--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: Nekompetentní experimenty a ochranou hranic nás přijdou draho
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Část I. - Řídící kádry a Organizace ochrany Otázka ochrany hranic České republiky je posledního půl roku v centru pozornosti vlády, zejména v souvislosti s otázkou uprchlíků, kteří nelegálně přecházejí hranice a působí tak řadu problémů jak státům, na jejichž území se zdržují, tak zemím, které považují za cílové pro svůj další pobyt.
Ministerstvo vnitra vede od počátku roku intenzivní jednání s německou stranou o ochraně hranic a problematice uprchlíků, dosud však nebylo nalezeno pro obě strany přijatelné řešení této otázky. Neúspěšná je i snaha české strany o dohodu společné ochrany hranic se Slovenskem.
V této souvislosti vyvstává otázka, co se vlastně stalo s Pohraniční stráží, která byla pověřena ochranou státních hranic před rokem 1989, jak se tato složka transformovala a jak je využito její odborné kapacity i jejího bohatého technického a materiálního vybavení.
Vývoj ochrany hranic po listopadu
Již počátkem roku 1990 byla pracovníky bývalé PS předložena koncepce zabezpečení našich hranic v nových evropských i vnitropolitických podmínkách. Vycházela především ze zkušeností Spolkové ochrany hranic SRN - BGS, jejíž působnost zahrnuje i úkoly humanitní a ekologické.
S německou stranou, s představiteli Spolkové ochrany hranic, byla 10. 1. 1991 uzavřena konkrétní dohoda o zabezpečení společné hranice ve vztahu k utečencům. Dohoda se týkala vytvoření kvalitního informačního systému a efektivního využití sil a prostředků obou stran. Kdyby byla tato dohoda realizována, společná hranice s Německem mohla být dnes pod dostatečnou kontrolou, nedocházelo by k loupežným nájezdům osob z českého území na německé sousedy a vzájemné vztahy by se nezhoršovaly. Vzhledem k odložení zmíněné dohody ad acta, rozhodla posléze německá strana o vlastních opatřeních k ochraně hranic, jejichž součástí je i snaha o uzavření smlouvy o navracení uprchlíků, kteří nelegálně vstoupili na německé území z naší republiky. Poměrně tvrdý postoj německé strany v této otázce je nepochybně způsoben i zkušeností z neserióznosti české strany, pokud jde o dodržování dohod.
Jaké jsou příčiny této situace ?
V první řadě je příčinou současného stavu ochrany hranic mocenský boj o pozice na Ministerstvu vnitra a s ním spojená nekompetentnost a subjektivita v rozhodování o transformaci ochrany hranic. Nemalou roli zde sehráli i někteří reaktivovaní pracovníci, kteří "statečně" vystupovali (hlavně o tom hezky mluvili) za demokratické změny v instituci, o jejíž totalitní charakter se aktivně zasloužili.
Prověrky
Všechno začalo již prověrkami pracovníků Úřadu pro obranné zpravodajství (bývalá vojenská kontrarozvědka - VKR), které byly nařízeny rozkazem MV ČSFR č. 66, ze dne 23. 5. 1990, který podepsal 1. náměstek MV ČSFR genmjr. Andrej Sámel. Zajištěním prověrek byl pověřen náčelník Hlavní správy pohraniční stráže genmjr. Stanislav Pokorný, v součinnosti s náčelníkem správy vojsk MV genmjr. Josefem Hohlem a pověřeným ředitelem Úřadu FMV plk. Josefem Velíškem. Předsedou prověrkové komise byl jmenován plk. Jaroslav Bumbálek, zástupce náčelníka HS PS OSH pro zpravodajskou práci.
Realizátory prověrek byli takové osvědčené kádry jako např.: pplk. Prokop, člen předlistopadového velení 9. brigády PS, pplk. Císař, člen předlistopadového velení 12. školní brigády PS a spolupracovník VKR, mjr. Ovčačík, pplk. Kopaničák M. - oba spolupracovníci VKR, pplk. V. Holánek, reaktivovaný - spolupracovník VKR, pplk. Prchal J., reaktivovaný příslušník VKR, pplk. Petrgáč O., reaktivovaný velitel 11. brigády PS - spolupracovník VKR, pplk. Nesnídal Z., reaktivovaný, do roku 1969 starší důstojník agenturně operativního oddělení VPS, absolvent kurzu StB a ÚŠ MV, pplk. Tomeš M., reaktivovaný dlouholetý funkcionář KSČ, atd.
Nastupují reaktivovaní
Náčelníkem štábu a 1. zástupcem náčelníka HS PS OSH byl v té době plk. Ryšavý Karel, jehož podpis se stkví na prověrkách pracovníků PS v roce 1969, např. na hodnocení pplk. Lamače: "Vzhledem k závažným politickým chybám v uplynulém roce nelze plk. L. služebně. Politicky nevyhovující."
Úloha plk. Ryšavého a řady dalších reaktivovaných důstojníků PS, s temnou minulostí, začíná nést své ovoce. Připravená koncepce výstavy PP je reaktivovanými důstojníky bojkotována, a i když je nakonec přece jen přijata Branně-bezpečnostním výborem FS, její realizace je stále odkládána.
Připravená redislokace se začala realizovat až po přechodu PS do podřízenosti J. Rumla. Ministr Ruml však jmenuje velitelem PS plk. Karla Ryšavého. Důvody jsou nepochopitelné, stejně jako to, že do funkce šéfa pro personální práci jmenoval plk. Jana Trnku, alias "Šípek" (č. 250433, 9499)..
Ve funkci J. Trnku později vystřídal reaktivovaný příslušník PS, RSDr. K. Kovařík. Tento pán v padesátých letech působil v politickém aparátu PS. V polovině šedesátých let odešel na vlastní žádost do zálohy, aby mohl pracovat na KV KSČ v Plzni. Přesto byl reaktivován a shledán býti vhodnou posilou pro budování demokracie v PS, možná, že i pro své příbuzenské svazky s Janem Rumlem.
V této souvislosti se proslýchá, že vymohl u ministra vnitra výjimky pro příslušníky evidované podle zákona 451, ş 2, písm. b (možná, že by byla zajímavá kontrola lustračních osvědčení policistů zařazených nyní u metodického centra cizinecké a pohraniční policie).
Do velení PS jsou ustaveni i dva zástupci mladého proudu v PS, plk. Dvořák je jmenován náčelníkem štábu a plk. Beňo jeho zástupcem. Tito důstojníci se podíleli na zpracování nové koncepce PS, se kterou nesouhlasil reaktivovaný náčelník Ryšavý, a tak brzy nastaly ve vedení PS konflikty. Mladé křídlo bylo postupně eliminováno, informace se k J. Rumlovi dostávaly pouze přes pana Ryšavého, neblahou roli sehrála zde i občanská komise na Zbraslavi. Spor mezi dvěma pojetími přestavby PS vyvrcholil tím, že J. Ruml odvolal z funkce náčelníka štábu M. Dvořáka. V interview pro Metropolitan (5. 5. 1992) k tomu J. Ruml řekl: "Uvědomoval jsem si, že v Pohraniční policii je dvojí velení a stál jsem před rozhodnutím jednu větev odstřihnout. Vzhledem k informacím, které jsem měl a k nezastupitelnosti generála Ryšavého, jsem se rozhodl eliminovat křídlo pana Dvořáka, s tím, že jsem mu nabídl, protože si myslím, že je to kvalitní člověk, místo ředitele operačního střediska."
Nevíme, co vedlo pana ministra Rumla k názoru o nezastupitelnosti tehdy již generála Ryšavého, který má prokazatelně podíl na vyhazování svých podřízených na počátku tzv. konzolidace a zastával od let padesátých vysoké služební a stranické funkce. Rovněž nevíme, co vedlo občanskou komisi k přesvědčení, že by pan M. Dvořák měl přejít na jinou funkci. Nutně nás přepadají pochybnosti o objektivitě komise, které nevadil na funkci velitele PS pan Ryšavý, a po jeho odchodu do důchodu doporučila do funkce velitele Pohraniční policie pana E. Přibyla, který byl jejím řízením skutečně pověřen.
Plk. E. Přibyl ve svém doplňku životopisu od ledna 1968 do 1. 6. 1970 mimo jiné uvádí: "... v návrhu stanov KSČ jsem nesouhlasil s názory na vytváření frakcí a snahy o uvolnění stranické discipliny... útoky na vedoucí úlohu strany jsem nepřipouštěl... ztotožnil jsem se s politickou linií od května 1969 do současné doby... s novým vedením a soudruhem Husákem souhlasím... odmítl jsem výzvu k destrukci proti orgánům státní moci...". Na rozdíl od občanské komise na Zbraslavi nepovažujeme osobu sloužící od roku 1953 u pohraničníků a zabývající se dlouhodobě stranickým funkcionařením za způsobilou pro výkon nejvyšší funkce v Pohraniční policii demokratického státu.
Nespokojenost roste
Podobný názor měla i řada mladých důstojníků PP, kteří doufali, že listopadové události vytvoří příležitost pro vybudování profesionální ochrany hranic demokratického státu.
Charakteristická pro vážnost situace je i skutečnost, že více než 70 důstojníků PS podepsalo v září 1990 dopis adresovaný J. Rumlovi, ve kterém upozorňují na negativní vliv reaktivovaných důstojníků. V armádě a policii nebylo a není zvykem obracet se s kritickými připomínkami na vedoucí funkcionáře rezortu. Je zde totiž dostatečně známo, že na kritiku většinou doplatí ten, kdo kritizuje, bez ohledu na to, zda má či nemá pravdu. Z dopisu vyjímáme: "... překážky v realizaci nové koncepce ochrany státních hranic přišly ze strany, odkud jsme je nečekali. Vytvořila se zde skupina reaktivovaných důstojníků, kterým patrně jde pouze o získání čelných a k tomu využívají metod, které připomínají praktiky komunistických mocipánů v dobách nejhlubší totality. Do jejich výzbroje patří uměle udržovaná atmosféra strachu, pomluvy písemné i ústní... a přivlastňování si ... výsledků práce jiných." Podepsaní dále žádají vyslání inspekce a zajištění nápravy. Leč nestalo se, ani na tento dopis, ani mnohde jinde, nic. J. Ruml totiž pověřil vyšetřením dopisu reaktivované důstojníky, v komisi nechyběl ani strýc Kovařík.
Mnoho mladých důstojníků PP odešlo proto po podobných zkušenostech do civilu.
Lustrační zákon
Situaci v PP dokresluje výstižně i skutečnost, že lustrační zákon stanoví, že spolupracovníci vojenské kontrarozvědky jsou nuceni na základě lustračního zákona odejít, zatímco pracovníků - příslušníků vojenské kontrarozvědky (jejich řídících orgánů) se lustrační zákon netýká!
Řídící orgány tedy zůstávají, jejich spolupracovníci odcházejí. Vznikají tak neuvěřitelné tragikomické situace, jako např. ve služebně M., kde byli propuštěni tři příslušníci PP, kteří byli spolupracovníky VKR a na jejich místo nastoupili bývalí příslušníci VKR, ktedy jejich řídící orgány.
Současný stav ochrany hranic
Důsledkem nekompetentnosti, nepochopení a možná i záměrného blokování tvorby moderní ochrany hranic je současný stav jejich ochrany, včetně nemalých ekonomických ztrát a velkých finančních nákladů, které budou muset být na jeho nápravu vynaloženy. Pohraniční policie přešla do podřízenosti policejních správ jednotlivých krajů. Není již samostatnou složkou. Systém řízení Pohraniční policie je naprosto zmatečný. V rámci policejních správ je Pohraniční policie řízena policisty. Přímé řízení provádí náměstek policejního prezidenta pro Cizineckou a Pohraniční policii. Kromě toho existuje jakýsi útvar nazvaný Metodické řídící centrum v počtu asi 230 pracovníků, vesměs bývalých příslušníků Velitelství Pohraniční policie a Ředitelství Úřadu Cizinecké policie a pasové služby.
Ředitel Federálního policejního sboru J. Kozlík (v interview pro Metropolitní Telegraf 26. 9. 1992) k charakteristice bývalé pasové služby řekl: "Problémy v součinnosti mezi Pohraniční policií a Cizineckou policií se vlečou velmi dlouho - Pohraniční policie samozřejmě argumentuje tím, že jí byly odebrány hraniční přechody, jakožto uskutečněný zámysl ještě bývalého komunistického vedení, které chtělo mít na pohraničních přechodech složku StB, jíž pasovka de facto byla."
V Metodickém centru Cizinecké a Pohraniční policie pracuje řada bývalých politických pracovníků a příslušníků StB, např. pan Grumlík, náměstek ředitele a pan Vosecký. Tito pánové pracovali v PS jako příslušníci StB, ve funkci řídících orgánů pasové služby. Občanská komise je nedoporučila k další službě u MV, přesto tam pracují dodnes (rozhodně tam pracovali ještě v březnu t. r.). Pohraniční policie tedy nemá jednotné řízení.
Hraniční služba je řízena nepružným, totalitními úředníky ovládaným úřadem, navíc bez rozhodovací pravomoci.
Kromě PP je další ozbrojenou složkou na státní hranici celní stráž.
Proč došlo k historické anomálii začlenění úřadu CPPS a Pohraniční policie do Policie ČR, zůstává dosud záhadou. V evropských státech převažuje organizace ochrany státní hranice řízena centrálně, a je tedy nepochopitelné, že právě v české republice, která tvoří jakýsi předěl mezi Východem a Západem, bylo toto centrální řízení zrušeno. Nepochybně tím došlo, navíc v době dělení státu, k narušení systému ochrany hranic, narušení jednotného systému řízení a velení a k atomizaci této složky a snížení její akceschopnosti jako celku.
V neposlední řadě stojí za zmínku i ztížení styku Pohraniční policie s orgány ochrany hranic sousedních států. Např. proti velitelství německé ochrany hranic - BGS v Pirně, bude stát (budou-li stanice Pohraniční policie podřízeny okresním policejním ředitelstvím) devět velitelských stupňů pro ochranu státní hranice - podle počtu okresů na naší straně.
Co to bude stát ?
Řešení problémů, které před Českou republikou v současné době při ochraně hranic stojí, bude stát mnoho peněz. Je otázkou, kolik finančních a materiálních prostředků se zbytečně promrhalo, kolik objektů a techniky bylo znehodnoceno, zničeno a rozkradeno. Kolik zbytečných, zkompromitovaných a nekompetentních lidí je zbytečně placeno v době, kdy policie postrádá prostředky pro plnění svých úkolů a žádá další miliardu ze státního rozpočtu. Této otázce se budeme věnovat příště.
Pavla Grünthalová