--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karel Bedřich
Název: Quo vadis, armádo ?
Zdroj: NN Ročník........: 0003/015 Str.: 016
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bedřich KAREL

V první části statě Reatestace důstojníků VOZ, z minulého čísla NN, jsem popsal rozkaz HS VKR z roku 1989, pomocí něhož došlo k výměně křesel ve funkci náčelníka III. správy SNB - tehdy genmjr. Ing. P. Vrlíka nahradil genmjr. Ing. J. Červášek, jenž na postu šéfa armádních fízlů dosloužil až k hořkému konci ...

Další události se začaly valit jedna přes druhou: přišel 17. listopad a to byl konec militantní komunistické garnitury, která se držela u moci od ruské okupace, tedy téměř jedno čtvrtstoletí.

Historie Státní bezpečnosti, alespoň pokud jde o její legální působení, se uzavírá dnem 31. ledna 1990, kdy byla rozkazem tehdejšího ministra vnitra, lidovce JUDr. Richarda Sachera, zrušena. To však neplatí pro její III. správu (HS VKR), která byla usnesením předsednictva vlády ČSSR č. 3 ze dne 4. ledna 1990, převedena ke dni 1.4. 1990 z podřízenosti FMV do podřízenosti FMNO.

To vše bez sebemenších personálních změn. Zasloužilí estébáčtí špehové tak dostali novou příležitost osvědčit se, tentokrát ve službách novému režimu. Samozřejmě, že hlavním a konečným příjemcem zpráv a hlášení zůstala superagentura v Moskvě, tam se také sbíhají všechny nitky, pomocí kterých je vývoj v postkomunistických zemích usměrňován dodnes. Je jasné, že nebezpečí vyzrazování utajovaných informací hrozí i po rozdělení bývalé čs. armády a zprostředkovaně i našim budoucím spojencům v NATO. Leckdy zarážejícím dojmem proto působí lehkomyslné hodnocení ruské ZVR (KGB) západními zpravodajskými službami, které operují jejím oslabením a údajným umrtvením činnosti. Agenturní síť bývalé VKR zůstala zachována a není žádným problémem ji kdykoliv oživit. Konečně, rozmístění důstojníků bývalé voj. kontrarozvědky na rozhodujících funkcích ve VOZ (Voj. obranné zpravodajství), policii, Gš a Inspekci min. obrany (IMO), svědčí o mnohém ...

Předání vojenské kontrarozvědky Jak jsem se již zmínil v úvodu, byla VKR převedena dnem 1. dubna 1990 do působnosti tehdy ještě federální armády. O předání kontrarozvědky armádě byl sepsaán protokol, jehož obsahem je výčet předávaných institucí a popis některých činností jimiž se agentura tehdy zabývala. Pod protokolem je podepsán nám. ministra vnitra plk. JUDr. Jaroslav Procházka a za ČSLA náč. GŠ, 1. zástupce MNO genmjr. Ing. Anton Slimák.

Podle protokolu se převádí: HS VKR v Praze, S VKR ZVO v Táboře, odbor VKR VVO v Trenčíně, odbor VKR FMNO a GŠ v Praze, odbor VKR V PVOS ve Staré Boleslavi, odbor VKR 10. LA v Hradci Králové a 70. provozní prapor v Praze. Podle TMP se jedná o 858 generálů a důstojníků, 37 praporčíků, 1 absolventa VKVŠ, 154 vojáků zákl. služby a 6 občanských pracovníků. V textu najdeme i konstatování, že "kádrová naplněnost VKR činí 94,54 %".

Soudruzi z FMV se zadostiučiněním uvádějí, že (cit.): "Morální stav příslušníků VKR je na dobré úrovni. Svědčí o tom nízký počet kázeňských přestupků...". Jak vidno, stupeň uvědomění našich věrných kontrarozvědčíků byl na vysoké úrovni.

Státobezpečnostní a operativní situace V této části protokolu je uvedeno, že "Státobezpečnostní situace v ČSLA je stabilizovaná. Drtivá většina vojáků z povolání plní zodpovědně a svědomitě úkoly při zabezpečování bojové pohotovosti armády ..." Stejným jazykem komunistických kádrů je popisována i kontrarozvědná činnost agentury, cit.: "Činnost cizích rozvědek se ve zvýšené míře promítá i do oblasti vojenské. V širších souvislostech je projevován zájem zejména o vojenskou doktrínu ČSSR, otázky týkající se reorganizace ČSLA...", atp. Soudruzi si rovněž stěžují, že "...byla činnost cizích rozvědek ovlivněna vývojem vnitropolitické situace u nás (...) a závěry stockholmské konference a Vídeňské následné schůzky, což umožňuje mnohem větší rozsah získávání rozvědných informací oficiální a polooficiální cestou" (!?). Je jasné, že naše hochy zarazil polistopadový vývoj, se kterým nepočítali - a nebyli sami - naprosté odmítnutí všech forem socialismu překvapilo i mnohé z našich sametových vůdců.

Práce nad hlavu ...

Další část protokolu se zabývá vlastní bohulibou činností VKR a najdeme zde konstatování, že "V roce 1989 nedošlo k realizaci žádné osoby pro spáchání tr. činu podle ş 105 tr. zákona. V tématice vyzvědačství bylo rozpracováno celkem 10 osob. Pátrací svazek PŘÍTEL byl archivován z důvodu nevypátrání pachatele (..). V ostatních 9 případech kontrarozvědné rozpracování pokračuje."

O téměř nulové aktivitě této instituce svědčí i další v textu uváděné údaje, např. v roce 1989 byl zjištěn pouze jeden případ nabízení spolupráce cizí rozvědce (S KURÝR). V textu se rovněž praví, cit.: "Na úseku boje s rozvědkou z legálních pozic bylo nejvíce používanou formou získávání informací o ČSLA rozvědné pozorování (-jakým způsobem lze z podobného důvodu obvinit nevinného člověka, jenom aby hoši vykázali nějakou činnost a shrábli svých třicet stříbrných, si ukážeme v příštím pokračování; pozn. aut.). Útvary VKR bylo zjištěno celkem 203 případů signalizujících tuto rozvědnou činnost" (...).

Výčet pokračuje zmínkami o případech ohrožení státního tajemství (-rozpracováno 17 osob, z toho 13 pro tr. čin podle ş 106 tr. zákona a 3 podle ş 107 tr. zák.). Dokument zmiňuje i ukončení rozpracování v 27 případech, přičemž 18 bylo uloženo do archivu pro nepotvrzení trestné činnosti a zánik trestnosti.

Protokol se zabývá i činností VKR při vyšetřování krádeží zbraní a munice (7 samopalů, 33 pistolí, 59 ručních granátů, 9,2 kg trhavin, granátu do granátometu, letecké rakety a nábojů).

Zbývající část protokolu vychází z informací uvedených při předání šéfovské funkce HS z července 1989. Samozřejmě zde chybí pasáže zabývající se "bojem proti ideodiverznímu púsobení vnějšího i vnitřního nepřítele": naši odvážní hoši už stačili převléci kabát a svoje stále stejné přesvědčení ukryli pod novou, rádobydemokratickou fasádu a opevnili se ve svých pozicích.

Spisová a archivní služba, materiálně techn. zabezpečení Neméně zajímavou částí protokolu je i kapitola zabývající se předáním písemností VKR, kde je třeba si povšimnout pasáže vymezující způsob ukládání písemností - doslova je zde řečeno: "Archivní služba je řešena na základě vzájemné dohody mezi VKR a FMV č. 0024/210-20/87 péčí FMV" (...). V textu je zmíněn i způsob komunikace mezi jednotlivými pracovišti, např. šifrové spojení HS VKR s jednotlivými KS SNB s možností utajeného spojení i s OS SNB...

Co se týče informačních systémů (IS) HS VKR, je v protokolu zmíněno i sledování výjezdů příslušníků ČSLA, obč. pracovníků VS a rodinných příslušníků do nesocialistických zemí (?) (v rutinním provozu od 1.9.1984) a statistická evidence svazků tajných spolupracovníků kontrarozvědného rozpracování /SKR/ a spisů důvěrníků a prověřovaných osob (v rutinním provozu od 1.10.1985).

Závažnou informací je zmínka o nutnosti zřídit automatizovaný informační systém, jenž by měl sloužit k "evidenci zájmových osob VKR, operativních svazků a spisů, ukládání, aktualizaci a archivování státobezpečnostních poznatků k osobám, objektům a jevům."

V závěru textu nejdeme zmínku o finančním hospodaření, kde se praví, že "VKR je fin. zabezpečována z rozpočtu FMNO, HS VKR centrálně obhospodařuje 5 rozpočtových položek (-jejich výčet - a zvláště první, druhá a třetí položka, určitě zaujme vojáky z povolání sloužící u bojových útvarů - dokládá navíc "nepostradatelnost" fízlů z povolání; pozn. aut.).:

RP 3 91 4O - Peněžitý příspěvek na civilní odívání RP 6 91 60 - Zvláštní finanční prostředky

RP 2 62 21 - Nákup materiálu v zahraničí RP 4 84 15 - Odměny podle Kázeňského řádu OS ČSSR RP 6 62 61 - Zabezpečení styku se sovětskými vojsky (...)." Tolik protokol o předání vojenské kontrarozvědky do působnosti ČSLA, jež vstoupilo v platnost 1. dubna 1990 a stejným aprílem byli vyvedeni všichni, kteří se naivně domnívali, že dojde alespoň k nejnutnějším personálním změnám...

Pes psu blechy vybírá (staré české přísloví) K datu 1. dubna 1990 byla mezi FMNO a FMV uzavřena dohoda, kterou podepsali oba ministři - M. Vacek za obranu a R. Sacher za vnitro. Smlouva upravuje "součinnost a koordinaci zpravodajské činnosti při ochraně ČSLA v době míru" (č.j. Skr-006/O1-90 - PŘÍSNĚ TAJNÉ).

Oba rezorty se vzájemně zavazují "koordinovat operativní činnost prováděnou v zahraničí a její techn. zabezpečení, provádět součinnostní a konzultační činnost při realizaci opatření k vyčleněným objektům cizích zpravodajských služeb, FMNO-VOZ zabezpečí pro potřebu FMV uvolňování informací z voj. problematiky."

Součástí dohody je i závazek "uskutečňovat součinnost v operativních akcích, realizovat oper. požadavky včetně prověrek osob se vztahem na ČSLA (...), stejně jako realizovat prostředky FMV oper. techn. opatření dle specifických požadavků FMNO-VOZ na: sledování, ustanovku (-stále stejný slovník frekventantů škol KGB; pozn. aut.), služby radiorozvědky a radiokontrarozvědky a zpravodajsko-techn. úkony a opatření ..."

Neméně zajímavá pasáž pojednává o předávání informací (dokumentů) získaných v průběhu vlastní činnosti, které mají zpravodajskou hodnotu pro druhou smluvní stranu (!?) nebo spadají do věcné příslušnosti druhé strany. Sachrovo "ministerstvo strachu" si nic neodříkalo a zavládla úplná shoda ...

Berana po rounu poznáš ...

V části III. dohody mezi FMNO a FMV nazvané Oblast využívání operativních, archivních a poznatkových fondů nalezneme text, cit.: "S cílem zamezit nekoordinované činnosti, střetu zájmů (!?) při operativní činnosti a zefektivnění (...) práce, budou smluvní strany vycházet z těchto zásad:

a) příslušníci FMNO-VOZ jsou oprávněni lustrovat v evidencích FMV (SNB) a příslušníci SNB v evidenci FMNO-VOZ b) blokování zájmových osob FMNO-VOZ, které nejsou příslušníky ČSLA, bude signalizováno v informačním systému EZO FMV prostřednictvím SEO HS VOZ ..."

Obě strany se rovněž dohodly na základě písemných požadavků "vyžadovat poznatky k jednotlivým objektům, osobám a jevům, které se nacházejí v evidencích a poznatkových fondech smluvních stran", totéž dle smlouvy platí i pro vyžadování výpisů z operativních archivních materiálů... Tuším, že další komentář je zhola zbytečný.

Reatestace důstojníků VOZ (VKR) Již zmíněným usnesením předsednictva vlády ČSSR z ledna 1990 se komunistická VKR transformovala ve Vojenské obranné zpravodajství (název byl převzat od předválečné čs. armády) a jeho prvním ředitelem se stal- po reaktivaci a za vydatné pomoci bývalého náměstka MO - genmjr. Jan Duchek.

Přítel starý lepší než dva noví... Za jeho jmenováním stálo nemálo mocných protektorů, namátkou můžeme jmenovat gen. M. Vacka, jenž byl spolužákem nám. min. obrany pro soc. a humanitární věci PhDr. Ant. Raška (studoval s L. Dobrovským v M. Třebové), dalším přímluvčím byl plk. Rudolf Junek (rovněž spolužák gen. Vacka a příslušník VKR ze sedmdesátých let), stejně jako plk. Jan Kokeš (spolužák gen. Duchka a velmi dobrý známý Ant. Raška). Všichni se navzájem velmi dobře znají - sám Jan Duchek studoval společně s Ant. Raškem - byli kolegy i v politické práci v době krátce pookupační.

Jak to všechno začalo

Pánové J. Duchek, R.Junek a J.Kokeš, všichni reaktivovaní, se rychle spřátelili s náčelníky a řídícími orgány bývalé VKR, což bylo nanejvýš nutné. Gen. J. Duchek si byl vědom své neznalosti zpravodajštiny a proto mu nezbývalo nic jiného. Předem si vytypoval řadu dosavadních náčelníků VKR a začal je všemožně prosazovat jako "nové lidi." Tito "noví" pochopitelně rychle rozpoznali jeho touhu stát se šéfem VOZ a začali mu ochotně "pomáhat." Reatestace VKR byla pouhou hrou bez diváků a gen. Duchek s ní vědomě souhlasil. Po celou dobu se v restauracích stýkal s propuštěnými vyššími orgány VKR, jimi byl rovněž sledován i fotografován ... Přitom velmi dobře věděl, že na něho mají kompromitující materiály z doby, kdy byl "nepřátelskou osobou" a byl rozpracován svým dnešním podřízeným, pplk. JUDr. Škrobánkem (ředitel ekonomické sekce na Hl. úřadě VOZ), jenž stejnou funkci vykonával i dříve na HSVKR (...). Amatérský způsob chování šéfa vojenské zpravodajské služby je pro určité armádní kruhy typický a těžko lze určit zda se jedná o neprostou nekompetentnost či obyčejnou hloupost. Jedno je jisté, jeho, řekněme pochybení, do důsledku využili ti, kterým šlo od začátku o ovládnutí VOZ.

Causa plk. Bagin

V té době už plnou parou probíhaly atestace a gen. Duchek díky svojí slepotě došel tak daleko, že přes nesouhlas atestační komise, ještě do konce ledna 1991, trval na jmenování plk. Ing. Josefa Bagina (- do té doby náčelníka odboru VKR u 1. A a bývalého zástupce náčelníka tohoto odboru gen. Lorence, který později přešel na FMV; pozn. aut.) do funkce svého zástupce. Plk. J. Bagin ještě v době, kdy jsem psal tento článek, sloužil na Hlavní správě vojenské policie. Podobným způsobem, a opět proti vůli komise, prosadil už zmíněného pplk. JUDr. Škrobánka, jenž byl kádrovou rezervou ÚV KSČ, do ekonomického úseku VOZ. Jeho jmenování komentoval slovy, že "nebude ve výkonu a proto nebude nebezpečný." Samotný Antonín Rašek, který si vše ověřoval v archivu ČSLA, se k tomu lapidárně vyjádřil: "...kdyby ten Honza raději držel hubu, je to hrůza." PPlk. Škrobánek má dnes ve VOZ dominující postavení, opět se ho všichni bojí a raději mlčí.

Pod tlakem plk. Bagina, v době, kdy ještě působil u nově se vytvářejícího voj. zpravodajství, umístil gen. Duchek ve VOZ ještě mnoho zkompromitovaných lidí, kteří svoje vazby na Bagina dodnes nepřerušili.

Akce Mošnov

Čtenáři si jistě vzpomenou na nepodařenou akci MV na letišti Mošnov v roce 1991, kdy měl být odhalen nelegální transfer zbraní, munice a tzv. červené rtuti. Zásah skončil naprostým neúspěchem a ve svých důsledcích posloužil útokům proti oběma ministrům vnitra - Langošovi i Rumlovi. Dostupná fakta naznačují, že dezinformaci připravili podřízení gen. Duchka. Zpráva o uložení kontrabandu byla ověřena "z jiných zdrojů" a stala se tak důvěryhodnou ... V letadle, které dopravovalo část zásahové jednotky, seděl mj. i plk. Bagin a během letu prováděl "instruktáž." O akci věděl od velitele VP gen. Šrámka, poté, když ministr Dobrovský vydal asi ve 22. hod. rozkaz k zahájení akce. Na "ověření" nepravdivé informace pracoval i úřad VOZ v Brně. Postačí pouze spojit nitky, za které tahá gen. Vacek a jeho spřízněnci, abychom pochopili komu podobné fiasko prospělo.

Jeden klam plodí druhý (Terentius) Vraťme se však zpět k reatestacím důstojníků VOZ. Způsob, jakým byly prověrky prováděny a na němž nese hlavní vinu sám pan ředitel, si zasluhuje zvláštní pozornosti. Přičiněním gen. Duchka - mimo plk. Bagina o kterém již byla řeč - prošla celá řada lidí, kteří ve zpravodajské službě nemají co pohledávat. Ti, kteří nenašli uplatnění ve VOZ, byli zařazeni k Vojenské policii. A ti ostatní ? Ti se beze zbytku rozplynuli v armádě na nejrůznějších funkcích. Naši hoši se objevují na ministerstvu obrany, v generálním štábu i v inspekci MO - viz orientační seznam, který zveřejňujeme ...

(Příště Prověrkové komise a kádrové materiály)