--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Červenka František
Název: Kdo jsme
Zdroj: NN Ročník........: 0003/013 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.06.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KDO JSME Neustále si kladu tuto otázku, když slyším bohorovnost a vidím úšklebky davu, který opět volá ukřižovat. Znovu ti samí, po staletí myslící jen na svou existenci pro existenci. Nic víc. Ti samí, kteří zvedali ruce pro Hitlera ve jménu lepších zítřků, stejně jako pro bolševika, který z naší země udělal další gubernii ruské říše. Ti samí, kteří podváděli a lhali svým dětem a sobě.

Ti samí na mne dnes křičí, kde beru tu drzost a zastávám se člověka, kterého všichni ti ctihodní a vážení občané opustili. Když jsme začínali shromáždění na podporu M. Marečka, sešlo se nás deset, patnáct. Postupně se počet zvětšil na 200-300 lidí, kteří chodili každý den. Jednou dvakrát přišlo snad 2 000 lidí, to je vše. Tak jak přibývají dny hladovky, postupně se lidé odvracejí s posměšky a bohorovným úsměvem - kampak na nás, víme dobře, co je možné a co ne. Dezinformace se snoubí se lží, absurdity vrcholí. Pozitivistická věda slaví triumf, většina občanů infikovaných materialistickým pojetím světa, kdy vše se dá snadno mechanicky vysvětlit, ochotně plní roli tleskajícího komparsu. V této situaci jsme se rozhodli udělat poslední možný krok, jedna hodina denně nestačí. Je potřeba neopouštět prostor před sochou sv. Václava a vydržet, alespoň ve dvoučlenných hlídkách až do splnění požadavků M. Marečka. Nic na tom nemění ani případný tragický konec celého boje. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Už první den se objevili provokatéři (někteří to mají zřejmě v popisu práce od minula, nebo snad i dnes?). Od nich urážky a zesměšňování pohladí. Ale zoufalá je situace ostatních 80 % lidí. Naprostá neinformovanost a hloupost hraničící s cynismem. Každý se ptá, jak je to možné? Jak může tak dlouho vydržet. Nikdo se nezeptá, zda-li jsou jeho požadavky spravedlivé. Nikdo se neptá, má-li pravdu. Rozhořčení lékaři chtějí vracet diplomy. Pseudomoralisté žvaní o morálním nátlaku, který se rovná terorismu. Pracující chtějí opět klid ke své činorodé práci a mládež se posmívá donkichotství, které nechápe. Ne všichni jsou stejní. Paní středních let, která pláče nad osudem jeho i naší země - rozhořčení političtí vězni, kteří jsou ochotni držet u sochy sv. Václava hladovku. Solidarita lidí, kteří se již znají, touha pomoci, přinášejí přikrývky, horký čaj, jejich obětavost a víra nezná mezí. Díky jim věřím, že s naší zemí není tak zle. Strach většiny z morální výzvy, která překračuje jejich chápání, je cítit z každého zpochybňujícího výroku, který se zaštiťuje tzv. lékařskou vědou. Ale cožpak současná lékařská věda, nota bene studovaná v podmínkách marxistických fakult, neuznávající žádné parapsychologické fenomény, například levitaci, přesun vědomí mimo tělo, jasnovidnost atd., může hovořit o psýše? Vždyť dnes jsou známy případy jogínů, kteří nejenže nepotřebují k své existenci potravu, ale jejich celková fyziognomie je natolik odlišná od běžných lidí, že se dá mluvit o bytostech již vyššího řádu. To vše dosaženo obrovským úsilím, odříkáním a naprostou otevřeností srdce, která je předpokladem ke každé jogínské praxi. Těm nevěřícím Tomášům, které nejvíce ze všeho zajímá datum případné smrti M. Marečka, vzkazuji: "Žili jste v zajetí jednostranného pohledu na svět. Materialisticko-marxistický názor vám vlezl pod kůži. Svým animálním chováním se nelišíte od zvířátek, která jsou na rozdíl od vás užitečná. Proto jděte v jednom šiku s hlupáky a bolševiky všech odstínů a barev s akademickými tituly, bílými límečky a vyprázdněným srdcem. Jděte, zničte vše, co se vymyká vašemu chápání. Ukřižujte proroky, spalte knihy, naplňte žaláře. Pravdu nezničíte!"

A proto volám spolu s Alexandrem Solženicynem: "Nač je stádům darů svobody, jejich dědictvím z rodu na rod je jen jařmo a bič!"

František Červenka, Kladno