--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Vydra Luboš
Název: Ministr Milan Uhde, vizitka ODS
Zdroj: NN Ročník........: 0003/018 Str.: 006
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: 01.01.1993 Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Luboš Vydra
Ministerstvo kultury velice zanedbalo přípravu oslav mozartovského jubilejního roku 1991. Proto byl na návrh kulturního výboru ČNR zřízen úřad vládního zmocněnce pro tyto oslavy. Tento sekretariát vypracoval celkovou koncepci a návrh rozpočtu, který vláda bezvýhradně schválila, což ale velice těžce nesl právě aparát ministerstva kultury prosycený těmi nejzakyslejšími byrokraty starého režimu. Bývalí vladaři tohoto "Parnasu" považovali za urážku, že něco tak důležitého šlo mimo ně. Proto Milan Uhde, když již práci onoho zmocněnce - "mouřenína ", kterého dělal přední český mozartolog Dr. Tomislav Volek, nepotřeboval, dal návrh do vlády, že si další jeho úkoly vezme na starost sám. Slíbil, že k tomu účelu zřídí nový sekretariát, což však nejenže neudělal, ale je zřejmé, že o tomto nedodržení slibu vládu ani se neobtěžoval informovat. Namísto toho ministr Milan Uhde svévolně projevil - a to nikoliv poprvé - svoji velkou přízeň Pragokoncertu tím, že mu věnoval nemalou částku 8, 166 000 Kčs. Zvláště pikantní na tom pak je, že peníze této prokazatelně komerční agentuře poukázal jako příspěvkové organizaci. To znamená, že ji zařadil do stejné kategorie jako je Národní divadlo, Pražské jaro, atd. Tedy k podnikům ke kterým má ministerstvo kultury základní povinnost jejich rozpočet zajišťovat. Tento jeho trestuhodný čin nejenže nikdo z vládních činitelů neodsoudil, ale ani ODS jej nadále nepřestala podporovat.
Když šiml zařehtá
Jak již jsem ale uvedl tento projev sympatií k Pragokoncertu nebyl první, neboť již v r. 1991 mu Uhde podstoupil celou vládní dotaci na Mozartovské oslavy ve výši 13 milionů korun a i tímto krokem učinil opět něco zcela jiného, než co slíbil na schůzi vlády ČR. Způsob naložení s těmito penězi názorně ilustruje jak se u nás s nimi ve skutečnosti pracuje, když je vláda na něco určí. Veškeré její rozhodnutí je totiž osobami jako je Milan Uhde považováno za pouhý formalismus. Se stejnou lhostejností se však přistupuje k požadavkům, aby bylo zkontrolováno na co byly použity. Když uplynul jubilejní rok pan dr. Tomislav Volek dal podnět kulturnímu výboru ČNR, aby dal přešetřit jak bylo s dotací Pragokoncertem naloženo. Kulturní výbor to však vůbec neprojednával. Pouze dvě poslankyně, Věra Čulíková a Daniela Kolářová poslaly tuto Volkovu žádost k přešetření Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. Mezitím se však volbami změnil kulturní výbor a na dotaz pana Volka na tomto úřadě jak byla celá věc projednána mu bylo odpovězeno, že oni nejsou povinni mu podávat žádné informace. Také naším exposlankyním Čulíkové a Kolářové bylo tímž úřadem sděleno, že ani jim, nyní již pouhým soukromým osobám, nemusí nikdo na nic odpovídat. Nejsem proto vzdálen představám vidět úředníky této nejvyšší kontrolní instance, kterak se plíží po budově přískoky a podlézajíce opatrně okna, jimiž by je mohlo být zvenčí vidět, snaží se budit dojem, že zde nikdo není.
Pobertové a podvodníci
Pragokoncert jak je známo má v kulturním světě velmi špatnou pověst. Především agentů StB je tu jako naseto a šéf byl dokonce jejím plukovníkem. Od svého vzniku agentura praktikovala okrádání kumštýřů ve velkém, tedy vztahy stejně vřelé jako mezi pasáky v Perlovce. Když z něho vše co mělo slabší žaludek, po roce 1990 uteklo, krčil se "zbídačelý" zbytek v Nosticovském paláci, očekávaje každou chvíli vyhazov. Jako vláha z nebe ho tedy zachránila štědrá dotace ministerstva kultury, kterou mu na rok 1992 poskytl laskavý Milan Uhde. Nyní chodí již jeho manažeři opět s hlavou vztyčenou a chovají se tu jako by jim patřil tento palác od nepaměti.
V souvislosti s těmito penězi by nebylo jistě bez zajímavosti vědět jak dopadlo jednání ředitele Pragokoncertu Sousedíka s italským mafiánem mezinárodních hudebních festivalů Italo Gomézem, který zůstal Pragokoncertu dva miliony korun dlužen. U nás měl k podobným vtipům obzvláště dobrou příležitost, protože festival na který tak podivně přispělo ministerstvo kultury byl pořádán našimi vládami a byl nekomerční. Pro Goméze to však znamenalo, že čím víc do něho nacpe italských souborů, tím větší bude mít procenta od agentur, které tyto soubory zastupují. Jeho družka na italském ministerstvu turistiky a kultury mu podobné kšefty rada dohazuje. Tento mezinárodní podvodník u nás zůstal, aby udělal další festival i následující rok, ale Pragokoncert s nim mezitím, zřejmě kvůli oněm uloupeným penězům přerušil již spolupráci.
Muž s figurou
A jaké je zdůvodnění více jak osmimilionového daru Milana Uhdeho Pragokoncertu? Přípis na listině č. j. 5.228/92 V/2 sděluje že jsou to "prostředky na financování svěřených akcí, které teprve budou určeny". Že pan Uhde dělá tak "štědré" kousky častěji, dokazuje i skutečnost, že jeho vinou neoprávněně vyhozeným čtyřem zaměstnancům ministerstva kultury, mezi které patřil i přední předlistopadový aktivista Jazzové sekce a nyní předseda Art - fora Karel Srp, musela být nahrazena ušlá mzda za dva roky. Vzhledem k tomu, že vyhození zaměstananci pracovali jako šéfové odborů, jednalo se o částku půl milionu korun. Ministerstvo kultury v soudním sporu zastupoval "muž jedné věty" JUDr. Tomáš Sokol, který nejenže jim zakazoval o případu na veřejnosti mluvit, ale stejně jako později ministr Kabát jim nabídl odstupné za to, když žalobu na ministerstvo kultury stáhnou. Nebyla však tato nabídka vlastně úplatek? A z čeho byla nakonec částka zaplacena? Pochybuji, že to šlo z kapsy pana Uhdeho. Ostatně, ten svůj rezort ani patrně neovládal, neboť jinak by se o něm nemohl v kruhu svých spolupracovníků vyjádřit: " Já mám pocit, že tlačím zabrzděnej vagón". Byl tedy Uhde ve funkci ministra jen jako figura pro řečnění a reprezentaci? Vždyť ještě za jeho působení na přelidněném ministerstvu kultury zde bylo ze dvou set lidí, šedesát spolupracovníků StB. Lidé jako je rehabilitovaná oběť komunistického režimu pan Uchytil byli vyhození, zato velká soudružka Kučerová, absolventka Thorezova ústavu v Moskvě a populární referentka pro Sovětský svaz zde pracuje do dnes. Nelze se divit, že Milana Uhdeho nechtěla potom ani Česká národní rada a co to dalo ODS práce ho nakonec prosadit. Z tohoto případu plyne poučení jak je důležité nebrat ohledy na stranickou soudružnost, byť se jedná třeba i o pravici, ale vybírat podle osobností, které by však měl mít každý jejich volič dokonale prověřené. Pravda totiž stejně nakonec vypluje na povrch a oklamaní lidé jí příjmou s větší trpkosdť_!' Luboš Vydra