--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Richter Antonín
Název: Příčiny zemědělské tragédie
Zdroj: NN Ročník........: 0003/011 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 26.03.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Na poradě ekonomických ministrů dne 26. 3. 1993 řekl premiér Klaus, že zemědělským problémem není cenové rozpětí mezi výrobními náklady a tržbami zemědělských produktů, takže nezáleží na tom, zda vzrostly ceny pohonných hmot a celé řady ostatních potřeb spolu s daněmi i nároky zaměstnanců, ačkoli ceny těchto produktů klesly nebo zůstaly stát, nýbrž na tom, že to má svoji příčinu. Jakou, to už pan Klaus neřekl. Nejspíše tu, která zemědělství zbídačila, protože ztratilo svoji rentabilitu. Dřeme se na něm zadarmo a nemůže nás uživit. O tom však premiér nerad mluví, aby si nedrásal svědomí. Dobře ví, že se na tom do značné míry podílí. Přesto doporučuje zemědělcům, aby si svoje problémy vyřešili sami. Když si najdou "optimální velikost" - asi límce u krku, budou-li se chtít oběsit - která bude "nesporně menší než ta dnešní".

Díky za radu. To je asi tak všechno, co pro nás rolníky mohl pan premiér udělat. Svést naše zbídačení na příčinu, která ho údajně zavinila a nepřihlížet k tomu, že "cenové nůžky", hrozivě rozevřené, nám chtějí uříznout hlavu. Pan premiér tedy manipuluje se slovy, myje si ruce a utírá nám slzy. S naší "důchodovou situací" si neví rady. Mluví k nám diplomatickou řečí, abychom jí pokud možno nerozuměli a s otevřenou hubou naň vytřeštili zrak. Abychom se sklonili před jeho geniální argumentací. Lidově řečeno, abychom před majestátem jeho intelektuální převahy duševního aristokrata - jako obyčejní blbci - zůstali "štajf". Musíme přece uznat, že jsme si svoje potíže zavinili sami, a proto si je musíme také sami napravit. Nejspíše tím, že omezíme produkci a zvýšíme ceny. Že důsledně uplatníme tržní vztahy, jak nám to už dávno doporučuje pan premiér.

O tom, že hlavní příčinou těchto potíží je naše zákonodárství, se ovšem nezmínil. Že ze 400.000 žádostí o restituci půdy byla pozemkovými úřady - za dlouhé dva roky - vyřízena toliko jedna osmina, takže zbývajících sedm osmin budou vyřizovat - půjde-li to tak dál - ještě 14 let, neřekl nic. I když je dnes každému jasné, že nás může zachránit jen privatizace. Protože z ní neteče krev, tak jako z cizího. Čím více ji budeme brzdit a odkládat, tím hlouběji klesneme do bezedného močálu bolševické "ekonomiky", která už pohřbila kdeco. Vylomenin společenského vlastnictví se nezbavíme vůbec. Utopíme se v bahně kolektivních nesmyslů prohnilého socialismu a zahyneme v něm definitivně.

Tomu vydatně napomáhá i zákon o půdě. Je nejhorším z těch, které jsme potratili. Je formulován tak nešťastně, že vlastník uloupeného majetku prokazuje k němu svůj poměr daleko obtížněji, než zloděj ke zboží, když popírá, že ho ukradl. Zákon mu věří víc než poctivým lidem. Protože ho zpackali amatéři, kteří se s intelektem rozešli, pokud ho vůbec měli. Realitě života, jako snílci, nerozuměli. Pouze ji imitovali. Svoji odbornost vykazovali jen před kamerou nebo na divadelní scéně. Dovedli sice napodobit Švejka, ne však zákonodárce. Toho v parlamentě jen kamuflovali. Spolu s muzikanty i komedianty tam nepatřili. Je s podivem, že se toho vůbec odvážili. Zemědělcům příliš ublížili. Právě tak jako ti, kteří zpochybené zákony, infikované bolševickou zvůlí, nezodpovědně podepsali.

U piva schvalovali i jejich výhrady, jimiž je totálně znehodnotili. Vlastníky "znárodněných" majetků urazili, když na nich až dosud požadují, aby se jich tak těžce domáhali. Aby předkládali stohy zbytečných dokladů, jakoby je knihovní ani geodetické úřady neměly v evidenci. Ty se této agendy výhodně zbavily a přenesly ji výhradně na restituenty. Ty však iniciativně nepodporují a byrokratickým postojem jim dokonce dělají potíže. Objednávky dokumentů bagatelizují a vyřizují příliš zdlouhavě. Potrpí si na svoji důstojnost. Vymlouvají se na svoje pracovní vypětí, které nikdo nepředvídal. Zákon o něm nemá ponětí. Tím restituce ohrozil, protože je administrativními úkony ani potřebami náležitě nezabezpečil. Vlastní vinou a prošlými termíny je převážně znemožnil.

Ornou, ani velmi úrodnou půdu, určenou k míčovým radovánkám, už nevydává, natož pak půdu, věnovanou "právem osobního užívání" zasloužilým bolševikům. Všimli si toho i naši zákonodárci, a proto se to snaží sankčním zákonem napravit. Ani ten však nepomůže, jelikož míří vedle. Nikoli na skutečné viníky, nýbrž na jejich prostředníky. Nahrává překupníkům kradeného zboží, aby si ho mohli ponechat a zemědělcům ho béře u huby.

Kdyby řekl povinným osobám, že na cizí majetky, dokud je nevydají, tím více doplatí, nebylo by třeba žádné sankce vyhlašovat. Stačilo by ustanovení, že z nich budou platit nájemné podle jejich ceny a pobídkového zúročení do té doby, než je skutečně vydají. To však zákon o půdě ani o sankcích neříká, ačkoli by restituce docílil snadno a rychle tím nejpřirozenějším způsobem.

Svým paragrafem 22 o zániku některých "užívacích práv" s platností od 24. 5. 1991 sice ruší někdejší bezplatné vztahy mezi lupiči a postiženými, jelikož je nahrazuje vztahy nájemními, ty však přiznává pouze objektům, využitým k zajištění zemědělské výroby. Všechno ostatní, zejména zastavěné pozemky, dovoluje ukrást, ačkoli se na této výrobě také podílely. Tím navrácení pozemků, třebaže jsou jen provizorně obezděny garážemi, úplně znemožňuje. Řídí se terorem bolševického režimu a znásilňuje demokracii. Zásluhou komunistů, kteří sedí až dosud v legislativních orgánech a nápravu křivd, způsobených zemědělcům, navzdory všem příslibům i proklamacím, sabotují. Preferují kořistníky, kteří využili totalitní konjunkturu a přivlastnili si kdeco. Uplatňují na to svůj nárok i dnes, když si to chtějí i nadále ponechat.

Zákon o půdě je v tom podporuje, neboť má na to svůj úchylný názor. Kvalifikuje loupež jako zásluhu a tím devastuje mravní povědomí. Nabádá zločince, aby se dopouštěli trestních činů. Sám od nich není daleko, a proto jimi infikuje i zpřízněné instituce. Aby krádeže tolerovaly a zdlouhavě prošetřovaly, třeba i celé roky a tím rozmělňovaly jejich závažnost. Aby závěrečným výrokem je nakonec amnestovaly. Proto dávají přednost i bezpředmětným výslechům v záměrně dlouhých termínech, aby výsledek co nejvíce oddalovaly. Třebaže na základě prokázaných skutečností, které akceptuje i zákon, by mohly rozhodnout ihned. Tím znevažují právní řád a dělají z něho frašku.

Snad je to účelem hry, aby se dnešní generace už restitucí nedočkaly. Aby - krátce řečeno - vymřely. Tím se jejich problémy vyřeší samy. Svět nám to bude závidět a usnadní nám to i vstup do Evropy.

ing. Ant. Richter