohrdnutím. Pramení v hlubokém přesvědčení, že novinář je povinen "chodit s kůží na trh" a nepodlehnout panickému strachu.
Pavel Blažek