--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kolář Vladimír
Název: Špinavý prachy
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 025
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 14.06.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

V počátcích naší ekonomiky vznikl názor nikoliv nezajímavý. Jeho autorem byli nynější premiér, tehdy federální ministr financí. Pro svoji neotřelost se dostal tento názor natolik do povědomí občanů, že se o něm píše doposud, a ti z nás, co to dotáhli dále než na v úžasu po volbách zírající voliče, jako je pan ministr spravedlnosti, se jím začínají zabývat. Ano, jde o výrok: "Neznám špinavé peníze", v latinské verzi: "pecunia non olet".

Například paní Kateřina Perknerová se podivuje nad přípravou zákona postihujícího praní špinavých peněz. Čtenář Českého deníku, pan Jan Kreuzer odhalil svým dopisem zveřejněným v Českém deníku 8. 6. 1993 to, co mnozí z nás již dávno víme. Že pan premiér Klaus hodlal v dobách svého financministrování umožnit špinavým penězům vstup do ekonomiky cestou jejich účasti zejména na malé privatizaci. To se mu do značné míry povedlo. Snad jej k tomu vedla obava, aby se tyto peníze nepřevedly nákupem deviz do zahraničí.

Se špinavými penězi se však dostali do ekonomiky též jejich stejně špinaví nositelé (slovo majitelé se mi zdá v jejich případě nevhodným). Tak se pak pan premiér divil, jak si mnozí z nich vyložili začátkem tohoto roku pojem přidaná hodnota a zvedali ceny nad jakoukoliv rozumnou mez, využívajíce stále ještě existujícího monopolu. Rovněž tak se spojovali mnohdy do kartelových dohod zaměřených na neoprávněný zisk vzniklý monopolem nabídky.

Čtenář Českého deníku hovoří o nezjistitelnosti původu peněz za předchozích 40 let. Pokud by jej zjišťovat chtěl on sám, nebo někdo jiný, mohu mu pomoci. Podle předpisů platných v dobách totality byla základním zdrojem peněz občanova práce za socialismus, za níž dostával mzdu dle mzdových předpisů. Mzdu zdaněnou, jejíž výše byla evidována, ne-li někým jiným, tak úřadem sociálního zabezpečení.

Jiným zákonným příjmem byl příjem z činnosti obdobné pracovní, například z výkonu umělecké činnosti, který byl evidován stejně, jako příjem z pracovní činnosti, tedy ze mzdy za budování socialismu prací rukama či hlavama občanů socialistické vlasti. Do těchto příjmů je započítáno i služné příslušníků všech ozbrojených složek. Zákonných, ne tedy příslušníků lidových milicí, neboť ty neměly pro svoji existenci zákonný podklad. Dále znal totalitní právní řád jiné příjmy, než z pracovní činnosti. Těmi byly dávky nemocenského či sociálního zabezpečení, nemocenská, důchody, sociální stipendia a podpory sociálního zabezpečení. Ty nepodléhaly dani z příjmů. Samostatnou kapitolou byly příjmy z prodeje a koupě věcí v osobním vlastnictví občanů, dary a dědictví. Ale i takové příjmy podléhaly zdanění. Až na několik málo výjimek nebyly shora uvedené příjmy takové, aby mohly být zdrojem peněz vkládaných, například do malé privatizace, kde se cena vydražených provozoven pohybovala v průměru hodně nad 1 000 000,- Kčs.

Není tedy nemožné zjistit, zda konkrétní osoba, která se účastnila, například malé privatizace, vložila do ní takové příjmy, které byly podle tehdy platných předpisů řádně zdaněny. Snad by se našly na příslušných úřadech záznamy o zdanění, prováděné tehdejšími finančními úřady. To by se ale muselo chtít. Pokud tedy dnes někdo hovoří o zákonu proti praní špinavých peněz zahraničními mafiemi, může být lehce nařčen z ochranářství monopolu mafií domácích, které se v naší ekonomice zabydlely i díky naplnění hesla "neznám špinavé peníze".

V Praze dne 14. června 1993

pro NN JUDr. Vladimír Kolář