--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Veselá Jana
Název: Ty, ty, ty ...
Zdroj: NN Ročník........: 0003/014 Str.: 030
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

... poslouchám toho odporného Uhda, na toho se už nemohu ani podívat, natož ho poslouchat... KSČ si změní jméno, to už jako nebudou komunisti? Co těch grázlů se ztratilo do privatizace... Žádná instituce nemá peníze, doplácíme na to zase my svými daněmi a vším, co se dá zvýšit. Zase nás okrádají, proč se už konečně nesáhne na peníze komunistů, kolik a na co dali oni... Souhlasím s Vaším názorem na Havla, nacpal se znovu na Hrad, obklopuje se nadále komunisty a nikdo mu v tom nezabrání. Co to je za prezidenta, který neslyší, nebo nechce slyšet hlas svého lidu. Prosím Vás, když už jsme u těch rehabilitací, jakým podvodným způsobem byli rehabilitováni bývalí vyhození vysokoškoláci. Bylo vůbec spočítáno, o co přišli za 40 let života, finančně atd.? ... Kolikpak má nyní rektor, a to ani nemluvím o ostatních odstupných, co dostávají SNB, KSČ, ML, vojáci, a to je odstupné za co, že odstoupili, nebo že jsou trestáni tím, že odstoupili?... Kolik dostal s. gen. Pezl za to, že odchází, věděl asi, proč zrovna teď to zabalil... Ještě bych se chtěla zmínit o stále komunistické televizi. Jsou tak drzí, že to pokračuje stejně, jako to bylo dříve. Krmí nás komunistickými filmy s herci, které měli už dávno vyhodit. Nejen starými filmy - Vala, Přeučil, Zounar, Haničinec, Švorc, doufám, že se ještě dočkáme jeho sestry, ale i majora Zemana... Mohli byste vytisknout seznam vládních činitelů, kteří byli v KSČ a seznam všech milicionářů? Dagmar, Praha 6

Milá paní Dagmaro,

záběr Vašeho dopisu je tak široký, že se Vám přiznám, nevím, kde začít.

Nejprve se snad dohodneme, že odložíme úvahy o bombách a střílení, o tom jste nám také psala. Mohli bychom přece někoho zranit. Ostatně každodenní obrázky z bývalé Jugoslávie nechť nám poslouží jako varování.

Dovolte, abych Vám připomněla jednu starou legendu: Když cestou z Egypta lidé začali žehrat na dlouhou cestu, hlad a žízeň, a když i Mojžíš začal pochybovat o smyslu putování, objevili se mezi stany jedovatí hadi. Dokonce několik lidí umřelo. A tak se Mojžíš obrátil o radu k Bohu. Bůh mu poslal sen. Ráno dal Mojžíš postavit uprostřed tábora kůl, nechal zhotovit měděného hada a pověsit ho na kůl. Pak promluvil k lidu: "Toto je obraz zla. Uvědomte si jeho původ a proklejte ho."

Zlo v starozákonní poušti právě tak jako v dnešních Čechách musí být označeno, musíme na ně ukázat prstem a odvrhnout je. Teprve pak ztratí sílu. Zlo obalené sametem a akciemi bují a rozlézá se, dusí sebemenší zdravé výhonky.

Ptáte se, zda zveřejníme seznamy vládních činitelů, kteří byli v KSČ a seznam všech milicionářů? Pokud se nám dostanou do ruky, pak je to naší povinností. Odhalovat zlo, v tom je naše snažení. Buďte nám, prosím, oporou.

... Hned v únoru, ještě nedozněla demonstrace komunistů v Praze, a již jsem byl na minutu propuštěn z armády, v níž jsem působil jako profesor na dělostřeleckém učilišti aplikované matematiky a fyziky. Pak jsem byl zatčen a strávil v TNP v dolech Oslavany u Brna, v kamenolomu Niva pod sv. Hostýnem a posléze jako dělník na silnici do Slušovic (pisatel zřejmě v rozrušení zapomněl dopsat větu). Nemohl jsem najít vhodné místo odpovídající mojí profesi a do 17. 11. 1989 jsem působil na 35 místech. Nyní jsem plně rehabilitován jak na univerzitě Palackého, v armádě i na min. vnitra. Jsem členem KPV 231 a Vojenského sdružení rehabilitovaných.

Velikou starost mně působí, že na všech úrovních setrvávají staré struktury a nikdo s nimi nepohne. Či jsme tak bezmocní? Denně chodím na univerzitu, setkávám se se starými strukturami, nerušeně působí i jako spolupracovníci se zločinecku StB a nikdo, bohužel, s nimi nepohne. Totéž se děje na všech úrovních společenského života. Kdo nad nimi drží ochrannou ruku, že se těm zločincům nic nestalo, sedí v klidu na svých místech a pomalu se nám smějí do očí!? Tytéž poměry jsou v armádě...

Plk. prof. dr. Frant. Smutný, Štěpánov

Vážený pane doktore,

věřte mi, prosím, že si vězňů z 50. let velmi vážím. Obdivuji jejich statečnost a zásadovost, obdivuji oběť jejich rodin. Ovšem to vše se vztahuje do minulosti.

Když teď listuji v posledních dvou číslech časopisu "Věrni zůstali", padá na mne tíseň. Je to deprimující čtení. Jen lágr a smrt, bez sebemenšího náznaku pozitivního poselství. O dětech se zde mluví jen tehdy, jsou-li mrtvé, či byly-li alespoň vězněny. Znáte, pane plukovníku, tu, jak umíral starý rabín? Rodina a obec se sešla u jeho lůžka, aby vyslechla jeho odkaz, naučení, ke kterému dospěl celoživotní zkušeností a studiem. Čekali, až nabere sil, konečně se nadechl, přítomní ztichli a rabín pronesl: "Všechno je jinak," a umřel.

Kde je Vaše naučení, vážený pane? Naslouchám Vám, muklům, velmi pozorně. Ale příliš často slyším jen rozjímání o vlastním pomníku či stařecké nadávání na poměry. My všichni, co děláme nebo čteme tyto noviny, přece víme, že "na všech úrovních setrvávají staré struktury". Co s tím? Uvědomte si, prosím, pane, že nevyvodíte-li pro nás ze svých zkušeností závěry, byly Vaše oběti zbytečné. O trvanlivosti pomníků v Čechách si nebudeme nic namlouvat. A nadávat dokáže každý. Není snad nejvyšší čas usednout nad odkazem? Co vzkážete svým budoucím? Že Tonda je vůl? Obávám se, že je to nebude zajímat. Co takhle iniciovat setkání KPV na téma "Odkaz otců?"

Za Váš projev, který jste pronesl na květnové schůzi Vojenského sdružení rehabilitovaných, děkujeme. Příležitostně z něj budeme čerpat.

Jana Veselá