--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Soukup Petr
Název: O potvůrkách
Zdroj: NN Ročník........: 0003/013 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nevím, jak se ta potvora jmenuje, ale v biologii jsme ji určitě probírali. Vyleze na větev - a začnou se dít věci. Najednou zmizí. Změní barvu kůže. Když je větev hnědá, potvora zhnědne. Když je modrá, zmodrá. A zvládá všechny barvy...

První, koho jsem ten den, kdy jsem si na ni vzpomněl, potkal, byl spolužák ze školy. "Včera jsem si přečetl noviny a už to s tím lezením do zadku ODS přeháníte", zamumlal. Přemýšlel jsem o tom a vrazil do bývalého kolegy z práce. "Z toho vašeho psaní musej mít komunisti radost", prskal. Popošel jsem o kousek dál a vrhla se na mě rozčilená paní. "Vy jste pan Soukup, že jo? Že se nestydíte, píšete jako republikán!"

Chtěl jsem si jít postěžovat kamarádovi, ale jen jsem překročil práh jeho krámu, křičel na mě přes hlavy zákazníků: "Z tebe se stal pěknej levičák, hochu." Neznělo to jako ironie a nebyla to ironie. Když jsem o kousek dál potkal souseda, byl jsem už připraven. "Trošku se s tím psaním kroťte, mě už ta pravičácká propaganda nebaví," kázal mentorsky.

Došoural jsem se do redakce a prohlédl si svazek pošty. Na jednom byla adresa "republikán Soukup". Druhý začínal oslovením "bolševický Kolínský novyny". Ve čtení mě přerušila po telefonu nějaká paní, která spílala všem v redakci do "klausovskejch kravaťáků" a do toho mi řekl Karban, že jeden známý mi vzkazuje, že jsme plátek anarchistů.

A tak jsem si vzpomněl na tu potvoru. Jak hnědne, modrá či rudne, vždycky podle větve, na které sedí. Na tu potvoru, co nevím, jak se jmenuje. Začal jsem jí závidět. Vždycky trefí tu správnou barvu. Milovníci modré ji vidí modře. Rudé rudě. Ti, co ji chtějí chytit, ji nevidí. Ta potvůrka to má dobře vymyšlený. Každý ji má rád.

Došlo mi, že tyhle noviny jsou jako ta potvůrka naruby. Kdekdo je vidí jinak. Rudí je vidí modré. Modří rudé. Hnědí žluté. Ale ne proto, že by měnily barvu noviny. Mění se jen sítnice toho, kdo se na ně dívá - a to podle toho, jaká je jeho vlastní barva. Pro ortodoxního levičáka jsou pravičácké. Pro ortodoxního pravičáka zase levičácké. Atakdál.

Dál už jsem si povídal jenom pro sebe. Že je mi to jedno. Že žranice, ať už ji pořádá levice nebo pravice, pro mne stejně vždycky bude žranice. Že blbec, ať už je členem ODS, KSČM či SPR-RSČ, bude pro mne vždycky blbec. Že totéž platí pro všechno. A že s tímhle vědomím mě baví děla tyhle noviny a jinak ne. A že je mi líto všech těch, kteří se dokáží vymezit jen tím, že jsou od hlavy až k patě k rudí. Nebo modří. Nebo hnědí. Těch, kteří mají legitimaci a svět barevný podle ní. Na všechny otázky barevné odpovědi. Kteří mají svůj jednobarevný svět.

Svět, na kterém je zajímavá jen jeho řeč. "Žranice" se jednobarevně řekne "slavnostní setkání". "Prachy" se řeknou "dělám to pro dobro společnosti". Jenom jak se v ní řekne "blbec", nevím. Asi nijak. Ve stranách totiž blbci nejsou. Ve stranách jsou soudruzi.

A pamatujte si: soudruzi potvůrky rádi nemají! (Kolínské noviny č. 10/1993)