--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Grünthalová Pavla
Název: O babičkách,frustrovaných estébácích a tajné službě
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Polistopadová tajná služba má už čtvrtý název, (nyní se jmenuje Bezpečnostní informační služba - BIS), sedmého ředitele a 600 milionový rozpočet. Veřejnosti i státním činitelům je však známa převážně díky svým aférám, jako je prozrazená akce Slušovice, neúspěšná akce Mošnov, použití zpravodajských prostředků proti Antikomunistické alianci, zveřejnění neúplného seznamu členů Syndikátu novinářů, kteří spolupracovali s StB a zejména neschopnost zdůvodnit jejich rozkladnou činnost atd.
O úspěších v její činnosti, o tom, že plní úkoly ze zákona jí příslušející, a je prospěšná bezpečnosti státu se zatím nezmínil nikdo z představitelů, kteří jí mají zadávat úkoly a dostávat od ní informace potřebné pro výkon své funkce. Spíše to vypadá, že naši činitelé, kteří mají tajné službě zadávat úkoly a vyžívat jejích služeb, se bez ní docela dobře obejdou a naopak jsou celí šťastní, když o ní neslyší. Když o ní totiž uslyší a musí se jí zabývat, je to zpravidla proto, že má nějaký průšvih.
Tajná služba si tudíž většinou musí najít činnost sama, agenti současní, bývalí, doubleři (to jsou ti co dělají pro dvě či více stran) a podobní, přece nemůžou pobíhat jen tak volně po ulicích, jsou zvyklí být úkolováni. Nemají-li pro přemíru jiných úkolů - jako jsou třeba neustálé reorganizace a snaha uchvátit co nejlepší flek - na ně čas vedoucí pracovníci BIS, tak si činnost a případně i šéfa, který by je úkoloval hledají sami. To je třeba případ bývalého estébáka Wallise. Estébáci jsou lidé na úkolování zvyklí a když se jim ho nedostává, tak jsou chudáci frustrovaní. Jsou zvyklí poslouchat a zastřelit třeba vlastní babičku, je-li jim to přikázáno. Nevadí jim ani mít, za nadřízeného člověka, kterého před listopadem pronásledovali jako nepřátelskou osobu. V tom jsou nepostradatelní oproti některým novým lidem, kteří do tajných služeb přišli po listopadu. Ti by třeba váhali zastřelit babičku a to nejen svou. Navíc se jim nelíbilo, že mají poslouchat nadřízené, kteří stříleli jejich babičky v padesátých letech, či veleli komandům, která mrzačila jejich děti na Národní třídě v listopadu 1989.
O tom co se jim nelíbí, nebrblali tito noví lidé, jak se v kraji našem sluší u piva, ale drze to říkali svým šéfům do očí a když se tito tvářili být hluchými tak jim to psali. Když ani to nepomohlo, tak psali ministrovi vnitra Langošovi. Když odpovědí bylo kázeňské řízení ze strany ředitele tajné služby, kterého o "drzosti" jeho podřízených pan Langoš informoval, tak navštívili pana presidenta Havla. Když byli ti co pana presidenta navštívili okamžitě vyhozeni, tak zbytek "idealistických sebevrahů" informoval oficiálně Zvláštní kontrolní orgán Federálního shromáždění pro činnost tajných služeb o tom, že nechce jen tak střílet babičky a poslouchat estébáky se zásluhani v boji proti nepřátelům socialismu, ani se koukat na to, jak neschopní kariéristé, dosazení svými vysoce postavenými kamarády, dělají jednu pitomost za druhou. John Bok, věren svému přesvědčení, že proti svinstvu se musí bojovat, začal držet hladovku, kterou přerušil na naléhání pana předsedy ZKO FS Bobovnického, který mu slíbil, že situaci na FIS výbor řádně prošetří a vyvodí závěry. Svůj slib splnil. Tento parlamentní orgán vzal věc vážně, vyslechl spoustu pracovníků FIS, včetně jejího ředitele a upřímně zděšen zjištěnými skutečnostmi, žádal jeho odvolání.
Pan ředitel FIS Novotný, tuša, že jak říkávala moje babička, "jde tlustý do tenkýho", ještě před svým odvoláním, propustil ze služby ty nové, z důvodů výše uvedených nejen postradatelné ale pro estébáky a pitomce přímo smrtelně nebezpečné "rejpaly" a udělil devadesát vyjímek z lustračního zákona nepostradatelným estébákům, kteří jsou, jak je dnes již zcela prokázáno, zase smrtelně nebezpeční pro demokracii. V této " KGB a pod. libé" personální činnosti pokračoval i další ředitel BIS, pan Bačinský, který má dnes možnost v těchto svých praktikách pokračovat jako náměstek náčelníka vojenské kontrarozvědky a skutečně to s plným nasazením činí. Pana bývalého ředitele FIS Jiřího Novotného, zachránil před nezaměstnaností, pan president, který ho přijal na Hrad, do bezpečnostního odboru. Dnes pan Novotný dostal příležitost využít své bohaté zkušenosti z "vážných organizačních a personálních chyb" (citát ze zprávy Zvláštního kontrolního orgánu FS pro činnost FIS), kterých se ve funkci ředitele FIS dopustil ve funkci náměstka ředitele ÚZI což je název rozvědky.
V pořadí sedmý ředitel tajné služby demokratického státu, pokračuje ve šlépějích svých předchůdců ve funkci a to zcela neochvějně. Při rozpadu federace byla Federální bezpečnostní informační služba zrušena a všichni její příslušníci propuštěni. Záleželo pouze na panu Devátém, koho přijme do české tajné služby -BIS. A pan Devátý nezklamal. Do služby přijal více než 70 bývalých estébáků a ty z nových, kteří jsou většinou (čest vyjímkám) buď morálně, nebo profesně neschopní plnit úkoly, které služba má. Za to je u nich záruka, že brblat budou, pokud vůbec, maximálně u piva. Veřejnosti ovšem sděluje, že se snaží službu od estébáků a neschopných lidí očistit. Propuštění polistopadových příslušníků zdůvodňuje tím, že se pro tajnou službu nehodí, protože jsou buď neschopní (čeho ?), nebo vynášeli informace. V tom má , jak jsme výše popsali, svým způsobem pravdu. Tito lidé se totiž opravdu snažili upozornit na personální stav, neschopnost služby plnit zákonem stanovené úkoly a nebezpečí pokusů o destabilizacu společnosti ze strany příslušníků služby.
Jak trefně a bezelstně pravil v podobné souvislosti náměstek ministra vnitra Fendrych, asi by: narušovali úzké vztahy přátelství a spolupráce mezi novými, všemi způsoby o nepostradatelnost usilujícími příslušníky a bývalými estébáky, kteří už nepostradatelní, (a zřejmě navěčné časy ?) jsou.
Vzhledem k počtu tajných služeb, které malý český stát má, je pravděpodobné, že pokud by čirou náhodou došlo k další výměně ředitelů tajné služby, tak se nějaký ten flek náměstka najde na některé z nich i pro pana Devátého.
Nepochlapí-li se ovšem k veřejnému protestu psychiatři, kteří ho nemají moc rádi od té doby, co tak upřímně sdělil veřejnosti, že i on je odposloucháván a že se proti tomu nedá nic dělat. Den poté totiž měli psychiatři narvané ordinace pacienty trpící různými persekučními bludy, kteří tento výrok pana Devátého považovali za potvrzení skutečnosti, že jsou psychicky zcela v pořádku a nemusí tedy ztrácet čas léčením, ale mohou vykonávat i jakékoli významné státní funkce.
Post scriptum:
Pokud někdo vyhlašuje, že na propuknutí této další aféry naší tajné služby mají podíl neodpovědní novináři, kteří ji rozpoutali až teď, když byli vysocí státní představitelé na dovolené, tak upozorňujeme, že Necenzurované noviny píší otevřeně o neudržitelných poměrech v tajné službě již déle než rok. Seznam některých těchto článků pro přehlednost uvádíme. Není naší vinou, že odpovědní činitelé se o námi zveřejněná fakta nezajímali a odjeli si od té doby již na několik dovolených.
Seznam publikovaných článků NN o poměrech ve FIS, FBIS a BIS: Ročník 1993:
číslo 6, O BIS jen pozitivně , Situační zpráva o problematice BIS
číslo 8, Dodatek k situační zprávě o BIS číslo 1O, Osmý ředitel BIS předmětem sporu
číslo 15, BIS žaluje estébáky
Ročník 1992:
číslo 8, Kdo vládne v Československu číslo 9, Bačinský, doba hájení skončila
číslo 19, O jedné vile a náměstkovi, Jiří Novotný, jeden z presidentových mužů
číslo 22, O levici, FBIS a Šabatovi číslo 26,27,28, Je náš stát v bezpečí ?
číslo 27, Requiem za 17. listopad číslo 3O, Pan Spurný lže, aneb nesahejte nám na tajnou službu a řada dalších
Pavla Grünthalová