--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Blažek Pavel
Název: Žaluji
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 010
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Čeká nás opět "tlustá čára za minulostí"? Zákon o protiprávnosti komunistického režimu je převážně deklarativní povahy a byl přijat pozdě. Až se někdy neubráníme pocitu, v němž podobni raku chceme dohnat zameškané. S křížkem po funuse. A přesto nám daný zákon dává jisté možnosti pokusit se o nemožné. O trestní postih těch, kteří ve jménu filozofie šťastných zítřků porušovali lidská práva i zákony, které si sami dali k udržení své moci, a kteří si na našich bedrech budovali a dosud budují šťastný dnešek pro sebe samé a příslušníky svých rodin.
Podnět k zahájení trestního stíhání na konkrétní osoby podávám proto, abych se názorně přesvědčil, nakolik daný zákon mocenské orgány státu myslí vážně. Jsem toho názoru, že moje otázka zajímá minimálně ty poslance, kteří pro zákon č. 198/1993 Sbírky hlasovali, členy Konfederace politických vězňů, a ty občany, jež v posledních parlamentních volbách podpořili program Klubu angažovaných nestraníků usilující pod pojmem debolševizace o systémové změny a občanskou kontrolu probíhajících sociálních, politických a ekonomických procesů. Zlo nestačí jen pojmenovat. Slovo bez skutků je také lhostejností vůči zlu a předobrazem pádu naší občanské společnosti. Zde filozofie tlusté čáry za minulostí je rukou píšící na naši zeď biblická slova "Mene tekel ufarsín". Nedopusťme to.
Podnět adresovaný generálnímu prokurátorovi
adresát:
generální prokurátor ČR
JUDr. Jiří Šetina
Generální prokuratura ČR
nám. Hrdinů 1300
140 00 Praha 4
Praha 8. srpna 1993
Na základě Zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu podávám
podnět k zahájení trestního stíhání s odkazem na par. 1 písmeno b), c), e), f), na par. 2 a par. 5 výše uvedeného zákona vůči následujícím skupinám osob:
I. Bývalí operativní pracovníci StB Nový Jičín kapitán Oldřich Krkoška a podpraporčík Jiří Mlejnecký dne 14. dubna 1984 brutálním fyzickým a psychickým nátlakem donutili kněze římskokatolické církve Václava Altrichtera k podepsání závazku o spolupráci za přítomnosti a pomoci civilních osob pana Vichera a paní Bordovské v kanceláři vedoucího hotelu Stadion v Kopřivnici. Příslušníci StB Krkoška a Mlejnecký zlomili odpor kněze Václava Altrichtera výhrůžkami, že jeho synovec nebude přijat na vysokou školu, že bude zbaven oprávnění k výkonu funkce kněze, hrozbami fyzické likvidace za pomocí dvou nožů a sekáčku na maso a hrozbou inscenace znásilnění do místnosti přivolané paní Bordovské, která se události aktivně měla zúčastnit obnažováním svého těla. V uvedené události se příslušníci StB Oldřich Krkoška a Jiří Mlejnecký dopustili trestných činů zneužití pravomoci veřejného činitele, teroru, vydírání a ohrožení státního tajemství i podle tehdy platných zákonů. Jmenovaní Vicher a Bordovská se dopustili trestného činu napomáhání a spoluúčasti ve výše uvedené trestné činnosti Oldřicha Krkošky a Jiřího Mlejneckého.
Důkazní materiál v dané věci se nachází v archivech Ministerstva vnitra České republiky v osobních spisech obou bývalých příslušníků StB a v archivu vojenské prokuratury řízené JUDr. Kříženeckým, jejíž pracovníci věc prohlásili "za promlčenou v plném rozsahu." Stejně postupovali i v případě II. tohoto podnětu, k němuž jmenované instituce rovněž mají veškeré věcné podklady.
II. Případem bývalých příslušníků StB Oldřicha Krkošky a Jiřího Mlejneckého se v roce 1984 zabývala skupina osob tvořená pracovníky tehdejších ministerstev vnitra a vojenské prokuratury: Náčelník S StB Ostrava plk. ing. Šobáň, mjr. JUDr. Bureš, plk. Kincl (pozdější ministr vnitra), ministři vnitra - FMV a ČSR, vyšetřovatelé Inspekce KS SNB Ostrava a MV ČSSR, prokurátor VOP Olomouc pplk. JUDr. Sedlák a další osoby - například gen. Roušal, mjr. Kaleta, vyšetřovatel Fíla, ministr Vajnar. Tato skupina rozhodla, aby byl případ řešen "kázeňsky", a tedy proti tehdy platným zákonům. Tímto se dopustili trestných činů pohrdání zákony a ústavou, zneužití pravomoci veřejného činitele a napomáhání v trestné činnosti.
III. Bývalý náčelník Inspekce Ministerstva vnitra ČSSR Otakar Pilský v roce 1968 jako občan ČSSR žádal vedení SSSR o okupaci Československa. Za pomoci Františka Španěla vešel ve styk s důstojníky okupačních jednotek SSSR mjr. Rasochinem, plk. Solomovským a s představitelem sovětské vojenské kontrarozvědky mjr. Timofějevem, pro nějž vytvořil informátorský systém zaměřený proti občanům ČSSR ve prospěch okupační mocnosti. Při vyšetřování trestné činnosti rozkrádání potravin ze skladu útvaru SNV v Příbrami postupoval tak, aby vědomě zakryl trestnou činnost příslušníků SNV, kteří kradené potraviny předávali okupačním vojskům. Z krádeží byli s jeho vědomím obviněni a postiženi odsouzení, kteří se této činnosti nedopustili. Otakar Pilský se tak vědomě dopustil trestných činů zločinu proti míru, vlastizrady, zneužívání pravomoci veřejného činitele, napomáhání v trestném činu rozkrádání majetku (podle tehdejšího zákona v socialistickém vlastnictví) a poškozování cizího zájmu, maření soudních důkazů.
Důkazní materiál v dané věci se nachází v archivech Ministerstva vnitra České republiky, v osobních spisech Otakara Pilského a v archivu vojenské prokuratury. Na uvedených místech jsou rovněž věcné podklady pro případ IV. tohoto podnětu.
IV. Bývalý vyšetřovatel StB a po listopadu 1989 pracovník Úřadu FMV pro vyšetřování protiústavní činnosti mjr. JUDr. Peřt vedl šetření trestné činnosti Otakara Pilského tak, aby nemusel ve věci podstatně rozhodnout. Tímto se dopustil zneužití pravomoci veřejného činitele, trestného činu napomáhání a poškozování hospodářských zájmů. Svým postupem umožnil Otakaru Pilskému pobírat vysoký důchod z rozpočtových prostředků státu. Podnět k zahájení trestního stíhání podávám podle zákona č. 198/1993 Sbírky. Věřím, že nebude blokováno ani pod záminkou tzv. formálních nedostatků stejně jako v případě podnětů jiných občanů znajících skutkovou podstatu věci.
Daný podnět dávám na vědomí:
1. KPVČ, Hybernská 2, 110 00 Praha 1 2. Ústřední rada KAN, Štefánikova 17, 150 00 Praha 5 3. Redakce Necenzurovaných novin, Senovážné nám. 2, 110 00 Praha 1
Odkaz německého teologa
Dva roky po nástupu Hitlera k moci vydal dnes již asi zapomenutý teolog Karl Picard svého Člověka na útěku. Byl varováním před důsledky teorie dvojí morálky, morálky úřadu-povolání a osobní morálky, vklíněné do Lutherovy reformní koncepce. Za věcné a časové rozvinutí tématu byl uvržen do koncentračního tábora jako destabilizující osobnost, nebezpečná pro nacistický režim. Po válce se spojenečtí soudci setkávali s osobnostmi typu velitele koncentračního tábora v Osvětimi Hesse, který tuto továrnu na smrt řídil, aniž se sám dopustil jakéhokoliv násilí na vězních. Heftlinci pracující v jeho domácnosti nevydali ani jedno svědectví o jeho osobní brutalitě vůči nim. Jejich popis života Hessovy domácnosti dodnes působí až maloměstsky idylicky. Paralela k naší době je zde možná násilná. Měla by nás však třeba i ve své nadsázce varovat před ochotou přivírat oči v duchu "odpusťme si, co jsme si" a plitkým viděním, motivovaným reprízami totalitních televizních seriálů. Neměly by nám ani uniknout tendence k morálnímu dualismu lutherského typu, které veřejně demonstroval ministr Vladimír Dlouhý ve svých poznámkách k Zákonu o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, i ve své dosavadní kariéře. Jeho image nejpopulárnějšího politika je vážným svědectvím o morální a hodnotové krizi české společnosti.
Pavel Blažek