--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Proti"ideovým jednotám"
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 005
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Luboš Vydra

Motto: Je tento muž všeobecně neoblíbený? Pak mám za to, že je to člověk

dobrých vlastností.

(německý filosof)

Našim liberálům, kteří nejvíce křičí, že neuznávají kolektivní vinu, jde obvykle na druhé straně o co nejsemknutější ideovu jednotu sdělovacích prostředků. Ale názor jediného redaktora vztahovat na názor celé redakce, to míří až kamsi obzorům čínské kulturní revoluce, kde padesát malířů malovalo současně portrét Maa a z toho pět dokonce na jednom plátně. Ještě chápu, že se noviny podobně jako sportovní kluby rozdělí podle své skupinové a stranické orientace. Sotva však mohu přijmout, že svoboda novináře má být znásilňována "ideovou jednotou redakce" a politickým taktizováním. Novinář nemá být "slouhou předsudků neinformovaného davu", jak by to vyhovovalo některým politikům a to i v ODS, ale jeho povinností je pravdivě informovat občany a vést je k hlubšímu prožitku svobody. A politik na čele státu musí opět sloužit občanům tak, aby novináři na něho nic špatného neměli. Jakési dohody: " proti tomu psát budeme a proti tomu zase ne ", které se dnes běžně v novinách praktikují, by se měly nazvat pravým jménem. Ony totiž způsobují, že se z našich sdělovacích prostředků stávají velkodrůbežárny, kde poslušné slípky redaktorů snášejí na svých hřadech vajíčka prefabrikovaných informací. Ptát se na tiskovce:" A pane ministře, myslíte si, že to co děláte je správné? " je nejenom směšné, ale hlavně bezzubé. Stejně tak okřikovat novináře, za to že se vůbec dovolí ptát. To vše jsou pozůstatky socialistického školství, kde proti hodným svazákům s rukama za zády, stojí soudruh učitel, mající patent na pravdu od posvěcené vody v niž si myli ruce mocipáni z ÚV KSČ.

Stejně tak by si novinář neměl všímat nazývají-li jeho pravdu "bulvárem". Je totiž jedno jak se pravdě říká, hlavně že je pravdou. Není to tak dávno, kdy se vydávalo spousta novin, které nesly dokonce " pravdu" v názvu a přesto se v nich zveřejňovala lež.

Mám-li něco proti intelektuálům (pozor, nikoliv proti inteligenci!), pak hlavně proto, že nenazývají věci pravým jménem a podporují snobství. A společnost snobů nepotřebuje svobodu informací, ale živí se jen tím co předžvýkáno prošlo "knihami" a dalšími z žaludků našich přemýšlivých kravek a volů. Z těchže důvodů odmítám vidět novináře jako poslušného manekýna přidržujícího uctivě dveře mocným, ale jako dělníka, nebo i raději piráta na poli informací. Zveřejněno má být o člověku naprosto vše a parafrázuji-li po svém slavný choulostivý výrok Sigmunda Freuda: "Vážení přátelé, každý z vás se jistě někdy choval přirozeně. A i ten, kdo si to nepřizná, chová se přirozeně občas i dnes" , pak tak činím pouze proto, že bychom se už konečně o přirozených věcech neměli stydět psát.