--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Církve, spolky, zahrádkáři
Zdroj: NN Ročník........: 0003/013 Str.: 002
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 04.06.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Jen krátce se chci zmínit o jednom přirovnání pana premiéra, které učinil v souvislosti s restitucí církevního majetku. Na filozofii toho přirovnání přistoupil i pan místopředseda vlády Lux, když hovořil o tom, že zákon nemůže dát přednost jedné společenské organizaci před druhou. Jde o kardinální omyl, o nepochopení úlohy církví ve společnosti.

Nemůže být sporu o tom, že víra je přístupem k životu jako celku. Nelze tedy víru jako druh názoru na svět jako celek srovnávat s jiným přesvědčením, které lidi vede k tomu, aby se sdružovali ve spolcích a klubech. Proto též nelze s nimi srovnávat postavení církví, které jsou organizačním vyjádřením spojení lidí stejné víry.

Církve, které jsou zřízeny k tomu, aby lidi ve víře sjednocovaly, vedly, aby jim zprostředkovávaly či umožňovaly výkon vnějších projevů jejich víry, jsou přímými tvůrkyněmi jejich světonázoru. Příkladem pro potvrzení tohoto zvláštního postavení víry a církví jako organizací věřících, jsou konflikty na Blízkém a Středním východě, konflikt v Bosně a v neposlední řadě konflikt v Severním Irsku. Je-li součástí víry nesnášenlivost, pak i církev takové víry je nesnášenlivá a projevy nesnášenlivosti i organizuje, čí se dějí jejím jménem a s jejím požehnáním.

Záporné příklady, jichž jsem použil výše, nejsou však základem žádné víry. Víra obecně přináší vždy člověku vyšší morální hodnoty, které může pak uplatnit třeba i u těch zahrádkářů. Naopak tomu nikdy nebude.

Proto musí být i zákonem určeno zvláštní postavení církví. V takovém zákoně musí být pamatováno i na materiální podmínky jejich činnosti. Buďto příspěvkem ze státního rozpočtu, nebo z jejich vlastních zdrojů a z prostředků věřících. K posledně jmenovanému způsobu se přikláním sám. A prostředkem takovéhoto zajištění jejich činnosti jsou právě restituce majetku, který jim patřil. Ať jde již o jakoukoliv církev. Je věcí historického vývoje, že zrovna církev katolická bývala mohovitá. Avšak, byla to právě ona, která byla nejvíce charitativně činná, která nejvíce podporovala vzdělávání a kulturu. Ostatní církve jsou v majetkových poměrech omezovány mnohdy názorem své víry na majetek a světské bohatství. I proto nejsou jejich hlasy ve věci na restituci církevního majetku tolik slyšet.

Bude-li někdy hovořit stejný zákon o církvích jako o jiných organizacích společnosti, bude hovořit o diametrálně odlišných věcech. Zrovna tak, jako nelze sloučit zákon o politických stranách se zákonem o sdružování v jiných organizacích. O tom, pokud vím, nikdo nepochybuje. Je to totiž dáno účelem sdružování. V Praze dne 4. června 1993

pro NN JUDr. Vladimír Kolář