--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Vězeň z Kadaně
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 026
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 16.06.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Pokus o útěk nebo demonstrativní protest? Předseda trestního senátu Obvodního soudu pro Prahu 8 pan JUDr. Pavel Benda zahájil ve středu 16. června 1993 v soudní síni č. VI jednání proti Zdeňku Růžkovi ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí pod spisovou značkou 2T 46/93. Obviněný se podle soudních dokladů dne 4. srpna 1992 pokusil "o útěk ze zvláštního nemocničního zařízení tím, že se snažil přelézt plot a byl zadržen příslušníky ostrahy objektů" po předchozím varovném výstřelu.

Pan Růžek v úvodu soudního jednání přečetl své prohlášení, v němž odmítl ustanoveného obhájce ex offo JUDr. Miloslava Topinku proto, že jako krajský soudce Městského soudu v Praze měl podíl na hrdelní při obviněného ve věci vraždy spoluvězně v roce 1977 pod spisovou značkou 1T 10/80, a namítal, že obhájce vůči němu nesplnil své základní povinnosti. Dále žádal, aby byl případ jeho útěku z bohnické psychiatrické léčebny projednáván jako součást kauzy 2T 92/92-59 Okresního soudu v Šumperku (kde byl dán podnět k jeho psychiatrickému vyšetření) v trestní věci hanobení republiky a jejího představitele, jíž se Zdeněk Růžek dopustil tím, že "dne 14. listopadu 1991 kolem 14.00 hodiny při kázeňském řízení v NVÚ Mírov v přítomnosti nejméně pěti příslušníků NVÚ hanobil prezidenta ČSFR Václava Havla". Ve čtené části prohlášení obviněný žádal přítomnost zástupců z řad Charty 77 (jmenovitě uvedl ing. Bělohoubka, plukovníka Čeřovského, Petra Cibulku a Johna Bocka), zařazení dokumentu do trestního spisu a ustanovení paní Dagmar Burešové za svoji obhájkyni. Trestní senát po poradě žádostem obviněného vyhověl a odročil jednání na 9. červenec 1993 v 8.30 hodin - síň č. VI v Dlážděné ulici 5, Praha 1.

Případ pana Růžka není zajímavý jen tím, že jde v jistém smyslu "o vězně pana prezidenta Václava Havla", a o osobnost, která již dvaadvacet let vnímá svět skrze vězeňské mříže. Obviněný byl významným představitelem "Výboru obrany spravedlnosti", je autorem několika podnětů pro zahájení trestního stíhání včetně obvinění pana prezidenta Václava Havla z vlastizrady atd. Ve sporu "Karabec verzus Čeřovský" poskytl propuštěnému řediteli pankrácké věznice plukovníku Čeřovskému svědectví o tom, že i on byl pracovníky ŘSNV-ČR žádán "o přispění k Čeřovského pádu" se slibem "přemístění z Mírova do Valdic"...

Podle názoru některých příslušníků SNV je pan Růžek "mimořádně nebezpečnou a nevěrohodnou osobností, zvláště otrlým vrahem". Soudní znalci z oboru psychiatrie MUDr. Hubertová a MUDr. Duba ho označili za člověka, který "jeví známky psychopatické povahové nevyváženosti s disocialitou až asociální, emočně efektivní labilitou s dispozicí k agresivitě a se sklonem ke kverulatorně paranoidní reaktivitě"... A přesto do tohoto slovního hororu odcizených znalců zaznívají slova žádosti JUDr. Otakara Motejla o zproštění viny vraždou v Růžkově hrdelní při, srdečné odpovědi jednoho z polistopadových předsedů Nejvyššího soudu na Růžkem signované dopisy, svědectví o jeho nevině.

Na stinné straně ulice

Zdeněk Růžek se narodil 31. července 1946 v Kadani. Patří k ročníku, jímž k nám ještě doléhají dozvuky války a křik znásilňovaných žen. Od dvou měsíců svého života vyrůstal u prarodičů Jeho děd byl za první světové války velitelem pluku v našich italských legiích. Milovat KSČ a veliký Sovětský svaz vnuka neučil. Na prahu dospělosti byl pan Růžek odsouzen za neoprávněné užívání motorového vozidla a za rvačku - ublížení na zdraví. Na obě události i na dětství vzpomíná nerad. Podle spisové značky 2T 391/71 okresního soudu v Chomutově byli Zdeněk Růžek a Hana Vozková odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky. Pan Růžek nepodmíněně na tři a půl roku. Od té doby již z vězení nevyšel. Do jeho života vstoupila StB kauzou 4T 43/76 a rozsudkem okresního soudu v Hradci Králové pro "trestné činy podpory a propagace fašismu a podobného hnutí, útoku na veřejného činitele a útoku na státní orgán", což pro odsouzeného znamenalo tři roky vězení s výkonem ve III. nápravné skupině. Oprávněnost rozsudku pod značkou 1 FPz 8/90-28 Generální prokuratury ČSFR potvrdil dne 28. ledna 1991 JUDr. Jurka. Chomutovský rozsudek byl v roce 1991 zrušen tak, že "za trestný čin neoprávněného užívání cizího motorového vozidla", které bylo k útěku použito, pan Růžek "vyfasoval" dvacet měsíců nepodmíněně.

Hrdelní pře a nová svědectví

V trestní kauze 1T 10/80 byl Zdeněk Růžek obviněn z vraždy spoluvězně Antonína Drábka a odsouzen senátem v Hradci Králové k trestu smrti. Absolutní trest vynesl JUDr. Pyšný. Byl letitým předsedou ZO KSČ při krajském soudu, aktivistou SČSP atd. Po listopadu 1989 ho z důchodu reaktivoval JUDr. Nypl - v současnosti trestně šetřen - do funkce rehabilitačního soudce. Odsouzený měl vraždit na cele, v níž byl kromě "vraha a oběti" ještě jeden vězeň-svědek Adolf Hlubík. Hlavní verze akt vraždy líčila jako "zneužití sklonu oběti k demonstrativním sebevražedným pokusům s vychutnáváním oběšencova umírání..." Příslušníci vnitřní ochrany úmrtí pana Drábka hodnotili jako citelnou ztrátu velmi cenného informátora. Nezainteresovaní hradečtí soudci v kauze spatřovali a dodnes spatřují mnoho nejasností. Růžkův obhájce JUDr. Otakar Motejl v závěrečné řeči žádal pro svého mandanta zproštění obžaloby. Hrdelně odsouzený zpočátku nekladl odpor. Podle některých vyjádření prokazoval morální otrlost i v cele smrti tím, že "se zde učil italštině..." Zdá se, že pochybnosti o vině z trestného činu vraždy, přípravy tohoto činu, přípravy trestného činu vzpoury vězňů a přípravy k trestnému činu maření výkonu úředního rozhodnutí vedly ke zmínění trestu na odnětí svobody v trvání pětadvaceti roků rozhodnutím prezidenta ČSSR Gustáva Husáka. Po listopadu 1989 vydali dva z účastníků řízení Zdeňku Růžkovi následující vlastnoručně psané dokumenty.

Prohlášení Adolfa Hlubíka (byl přítomen v cele v osudnou noc smrti Antonína Drábka): "Zdeňku! Nebudu se zdržovat rozvláčným úvodem a přejdu hned k tomu, co je pro Tebe aktuální! Zkrátka jsem toho názoru, že nyní nastala doba, kdy mohu říci pravdu, a to je i důvod, proč Ti písi. Ty zrovna tak dobře jako já víš, že jsi nevinný - nevíš však, proč, respektive co vše předcházelo vykonstruovanému obvinění, na základě kterého jsi byl později nespravedlivě odsouzen! Že se A. Drábek oběsil sám bez cizího zavinění, a bez toho, sže by jsi Ty či já o jeho úmyslu věděl, víme oba, a nemá smysl, abych to vše rozváděl. Také má výpověď učiněná ihned poté, respektive ten den na Pankráci dokazuje, že s jeho smrtí nemáš nic společného. Chci však, aby jsi věděl, že né já, ale zdejší "operativní" přišla na nápad ze sebevraždy udělat vraždu.

Prostě byl jsi pro ně s přihlédnutím k Tvému politickému přesvědčení (nacista) a vůbec k Tvé minulosti (pro příslušníky na Pankráci atd.) nebezpečný, a jak se vyjádřil doslova "Trafikant". Je ho třeba likvidovat.

Zdeno, je pochopitelné, že mne nenávidíš (tak soudím já) a nemůžeš mi nikdy odpustit. Já to ani nečekám, neboť si dovedu představit, co vše jsi musel prožít (jak jsem si všimnul, jsi šedivý) a odpouštějí jen "Bohové", přesto však věř, že jsem svým způsobem měl výčitky svědomí. Snažil jsem se Ti již jednou pomoci - setkal jsem se s "nepochopením". Od té doby jsem již mlčel! Myslím si však, že vzhledem ke společenským změnám nastal čas, kdy mohu promluvit.

Zdeno, nebudu se zde zabývat všemi podrobnostmi - jakým způsobem byla "získána" některá "svědectví" (včetně mého) proti Tobě - jak se intrikovalo atd. To vše je zbytečné dle mého názoru. Pro Tebe musí být důležité, žte já jsem se rozhodl vypovídat a říci pravdu - ať už se ta pravda bude někomu líbit či ne!!! Zde Ti píšu krátké prohlášení a použij ho dle svého uvážení - já jsem se rozhodl hovořit, a když to musí, respektive může být, tak tedy o všem, co vím, a není toho málo!

Tímto prohlášením, že Zdeněk Růžek je NEVINNÝ. Odsouzení z trestného činu vraždy Antonína Drábka bylo výsledkem různých intriků a vykonstruovaného obvinění. A. Drábek spáchal sebevraždu, o jeho úmyslu jsem ani já, ani Z. Růžek nevěděli - což potvrzuje má výpověď učiněná poté v NVÚ Pankrác - Praha. Adolf Hlubík, nar. 2. 12. 1949

Zdeňku, to podstatné jsem Ti napsal, podrobnosti, jak "Trafikant" získával svědky (Nechanského atd.) uvedu ústně. Děkovat mi nemusíš. Já sám sobě děkuji, že jsem Ti dokázal napsat pravdu - a věř, nebylo to snadné pro mne!!! Dolfa.

Prohlášení Jiřího Beneše: "Zdeňku, i když v nejbližších dnech odjíždím ze státu pro důvody, o nichž se nehodlám šířit, rozhodl jsem se napsat Ti pár řádků o věcech, které jsou naší společnou minulostí. Z dnešního pohledu doby je zřejmé, že všechny ty stíny minulosti budou mít dnes úplně jiný význam. Sám na sobě jsi zažil všechno to dobrodiní zdejších poměrů. Já na vlastní oči viděl Tvá utrpení, slyšel společně s B." (slovo je nečitelné - poznámka autora), "jak si na Tobě tehdejší vychovatel spolu s dozorovým prokurátorem uplatňovali převýchovné metody známé z let okupace a stalinských žalářů. Přesto jsi byl schopen za této situace pomáhat mně odtud a je dnes mou povinností, abys osvětlil praktiky, které vůči Tobě byly uplatňovány, a kterých jsem se z výše pragmatických důvodů zúčastnil. Zde psané slovo bude kdykoliv stvrzené mou ústní výpovědí, a tak si uschovej mých pár slov jako doklad toho, že všechny ty situace tehdejší doby osobně vysvětlím!

Tak někdy ještě ahoj a pozdravuj T." (slovo je nečitelné - poznámka autora) Jirka.

Generální prokuratura pod č. j. 1 FPz 8/90 - 28 - JUDr. Jurka uvedená svědectví nepovažovala za dostatečný podnět k zahájení šetření pro porušení zákona. Hradecký rozsudek potvrdila: "Ke všem skutkům, které byly podkladem pro výrok o Vaší vině, měl krajský soud zejména po doplnění řízení podle pokynů Nejvyššího soudu ČSSR dostatek spolehlivých podkladů v provedených důkazech, jejichž věrohodnost jak jednotlivě, tak i vzájemných souvislostech pečlivě zhodnotil a dospěl ke správným závěrům jak po skutkové, tak i po právní stránce. V potřebné míře se zabýval i Vaší obhajobou a přesvědčivě dovodil, proč jí nelze uvěřit. Plně odkazujeme v tomto směru na důvody posledních ve věci vydaných rozhodnutí soudu I. a II. stupně, s nimiž souhlasíme. Totéž se týká i trestu, který Vám byl původně uložen." (Původně vynesený trest smrti zde byl k datu 28. 1. 1991 potvrzen! - poznámka autora). O rok dříve, 19. 2. 1990, vydal předseda senátu Nejvyššího soudu ČSR JUDr. Jan Fořt pod č. j. 5 To 18/90 podobné usnesení. Generální prokuratura ČSFR odsouzeného Růžka na rozdíl od Nejvyššího soudu ČSR poučila: "Pokud jste k jednomu ze svých podnětů připojil písemná prohlášení, resp. sdělení spoluodsouzených Adolfa Hlubíka a Jiřího Beneše, tyto písemnosti by mohly být případným podkladem k podání návrhu na obnovu řízení u krajského soudu v Hradci Králové, nikoliv však k podání stížnosti pro porušení zákona." V dané souvislosti je třeba opět připomenout, že předseda krajského soudu JUDr. Nypl je v Hradci Králové trestně šetřen, a že reaktivoval JUDr. Pýchu, který nad panem Růžkem vynesl absolutní trest (a to opakovaně po doplnění řízení podle pokynů Nejvyššího soudu ČSSR), do funkce rehabilitačního soudce krajského soudu, přestože šlo o normalizačního předsedu ZO KSČ a aktivistu SČSP.

Vězeň Růžek se po osmnácti letech vězení obrátil (bezvýsledně) s žádostí o milost na prezidenta Gustáva Husáka i na prezidenta Václava Havla - zde prostřednictvím ing. Petra Uhla, a pak i dopisem prostřednictvím VONS, v němž pana prezidenta Havla žádal o nařízení projednat své kauzy "před spravedlivým a nestranným soudem s umožněním veřejného projednávání věci a možné přítomnosti sdělovacích prostředků." V dopise prezidentu Havlovi ve věci kauz 4T 43/76 a 1T 10/80 dne 31. 12. 1989 vězeň uvádí: "Jde totiž o to, že uložené tresty mi byly uloženy na podkladě zosnovaného komplotu ze strany státní a kriminální policie, bachařů (konkrétně p. pplk. Helikara) a kriminálních živlů. Jednalo se o celou řadu křivých obvinění, intriků, fabrikací a denunciací, záměrně cílených k mému trestnímu postižení tzv. orgány činnými v trestním řízení, které skončilo málem justiční vraždou. Jsem opravdu v tíživé situaci, v pocitu maximální křivdy, ve vězení nepřetržitě 18 let, s perspektivou dalších 18 let, bez možnosti objektivního posouzení mých práv a celkové situace, a po dlouhodobém umístění v cele smrti se nelze divit, že jednám neadekvátně." Prezident Václav Havel ve věci Zdeňka Růžka nevyužil svých pravomocí a nenařídil obnovu soudního řízení. V dalším vývoji vězeň pokračoval "v neadekvátním jednání" a před šumperským soudem stanul v roli "vězně prezidenta Havla" s prokurátorsky pravomocně a soudně pravomocně nařízeným psychiatrickým vyšetřením, na které reagoval demonstrativním nebo sebevražedným "pokusem o útěk". Prominutí čtyř roků z trestu prezidentem Havlem ze dne 13. 9. 1990 pan Růžek odmítl.

Zamřížovaný svět

Dvě desetiletí nepřetržité vazby jsou také léty filtrace informací skrze mříže a životem v mezních situacích, které každý jinak nese. Formy přežití a revolty zde mají široké rozpětí od kolaborace k iracionální nebo logické sebevraždě. Sisyfovský úděl Zdeňka Růžka na sebe vzal podobu obvinění z vraždy, absolutního trestu proměněného v dlouholetý žalář a revoltujících vzpour, jejichž iracionalita vykazuje nedostatek taktiky na přežití či dosažení svobody. Vězeň po zrušení registrace Výboru obrany spravedlnosti - VOS ČR podal nebo inicioval řadu trestních oznámení na představitele polistopadové moci.

Podplukovníka JUDr. Hulíka v době jeho výkonu funkce prvního náměstka ředitele HS-SNV Praha obvinil z trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele, útoku na státní orgán, orgán státní správy a orgán společenské organizace, omezování svobody vyznání, útisku, vydírání atd. Major FBIS František Stárek - Čuňas byl obviněn z trestných činů podvodu, vydírání a zneužití pravomoci. JUDr. Zdeňka Jičínského obvinil z trestného činu vlastizrady. Předsedu komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu 1989 Jiřího Rumla obvinil z trestných činů výtržnictví, hanobení rasy a přesvědčení. Václava Klause obvinil ze zneužívání úřední pravomoci ke svému osobnímu prospěchu, zdevastování národního hospodářství, morálního rozvratu a zbídačení většiny českého národa. Ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Nováka obvinil z trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele a útisku. Prezidenta Václava Havla obvinil z trestného činu vlastizrady, rozpoutání nacionalismu a rasismu, vydání svých odpůrců v nebezpečí smrti a újmy na zdraví, zneužití postavení prezidenta. Další obvinění vznesl proti pracovníkům SNV, JUDr. Karabcovi a jiným. Pracovnice Generální prokuratury ČR dne 19. dubna 1993 JUDr. Benešová v písemné odpovědi sdělila, že podání Zdeňka Růžka byla postoupena k prošetření Městské prokuratuře v Praze "jako prokuratuře věcně a místně příslušné."

Soudní znalci z oboru psychiatrie v citovaných podáních mohou spatřovat důkaz své diagnózy paranoia kverulans. Čtenáři Špíglu a podobných tiskovin v nich si najdou leitmotivy svých oblíbených článků. Jiní možná budou pobouřeni a otráveni bizardností demokracie, v níž i pro vraždu odsouzený vězeň může činit uvedené podněty pro trestní stíhání. Ať již soudíme, jak chceme, vězme, ža ani vězeň neztrácí občanská práva a v tomto faktu spatřujme naději i hodnotu, již musíme střežit.

Naděje jménem Dagmar Burešová

Zdeněk Růžek usiluje o obnovení soudního projednání svých trestů. Doslova se vyjádřil takto: "Svým jednáním se chci domoci obnovy trestního řízení a dovolat se zákonnými prostředky spravedlnosti. Odmítám akt milosti, protože ten mě viny nezbaví. Je veliký rozdíl mezi prokázanou vinou a neprokázanou nevinou. Nevraždil jsem. Vím, že jsem se ve svém zápase možná dopouštěl i chyb, neboť jsem ho vedl sám a tak, jak jsem nejlépe uměl. Ve vězení je každý odkázán jen sám na sebe. A navíc jsem bez prostředků. Bez peněz a možnosti zaplatit si obhájce." Možná, že právě z těchto důvodů vězeň Růžek vkládá velké naděje v paní Dagmar Burešovou osobně zklamán panem prezidentem, který nevyužil svých pravomocí a nenařídil obnovení jeho soudních pří, z nichž případ propagace fašismu je dnes již bizardností proto, že o víkendech se lze setkat s trampy-SS, kteří v polních uniformách SS bez problémů vyjíždějí a vracejí se ze svých potlachů i na pražské Wilsonovo nádraží s hrdostí na své emblémy a nápisy "Grossdeutschland" a dalších divizí Waffen SS.

Dosáhne-li paní Dagmar Burešová jako Růžkova obhájkyně ex offo obnovení jeho soudních pří, podstoupí spolu se svým mandantem velmi těžký boj. Nevraždil-li Zdeněk Růžek, pak byl jeho případ zmanipulován těmi, co v našem soudnictví a orgánech činných v trestním řízení mají stále rozhodující moc a mnoho kompromitujících informací, a kteří mají na rozdíl od pana Růžka co ztratit. Osobně jsem zatím v otázce Růžkovy viny či neviny nucen zdržet se úsudku. I proto paní Burešové přeji úspěch a doufám, že pan prezident Václav Havel využije svých pravomocí a nařídí obnovení soudního jednání v Růžkem požadovaných kauzách. Pavel Blažek