--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Pták Dalibor
Název: Monarchie a demokracie
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 024
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nezřídka slýcháme pochybnosti o tom, zda je monarchie slučitelná s demokracií, přičemž diskuse na toto téma bývají obvykle bezvýsledné. Mnohá nedorozumění tohoto druhu vznikají zejména tehdy, když jedním pojmem nazýváme více různých věcí. Diskuse pak probíhají v příliš obecné rovině, takže každý z účastníků může nalézat argumenty pro podporu své vlastní teze. V souvislosti s problémem monarchie a demokracie se takové kritické pojmy vyskytují hned dva. Jsou to právě pojmy monarchie a demokracie. Oponenti monarchií si svůj postoj většinou budují srovnáváním výběru některých republik dnešních (těch, které jsou nesporně demokratické) s nedemokratickými monarchiemi dřívějšími. Tento přístup je zřejmě stejně pochybený, jako kdybychom chtěli opačný postoj odůvodňovat obdobným srovnáváním dnešních monarchií v Dánsku nebo Nizozemí se středověkou Benátskou republikou. Obě konfrontované státní formy, monarchie i republiky, prošly (a stále procházejí) historickým vývojem. Bývalá Benátská republika, pokud jde o demokracii, měla bezpochyby daleko k dnešnímu Finsku nebo Rakousku. Stejně tak ani nynější evropské monarchie již dávno nejsou podobné někdejší říši despotického císaře Nerona. Obsah pojmu demokracie je také problematický. Například klasické demokracie antiky se nerozpakovaly připouštět otroctví a obdobná situace trvala v jižních státech USA, jedné z "kolébek moderní demokracie", ještě tři čtvrtiny století po slavném vyhlášení jinak velmi demokratické americké ústavy. Mimochodem právě Demokratická strana USA se původně prezentovala jako hlavní mluvčí jižanských otrokářů a snahou zachovat otroctví zavlekla zemi do občanské války.

Existuje rovněž pojetí, definující demokracii jako vládu většiny. Tato definice je nebezpečná, neboť ji lze s úspěchem zneužít: většinu obyvatelstva a priori tvoří NEelita, demokracií pak je nazvána vláda právě této většiny, t. j. vláda NEelity. Aby bylo zaručeno, že se takový režim nezmění v "nedemokratickou" vládu elity, jsou jeho představitelé pro jistotu vybíráni dokonce z ANTIelity. Čím totalitněji ve jménu demokracie vládnou a čím menší možnost uplatnění je dána skutečné elitě, tím prý je demokracie pevnější a opravdovější. Nejdokonalejšími "demokraciemi" dle těchto představ zřejmě bylo Hitlerovo Německo a Stalinův Sovětský svaz (v obou případech republiky)!

Jestliže si však demokracii představujeme jako politický systém založený na respektu ke svobodnému názoru každého jednotlivce a k jeho přirozeným občanským právům a jsme-li ochotni stupeň dodržování těchto práv a svobod hodnotit na základě praxe, pak se o demokracii v Dánsku či Holandsku jistě nemusíme obávat. Dalibor Pták, Koruna česká