--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Hulík Milan
Název: Antimareček
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 009
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
jsem rád, že NN nejsou uniformními novinami, hlásajícími názory jedině pravé (ve smyslu správnosti) a že poskytují prostor ke kontraverzním diskusím. Tak jsem také pochopil články "Samozvaný soudce Hulík" a "Mareček kontra Hulík - morální K. O."
NN jsou mi blízké nejen tím, že jsou pravé (ve smyslu politické orientace), ale také pro svůj cíl - bojovat proti totalitě, komunismu a všem jejich posametovým reprezentantům.
Takového úsilí bude však jen tehdy úspěšné, když bude tvrdé, ale objektivní, nekompromisní, ale seriózní, útočné, ale ne vulgární, a když kritiky nebudou nahrazovat nadávky.
Nahrazování argumentů plivanci a štěkáním na Měsíc bylo výsadou komunistické žurnalistiky a jejího "vědeckého" písemnictví. Činí-li tak stejným způsobem dnes někdo, kdo píše "zprava", pak prozrazuje, že ho komunismus poznamenal více, než si je vědom, anebo těch argumentů pravých (v obojím smyslu) má málo.
Jestliže pan Mgr. Aubris mně píše "pan?", pak asi neví, že jsem nikdy soudruhem nebyl a že jsem soudruhy nikdy neměl rád. Stranou ponechávám pojem jako "Hulíkův výplod" a za skutečně kuriózní považuji tvrzení pana Mgr. Aubrise, že jsem na Mezinárodní konferenci o zločinech komunismu žádal v podstatě uznání násilného a nezákonného převzetí moci komunisty v roce 1948. Mám brečet nebo se smát? Již Karel Čapek napsal, že nejlépe se polemizuje s odpůrcem tak, že jej obviníme z toho, co mu sami vložíme do úst. A to K. Čapek nikdy nečetl poúnorové Rudé právo a tím spíše ne jeho vrcholné výroky v době redaktorování soudruhů Hořeního a Kojzara.
A pan Mareček? Při vší úctě k němu mi jeho polemika připomíná psaní komunistického velikána velikánoviče, samotného V. I. Uljanova, řečeného Lenin, z jehož knihy "Proletářská revoluce a renegát Kautský" jsem si jednou vypsal 42 originálních nadávek. Marečkovo označení "neoestébácký hyperparchant", kterým mě v jednom z posledních dopisů obdařil, je stejně půvabné jako Uljanovo-Leninovo označení Kautského za "přežvykovatele mycí houby". Čeština je jazyk bohatý a obdivuji její novotvary. Pokud jde o pana Marečka, nemám ani tak obavu o jeho život, jako o to, zda-li pan Mareček ví, co vlastně chce. Uvítal bych, kdyby mi on nebo pan Aubris v několika větách stručně a jasně napsali, co požaduje. Psát a psát jen o tom, že požaduje zrušit napadená usnesení a ta usnesení, která zamítla jeho žádosti a zrušení těchto usnesení, je možná pro čtenáře důkazem nepochopitelné tuposti GP ČR. Zrušit usnesení o odložení trestního oznámení však znamená vydat usnesení o zahájení trestního stíhání, které, jak však p. Mareček uvádí, nepožaduje, a které ani vydat není možné, pokud by se současné vedení GP nemělo právně blamovat a dát zapravdu "mužům zákona" a právníkům OH, dr. Brunnerovi a dr. Rychetskému a vysloužit si označení, že je právně impotentní. Můj několikahodinový rozhovor s panem Marečkem, stejně tak jako i dr. Šetiny a jeho náměstků, byl neúspěšný. Ne však pro hyenismus vedení GP, jak napsal pan Mareček, ale pro neschopnost pana Marečka zformulovat své právní požadavky. Podněty, usnesení, rozhodnutí jsou jen formální transformací materielně právního substrátu - vlastních požadavků do procesního práva, v tomto případě do trestního řádu. A platnou právní normu je třeba dodržovat, byť jde o předpis platný z doby totality. Proč tyto právní normy jsou ještě součástí našeho právního řádu, by však neměla být otázka pro mě. Málokdo toho totiž napsal tolik proti kontinuitě socialistického právního řádu u nás, jako já.
Vést polemiku s pohrobky komunistického právního řádu, jeho spolutvůrci a transformátory tohoto práva v právní řád polistopadového režimu, však předpokládá argumentovat právnicky. To, co napsal Mgr. Aubris o nutnosti stíhání komunistických zločinů podle práva platného z doby před uchvácením moci komunisty, protože po tomto uchvácení žádný legální režim neexistoval, jelikož všechny vydané zákony jsou nelegální, je nahrávka na smeč pro posttotalitní právní protagonisty.
Zní to vznešeně radikálně, je slastné to poslouchat, ale je to právní diletantismus. Pokud Mgr. Aubris je právník, pak bych mu doporučil, aby se vrátil na právnickou fakultu, a to nejlépe do prvého ročníku, pokud jím není, tak ať nepíše o právu. To, co napsal, by totiž znamenalo, že všechny zákony vydané po 25. 2. 1948 jsou neplatné (nelegální) a v důsledku toho, všechny právní akty ať již jde o právo trestní, občanské, rodinné či pracovní, jsou také neplatné. Neplatné jsou tedy uzavřené sňatky i rozvody, neplatné jsou všechny kupní smlouvy a další postupní smlouvy o majetku, neplatné jsou rozsudky odsuzující vrahy a zloděje (i v komunismu se vraždilo a kradlo, existovala obecná kriminalita), neplatný je celý právní řád (ani Dekret o obnovení právního pořádku z roku 1945 neprohlásil všechny právní normy, akty a rozhodnutí vydané za nacismu u nás za neplatné) a rovněž tak neučinila BRD při denacifikaci po roce 1945 či při dekomunisaci v bývalé NDR po roce 1989. (A jestliže někde v Evropě existuje právní řád, tak je to v BRD). Argumentovat neplatností celého právního řádu je samozřejmě nesmysl a pan Mgr. Aubris skutečně "zabodoval" v boji proti postkomunismu a postkomunistům. Obávám se, že pro dr. Brunnery, Rychetské a Jičínské je pan Mgr. Aubris nyní tím, čím byl slavný "bojlerový" komik Milouš Jakeš pro celý národ. Díky, pane Mgr. Aubrisi, lepšího spojence NN ani já jsme nemohli najít. A pan Mareček? Doufám, že NN otisknou i jeho poslední prohlášení (vydané v době psaní tohoto dopisu), že na něj jeho nepřátelé zaměřili "prostředek psychologické války", tajemný aparát vysílající paprsky X, jež mají ohrozit jeho psychiku. Zdá se, že causa Mareček vrcholí. Za své dlouholeté advokátní kariéry (na bázi neplatných zákonů) se na mě obrátila s žádostí o pomoc řada klientů, na které jejich nepřátelé vysílali paprsky, pouštěli jim tajemné proudy do zdí a lili chemikálie do komínu, aby je psychicky zlikvidovali. Tito lidé však nepotřebovali pomoc právní, ale jinou.
JUDr. Milan Hulík