--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Jakoubek James V.
Název: Národní garda versus Lidové milice
Zdroj: NN Ročník........: 0003/017 Str.: 027
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
V článku Lidové milice... (NN 12/93, str. 12) zdůvodňuje komunistický ideolog existenci bolševických Lidových milicí tím, že ".. podobné ozbrojené formace existují i v dalších zemích a i dnes se setkáváme s pojmem garda USA..." - a proto je nutno existenci LM zachránit stůj co stůj! Jak z této přísně tajné zprávy pro ÚV KSČ ze dne 30. XI. 1989 vyplývá, ztotožnili si komunisté US National Guard s bojůvkami svých LM. Tento názor není snad jen nesmyslem, je to typické komunistické hulváctví. US National Guard se od ozbrojených bolševických tlup LM liší prakticky ve všem. (Jediný styčný bod by mohl být v dobrovolnictví, ale jak to s tím dobrovolnictvím v případě LM ve skutečnosti bylo, se neodvažuji posuzovat). US National Guard je dobrovolná vojenská organizace, která má v dnešní době dvě větve: Army National Guard, armádní složku a Air National Guard, letectvo. Gardové jednotky existují ve všech 50ti státech Unie a Puerto Ricu včetně District of Columbia, t. j. hlavním městě Washingtonu. V době míru podléhají jednotky NG guvernérům státu místa rezidence, tedy civilní, ve svobodných volbách zvolené osobě bez ohledu na stranickou příslušnost. Jsou zpravidla mobilizovány při přírodních katastrofách a za určitých podmínek ke kontrole civilních nepokojů. (Např. loni guvernér státu California zmobilizoval jednotky NG na pomoc policejním sborům k potlačení rasové bouře v Los Angeles a guvernér Floridy zase na ochranu oblasti zpustošené hurikánem Andrew). Mimo této civilní služby je NG rezervou US Army a US Air Force. Jako takové mohou být, a to pouze v případě války a po autorizaci Kongresu, jednotky NG povolány do federální služby prezidentem USA. (Naposledy se tak stalo za války v Perském zálivu). Z tohoto důvodu je financování National Guard prováděno z federálního rozpočtu ministerstva obrany USA. Rekruti NG procházejí základním výcvikem u regulérní armády a po jeho absolvování odcházejí k jednotkám gard do svých států. Aktivní gardista pak absolvuje 48 výcvikových táborů (training asemblies) plus jedno aktivní 15ti denní cvičení za kalendářní rok. Jedná se prakticky o každý weekend v roce (proto od profesionálních vojáků dostali hanlivou přezdívku weekend warriors - víkendoví válečníci). Důstojníci National Guard podléhají stejnému standartu jako důstojníci armády a letectva.
Kořeny National Guard sahají k počátkům kolonizace Ameriky Brity na začátku XVII. století a jejich původním účelem byla obrana kolonistů před nájezdy Španělů a Indiánů. Nejstarší aktivní jednotka National Guard je 101. batalion státu Massachusetts, založená v Bostonu r. 1636. Její původní název byl North Regiment. Význam jednotek "peoples militia", doslova tedy lidových milicí, vzrostl ke konci XVIII. stol., kdy došlo k rozkolu mezi Koloniemi a mateřskou zemí kolonistů Anglií po r. 1760. Nový anglický král George III., při nástupu na trůn teprve 22letý, viděl v amerických koloniích vhodný zdroj příjmů do královské pokladny vyčerpané dluhými boji s Francií a Španělskem. Série opatření zaměřená k získání co největšího množství koloniálních peněz měla za následek vzrůst odporu vůči Anglii a prudký rozmach patriotismu. Když král vyslal do Ameriky armádu, údajně na ochranu Kolonií před Španěly a Francouzi, kvalifikovaly to Kolonie jako útok na svoji suverenitu a konflikt byl nevyhnutelný. Sedmdesátá léta zahajují konflikt přímo - na jaro 1770 spadá Bostonský masakr, v létě 1772 potopili kolonisté královskou válečnou loď Gaspée kontrolující vjezd do bostonského přístavu a v zimě 1773 se konala proslulá bostonská Tea party s následkem vojenské okupace města a přenesení sídla guvernéra z Bostonu do Salem. V září 1774 První Kontinentální Kongres zaslal králi petici ostře odsuzující jeho zasahování do amerických záležitostí, a když král tuto petici kvalifikoval jako otevřenou rebelii, válka mezi Koloniemi a Anglií byla nevyhnutelnou. Kolonisté začali organizovat jednotky milice dobrovolníků zv. Minutemen (bojovníků ochotných se během minuty postavit do pole) a zakládat sklady zbraní a munice. 19. dubna 1775 se Britové u města Concord jeden tento sklad pokusili zabavit - a byli Minutemeny krvavě odraženi. Druhý Kontinentální Kongres poté prohlásil americké odhodlání čelit britské agresi a z jednotek Minutemenů vytvořil zárodek Kontinentální armády, do jejíhož čela postavil George Washingtona. Rok na to, 4. července 1776, uprostřed prudkých bojů, se ve Philadelphii sešli zástupci všech 13 kolonií a vyhlásili vznik Spojených států amerických. (4. červenec je dnes největším národním svátkem USA - Den vyhlášení nezávislosti). A do prvního článku Ústavy bylo vloženo ustanovení zajišťující trvalou existenci "peoples militia", přejmenovanou později na National Guard of USA. US NG má tradici delší a je starší než armáda USA.
Z tohoto je zřejmé, že komunistické "Lidové milice" nemají s americkou National Guard vůbec nic společného. Chceme-li zjistit zářný vzor, dle kterého LM vznikly, je nutno se obrátit do Německa, do Mnichova, kde 24. února (datum to přímo symbolické) 1920 Deutsche Arbeiter Partei, krátce na to přejmenovaná na Nazional Sozialistische Deutsche Arbeiter Partei, slavná NSDAP, pořádala první veřejné shromáždění. Vedení NSDAP v čele s Hitlerem, přesvědčeným o účelnosti násilí k dosažení svých cílů, zorganizovalo skupiny gaunerů do polovojenských band Sturmabteilungen - SA, specielně k intimidaci politických odpůrců, zejména komunistů a k ochraně svých schůzí před útoky. Když se pak Adolf Hitler v r. 1926 prohlásil Führerem strany, nařídil vytvoření elitní gardy Schutzstaffeln - SS. Do jednotek SA a zejména SS měli přístup pouze uvědomělí straníci, ochotni k jakémukoliv barbarství. Stejné podmínky si kladly, jak známo, komunistické LM. SA a SS, stejně jako LM, žádnou lidovou, tím méně národní gardou nikdy nebyly, ale pouze a jenom ozbrojenou bandou k ochraně politických zájmů zločinecké organizace, která se za politickou stranu jenom vydávala. Tyto bojůvky jak v nacistickém Německu, tak i v komunistickém Československu, podléhaly nikoliv vládě, ale jen úzkému stranickému vedení. SS se z tohoto vymykají jenom tím, že se z této organizace postupem doby vyvinula skutečně hrozivá vojenská síla, která se stala postrachem armád, které proti ní stanuly. LM se, naproti tomu, mohly stát postrachem nanejvýše tak bezbrannému civilnímu obyvatelstvu, proti kterému byly v podstatě zaměřeny - viz mobilizace LM v listopadu 1989.
Podobný účel měla další vymoženost Hitlerova režimu, tajná policie. Po svém jmenování kancléřem 30. ledna 1933 začal Hitler ihned s budováním národně socialistického státu. 27. února (opět, únorové datum!) shořel Reichstag, čehož nacisté využili k zásahu proti tehdejší nacistické "Národní Frontě": komunistům a sociálním demokratům. 24. března si Hitler nechal odhlasovat převzetí zákonodárné moci parlamentu do svého vládního, de facto stranického kabinetu a 1. prosince 1933 se NSDAP stala stranou s vedoucí rolí ve společnosti. (Jak dojemně familierní...!) Ve stejné době vedení NSDAP, k ochraně Hitlerova režimu, vytvořilo proslulou Geheime Staatspolizei, Gestapo, a vybavilo ji prakticky ničím neomezenou mocí, včetně beztrestného porušování platných zákonů. Gestapo se později stalo nedostižným vzorem komunistické Státní bezpečnosti, StB, založené na stejné bázi. Vzpomeňme zde výroku zasloužilého důstojníka StB, několikanásobného vraha, kpt. Miroslava Picha-Tůmy, před vojenským soudem v Příbrami za doznívání Pražského jara (soud byl okupanty rozehnán): "Zákony pro nás zásadně neplatily, uznávali jsme jen zákon jediný - zákon třídního boje!" Je smutnou a ostudnou skutečností, že tento Pich-Tůma, kterého jeho vlastní soudruzi komunisti odmítli rehabilitovat za zločiny proti lidskosti, jichž se jejich jménem dopustil, se své tolik žádané rehabilitace pokoutně dočkal až od režimu nového, po všech stránkách opravdu sametového...
Represivní instituce lido-demo a později socialistického Československa, včetně Lidových milicí, měly svůj pevný základ ve vyzkoušeném a osvědčeném modelu Hitlerova nacistického Německa. Kampak se jenom všichni ti bezpočetní protagonisté a poskoci "minulého" režimu poděli...?
James V. Jakoubek, Lakewood, USA