--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Karban Jiří
Název: O půvabu buržoazie
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Marxistická vzdělávací soustava se mi snažila vtlouci do paměti, že pod pojmem "buržoazie" si mám představit něco shnilého, zpátečnického a ve všech směrech špatného. Zároveň jsem se dozvídal, že tento pojem patří minulosti a můžu ho potkat tak maximálně v muzeu ...

O půvabu buržoazie

S odstupem několika málo let však vidím, jaký to byl nesmysl! Kdepak soudruzi, buržoazie u nás v Čechách existuje a má svůj čím dál tím silnější půvab. Jsem si tím naprosto jist a nemám v úmyslu protestovat. Ba naopak! Vždyť je to záruka dalšího vzkvétání naší demokratické společnosti.

Jsem šťasten, že mám tu čest žít v době, kdy na světlo našeho složitého světa vystupuje nová buržoazie. Skupina schopných, majetných, vlivných a já nevím ještě, jakých lidí. Vážně, jsem z toho šťasten. A už to, že její kvalitní základ tvoří lidé, jenž se v minulosti stahovali do chumlu lidově zvaného "komunistická šlechta", mě nechává úplně a úplně - beznadějným ...

Ještě nedávno jsem si tohle pomatení nemohl dost dobře vysvětlit. Později mi došlo, že lidé se shlukují nejenom kvůli nějakým ideálům (viz Společnost přátel žehu nebo křesťané), ale také kvůli síle svých možných vlivů. A tak se pak nedivte, když se na sebe slizce usmívají třeba červený a modrý. Proč ne. Oba přece milují, co bych nazval jakýmsi základním spojovacím elementem - a nemyslím tím nic jiného než prachy. (PRACHY!!!) Vždyť nedávný 1. PLES MĚSTA KOLÍNA byl prvním signálem. První vlaštovkou, která okolostojícím napověděla, jak jsou rozloženy figurky na šachovnici. Kdo s kým je ochoten hrát. A k tomu už nelze nic víc dodat. Snad si jenom strčit prst do krku a nechat ze sebe vyjít ten nejvýmluvnější komentář.

Kdybych byl ultralevičákem, tak bych věděl o vynikajícím receptu, ale takhle nevím nic. Zkrátka, není řešení. Zůstává jen ten momentálně pomatený půvab buržoazie. A údiv nad vlastním procitnutím z polistopadového poblouznění.

A tak kroutím hlavou a raduji se. Kolem hlavy se mi procházejí unuděné paničky s dětmi v námořnických uniformách, zatímco otcové v širokých sakách a v širokých autech uhánějí po širokých silnicích. Jakoby měli naspěch.

Lidi.

Jiří Karban (Kolínské noviny č. 5/1993)