--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Připomínky k návrhu zákona o státní službě
Zdroj: NN Ročník........: 0003/011 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 06.05.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Úvodem připomínám základní zásadu, která řeší rozpor mezi požadavkem odbnornosti na výkon státní správy a demokracií: "Politikové musí být odpovědni voličům, odborníci zákonu". Tato zásada musí být vyjádřena v zákoně o státní službě tak, aby nezávislost odborníků na politicích byla základem jejich postavení ve službě i základem jejich činnosti.

Současná doba však klade navíc zvýšené požadavky na bezúhonnost osob, které státní službu budou vykonávat. Požadavek bezúhonnosti proto musí být respektován nejen ustanovením takzvaných obecných předpokladů kladených na tyto osoby, jako je čistý trestní rejstřík, ale i požadavky lustračního zákona. Hrozí nebezpečí vzniku propojování zájmů osob nevyhovujících požadavkům lustračního zákona, stojících mimo státní službu, a osobami, které budou státní službu vykonávat, aniž by vyhovovali požadavkům lustračního zákona. V ustanovení ş 1 lustračního zákona je ostatně stanoveno přímo, že se týká předpokladů pro výkon funkcí v orgánech státní správy. Nelze se tedy spokojit s obecnými požadavky bezúhonnosti tak, jak jsou známy ze zemí, které neprošly obdobím totality, či které již dávno toto období překonaly, nehledě k tomu, že například SRN svým přístupem k denacifikaci může být pro nás vzorným příkladem.

Rovněž tak námitka proti uplatňování lustračního zákona jako zákona, jež je v rozporu s "Listinou práv", neobstojí. Požadavek lustračního zákona je obecným předpokladem pro výkon státní služby zrovna tak, jako jimi budou požadavky vyslovené psychology. Již sám fakt podepsání vázacího aktu hovoří o morální způsobilosti člověka. Tou je přinejmenším neschopnost odolat nátlaku, pokud připustíme, že podpisující byl v tísni. Již vůbec však nelze omluvit podpis vázacího aktu pro získání výhod či dokonce z přesvědčení tak, jak je to uvedeno v příslušném rozkazu ministra vnitra, který byl základem pro získávání spolupracovníků StB. Spekulativní úvahy na téma: "... jak by se chovali jiní v situaci těch, kteří podepsali...", jsou pro současnou dobu sice příznačné, ale pro svou akademičnost jsou v tvorbě tak důležitého zákona, jakým je zákon o státní službě, neuplatnitelné.

Rovněž tak úvahy o ztrátě odborníků z důvodu uplatnění lustračního zákona, kteří by mohli vykonat pro nově se rodící státní aparát demokratického právního státu mnoho dobrého, je scestná. Byli to totiž zejména oni, kdo takovou příležitost měli v době totality.

Též je nesporné, že ti, kteří působili jako funkcionáři KSČ, jako příslušníci Lidových milicí, jako členové akčního výboru Národní fronty, prověrkové komise atd. či studovali na vysokých školách při ministerstvu vnitra SSSR, takovouto činnost vyvíjeli dobrovolně. Dobrovolně se tedy postavili do řad těch, kteří totalitní režim vědomě podporovali a hájili ať již z přesvědčení, či z prospěchu. Oba tyto důvody svědčí o takových jejich morálních vlastnostech, které mohou ohrozit činnost státních orgánů zejména v novém systému, jež by měl být zákonem o státní službě vytvořen. Nebezpečí je o to větší, že nově vytvářený systém státní služby má zajistit stabilitu a jistoty těch, kteří v něm budou pracovat, tedy státních zaměstnanců. Tak, jako vytvořili lidé, kteří dnes požadavkům lustračního zákona nemohou vyhovět, struktury i mimo zákony platné v době totality, struktury založené na osobních vztazích příbuzenských, kamarádských a jiných obdobných, vytvářejících ovzduší mafiánství, tak by jej mohli vytvořit ve státních orgánech tvořených podle zásad lustračního zákona. Navíc by již nebyli závislí na politické prostředí, které jim v době totality umožnilo získat jejich společenské postavení.

Proto vše shora uvedené je nezbytné vyjádřit v zákoně o státní službě přímo požadavky lustračního zákona a v jeho konstrukci tyto požadavky uplatnit tak, aby se nebezpečí, o němž je shora hovořeno, vyloučilo. Pokud se tak nestane, zajistí si v principu definitivy, v návrhu zákona vyjádřeném, svoje doživotní postavení ti, kteří o něj usilovali již v době totality na úkor ostatních občanů. Ba, co více, vnesou do něho metody, které uplatňovali jménem vedoucí úlohy KSČ, tedy strýčkování, kamarádíčkování, korupci. Pokud pak z takovýchto důvodů nebude státní aparát pracovat tak, jak v demokratickém státě má, budou oni první, kdo takovýto fakt uplatní jako argument proti demokracii.

V Praze dne 6. května 1993

pro NN JUDr. Vladimír Kolář