--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Čs. špionáž ve Švédsku
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 020
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Josef Vicek - Malmö, Luboš Vydra
Celá desetiletí se různí mluvčí tajných služeb vychloubali vítězstvími na poli tajné války. Sebevědomá tvrzení o úspěších a nezbytnosti dalších "nových" zpravodajských služeb se ozývají i dnes. Jestliže se však podíváme do historie tajné války, kdy se na tomto bojišti střetla československá rozvědka s kontrašpionáží švédskou, nejsou výsledky ve prospěch Československa zrovna těmi nejlepšími. Během druhé světové války věnovala švédská rozvědka a kontrarozvědka nemalou energii na řešení kódu a šifer. Již v zimní válce 1940, kdy Finsko bojovalo proti sovětské invazi, posílalo Švédsko této zemi nejen velké množství munice, ale i dešifrované zprávy a rozkazy z Moskvy. Proto mohlo i z těchto důvodů čtyřmilionové Finsko odolávat ruskému kolosu. Informace o záměrech Němců po dobu 2. světové války, Švédi získávali ze zpráv mezi Berlínem a okupačním velením v Oslu v Norsku. Zároveň však v zájmu neutrality byli nuceni se věnovat různým špionážním organizacím pracujícím na domácím území.
Podle "Světové revoluce"
Český konsul ve Stockholmu Dr. Vladimír Vaněk poslal pro čsl. organizaci od srpna 1941 do března 1942 přes 500 zpráv na telegrafní adresu MINIMISE LONDON. Jedna z nich zněla: "Sudar. Pachatel atentatu na nemecké muniční vlaky je nemecký konsul v malmoe nolde. Mame duverne od noru. Jlnas 37..." Příjemce těchto zpráv byl osobně Jan Masaryk. Klíč k používání šifer se v tomto případě nacházel v knize jeho otce T.G.Masaryka "Světová revoluce". Švédský kryptrograf Arne Beurling však tyto šifry vyluštil. Tento, ale i jiné systémy se dařilo hravě řešit i Němcům. Mnoho parašutistů vysazených na území Protektorátu padlo do ruky gestapa jen díky těmto nedokonalým šifrám a kódům.
Množství zpráv, které se Němcům podařilo dešifrování získat o povstání na Slovensku v roce 1944, mělo rozhodující význam pro vedení tamějších vojenských operací. Je přímo zarážející, že v mnoha případech měli Němci rozluštěný text zpráv na stole dříve, než se to podařilo adresátovi. Během padesátých a šedesátých let řešila diplomatické kódy různých socialistických a rozvojových zemí včetně Českoslo- venska, švédská kontrašpionážní organisace FRA (Försvarets Radio Anstalt). Třebaže měla a má česká rozvědka lidi i vel- mi schopné, měli bychom v rámci objektivity zveřejnit jak nás vidí cizí informační zdroje.
"Pět kamenů" v klenbě
Začátkem května 1986 byla podle těchto zdrojů odkryta československá špionážní síť operující v jižním Švédsku. Čtyři vysocí diplomaté a šéf zdejších Československých aerolinií byli odhaleni jako důstojníci zpravodajské služby a vykázáni ze země. "Satelitní oddělení" tajné policie (SÄPO) zabývající se zeměmi Varšavského paktu, včetně Sovět- ského svazu, sledovalo jejich činnost zaměřenou na vojenské cíle, registraci politických názorů vybraných osob a špionáž proti firmám se špičkovou technologií, několik let. 28. 4. 1986 o tom informoval švédskou vládu šéf tajné policie Sven - Ake Hjälmrot.
Po dvou dnech rozvažování se vláda rozhodla všech pět osob vykázat ze země. Ve středu odpoledne byl na Ministerstvo zahraničí pozván československý vyslanec Josef Kružela (bý- valý poradce Gustava Husáka v mezinárodních otázkách), kde mu bylo rozhodnutí sděleno. Zároveň byly požádány i manželky odhalených osob, aby opustily zemi taktéž, protože je nep- ravděpodobné, že by nevěděly, čím se zabývají jejich manže- lé.
Vykázáni byli: První sekretář Jan Kroupa (42), který byl re- sidentem pro civilní zpravodajskou službu HRS. Působil ve Švédsku, kam přišel se svojí chotí Ivou, od roku 1982. FBI ho odhalila jako zpravodajského agenta s oficiálním diplomatickým vzděláním prý v Číně a od 1974 - 79 fungujícím v čsl. delegaci ve Spojených národech v New Yorku, ale pro- tože mu tehdy nemohla dokázat nic nezákonného, byl pouze sledován. - Druhým byl vojenský atašé nadporučík Jan Sovjak (35). Se svojí ženou Bernadinou žil ve Švédsku od roku 1985. Předtím vykonával funkci leteckého atašé na českoslo- venském velvyslanectví v Londýně. Sovjak byl prvním čs. vo- jenským atašé ve Švédsku od roku 1955, kdy proběhla velká špionážní aféra na konci niž byl z této země vyhoštěn větší počet osob a jeden švédský obchodník, toho času kapitán v záloze byl odsouzen k sedmi letům vězení za to, že za úp- latu 6000 švédských korun zapůjčil několik vojenských spisů českému vojenskému atašé Františku Němcovi ve Stockholmu. Inu jak se říká: Mít dobré srdce se nevyplácí. - Na politic- kém oddělení, které mělo za úkol infiltrovat vládu, minis- terstva, parlament, university a sdělovací prostředky, pra- coval od roku 1983 tiskový atašé Lubomír Kopaj (30) s pěti- letým vzděláním v Moskvě, který se předtím zabýval kontrolou demilitarizované zóny mezi Severní a Jižní Koreou, v režii Spojených národů. - Obchodní atašé Ludvík Vanhara (42). Ten- to velký expert na počítače a západní technologii, pracoval ve Švédsku od prosince roku 1982. Byl však zde již v r. 1977, tehdy jako stipendista u Švédského institutu a jisté velké americké firmy vyrábějící počítače. Do země po druhé přišel tentokrát již s doktorátem z USA. Snažil se sice zno- vu o navázání kontaktu s firmou, kde studoval, leč bezvýs- ledně, neboť nedůvěra k němu již tehdy zřejmě byla vysoká. Působil proto ve svém oboru na čsl. vyslanectví. Protože však vyslanectví mělo před jeho druhým příchodem plný stav zaměstnanců, působilo to krajně podezřele a Vanhara se tak dostal do středu zvýšené pozornosti. Byl mimo jiné i viděn jak fotografuje účastníky demonstrací, což je typický přík- lad průzkumu a registrace názorů zájmových osob. Byl identi- fikován jako zpravodajec pro HSR. - Pavel Scerzl (33), šéf ČSA ve Švédsku a zpravodajec ZS, protože byl bez diplomatic- ké imunity, jeho vykázání bylo o "opičku" snažší. Vzhledem k tomu, že se toho času válel na dovolené na Kubě, v praxi to znamenalo, že ve chvílích svého odjezdu k Fidelovi, viděl Švédsko naposledy. Až dojemná rytířskost kontrašpionáže na- šich severních sousedů ho jako nediplomata zachránila nejen před kriminálem, ale i halasným humbukem, který by hned poté zajisté spustila komunistická propaganda .
Švédové postupují taktně
Podle názoru švédské vlády, neutrpěla země touto špionáží žádné škody. A ministerstvo zahraničí mluvilo o věci také velmi delikátně. Je zřejmé, že naši agenti zde pracovali několik let na sovětský rozkaz, což je o to srozumitelnější, že tehdejší Československá republika neměla Švédsko zahrnuto v plánu svých vojenských operací. Proč by pak bylo jinak tolik vynaložené námahy v odhalování hlavně švédských vojenských tajemství?
Nadporučík Sovjak byl na př. delší dobu zdejší tajnou policií sledován, když studoval vojenské radarové stanice. "Zřetelně si nebyli vědomi, že jsme jim na stopě" , praví informační zdroj. Na Československém vyslanectví, které bylo pouhou zástěrkou pro dvě oddělení čs. zpravodajských služeb (civilní HSR a vojenskou ZS), byl resident Jan Sovjak opravdu silným mužem. A čtyři vykázaní špioni z deseti diplomatů, to určitě byla tehdy nejen velká rána pro čs. zpravodajství, ale i pro vztahy mezi Švédskem a ČSSR. Spolupráce mezi východoevropskými vyslanectvími se dělá ( a ještě děje?) podle programu, jehož i časově rytmickou taktovku udávalo KGB. Tomuto odhalení čs. diplomatů v r. 1986, předcházelo vykázání sovětských diplomatů ze Švédska na počátku osmdesátých let. I ono svědčí o tom, jak KGB stále větší počty úkolů ve špionáži ukládal svým satelitním zemím.
Špionáž však pokračuje
Jako by nebylo jedné špionážní aféry dost, došlo v pátek 26.9. 1986 k vykázání dalšího českého špiona ze Švédska. Zároveň byla předána i ostře formulovaná nóta vyslanci Josefu Kruželovi, v niž vláda žádá, ať tato rozsáhlá špionáž proti Švédsku okamžitě přestane. Vztahy k ČSSR, ale i nepřímo k SSSR byly nyní přímo ledové. Na veřejnost totiž současně proniklo i jméno dalšího českého špiona, dříve šéfa pro státní firmu Zetor Sweden a.s. v Helsingborgu, Josefa Hlasného (42), kterému kdosi pomohl utéci ze země do Prahy již na začátku roku. SÄPO, což je švédská tajná policie, nyní informovala, že oněch pět českých špionů vyhoštěných v březnu mělo jako hlavní úkol, spolu se svojí špionážní sítí, jištěnou komunikačním řetězcem "mrtvých schránek" získat informace o nejtajnějším projektu letadla JAS 39 Gripen, vyvíjeném v městě Linköping, 200 km od Stockholmu ve světoznámém SAAB. Lze tedy mít oprávněně za to, že relativně " drobnější" zpravodajské úkoly měly především za úkol odvádět pozornost od hlavního zájmu KGB, kterým ve skutečnosti byla supermoderní švédská stihačka, předurčená k službám v NATO. Přestože byli špioni odhaleni a vyhoštěni pouze na základě těchto svých zastíracích úkolů, pražská centrála KGB měla tolik drzosti, že nepřičítala tomuto jemnému varování význam a pokračovala ve špionáži dál jakoby se nic nestalo. Proto také SÄPO uznala za vhodné informaci o prvotních zájmech českých agentů na území Švédska zveřejnit.
Vše bylo jen vrchol ledovce
Ale uvolňování informací o špionáži je zdá se jako rozebírá ní ruských "bábušek". Když už máme za to, že jsme se o ní dobrali konečné pravdy, vždy se v ní jakoby odkrývá další a to podle toho, jaké na veřejnost pronikají nové zprávy. Tyto jsou o den později, z 27. 9. 1986.
Tak se dozvídáme, že vykázaný Pavel Němeček (30) byl ve styku s jistým Franzem Mirko Klövebergem (43), toho času sedícím ve vazbě v Helsingborgu a který se přiznal, že také patřil do této velké české špionážní sítě a byl naverbován šéfem Zetoru Josefem Hlásnym. Němečkovi pak předával tajný materiál o námořní technologii a zbrojním průmyslu, který si vyzvedával ze sítě " mrtvých schránek" v jižním Švédsku. Na otázku, proč Pavel Němeček, který nemá ve Švédsku diplomatickou imunitu nebyl obžalován, odpověděl mluvčí tajné policie Pierre Schori:" Občas to může být v našem zájmu nežalovat."
Klövebergovo tajemství
A tu se také dozvídáme, že Klöveberg byl naverbovaný právě přes firmu Zetor v Helsingborgu, kterou vlastnila ČSSR a to proto, aby posloužil své staré vlasti. Když policie přišla špionážní síti na stopu, uprchlo celé vedení firmy ze Švédska. Ze zmíněného Klöveberga se vyklubal Miroslav Kořínek, který byl ve Švédsku ženat a měl dvě děti. Když se stal zdejším občanem, změnil si jména a příjmení na švédsky více znějící. K nedovolenému zpravodajství se sice přiznal, ale špionáž silou mocí popřel. (Nedovolené zpravodajství, je špionáž vedená proti třetí zemi. Termín špionáž je právně míněn proti Švédsku. Mezi oběma termíny jsou velké rozdíly v trestním postihu.) Policie mu však dokázala i špionážní kontakt s v březnu vykázaným obchodním atašé Ludvíkem Vanharou, kterého mezitím na čs. vyslanectví kdosi velmi obratně nahradil. Jak řekl mluvčí tajné policie, vedení Zetoru nebylo jediné, které uprchlo ze země. Také z celé řady jiných českých firem zmizeli lidé. Vypadalo to skoro jako masový útěk. Jak se prokázalo Mirek Kořínek na své špionáži však žádné velké peníze nevydělal. Firma mu poskytla pouze objednávku na výrobu reklamních štítů, placené cesty do zemí "východního bloku" s možnostmi vyvážet na západ starožitnosti. Nejúčinnější nátlak na jeho osobu nejspíše spočíval ve vyhrožování, že zmaří budoucnost jeho 19 letého syna, kterého zanechal doma v Československu. Během několika týdnů tak prošel v Praze špionážní školou, kde se mimo běžnou praxi špiona učil i dešifrovat různé kódy z radiových zpráv. K tomu byl pověřen, aby si sehnal spolupracovníky pro svoji kurýrní činnost mezi jižním Švédskem a vyslanectvím ve Stockholmu. Zakopával osobně, ale i s pomocníky zručně zamaskované "mrtvé schránky" a nabídl několika emigrantům placené cesty do ČSSR, spojené s bezproblémovým setkáním s rodinami. V "mrtvých schránkách" byly odhaleny vojenské materiály z několika států NATO, které nejspíše přišly do země přes přístav Helsingborg, kam směřuje hodně lodních spojů z Norska a Dánska. Kořínek fotografoval místa, kde měl schránky ukryté a posílal fotografie na čs. vyslanectví ve Stockholmu, aby tak usnadnil špionům je najít. Když byla schránka naplněna materiálem, byla o tom rádiem z ČSSR vyslána šifrovaná zpráva. " Podezření, kterým Kořínek na sebe již od r. 1983 upoutal pozornost švédské tajné služby, spočívalo hlavně v tom, že na politického uprchlíka měl až příliš vřelé a časté kontakty jak s firmou Zetor, tak s československým vyslanectvím ve Stockholmu", prohlásil tehdy prokurátor Ola Nilsson. Při domovní prohlídce našla policie rádio, kódovací klíč ve vydlabaném špalku ve skladišti a fotografické vybavení. Pikantní je, že všechny tři schránky ke kterým Kořínek se svým automobilem směřoval, než byl zadržen, byly policií již nalezeny prázdné. Lze tedy mít za to, že někdo na příkaz čs. vyslanectví bleskově zasáhl a materiály včas odklidil.
Vanharův náhradník
Vyhoštěný Pavel Němeček byl zaměstnán na obchodním oddělení čsl. vyslanectví ve Stockholmu. Právě u něho se soustřeďovaly tajné materiály NATO získané přes síť "mrtvých schránek". Do Švédska byl akreditován v říjnu 1985 jako podřízený obchodnímu atašé Ludvíka Vanhary. Bylo tudiž logické, že po jeho vypovězení převzal i jeho roli. SÄPO připadalo divné, že Češi po takové špionážní blamáži pokračují dál ve své činnosti jako by se nic nestalo. Když byl 13. srpna Kořínek policií zadržen, ztratil se Pavel Němeček jako by z povrchu země. Měli zato, že odjel domů do Československa a nikdy již nevstoupí na švédskou půdu, jaké však bylo jejich překvapení, když se jim vrátil zpět. Kdyby tak neučinil, nemusela by ho ani švédská vláda v podobě zastupujícího Matse Hellströma vykázat a obě vlády by se nadále cítily vůdči sobě v lepší pozici. Nedlouho poté Švédsko v tichosti opustilo i mnoho jiných zástupců východoevropských firem.
Zklamaní švédští zaměstnanci
Po Josefu Hlásném nastoupil v Zetoru v Helsingborgu nový šéf Václav Sota, který se odmítl s tiskem o špionáži bavit. Záležitost pak před svými 35 zaměstnanci ( 5 Čechů, zbytek Švédů) dementuje jako nesmysl. V celé firmě zavládla stísněná atmosféra: Pracujeme ve špionážní centrále? " Zákazníci telefonují a ptají se jest-li tu máme špiony", říká podnikový šéfekonom Bengt Larsson. A ředitel Sota neustále opakuje:" Ne, my provádíme pouze seriozní obchody". Ale jeden ze švédských zaměstnanců prohlašuje: "Protože jsme se při vyšetřování svými sympatiemi postavili na stranu firmy, jsme jeho výsledky hluboce otřeseni. Myslíme si proto, že se k nám firma špatně zachovala, stejně tak k našim zákazníkům a vůči Švédsku jako národu. A máme za to, že firma, která se chová tímto způsobem musí z naší země pryč."
Stálo by za průzkum kolik takových škod v mezinárodních vztazích, které se jistě neobešly i bez ekonomického dopadu, napáchal československý komunistický režim po dobu čtyřiceti let. Mlčení o nich mluví o pokrytectví především našich polistopadových liberálů a amnestie presidenta Havla, která znemožňuje je vyšetřit, napovídá jak klíčový byl tento muž nejen v zájmech komunistů, ale i sovětské KGB, pro niž tak odvedl práci za stovky agentů.